Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Šla bych. Děti jsou malé jen jednou, život je jen jeden. Užívej ho. Užívej děti. Užívej sebe. Já už do této fáze došla. Chci jen klid a pokud ho tobě přinese tvá druhá varianta, není co řešit.
Já to vidím jednoznačně pro to, zůstat doma a udělat školu. Život je sakra krátkej. Já myslím, že jste už rouhodnutá. Jenom pitřebujete dodat odvahu a dojít do toho bodu, kdy dokážete tu změnu uskutecnit a vlastne se vám hrozně uleví. Pokud vám to s manželem klape, nebala bych se financni závislosti. Jste manželé. Máte SJM. Snad i společný účet. Podej si přihlášku na skolu a dej si život dokupy. Penize jsou od urcite castky k nicemu, kdyz nechces delat charitativni cinnost. Cloveka stastnyho neudelaj.
Samozřejmě -jdi do toho, nebo tě za dva, tři roky donutí odejít z práce zdravotní stav. Případně si zkus s majiteli firmy domluvit nějaké externí konzultantské práce, ať z toho úplně nevypadneš.
Tohle je super pro ty, co tvrdí, že ve 40ti si mohou pořídit děcko, bo ho zvládnou stejně jako ve 20ti. Ani omylem.
@marra2 píše: Šla bych. Děti jsou malé jen jednou, život je jen jeden. Užívej ho. Užívej děti. Užívej sebe. Já už do této fáze došla. Chci jen klid a pokud ho tobě přinese tvá druhá varianta, není co řešit.dekuji
@sediza píše:nejak tak to je, jsem vnitrne rozhodnuta, ale strasne se bojim a pak udelam vzdy krok zpet
Já to vidím jednoznačně pro to, zůstat doma a udělat školu. Život je sakra krátkej. Já myslím, že jste už rouhodnutá. Jenom pitřebujete dodat odvahu a dojít do toho bodu, kdy dokážete tu změnu uskutecnit a vlastne se vám hrozně uleví. Pokud vám to s manželem klape, nebala bych se financni závislosti. Jste manželé. Máte SJM. Snad i společný účet. Podej si přihlášku na skolu a dej si život dokupy. Penize jsou od urcite castky k nicemu, kdyz nechces delat charitativni cinnost. Cloveka stastnyho neudelaj.
Ano, asi by to tak dopadlo, kdyz ne u me, tak manzel ma uz dost zdravotnich problemu ![]()
@Zumpa píše:
Tohle je super pro ty, co tvrdí, že ve 40ti si mohou pořídit děcko, bo ho zvládnou stejně jako ve 20ti. Ani omylem.
Tak mimino by me asi uz uplne dorazilo
nedala bych ho teda ani v 35, mela jsem ve 30 a uz to se mi zda pozde, ideal je tak 25-26 ![]()
Pokud to podnikání má být na přivydělání doma bez větších nároků, třeba že budete dělat výživové poradenství, trenérku, masérku… a finančně to zvládnete jako rodina, tak ano.
Pokud plánujete rozjet skutečně podnikání, firmu, tak ne. Protože to vám pravděpodobně vezme tolik času a energie, že budete příštích pár let mít na děti ještě méně času než teď.
Já nevím
… tak stěžujes si, že máš málo času, stres… a chceš začít podnikat
… hlavně začátky jsou těžké, v dnešní době milion papíru, povolení, zařizování, do toho škola?
jestli to nebude z bláta do louže. Jinak souhlasím, že rodina má být na prvním místě
. Vím o čem mluvíš. Já jsem taky musela zvolnit i když mi to moje povaha nedovolila úplně
podnikam při mateřské, ale jen malinko. Priorita jsou teď spokojené mrňata a manžel.
@Mart81 píše:ma to byt ta prvni varianta
Pokud to podnikání má být na přivydělání doma bez větších nároků, třeba že budete dělat výživové poradenství, trenérku, masérku… a finančně to zvládnete jako rodina, tak ano.Pokud plánujete rozjet skutečně podnikání, firmu, tak ne. Protože to vám pravděpodobně vezme tolik času a energie, že budete příštích pár let mít na děti ještě méně času než teď.
@Lucius08 píše:podnikani by bylo mozne nejdrive za 3 a pul roku, to uz detem bude 11-12 let a nebyl by to nejaky sileny byznys. Ano, je to papirovani atd., ale moje povaha mi nedovoluje v praci zvolnit, jsem takovy ten zodpovedny dric-blbec, a kdyz uz tak aspon uz pracovat pro sebe. Ale v nejhorsim na podnikani nedojde, deti odrostou a necham se zamestnat, treba…
Já nevím… tak stěžujes si, že máš málo času, stres… a chceš začít podnikat
… hlavně začátky jsou těžké, v dnešní době milion papíru, povolení, zařizování, do toho škola?
jestli to nebude z bláta do louže. Jinak souhlasím, že rodina má být na prvním místě
. Vím o čem mluvíš. Já jsem taky musela zvolnit i když mi to moje povaha nedovolila úplně
podnikam při mateřské, ale jen malinko. Priorita jsou teď spokojené mrňata a manžel.
@Anonymní píše:
Chtela bych vas pozadat o nazor, protoze vic hlav vic vi. Je mi 40 let a mame s manzelem male deti, oba mame velmi narocnou praci a velmi dobre placenou. Ale…vsechno je vykoupeno necim, tim ze zijeme jak zijeme-stres, spatna zivotosprava atd. Nestiham rodinu, deti, domacnost, praci… zacaly se nam objevovat zdravotni obtize, ne uplne zavazne, ale ne neco co se neda jeste nejak resit. Ale je to prvni varovny prst. Navic kolem 40 zacne clovek bilancovat, co a jak udelal dobre a spatne. Jsme, asi jako vetsina lidi v hroznem kolotoci stresu, prace a konzumniho zivota. Ja si uvedomila, ze uz nemuzu, ze uz takhle nechci zit. Chci z toho poklusu zastavit a byt vic s rodinou, uzit se jeste deti, krere rostou pred ocima, chci ulevit manzelovi, ktery ma jeste stresovejsi praci nez ja..dlouho jsem premyslela jak z toho zacykleni ven a nic me nenapadalo. Manzel navrhoval at zustanu doma, ale nejsem ten typ, musim pracovat. Mam ridici pozici, takze zadny zkraceny uvazek, ani nizsi pozice v mem oboru nelze, tak to je. Dlouho jsem se rozhodovala uskutecnit jeden muj sen a i kdyz jsem si pripadala stara, dnes jsem asi dosla do stavu, ze nikdy neni pozde. Znamenalo by to zustat doma, dodelat si skolu a pak zacit v oboru podnikat, podnikani je skolou podmineno, bez toho to nelze. Behem skoly odborna praxe.. Je to uplne jiny obor, diametralne odlisny, vidina podnikani az cca za tri a pul roku minimalne, nemusi to vyjit, ale muzu byt zamestnana. Platove bych si hrozne pohorsila, ale na co vydelavat penize, kdyz si je clovek ani neuzije? Jsem porad unavena a podrazdena.
Znamenalo by to opusteni jistoty v praci, x let zkusenosti a s nejvetsi pravdepodobnosti by uz neslo do oboru se vratit. Mam ale maximalni psychickou i materialni podporu manzela, ktery by taky rad uz trochu vysadil z tohoto tempa. Bojim se hodne te materialni zavislosti na nem, jsem ted maximalne samostatna.
Sli byste do takove zmeny?Dekuji vsem za nazory
jdi do toho
@Anonymní píše:
podnikani by bylo mozne nejdrive za 3 a pul roku, to uz detem bude 11-12 let a nebyl by to nejaky sileny byznys. Ano, je to papirovani atd., ale moje povaha mi nedovoluje v praci zvolnit, jsem takovy ten zodpovedny dric-blbec, a kdyz uz tak aspon uz pracovat pro sebe. Ale v nejhorsim na podnikani nedojde, deti odrostou a necham se zamestnat, treba…
Tak pokud to bude nějaké to masírování, nehty, pečení dortu… tak bych do toho šla
pokud už kvůli stresu a stravě máte zaděláno na průšvih,… ono peníze nejsou všechno, důležité je zdraví, to máme jen jedno, ostatní se dá opravit nebo koupit.
Chtela bych vas pozadat o nazor, protoze vic hlav vic vi. Je mi 40 let a mame s manzelem male deti, oba mame velmi narocnou praci a velmi dobre placenou. Ale…vsechno je vykoupeno necim, tim ze zijeme jak zijeme-stres, spatna zivotosprava atd. Nestiham rodinu, deti, domacnost, praci… zacaly se nam objevovat zdravotni obtize, ne uplne zavazne, ale ne neco co se neda jeste nejak resit. Ale je to prvni varovny prst. Navic kolem 40 zacne clovek bilancovat, co a jak udelal dobre a spatne. Jsme, asi jako vetsina lidi v hroznem kolotoci stresu, prace a konzumniho zivota. Ja si uvedomila, ze uz nemuzu, ze uz takhle nechci zit. Chci z toho poklusu zastavit a byt vic s rodinou, uzit se jeste deti, krere rostou pred ocima, chci ulevit manzelovi, ktery ma jeste stresovejsi praci nez ja..dlouho jsem premyslela jak z toho zacykleni ven a nic me nenapadalo. Manzel navrhoval at zustanu doma, ale nejsem ten typ, musim pracovat. Mam ridici pozici, takze zadny zkraceny uvazek, ani nizsi pozice v mem oboru nelze, tak to je. Dlouho jsem se rozhodovala uskutecnit jeden muj sen a i kdyz jsem si pripadala stara, dnes jsem asi dosla do stavu, ze nikdy neni pozde. Znamenalo by to zustat doma, dodelat si skolu a pak zacit v oboru podnikat, podnikani je skolou podmineno, bez toho to nelze. Behem skoly odborna praxe.. Je to uplne jiny obor, diametralne odlisny, vidina podnikani az cca za tri a pul roku minimalne, nemusi to vyjit, ale muzu byt zamestnana. Platove bych si hrozne pohorsila, ale na co vydelavat penize, kdyz si je clovek ani neuzije? Jsem porad unavena a podrazdena.
Znamenalo by to opusteni jistoty v praci, x let zkusenosti a s nejvetsi pravdepodobnosti by uz neslo do oboru se vratit. Mam ale maximalni psychickou i materialni podporu manzela, ktery by taky rad uz trochu vysadil z tohoto tempa. Bojim se hodne te materialni zavislosti na nem, jsem ted maximalne samostatna.
Sli byste do takove zmeny?
Dekuji vsem za nazory