Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Niqitka píše:
Kvuli ditwti bych sla prvni do manzelske poradny pokusila se vztah zachranit. A ksybych videla, ze i presto to nejde sla bych pryc, ale ne do dalsiho vztagu, chvilu bych pockalaa utridila myslenkyy atd.
Vztah se zachranit uz neda.. je to hodne narusene..
@Anonymní píše:
Ok.. ale co mam tim padem delat? Chci byt stastna.. Nevim jestli u nej mam vubec sanci kdyz vi ze jsem jeste vdana a mam dite..nechci byt porad nestastna
NESMÍŠ SE UNÁHLIT..TED NEJSI TY-ALE MY(TY A MALÁ)
@Sandra752 píše:
NESMÍŠ SE UNÁHLIT..TED NEJSI TY-ALE MY(TY A MALÁ)
To si uvedomuju… malou miluji vic nez kohokoliv na svete.. jen mam pocit, ze si snad jeste sanci od zivota zaslouzim.. Hned vyznavat se mu asi nebudu, ale treba jen mu dat naznak? jak? Ten chtíč je hroznej.. zvlast kdyz mam vzpominky…
@Anonymní píše:
když už si rikam, ze je to nejaky signal, tak pak zase mam za chvli pocit ze nic..nevim si rady
tak bych mu zatím nic neříkala a ještě hledala ty signály..ale taky bych se zaměřila na malou a sebe..jen vy dvě jste důležité ale chápu jak se cítíš..a člověk žije jen jednou a neměl by s někým být koho nemiluje..má bý s tím kdo si ho váží a vše kolem..tak pokud to nefunguje v manželství..snažila bych se to dát dokupy a nebo odešla, protože jak známo, chlapi se nemění..
@Anonymní píše:
To si uvedomuju… malou miluji vic nez kohokoliv na svete.. jen mam pocit, ze si snad jeste sanci od zivota zaslouzim.. Hned vyznavat se mu asi nebudu, ale treba jen mu dat naznak? jak? Ten chtíč je hroznej.. zvlast kdyz mam vzpominky…
máš to těžký ![]()
@Anonymní píše:
Vztah se zachranit uz neda.. je to hodne narusene..
hele, pokud máš pocit, že se manželství nedá zachránit, tak se rozveď, ale naplánuj si budoucnost sama se sebou a s maličkou, neplánuj to jako odchod ke kamarádovi, vůbec to s nám nijak nespojuj. Vezmi to jako dvě odlišné věci, když by hypoteticky on nebyl, rozváděla by ses? Ano? Pokud ano, udělej to, žeřiď si bydlení, rozvod, svůj život. On je přítel a bude bonus, neber ho jako berličku, díky které se můžeš hnout z místa.
Neptejte se zda chce zakladatelka nového manžela, milence, přítele,…koho chce člověk když miluje?
@terinka4444 píše:pod toto bych se podepsala! Hlavně se hned na někoho nevázej, pěkně si užij tu samotu(to jako bez partnera) a až se naučíš s ní žít, tak se potom začni poohlížet po někom do páru. Hodně štěstí
hele, pokud máš pocit, že se manželství nedá zachránit, tak se rozveď, ale naplánuj si budoucnost sama se sebou a s maličkou, neplánuj to jako odchod ke kamarádovi, vůbec to s nám nijak nespojuj. Vezmi to jako dvě odlišné věci, když by hypoteticky on nebyl, rozváděla by ses? Ano? Pokud ano, udělej to, žeřiď si bydlení, rozvod, svůj život. On je přítel a bude bonus, neber ho jako berličku, díky které se můžeš hnout z místa.
S manželem jsem 20 let, svatba před 11 lety. Musím říct, že po tolika letech je vztah už i u nás založen na něčem jiném, než na vášni a opojení. Jsme životní parťáci. Před několika lety mi do života vstoupila moje první láska, a bylo vymalováno. Samozřejmě taky již ženatý, děti. Oba jsme odolávali hodně dlouho, rok a půl určitě, ale čím častěji jsme se viděli, vracely se vzpomínky, a zhruba už bylo jasné, jak to dopadne. Skončilo to v posteli. Nic moc, jiné než kdysi. Ale v tu chvíli mi stačil ten pocit, že mě někdo moc chce, a pocit „zamilování“. Měli jsme v sobě oba vyřešeno, že z manželství odcházet nebudeme. Po dvou letech, kdy jsme náš milenecký vztah ustáli, mezitím jsme se asi třikrát rozešli, hryzalo svědomí, pak znovu sešli, tak prostě už i tady vyprchala ona vášeň, už se nestýkáme, ale jsme moc dobří kamarádi. Takže závěr - pokušení je velké, jde o psychické rozpoložení, zamilovanost je moc krásná, a ve čtyřiceti si říct, že už mě to nikdy nepotká, je hrozné. ALE!!! Nejdůležitější je to mít srovnané v hlavě, nic nebořit, jen si užít, a držet to v určitých mezích a za určitých pravidel, např. sex s milencem jen 1-2× měsíčně, ono no časem přejde. Věřím tomu, že i s milencem po 20 letech budeš mít stejné pocity, jako máš teď s manželem. Musím říct, že toho nelituju, a jsem moc ráda, že jsme to všichni ustáli bez následků.
A není to jen o tom, že jsi teď v manželství nespokojená a v něm prostě vidíš prince, který ale nemusí být tak skvělý, jak si myslíš? Navíc ani nevíš, jestli k tobě on něco cítí? Jak tady někdo již psal, nejdřív si udělej pořádek v sobě, v manželství a pak teprve někomu říkej, že ho chceš…abys nešla z bláta do kaluže ![]()
@Ale85
To je hrozně těžké, když už jsou ty emoce a chemie tady. Nejde to zastavit. Hovořím z vlastní zkušenosti. Racionalita jde v tuto chvíli stranou, pracujou hormony.
A co máš vlastně v plánu pak, až se mu přiznáš? Už jsi nad tím přemýšlela? Co když se mu vyznáš a on tě odmítne nebo naopak tě taky bude chtít, ale třeba jen přes postel…v manželství budeš dál a nešťastná ještě víc.
@Ale85 píše:
A co máš vlastně v plánu pak, až se mu přiznáš? Už jsi nad tím přemýšlela? Co když se mu vyznáš a on tě odmítne nebo naopak tě taky bude chtít, ale třeba jen přes postel…v manželství budeš dál a nešťastná ještě víc.
pokud je nešťastná v manželství a nic ji to nedává měla by od manžela odejít a pak řešit co by bylo kdyby se vyznala..já bych se teda nevyznala pokud nevím a nemám signáli, že to cítí aspon podobně..žena přece vycítí když je mužem milována..a to nejen slovem ale činama. co dělá pro ni, jak moc chce být v její přítomnosti a další další věci..