Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Večerní depka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
3.6.19 21:10
Ja se seberealizuju obecně prací. Vystudovala jsem 3 vejšky abych se v budoucnu dobře uzivila. Ty hledáš unik od reality -par mesicu u moře ti ale pravdepodobne nepomůže. Já bych na tvém místě zkusila zjistit, jaká práce by tě bavila. Jsou různá dalková studia od kurzu zubni instrumentárky, studia VOŠ dentální hygienistka až po dálková studia klasických vysokých škol. Az zjistíš, co tě baví a najdes si super práci, nebo treba začnes podnikat, nebudeš už přežívat od vikendu k vikendu.
- Citovat
- Upravit
3.6.19 21:13
Mně přijde, že vůbec nevíš, co chceš. Z jedné strany společné bydlení, pak odjezd k moři, stěhování k rodičům. Možná by to chtělo si udělat pořádek v hlavě, vykašlat se na pařby a kamarády a přemýšlet, co se životem dál. Zas tak mladá už nejsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.19 21:17
@Anonymní píše:
Ja se seberealizuju obecně prací. Vystudovala jsem 3 vejšky abych se v budoucnu dobře uzivila. Ty hledáš unik od reality -par mesicu u moře ti ale pravdepodobne nepomůže. Já bych na tvém místě zkusila zjistit, jaká práce by tě bavila. Jsou různá dalková studia od kurzu zubni instrumentárky, studia VOŠ dentální hygienistka až po dálková studia klasických vysokých škol. Az zjistíš, co tě baví a najdes si super práci, nebo treba začnes podnikat, nebudeš už přežívat od vikendu k vikendu.
Ano, o tom studiu jsem už přemýšlela. Přemýšlela jsem, co by mě bavilo, a pár tipů mám. Ještě si to chci ujasnit sama v sobě. Chci studovat něco, co mě bude bavit, ani ne proto, aby mi to významně pomohlo v kariéře, ale pro nějaký můj osobní posun. S tím pak jde ruku v ruce ta kariéra. Věřím tomu, že ve větším městě seženu dobrou práci i bez VŠ. Bohužel jsem si přínos studia pro další život uvědomila až docela pozdě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.19 21:22
@Anonymní píše:
Ano, o tom studiu jsem už přemýšlela. Přemýšlela jsem, co by mě bavilo, a pár tipů mám. Ještě si to chci ujasnit sama v sobě. Chci studovat něco, co mě bude bavit, ani ne proto, aby mi to významně pomohlo v kariéře, ale pro nějaký můj osobní posun. S tím pak jde ruku v ruce ta kariéra. Věřím tomu, že ve větším městě seženu dobrou práci i bez VŠ. Bohužel jsem si přínos studia pro další život uvědomila až docela pozdě.
Pozdě?! Moje máma začala studovat ve čtyřiceti. I kdybych si na studia měla půjčit a chodit po brigádách…nejlepší investice. Vybrala bych si něco, co mě buxe bavit a co mě uživí. Máma si vybrala dobře a je teď spokojená. Ve čtyřiceti si tenkrát řekla, že do důchodu casu dost. A víte kde na to vzala peníze? Jela na půl roku v mých sedmnácti letech trhat jablka. Život je výzva. Vy teď přežíváte. Je potreba s tím něco udělat 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.19 21:22
@Aduš8 píše:
Mně přijde, že vůbec nevíš, co chceš. Z jedné strany společné bydlení, pak odjezd k moři, stěhování k rodičům. Možná by to chtělo si udělat pořádek v hlavě, vykašlat se na pařby a kamarády a přemýšlet, co se životem dál. Zas tak mladá už nejsi.
To ti nepřijde, taková je realita a od toho se odvíjejí všechny tyhle blbý nálady. Společné bydlení - ano, ale ne za každou cenu. Kdybych odjela na tři, čtyři měsíce někam za prací do zahraničí, myslím si, že by to náš vztah přežil, ale tohle by bylo samozřejmě předmětem diskuze mezi mnou a přítelem. Ad stěhování k rodičům - tam by šlo o přechodnou dobu několika měsíců, kdy bych pustila byt, stále chodila do práce a mezitím si hledala práci a společný bydlení nejspíš v Praze. Hlavně kvůli tomu, abych něco našetřila.
Strašně ráda bych se na ty pařby a kolem vykašlala, už se mi to podařilo hodně omezit, protože to je přesně to, co mě ničí. Právě že už nejsem úplně mladá a nějak mi to poslední dobou asi došlo. Že bych se chtěla někde ukotvit a žít normální život. Asi tím, jak jsem byla dlouho sama, tak mi z toho nějak přeskočilo, nevím. Že mě to nutí o víkendu vyhledávat společnost dalších lidí, abych nebyla sama.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.19 21:23
@Anonymní píše:
Pozdě?! Moje máma začala studovat ve čtyřiceti. I kdybych si na studia měla půjčit a chodit po brigádách…nejlepší investice. Vybrala bych si něco, co mě buxe bavit a co mě uživí. Máma si vybrala dobře a je teď spokojená. Ve čtyřiceti si tenkrát řekla, že do důchodu casu dost. A víte kde na to vzala peníze? Jela na půl roku v mých sedmnácti letech trhat jablka. Život je výzva. Vy teď přežíváte. Je potreba s tím něco udělat
Zapomněla jsem dodat, ze jela trhat ty jablka na Nový Zéland 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.19 21:25
@Anonymní píše:
Pozdě?! Moje máma začala studovat ve čtyřiceti. I kdybych si na studia měla půjčit a chodit po brigádách…nejlepší investice. Vybrala bych si něco, co mě buxe bavit a co mě uživí. Máma si vybrala dobře a je teď spokojená. Ve čtyřiceti si tenkrát řekla, že do důchodu casu dost. A víte kde na to vzala peníze? Jela na půl roku v mých sedmnácti letech trhat jablka. Život je výzva. Vy teď přežíváte. Je potreba s tím něco udělat
Jako pozdě myslím to, že jsem tenkrát nedostudovala a bylo mi to fuk, měla jsem krátce před státnicema. Teď vím, že samozřejmě pozdě není, a tři roky studia jsou nic. Nebo i kdyby pět. V porovnání s tím, co to přinese. Co se studia týče, jsem rozhodnutá, ale potřebuju vyřešit i ty věci okolo.
- Citovat
- Upravit
3.6.19 21:36
Byt tebou, klidne bych odjela na par mesicu pryc. Zmenis prostredi, prijdes na jine myslenky, odpocines si a treba vymyslis, jak dal. Anebo to prinejhorsim nevymyslis, ale nic horsiho se nestane. Drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.19 22:56
Urcite zbal kufry a odjed. Ja jsem na tom byla podobne a to, ze jsem vycestovala mi hodne pomohlo - dokonce uz neplanuju ani navrat do CR 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.6.19 01:48
Tvůj život, tak jak ho popisuješ, není o životě. Mluví z tebe člověk z vtipu: „Mládí je v p*deli, do penze daleko.“ Chybí ti smysl života. To tě ubíjí. Vlastně máš všecko, anebo tak nějak všecko můžeš mít, nic zásadního ti nechybí, ale to tě neuspokojuje, nenaplňuje. Nejsi v pravém slova smyslu šťastná. Život tvůj je otrava, nuda. Do práce se chodí, protože to se musí, přítele máš, ale nevadí ti, že je daleko, kamarády máš, ale už je to vyčpělé, děti mít nechceš. Co s tím?
Já jsem byla před několika lety v situaci, která mě položila. A když jsem se zvedala a začala se znovu po světě rozhlížet a přemýšlela jsem, o čem vlastně můj život má být?, tak jsem nevěděla. Tehdy jsem dostala nápad, že musím dělat něco, co mně bude dělat radost. Abych to našla, tak jsem zašla do největšího knihkupectví v Praze na Václ. nám. do Neoluxoru a prohlížela jsem si postupně knihy ve všech odděleních. Nejdéle jsem v rukách měla knihu o stromořadí - o alejích. Zatoužila jsem, procházet se ve velkých parcích a zahradách a udělala jsem to. Moc mi to pomáhalo, protože jsem vylezla ze vztahu domácího násilí a pobyt v zeleném prostředí stromů mě obnovoval.
Život má smysl, když si ho člověk naplní radostí srdce. Cokoli člověk dělá, když dělá proto, že ho to naplňuje radostí, pak ŽIJE.
Najdi, co ti opravdu dělá radost. Anebo si vzpomeň, když jsi byla malá, co tě radostí naplňovalo, jaké sny jsi měla a jdi si je uskutečnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, padla na mě už včera večer nějaká depka a potřebuju se někde vykecat. Snad omluvíte anonym, nechci aby okolí vědělo, co řeším.
Věc se má tak, že nyní procházím obdobím, kdy mám pocit, že stagnuju na místě a strašlivě mě to ubíjí. Uvědomila jsem si to už někdy v březnu, ale ten pocit stále sílí a někdy mi přijde, že snad už puknu. Po maturitě jsem nastoupila na vysokou, kterou jsem nedodělala, a odstěhovala jsem se od rodičů. Bydlela jsem chvíli s bývalým, poté jsme se rozešli a nyní už bydlím asi tři roky sama. Ještě loni mi to vyhovovalo, přišlo mi to jako nejlepší věc. Což teda je, ale nějak už teď nevím, co s tím. Přijde mi, že žiju od víkendu k víkendu, většinou chodím o víkendu někam popít, mám i víkendovou brigádu. Práci mám průměrně placenou, jsem tam krátce, nijak zvlášť mě to nebaví, ale pracovat se musí. No zkrátka mi přijde, že každej den je úplně stejnej, žádný zážitky, jen práce, domů, občas se sejít s kamarády. Jsem unavená, ty tři roky jsem byla v pohodě, nebyla jsem nemocná, teď v poslední době jsem měla už i nějaký zdravotní potíže. Nemám si na co stěžovat, a přesto mě to ubíjí a deptá.
Mám přítele, jsme spolu relativně krátce, necelý rok. Má časově náročnou práci, moc se nevidíme, to mi nevadí, tuhle skutečnost jsem věděla od začátku. Chci nadhodit téma společnýho bydlení, ovšem v Praze, což není odtud úplně dálka, ale vyloženě kousek taky ne (cca hodina cesty).
Mám pocit, že potřebuju vypadnout. Tady v tom malým městě už mě to drtí, sice tu mám přátele, pár opravdovejch, ale většinu kalicích kámošů, který už mi taky dost často lezou na nervy. Přemýšlím, že pustím byt, půjdu na pár měsíců k rodičům, našetřím nějaký peníze, vypadnu pak někam na pár měsíců pracovat k moři, vrátím se, s chlapem se sestěhujem a bude všechno zalitý sluncem, třeba ne, ale doufám že jo.
Je mi 28, děti neplánuju, práci mám relativně dobrou, ale nic, co by mě bavilo. Minimálně tři roky stojím na místě a teď o víkendu mi to došlo v plný parádě. Už jsem měla delší dobu sem tam takový nálady, deziluze, pocit že všechno stojí za prd.. a já vím, že si objektivně nemám na co stěžovat, jsou na tom lidi tisíckrát hůř. Ale nějak to na mě dopadlo a nevím, jak s tím pracovat. Nejradši bych se sbalila úplně hned, ale je to otázka několika měsíců, možná roku. Jedinou mojí radostí je můj pes, aspoň má člověk důvod jít ven, když je tam tak krásně. Jinak bych jen spala a spala.
Měli jste taky někdy takový období? Co s tím?
Díky za přečtení.