Úzkosti a strach - kde je kdo, kdo jsou lidi okolo?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Štofik
12.9.20 14:26

..já psávala na chat krizové linky :oops: ale tam mě směrovali hlavně na terapie. O lécích moc nevěděli.

  • Citovat
  • Upravit
107
12.9.20 14:29

Jo, to chápu, tak právě může zatelefonovat. I tam, kde ty léky dostala, jestli nemá navýšit třeba. Třeba by to opravdu pomohlo, taky si myslím že 0,25 člověka moc nevytrhne. Mě to teda stačilo na vyrovnání nějaké krize, ale že by mi po tom bylo nějak výrazně líp, to teda ne. Já si myslím, že už ten telefonát pomůže a člověk se může dozvědet prakticky co jako..ne si dokola šrotovat v hlavě nějaký domněnky

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
107
12.9.20 14:33

@holka_z_hor i to by pro anonymní bylo dobrý, proč ne. Pro mě vždycky, když je jakákoliv naděje, je mi líp. A člověk většinou zjistí, že ti odborníci nejsou smrtelně šokovaní z našeho krizového stavu a úplně jasně je znát, že takové případy znají a vědí co. Mě to teda vždycky aspoň na chvíli uklidní, že to není tak zlý, jak mi to původně přišlo

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Štofik
12.9.20 15:36
@Mankasa píše:
Jo, to chápu, tak právě může zatelefonovat. I tam, kde ty léky dostala, jestli nemá navýšit třeba. Třeba by to opravdu pomohlo, taky si myslím že 0,25 člověka moc nevytrhne. Mě to teda stačilo na vyrovnání nějaké krize, ale že by mi po tom bylo nějak výrazně líp, to teda ne. Já si myslím, že už ten telefonát pomůže a člověk se může dozvědet prakticky co jako..ne si dokola šrotovat v hlavě nějaký domněnky

Mně jednou Neurol v dávce 0,5mg udělal ještě hůř. Byla jsem fakt šílená a zralá na odvoz v kazajce. Ale potřebovala jsem dojet busem hodinu cesty k psycholožce a když 1 nezabral, vzala jsem si druhej… :roll: :poblion: a myslela jsem že vystřelím střechou jak raketa. U ní jsem se total složila. Já se taky jeden čas skládala všude :roll: br

  • Citovat
  • Upravit
Štofik
12.9.20 15:38
@Mankasa píše:
@holka_z_hor i to by pro anonymní bylo dobrý, proč ne. Pro mě vždycky, když je jakákoliv naděje, je mi líp. A člověk většinou zjistí, že ti odborníci nejsou smrtelně šokovaní z našeho krizového stavu a úplně jasně je znát, že takové případy znají a vědí co. Mě to teda vždycky aspoň na chvíli uklidní, že to není tak zlý, jak mi to původně přišlo

To jsi dobrá, že sis dokázala tohle uvědomit. A ověřit si to u odborníka, že to není tak hrozný, ikdyz je to hrozný :palec: :mrgreen: Já na začátku nevěřila, že se to může zlepšit a myslela jsem, že trpím něčím hrozným :roll: a že tak zůstanu napořád.

  • Citovat
  • Upravit
10657
12.9.20 15:47

A z čeho konkretně máš strach? Píšeš, že se doma válíš a přejídáš..Teď jsi dokončila školu, nemáš náhodou strach z toho co bude dál? Bydlíš u rodičů, nebo sama? Podle mě máš obavy z toho „dospěláckého života"

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Štofik
12.9.20 15:50
@Plmo píše:
A z čeho konkretně máš strach? Píšeš, že se doma válíš a přejídáš..Teď jsi dokončila školu, nemáš náhodou strach z toho co bude dál? Bydlíš u rodičů, nebo sama? Podle mě máš obavy z toho „dospěláckého života"

Kdyby to byly jen obavy, tak nevyšiluje, že nebude vědět kdo je a že nepozná svý blízký.

  • Citovat
  • Upravit
107
12.9.20 16:50

@holka_z_hor Protože já už si to jedu nějakej ten pátek, svoje začátky jsem trávila v přesvědčení, že mám roztroušenou sklerozu, nador v hlavě mrtvici, infarkt, nebo vsechno dohromady..to jsem se vždycky jen uklidňovala, že to se snad nikomu najednou nemůže stát :lol: Lítala jsem po neurologiich, a ja nevim kde, mě tenkrát nikdo do očí neřekl, že je to psychika, musela jsem po střípkách k tomu dojít sama co to je..dohromady tak devět let, z toho pět s tím nějak žiju, chodím na terapie, někdy je to lepší někdy horší. A teď v létě mě to chytlo teda zásadně a nemysli, taky jsem tady probrečela, že se děsím, že už to nebude jiné. Hlavně mě totálně sejmul začátek AD, po tom co jsem rezignovala na to, že to zvládnu sama

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.9.20 16:53

Hele jako bylo mi i hur cca pred 14dny, ted je to lepsi (tukam). Ted mam proste ale furt strach ze to nebudu ja, ze budu mimo, nebudu vedet kde jsem a kdo jsou lidi okolo ani kdo jsem ja,.. ze si budu pripadat ze jsem na svete sama nebo co.. pekne hnusnej pocit. Nejvic se bojim do takovych,,vetsich,, kramu jako je lidl, tesco atd.. tam mi proste neni dobre ze musim jit ven i nekdy.. :roll: jo a jinak ja vazim 85kg takze mozna ze i ten pram 20mg je na me slaby? Tezko rict. Ano je to hodne na vysku 170cm, mela jsem 60kg ale takhle jsem pribrala behem 2roku kdy jsem prestala kourit, zacala brat antikoncepci(tu uz neberu, vysadila jsem po dvou letech ted v breznu). Proste hodne jim a mam malo pohybu :zed: Ty pocity ze mi svet bude cizi, fakt nevim kde jsem knim prisla.. vzdycky pri atace jsem tohle mela ale trvalo to jen tu ataku a ted to mam permanentne…

  • Citovat
  • Upravit
Štofik
12.9.20 16:54
@Mankasa píše:
@holka_z_hor Protože já už si to jedu nějakej ten pátek, svoje začátky jsem trávila v přesvědčení, že mám roztroušenou sklerozu, nador v hlavě mrtvici, infarkt, nebo vsechno dohromady..to jsem se vždycky jen uklidňovala, že to se snad nikomu najednou nemůže stát :lol: Lítala jsem po neurologiich, a ja nevim kde, mě tenkrát nikdo do očí neřekl, že je to psychika, musela jsem po střípkách k tomu dojít sama co to je..dohromady tak devět let, z toho pět s tím nějak žiju, chodím na terapie, někdy je to lepší někdy horší. A teď v létě mě to chytlo teda zásadně a nemysli, taky jsem tady probrečela, že se děsím, že už to nebude jiné. Hlavně mě totálně sejmul začátek AD, po tom co jsem rezignovala na to, že to zvládnu sama

To já vím od začátku, že to je psychika :roll: takže za sebou žádný lítání po doktorech a podezření na nádor nemám :mrgreen: ale musí to být fakt lahoda, když to člověk nezažil, nezná..a najednou bum :roll: To musí být fakt hrozný. A začátky brání jsou taky výživný no :roll: :poblion:

  • Citovat
  • Upravit
107
12.9.20 17:03
@Anonymní píše:
Hele jako bylo mi i hur cca pred 14dny, ted je to lepsi (tukam). Ted mam proste ale furt strach ze to nebudu ja, ze budu mimo, nebudu vedet kde jsem a kdo jsou lidi okolo ani kdo jsem ja,.. ze si budu pripadat ze jsem na svete sama nebo co.. pekne hnusnej pocit. Nejvic se bojim do takovych,,vetsich,, kramu jako je lidl, tesco atd.. tam mi proste neni dobre ze musim jit ven i nekdy.. :roll: jo a jinak ja vazim 85kg takze mozna ze i ten pram 20mg je na me slaby? Tezko rict. Ano je to hodne na vysku 170cm, mela jsem 60kg ale takhle jsem pribrala behem 2roku kdy jsem prestala kourit, zacala brat antikoncepci(tu uz neberu, vysadila jsem po dvou letech ted v breznu). Proste hodne jim a mam malo pohybu :zed: Ty pocity ze mi svet bude cizi, fakt nevim kde jsem knim prisla.. vzdycky pri atace jsem tohle mela ale trvalo to jen tu ataku a ted to mam permanentne…

Ses v tom jenom zacyklila. Třeba ti upraví nějak léky a hlavně začni s tou terapií a půjde to..a chodit ven..člověku doma hrabe, to je jasny, zvlášť když se pozoruje a řeší jen sebe. Podívej kolik lidí dostala do úzkých karanténa, že si trhali vlasy..Když ti nejde teď ven, tak si napiš vždycky nějaké úkoly na druhý den a plň je..Zkus cvičit třeba podle yt, tam toho je mraky, i spousta videí o podobných problémech..nemusíš trhat žádný rekordy, ale něco dělej, nékam se malilinko posouvej, i deset minut denně je změna k lepšímu, věř mi..Já ss teď znova taky všechno učím, včera jsem šla do penny a autobusem do lékárny a jakou jsem měla radost :lol: před dvěma měsícema bych se nad tím ani nezamyslela a teď si to dávkuju jak prvňák..ale každý den něco..ty strachy pak rostou úměrně tomu, jak dlouho se člověk vyhýbá

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
107
12.9.20 17:07
@holka_z_hor píše:
To já vím od začátku, že to je psychika :roll: takže za sebou žádný lítání po doktorech a podezření na nádor nemám :mrgreen: ale musí to být fakt lahoda, když to člověk nezažil, nezná..a najednou bum :roll: To musí být fakt hrozný. A začátky brání jsou taky výživný no :roll: :poblion:

Hele bylo to strašný, já byla k smrti vyděšená, vůbec jsem nevěděla co se se mnou děje a nechápala jsem vo co go..poprvé jsem méla ataku, když jsme jeli ze silvestra autem a tehdy jsem prosila přítele ať kouká na ty čísla na dálnici aby věděl kam mi zavolat sanitku..Což už teď vím, že se děje, ale tehdy jsem fakt myslela, že umírám na něco divnýho..a pak mi bylo zle skoro pořád, psycho..Taky neustálý domněnky co je špatně a absolutně žádná pomoc, protože všude si zdravá, tak čau

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.9.20 17:46

@Plmo jak jsem psala uz pred chvilkou ceho se bojim. Proste ze to nebudu ja, ze mi bude svet cizi.. je to peknej hnus a nevim kde jsem k tomu prisla

  • Citovat
  • Upravit
107
12.9.20 17:55

Je to příznak tý duševní poruchy.Ale ta porucha jsou už ty myšlenky, ne, že se ti to stane..budeš se léčit z těch myšlenek..neboj se toho..Lidem co doopravdy hrabe, to nevědí, že jim hrabe.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.9.20 19:23

@Mankasa ale co to presne je ty pocity, agora? PP? depersonalizace? Proste nevim.. ale ja prave nevim nebo spis se bojim toho jestli to jsou jen myslenky. Pripadam si tak jako divne.. jako bych to ani nebyla ja nebo co. No a do toho ten strasnej strach ze mi to tady bude cizi..

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Krém

  • (4) + 140 recenzí

Dětská mast

  • (4) + 115 recenzí

K2 Complex

  • (4.8) + 80 recenzí

Poradna očního lékaře

Ikona - Vladimír Korda

MUDr. Vladimír Korda Ph.D.