Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věděli o marném snažení vaši rodiče?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.4.10 22:44
U nas to do zacatku taky vedeli vsichni, jak cela rodina, tak i v praci, nepripadalo em to nejake divne, jim to rict a ani jsem tim nikoho nezatezovala, ba naopak me byla ma rodina oporou i v praci nam fandili 
prostě je to vse o lidech a vztazich, o nicem jinem
me se lide ptaji pokazde co a jak ohledne nasich holek, jeslti jsou normalne pocate nebo umele, a ja jim teda z hrdosti rikam, ze z umeleho, nevidim v tom zadnou vedu a to bydlime na vesnici, ba naopak je nase vesnice rada, ze maji tady prvni vicercata:-) Je to jak rikam hold o lidech, a ver anonymni, ze pokud mas vztah s rodici perfektni, tka ej tim obtezovat urcite nebudes, pokud jsou ok
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.10 23:15
Ono jde i o to, o jak dlouhé marné snažení jde. Leckdo asi vydrží podporovat pár měsíců, ale když je to pár let, je to už horší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.10 06:43
nevěděli. moji rodiče mi dycky poskytovali takovou zvláštní podporu v mých životních zkouškách, všechno v dobrém úmyslu, ale na mě to působilo dycky děsně nepříjemně … tak jsem raděj nic neříkala a jsem ráda
když jsem kupříkladu ležela na vánoce v posteli v 8TT s krvácením , tak mě utěšovali, že oni taky první dítě potratili na vánoce… hned jsem se cítila líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.10 08:06
my miminko po svatbě hned nechtěli, ale všichni se nás ptali KDY teda už to bude. Normálně jsem říkala, že teď ne, že zařizujeme byt atd. Všichni se tvářili chápavě a mně ty jejich otázky nevadily. Jenže pak jsme se snažit začali a ono to hned nešlo a dotěrné otázky byly hodně nepříjemné. Trvalo to 9 měsíců. Ale nevím, jak bych se třeba tvářila po 2 letech… Asi bych řekla, že je problém.
Naši věděli, že miminko chceme a pak už to nekomentovali. Když jsem byla cca v 5tt a břicho nafouklý a ještě jsme se nesvěřili, tak se na mě mamka podívala a řekla mi, že mi nejde otěhotnět, protože jsem tlustá a že ze sebou mám něco dělat, jinak zůstanu bez dětí. Fakt potěšující. Hrozně se mě to tehdy dotklo. Že se snažíme o druhý už jsme nikde nehlásali. No a když jsme to pak oznamovali, tak mi mamka řekla - no vidíš, teď to bylo bez problémů, co? No nebylo, taky jsme se snažili skoro 3/4 roku…
S našima mám dobrej vztah, ale jsou věci, který prostě berou jinak…
Tchýně ta to nepobrala vůbec, protože ona přece otěhotněla pokaždé napoprve. Naznala, že u nich v rodině s tímhle nikdy problém nebyl - čímž nepřímo naznačila, že manželův genetický materiál je naprosto OK a chyba bude asi ve mně. Baba jedna 
takže záleží na vztahu, jestli budeš nebo nebudeš mít podporu. Každopádně bych nelhala, ale mlžila, ovšem na přímou otázku přímá odpověď.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.10 09:43
Ahoj tak já jsem po IVF ještě s darovaným vajíčkem, snažili jsme se 5 let máme toho hodně za sebou. O tom, že chodíme na umělé ví moje rodina a přátelé, manžel to tchánům říct nechtěl tak to respektuji. O tom, že čekám dítě od dárkyně ví jenom jedna moje kamarádka a ještě lékařka, tak jí kromě přátelství váže i lékařské tajemnství:-). Nikomu jinému jsem to neříkala i z důvodu, že nemáme v úmyslu to říkat ani našemu dítěti. Proto si myslím, že je důležité si dobře uvážit komu co říct.
- Citovat
- Upravit
7.4.10 12:08
tak my jsme o našem marném snažení o mimi neřekli vůbec nikomu a udělali jsme dobře. To, že je malá po ivf jsme řekli rodičům a přátelům až v jejich 3 letech, kdy jsme se pokoušeli o další mimi. Jsme z malé vesnice, ale po zkušenostech vím, že i v pátnáctitisícovém městě berou někteří lidé ivf jako něco nenormálního. To, že se chystáme na ivf, abychom naši malé pořídili sourozence jsme už netajili a z některých názorů jsem byla dost v šoku. Většinou to bylo, že jestli se nebojíme, že takto počaté mimi bude postižené nebo jinak zaostalé apod., tak jsem hned řekla, že naše 3 letá princezna je taky po ivf a jaká je to krásná a chytrá holčička. No, většinou byli všichni v šoku a od té doby si malou neustále prohlížejí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.10 13:58
janine24 píše:
Ono jde i o to, o jak dlouhé marné snažení jde. Leckdo asi vydrží podporovat pár měsíců, ale když je to pár let, je to už horší…
Janine jenzw ta tolerance a vztahy hlavne v rodine je taky zasadni, co si budeme povidat, a prece jenom u nekterych jsou nazory na umele sto let za opicema, co se tyce toho letiteho snazeni, tak treba u nas to trvalo 4 roky, pro nas dlouha doba, nastesti od me rodiny hlavne, se nam ta podpora vracela celou dobu, takze tak:-) je to proste vse o duvere a i taky o tom si poradne rozmyslet, kdo to ma vsechno vedet, a taky o stesti, jake kolem sebe mam lidi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
babi Zlopocasna
8.4.10 10:41
No my sme sa vlastne ani nesnazili, ale mame som povedala ze sa prestaneme branit, lebo ma doktori strasili. A ona ze ked sa nepodari, tak si mame adoptovat 
Ale svokre som nehovorila nic, ona sa na kazdej druhej navsteve pytala „uz?“ a to aj v dobe ked sme sa nesnazili a vsade sme rozhlasili ze sa este ani neplanujeme snazit.
Inak k tomu aby som neublizila rodine … nepriznala som sa mame ze som si nasla hrcku v prsniku, az den pred operaciou (chceli sa na nu pozriet pod mikroskopom). Skoro som dostala po papuli ze som sa neobtazovala mamu informovat a trapila sa sama … ono sa niekedy taketo „chranenie“ tou chranenou stranou berie ako nedostatok dovery.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
