Jak vypadá vážit si někoho?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
25.5.13 18:44

Tak zrovna minulý týden jsem s tím svým řešila, jestli si mě váží, podíval se na mně a řekl, že nebude odpovídat a já mu na to řekla, že to beru jako že neváží a on se otočil, zapnul telku a koukal na film…jenže u něho jsem s tím počítala a nepřekvapilo mě to

  • Citovat
  • Upravit
5455
25.5.13 18:51

V některých věcech ke svému manželovi vzhlížím a on chová úctu ke mně. Jsou okruhy, kdy mu předávám naprostou vládu a kontrolu, protože tomu nerozumím (nebo nechci rozumět :mrgreen: ) a vím, že to udělá pro nás nejlépe a na druhé straně jsou okruhy, kdy on přenechá rozhodnutí čistě jen na mě, protože také ví, že udělám maximum pro nás. I když jsem na něho někdy naštvaná, NIKDO nesmí říkat o mém manželovi škaredé věci přede mnou (ne, že já si stěžuju a kamarádka se mnou nadává - stalo se, že mě něčím naštval a kamarádka něco uštěpačně poznamenala, že zaslechla drobnost od svého přítele ohledně našeho sporu doma - tenhle rozhovor jsem utla). V hodně věcech má můj manžel můj obdiv a to se u mě kryje s pojmem „vážit si“. Pochválím ho a projevím radost, když něco dobře vymyslel, že jiný by na to hned tak nepřišel. On zase chválí mě. Známe se, často se zříkáme a často se stane, že si čteme myšlenky, dokončujeme za sebe věty…Vyzdvihuju jeho dobré vlastnosti a nedostatky nekomentuju (co vadilo nejvíc, toho jsem se dokázala zbavit na začátku vztahu a teď už jsou to drobnosti, které mě nerozhodí, páč já mám také své mouchy). Třeba můj manžel dokáže péct úžasné dorty (já zvládám ze sladkého jen buchty) a má buňky na to vyřešit technické věci, kdy já si přeju něco do bytu a on to vymyslí, vyrobí, zlepší, instaluje a ve finále to mám ještě krásnější než v mých snech. Tím dokazuje, že jsem pro něj důležitá a mé přání mi nejen plní, ale ještě vylepšuje a já se snažím o totéž.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
napresdrzku
25.5.13 18:56

Vážit si někoho, znamená být ztotožněn s tím co a proč to dělá a že to dělá dobře. Čímž nemyslím na 3 :) Také v důsledku předchozího k němu vzhlížet jako k moudrému (případně moudřejšímu), rozumnému (rozumnějšímu) a uvědomělému (uvědomělejšímu). Vážit si někoho znamená aspoň v mém případě žít vedle něj, ale svým způsobem si toho nevážit, poté procitnout a pak k němu vzhlížet.

  • Citovat
  • Upravit
13714
25.5.13 18:59
@napresdrzku píše:
Vážit si někoho, znamená být ztotožněn s tím co a proč to dělá a že to dělá dobře. Čímž nemyslím na 3 :) Také v důsledku předchozího k němu vzhlížet jako k moudrému (případně moudřejšímu), rozumnému (rozumnějšímu) a uvědomělému (uvědomělejšímu). Vážit si někoho znamená aspoň v mém případě žít vedle něj, ale svým způsobem si toho nevážit, poté procitnout a pak k němu vzhlížet.

No, sobota navečer, odpočinek přede mnou, polehčující okolnosti, které mluví pro mě. Mohl bys tuto větu prosím objasnit? :) Ať to čtu z jaké strany chci, celkově tvému komentáři nerozumím. Dík.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12505
25.5.13 19:01
@Virginia píše:
No, sobota navečer, odpočinek přede mnou, polehčující okolnosti, které mluví pro mě. Mohl bys tuto větu prosím objasnit? :) Ať to čtu z jaké strany chci, celkově tvému komentáři nerozumím. Dík.

Já nevím, ale chápu to tak, že nebrat toho druhého jak samozřejmost :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5455
25.5.13 19:10

@Virginia
Tak já už procitla :mrgreen: Něco člověk bere jako samozřejmost a najednou se něco stane a pak už je to o něčem jiném. Můj manžel si bral holku s vlasy až po zadek, která si na tom zakládala. A pak mi praskolo aneurysma na mozkové tepně, krvácení do mozku, operace. Probrala jsem se s oholenou hlavou, s vyraženým předním zubem (jak jsem spadla už jsem nestihla dát ruce před sebe), navíc těhotná v 7. měsíci, takže s pupkem a rudou, strupatou jizvou od spánku ke spánku. Opravdu jsem si nepřipadala vůbec atraktivní. Staral se o mě, koupal mě, abych nespadla, po porodu mě učil jak dceru nakrmit, jak vykoupat, jak přebalit - já měla problémy sama se sebou. Pak přišla operace srdce, domů mě pustili se stehama a jizvou přes celý hrudník (nemohla jsem zvedat ruce, protože jsem měla rozřezanou hrudní kost) - převazoval mi ránu, umýval mi vlasy, snažil se ať mám veškeré pohodlí a ne proto, že musel, ale proto, že jsem jeho a on je můj. Tyhle příhody nás stmelily natolik, že ostatní problémy jsou prkotiny. Vydržel se mnou všechno a psychicky to bylo taky šílené. Procitla jsem a už svého muže neberu jako samozřejmost a vzhlížím k němu a vážím si ho za to, že dokázal se postarat o mimino, o mě, v době, kdy jeho kamarádi posedávali po hospodských zábavách, on se snažil mě rozveselit a rozptýlit, abych přišla na jiné myšlenky. Žádný jiný chlap není jako můj manžel - z mého pohledu, samozřejmě, nechci nikoho urazit :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
napresdrzku
25.5.13 19:12
@Virginia píše:
No, sobota navečer, odpočinek přede mnou, polehčující okolnosti, které mluví pro mě. Mohl bys tuto větu prosím objasnit? :) Ať to čtu z jaké strany chci, celkově tvému komentáři nerozumím. Dík.

No řekněme že to nějakým způsobem reflektuje můj život s manželkou, to asi mluví za vše.

  • Citovat
  • Upravit
K-Black
25.5.13 19:20

@Apaji :potlesk: :potlesk: :potlesk: a tak to má být.

  • Citovat
  • Upravit
12505
25.5.13 19:21
@Apaji píše:
@Virginia
Tak já už procitla :mrgreen: Něco člověk bere jako samozřejmost a najednou se něco stane a pak už je to o něčem jiném. Můj manžel si bral holku s vlasy až po zadek, která si na tom zakládala. A pak mi praskolo aneurysma na mozkové tepně, krvácení do mozku, operace. Probrala jsem se s oholenou hlavou, s vyraženým předním zubem (jak jsem spadla už jsem nestihla dát ruce před sebe), navíc těhotná v 7. měsíci, takže s pupkem a rudou, strupatou jizvou od spánku ke spánku. Opravdu jsem si nepřipadala vůbec atraktivní. Staral se o mě, koupal mě, abych nespadla, po porodu mě učil jak dceru nakrmit, jak vykoupat, jak přebalit - já měla problémy sama se sebou. Pak přišla operace srdce, domů mě pustili se stehama a jizvou přes celý hrudník (nemohla jsem zvedat ruce, protože jsem měla rozřezanou hrudní kost) - převazoval mi ránu, umýval mi vlasy, snažil se ať mám veškeré pohodlí a ne proto, že musel, ale proto, že jsem jeho a on je můj. Tyhle příhody nás stmelily natolik, že ostatní problémy jsou prkotiny. Vydržel se mnou všechno a psychicky to bylo taky šílené. Procitla jsem a už svého muže neberu jako samozřejmost a vzhlížím k němu a vážím si ho za to, že dokázal se postarat o mimino, o mě, v době, kdy jeho kamarádi posedávali po hospodských zábavách, on se snažil mě rozveselit a rozptýlit, abych přišla na jiné myšlenky. Žádný jiný chlap není jako můj manžel - z mého pohledu, samozřejmě, nechci nikoho urazit :mrgreen:

To mne dojalo
Našla jsi toho pravého :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
29350
25.5.13 19:23

Rozhodně bych v první řadě rozdělila pojmy „vážit si někoho“ a „být vděčný“… když si někoho vážím rozhodně neznamená, že mu musím být za něco vděčný… přece si můžeme vážit i naprosto cizího člověka, se kterým nemáme nic společného…
Vážit si někoho znamená, že ho respektujeme, že jsme například hrdí na to, co dělá a že mu projevujeme úctu, dovedeme ocenit jeho přínos pro rodinu, společnost… takže by tu mohlo být i napsané, že se k němu chováme slušně, nenadáváme mu, neubližujeme mu, neponižujeme ho…
Zakladatelko, ono záleží, při jaké příležitosti ti to ten tvůj muž řekl, jak se k němu chováš, proč to vlastně řekl… jestli to byla nějaká jednorázová záležitost, například po hádce, nebo jestli ho třeba nedeptáš svými požadavky a chováním dlouhodobě… někdy je možné, že se chováme tak, jak jsme zvyklí z původní rodiny a tak nám ani nepřijde, že třeba partnera tím ubíjíme a že se mu to nelíbí (ale dlouhou dobu mlčí a neřekne to nahlas, dokud nepřeteče pohár)…
Napadá mě k tomu příklad jedné kamarádky… ona je tak trochu generál, její manžel je takový tichý a tvárný člověk… nejdřív jí na něm vadilo, že vydělá málo peněz, tak ho doslova dotlačila k tomu, že začal dělat v zahraničí… ale to sebou nese i tu skutečnost, že je málo doma… takže peněz sice mají dost, ale pro změnu teď zase pořád nespokojeně vykřikuje, že je pořád pryč, že jí s ničím doma nepomůže, protože je věčně v pr… a on se jí snaží vyjít vstříc a přesto pořád není s ničím spokojená… když se chtěl vrátit do původní práce, tak ho seřvala na tři doby, že pak nebudou mít ani na splátky půjček, jak ho taková blbost mohla napadnout… on by se přitom rozkrájel, jen aby byla šťastná… její verze je, že dělá všechno sama, protože manžel je věčně někde pryč nebo dojede z práce a je unavený a sotva si odpočine, tak zase jede pryč a ona chudinka táhne celou domácnost sama a ještě by ho měla chválit za něco, co on nedělá… ale neváží si ho, neváží si toho, co pro rodinu dělá on (vydělává a snaží se, jak to jde) a nechce vidět jeho přínos (že už u nich neklepou exekutoři, protože ona chce mít všechno hned a tak jednu dobu měli půjček víc, než mohli zvládnout)… to je jen příklad, neber to osobně… ale jestli chceš poradit, tak zkus napsat víc…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
20385
25.5.13 19:33

@Gabčulinda Gabi, srdicko, ja mam z toho Tveho chlapa spis pocit, ze ho malo obdivujes nez ze si ho nevazis a ze si ON plete pojmy s dojmy… :nevim: :nevim: :nevim:

Ja treba doma chvalim, chvalim a chvalim… ;) A to bys videla ty uspechy… :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13714
25.5.13 19:40

@Apaji Dík za osvětlení, z této strany mi to nějak nedocvaklo. OT - husy rostou, dokonce sežraly veškerým ředkvičkám lupeny, špenát naštěstí nežerou, nebo si ho nevšimly. Muž to i přes to všechno přežil a dokonce si ho vážím. :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
napresdrzku
25.5.13 19:41
@Apaji píše:
@Virginia
Tak já už procitla :mrgreen: Něco člověk bere jako samozřejmost a najednou se něco stane a pak už je to o něčem jiném. Můj manžel si bral holku s vlasy až po zadek, která si na tom zakládala. A pak mi praskolo aneurysma na mozkové tepně, krvácení do mozku, operace. Probrala jsem se s oholenou hlavou, s vyraženým předním zubem (jak jsem spadla už jsem nestihla dát ruce před sebe), navíc těhotná v 7. měsíci, takže s pupkem a rudou, strupatou jizvou od spánku ke spánku. Opravdu jsem si nepřipadala vůbec atraktivní. Staral se o mě, koupal mě, abych nespadla, po porodu mě učil jak dceru nakrmit, jak vykoupat, jak přebalit - já měla problémy sama se sebou. Pak přišla operace srdce, domů mě pustili se stehama a jizvou přes celý hrudník (nemohla jsem zvedat ruce, protože jsem měla rozřezanou hrudní kost) - převazoval mi ránu, umýval mi vlasy, snažil se ať mám veškeré pohodlí a ne proto, že musel, ale proto, že jsem jeho a on je můj. Tyhle příhody nás stmelily natolik, že ostatní problémy jsou prkotiny. Vydržel se mnou všechno a psychicky to bylo taky šílené. Procitla jsem a už svého muže neberu jako samozřejmost a vzhlížím k němu a vážím si ho za to, že dokázal se postarat o mimino, o mě, v době, kdy jeho kamarádi posedávali po hospodských zábavách, on se snažil mě rozveselit a rozptýlit, abych přišla na jiné myšlenky. Žádný jiný chlap není jako můj manžel - z mého pohledu, samozřejmě, nechci nikoho urazit :mrgreen:

Nejsem cita ale bulim a takhle si to taky predstavuju. Manzelovi palec nahoru

  • Citovat
  • Upravit
Kobliha51
25.5.13 19:41

Vážit si někoho, to je strašně subjektivní pocit, protože se může projevovat všelijak a někdy se neprojevuje vůbec a přece ta ten pocit vůči druhému je.
Tvůj chlap si to představuje asi tak, že mu máš třeba za to, že vůbec přijde domů, líbat nohy. Můj si představoval, že to znamená, že ho budu na slovo poslouchat. Jinej si myslí, že když jde jednou nakoupit, tak mu budeš do smrti vděčná a denně mu budeš zpívat Hosana. U partnerů, kteří si rozumí i bezeslov, myslím není třeba si na nějaké vážení hrát. Myslím, že ten, kdo vyžaduje silně mít pocit, že je vážen, má buď fakt pocit, že je hadr na podlahu a nebo naopak, jeho ego ještě nedosálhlo nebeských výšin a on/ona by tak rád/ráda.

  • Citovat
  • Upravit
5455
25.5.13 19:55

@Virginia
Jo, bacha, husy jsou sfině :mrgreen: :jazyk:. Já, když je na chvíli pustím na zahradu, sedím tam s nima se smetákem na odehnání. Ožerou všechno - listy z maliníku, jahody i se srdíčkama, rybíz a to nemluvím o záhonech (salát, kedlubny, ředkve - to by byla mňamka. Rajčata, papriky a okurky máme ve skleníku, jednou jsem zapomněla zavřít dvířka, šla jsem na záchod a už tam 2 plenily - naštěstí začaly od kopru, což jim moc nešmakovalo :mrgreen: ). Máme letos 7 housat a vypadá to, že nás za chvíli sežerou (denně lítám s dvěma pekáčema žrádla, plus zelené, plus šrot). Tak za měsíc 4 zabijem a necháme 3 na spárování a pak dobijem tu pátou :jazyk: až si Hexenšús (tedy houser) vybere favoritku - my taky umíme být sfině :lol: :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová