Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lathi to je škoda, někde jdou fakt nic moc. A ty zdravotní testy, nebudu komentovat raději. S tebou je, holka, potíž. Pes, děti, domácnost, to stačí, ne? Já si dálkové vystudovala, pak přišla po řidičák práce a co bych za to dala být doma! Užívej si to. Já furt někde byla s dětmi a se psy
@Tiger-lily píše:
Nevzdala jsi všechno moc brzo? Nebo neměla jsi přehnané očekávání? Ono většinou za úspěchem je obrovské množství práce a úsilí, které nevidíš, vidíš jen to, že někdo se do něčeho dal a teď ho to třeba slušně živí a navíc baví. Ale už nevidíš, že na tom třeba dva, tři roky dřel a učil se, vymýšlel, zkoušel, taky si nabil ústa a měl nějaké prvotní neúspěchy.
@Tiger-lily mě by stačil koníček:) chci do budoucna dělat administrativu kterou jsem 6 let pře dětmi i dělala.. ono je problém že se do toho hodně investuje a třeba na ten dort kde je více barev potřebuji věci cca za 800+ pošta, což prostě nemohu po někom chtít, a ani nechci:(. Kdyby to nic nestálo tak to udělám ráda, ale v 90% je potřeba základní investice- formy, hladítka, barvy…
Mě naplňuje trávení času s manželem a rodinou, sebevzdělávání, četba motivačních i jiných knih, dále potom cestování, letos mame v plánu Ameriku, a mám ráda krásné věci
oblečení, Pandora šperky, ráda si zdobím domácnost krásnými věcmi, květinami a tak. Taky jsme si pořídili pejska, stafordšírského bulteriéra, takže ráda trávím čas i s ní, raduju se z jejích pokroků
a snažíme se o miminko. Myslím, že není nutné za každou cenu nalézt smysl v podnikání a tak. Důležité je užívat si každý den a dělat věci, co tě baví a dělají ti radost ![]()
@Lathi ty dorty jsou dost nevděčné, tam se ti to fakt vyplatí dělat buď pod někým nebo jako externista, ale s takovým množstvím klientů, aby ti třeba poskytovali slevu na materiál apod. ale to je holt trh. Pokud ti jde hlavně o to mít koníček, tak se přestaň ohlížet na peníze a klienty a dělej něco pro sebe. A pokud u toho nevydržíš delší dobu, nicméně i tak tě to třeba naplňuje, je možné, že jsi prostě ten typ člověka, který bude dělat spoustu věcí, ale na žádnou se nezaměří zcela. Na tom taky není nic špatného, nemusíš všechno umět dokonale na to, aby tě to bavilo a abys to dělala dobře. Děláš to primárně pro sebe. A pokud máš Ausíka, tak ti stejně nezbyde nic jiného než mu najít nějakou práci, protože ten pes potřebuje zaměstnat mozek. Tam je úplně jedno nějaké zdravotní testy, to je pracovní plemeno vyžadující ideálně celodenní vytížení a pokud s ním neděláte ani to agillity, tak bude rapl a bude se to jenom zhoršovat.
A pokud hledáš nějaké vlastní podnikání, tak nepotřebuješ vášeň a něco v čem se najdeš.
Ale potřebuješ rozpoznat potřeby trhu a spočítat si náklady, riziko a příjmy. Tedy byznys plán. Výhodou je, že naučit se tohle je daleko snazší, než najít něco, co tě bude skutečně naplňovat.
@Lathi já mam taky aussíka, sice ještě malého, ale po základním výcviku uz ho trenuju sama, je prastenej a na cvicaku nam to moc nesedelo. Takhle se bavíme oba a občas to ma i nějaké výsledky ![]()
@Lathi píše:
Přeji hezký večer, jak začal Nový rok, trochu si rekapituluji svůj život. Ráda bych se zde zeptala v čem a jak jste se našli? Co vás bavilo tak moc že se tomu stále věnujete? Jak jste se k tomu dostali? Já toho zkoušela hrozně moc a nějak poslední dobou vidím jak v okolí někdo něco objeví a nakonec tomu zasvětí celý život.. uvedu třeba příklad- Jedna kamarádka si pořídí psa, začne s ním cvičit, výstavy.. a má úspěšnou chovnou stanici a další psy, nebo další si pořídí jednu českou drogerii která se neprodává v obchodech, uchvátí jí to, a už to má jako práci a je v tom velice úspěšná, další například hodně zhubne, má díky tomu uspěšný blog, dodělala si kurzy výživy a živí se tím…
Já toho zkusila za svých 35 let také více: kurz na nehty, ale nikdy jsem se tomu ve finále nevěnovala, bavilo mě to jen chvíli, také jsem si pořídila psa- zkusila jsem toho hodně- výstavy i celkem uspěšné ale nebyly na to peníze, dále cvičák, kde bohužel ani nevěděli co je to za plemeno a že musí mít speciálnější výcvik, pak také různé sportovní aktivity kde mi nesedla trenérka. Pak mě bavilo péct dorty, každý v okolí mě chválí, dokonce jsem na místním setkání vyhrála cenu nejlepší dort. Nakoupila jsem si věci na pečení a zdobení ale kromě jedné kamarádky si nakonec nikdo nenechal nic upéct, ani když jsem to nabízela za cenu materiálu. Tu českou drogerii jsem také zkoušela, jsem s ní spokojená a tak kde se dalo jsem dávala vzorky a nabízela, chválila a absolutně bez odezvy. Nyní jsem měla možnost dělat pro dvw kamarádky nehty, jenže po spočítání nákladů jen za materiál by se mi to vracelo rok, takže jsem pro to raději do toho ani nešla.. a tak je to se vším. Nikdy v životě jsem u ničeho nevydržela, nikde se mi dle mých očích nedařilo a navíc mě nikdy nic nebavilo tak, abych se do toho pořádně opřela..
No..tak trochu v tobě vidím sebe.
Baví mě hrozně moc věcí a vidím i hodně lidí kolem sebe, kteří se nakonec svým koníčkem začli živit. Ale co je podstatné a co vidím já a co ty možná ne - peníze. Peníze do začátku. Buď to jsou lidé, kteří prostě pro ten „sen“ hodně obětují - něco prodají, třeba chalupu, aby měli do začátku..anebo jsou z bohaté rodiny anebo si vezmou obří půjčku. Já tolik bohatá nejsem, abych si rovnou mohla vysypat peníze z rukávu a ani nemohu, jakožto rodič dvou dětí a manželka šetřivého manžela i soudný člověk „bláznit“ a prodávat téměř střechu nad hlavou nebo se zadlužit proto, abych se pustila do něčeho s nejistým výhledem. Jsou ale určité věci, které i manžel do budoucna vidí jako potenciál pro mě i rodinu, např. pěstování rakytníku, příp. minimlékárna, ovšem těch peněz do začátku na toto všechno je potřeba opravdu hromada. Jinak mě též velmi baví a naprosto „žeru“ šití látkových waldorfských panenek (ukázka viz fota), ale to také není jednoduché. Jakožto hračku (k čemuž jsou tyto panenky určeny), bych mohla prodávat panenky jen tak, že bych nechala otestovat veškeré materiály + ještě hotové výrobky, jestli jsou vhodné pro děti a to opět jde do desetitisíců. A pak co - prodám dvě panenky za měsíc a budu ráda (?) To samé mě třeba baví zavařovat - kompoty, marmelády atd., péct kváskový chleba atd…opět ale, pokud bych se tím chtěla živit, znamená hromadu peněz na výrobnu.
Takže já osobně mám pocit, že ti lidé kolem mě, co to začli opravdu dělat a vrhli se do toho, jsou buď „blázni“ v dobrém slova smyslu a museli něco třeba prodat, aby měli peníze do začátku anebo se zadlužili anebo jsou prostě už v začátku prachatí nebo je podpoří finančně rodina a proto do toho mohou jít i bez dluhů.
Jinak tedy mám nyní práci, která mě neříkám baví, ale dává sakra velký smysl - staráme se o starého nemocného pána.
Příspěvek upraven 01.01.19 v 20:45
@Ou píše:
A pokud hledáš nějaké vlastní podnikání, tak nepotřebuješ vášeň a něco v čem se najdeš.Ale potřebuješ rozpoznat potřeby trhu a spočítat si náklady, riziko a příjmy. Tedy byznys plán. Výhodou je, že naučit se tohle je daleko snazší, než najít něco, co tě bude skutečně naplňovat.
Tak u mě je to pravý opak. Mám plno snů, plno věcí, které mě baví, ale umím jen vyrábět, jako manažer a účetní jsem naprosté poleno. ![]()
@Evulina v tom okamžiku bych se nepouštěla do ničeho, co potřebuje pro začátek půjčku. Když se začne s něčím samodomo, přes web, tak se to člověk naučí a tím že to roste pomalu a organicky, tak když se něco nepovede a nebo třeba člověk onemocní, tak to sebou nenese velké riziko, že do toho zahučí prachy celé rodiny.
Ale pouštět se třeba do mlékárny či jiného potravinářského provozu, který prostě vyžaduje investice bez toho, aby si měla někoho po ruce, kdo to spočítá a bude hlídat prachy a bude řešit marketing je risk, který většinou nevyjde.
Zkrachovaných projektů a firem je daleko víc, než těch co se o nich pak vypráví ty krásné příběhy o snu a úspěchu…
@Lathi mně přijde, jestli problém nebude hlavně v tom, že jsi zkusila jít cestou snů jiných lidí. Třeba ta kosmetika - jen jsi zkusila model své kamarádky, ale sama by sis to asi nevybrala, protože pro tu věc nemáš vášeň. Navíc často je vidět velký a náhlý úspěch, ale ono za tím mnohdy jsou opravdu roky plánování a investic, které se nemusí vrátit. Popřemýšlej, co tě opravdu baví, a pak tu věc dělej jen tak pro radost. A třeba z toho bude i něco víc.
@Ou píše:
@Evulina v tom okamžiku bych se nepouštěla do ničeho, co potřebuje pro začátek půjčku. Když se začne s něčím samodomo, přes web, tak se to člověk naučí a tím že to roste pomalu a organicky, tak když se něco nepovede a nebo třeba člověk onemocní, tak to sebou nenese velké riziko, že do toho zahučí prachy celé rodiny.Ale pouštět se třeba do mlékárny či jiného potravinářského provozu, který prostě vyžaduje investice bez toho, aby si měla někoho po ruce, kdo to spočítá a bude hlídat prachy a bude řešit marketing je risk, který většinou nevyjde.
Zkrachovaných projektů a firem je daleko víc, než těch co se o nich pak vypráví ty krásné příběhy o snu a úspěchu…
Přesně tak..ale je fakt, že pro případ, až jednou pán už nebude mezi námi, do budoucna přemýšlím, co a jak. Nejsem ten blázen, který se do velkých investic vrhá po hlavě, mám rodinu, mám zodpovědnost, navíc nesnáším dluhy. Takže to chce opravdu hodně promyslet a mít někoho k ruce, který, jak píšeš, bude více organizačně a marketingově gramotný, než já.
@Lathi tak hledej dál
ale je to spíš o nahode… já jsem se našla v chalupaření… nejdřív jsem se odstěhovala na takovou starou chalupu protože moji rodiče tenkrát neakceptovali meho o 25 let staršího přítele… tak moc se mi tam zalíbilo ten život a ta romantika že jsem se rozhodla tu barabiznu zrekonstruovat…penize jsem neměla tak jsem odjela do ciziny…nebyla to prochazka ružovou zahradou ale po 8 letech podřadný práce se mi podařilo docela pohodlně našetřit, chalupu zrekonstruovat a nyní ji pronajímám už 7 . rokem. stále tam i sama jezdim když je tam volno ted už i s dětma.(s tamtím přítelem jsemse rozešla a našla si jineho…stejně stareho
![]()
Jinak já tedy i v zaměstání potřebuju, aby mě práce buď bavila nebo dávala smysl. Ideálně obojí. Nevidím nic pozitivního ani pro sebe, ani pro okolí, dělat práci s odporem, jen pro prachy. Na to v zaměstání tráví člověk moc času nato, aby si díky práci např. podlomil zdraví. Začne to denodenními hroznými stresy nebo nudou a nenaplněním, končí to mrtvicemi, infarkty, žaludečními vředy, depresemi, rozpadlými rodinami. Takto skončil můj táta (velké zdravotní potíže kvůli dlouhodobým stresům v práci) a právě když to vidím, už mám své priority v životě srovnané.
Pokud práce člověka baví nebo mu dává smysl, často zvládne zdánlivě i nemožné bez toho, aniž by ho to psychicky či fyzicky zcela vyčerpalo a produkt takové práce, která se dělá s chutí, je mnohem větším přínosem i pro ostatní, kterým je produkt určen. Já když třeba vidím některé zlé a nepříjemné lidi pracující ve zdravotnictví, pečovatelství nebo školství, tak bych takové klackama hnala z těchto odvětví.
Prosim o anonym, nechci, aby me nekdo poznal.
Prijde mi, ze soudis sebe podle kamaradek. Ja mam kamaradku modelku a kamaradku herecku, ale s nima se pomerovat nebudu, z toho bych dobre nevysla
Ja umim mluvit, takze mam jako vedlejsak moderovani a delam redaktorku v mensi televizi. Neuzivi me to, ale k memu platu v uplne jinem oboru je to dobry bonus. Taky zpivam s kapelou a pisu clanky na web. Zatim to delam pri praci, ale treba casem si rozsirim obzory, udelam zivnostak a rozjedu to naplno. Moje pocatecni naklady jsou nula. Taky me bavi domaci kosmetika. Delala jsem ted kolegynim na Vanoce krem na ruce a balzam na rty. Kdybych chtela, zkuaim to nabidnout dalsim kamaradkam nebo na cvicenim zenskym jen za nakupku a treba by se to rozjelo. Ale ja nechci ![]()
A jeste mam pocit, ze dost veci vzdavas. Na agility nebo dog dancing prece nemusis chodit na cvicak. Tam ti nesedla cvicitelka, na tvem cviceni taky.. kdyz chci neco delat, hledam, jak to jde a ne, proc to nejde.