Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vrácení dítěte zpět z pěstounské péče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Jelena Vesnickaja
27.1.22 23:40
- Citovat
- Upravit
Jelena Vesnickaja
27.1.22 23:45
@PaníBovaryová píše:
No tak o tom bych mohla zdarne pochybovat. A nevim, co ma co nejaky lektor-psycholog co blabolit o socialni antropologii. Jestli ty trochu nekecas
Já nemám důvod kecat. Co tým získám? Učím děti mluvit pravdu a teď bych kecala. Mně ta statistika nepomůže- mám doma, to co mám…
- Citovat
- Upravit
28.1.22 01:09
@Jelena Vesnickaja píše:
Jako pěstouny musíme každý rok absolvovat semináře. Několik lektorů-psychologů potvrdili tuto informaci.
My vyplňujeme dotazníky, pak informace se zpracovává v širokém časovém úseku. Je to statistika.
Osobně bych to viděla, že 50×50.
Taky odhadují 50 : 50. Geny jsou prý dané, ale výchova je může nasměrovat. Jinak řečeno, dva lidé s podobmou nebo stejnou genetickou výbavou - z jednoho může vyrůst grazl, z druhého úspěšný podnikatel. Tak nějak to říkali. 
Držím palce, @Jelena Vesnickaja, 
kolikrát i s vlastními dětmi je kríz a člověk se divi, kde se to v nich bere. 
Puberta to tak nějak probudí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 07:12
@Jelena Vesnickaja píše:@maty009 píše:
@Jelena Vesnickaja velmi emotivni prispevek, tak jen zatnout zuby a vydrzet, snad se z toho neco kloudneho vyvrbi, ale ta prostituce by mi fakt vadila.Vam ne? Kazdopadne misto v nebi mate uz jiste, kdyz jste se tak obetovali…kluk se podle popisu zda ok, ale holka je teda svihla, co chce od zivota, jake ma cile, cim chce jednou byt? [/citace
Děkuji za Váš příspěvek!
Ona čeká až bude plnoletá odejde z domova, začne žít šťastný život na sociálních dávkách- je to ideální způsob, jak žila s matkou. Jednou nám řekla-„Pracovat není povinný“. Když má dobrou náladu, probírame budoucnost, střední školy, absolutně adekvátně o tom mluví, má nějaké plány, ale říká jen to, co my od ní slyšet si přejeme. Karadkam říká první variantu…
Máme ještě pár let na zredukování její hodnot, vybudování vztahu. Bude obrovské zklamání, když po tolika letech výchovy dámy vyroste šlapka…
Bráška je zlatíčko, ale má kriminální talent, úplně super nápady na jeho jinak omezené schopnosti. Kradl Eura u nás z trezoru a musel je legalizovat také u nás, protože v směnárně mu nerozměnily, celkem to udělal třikrát 10,50,20 EU, než jsme označily bankovky.
Třeba dnes mi volala učitelka - o přestávce přišel k nic netušící spolužačce za zadu, rychle chytl ji za bradu, a škubl hlavu dozadu. Holčina nemohla vrátit hlavu do normální pozici kouká do stropu, křičí bolesti… náš blbec ztuhnul, učitelka také byla v šoku, pak rychle napravila hlavu namísto. Neumím si představit tu hrůzu a bolest! Chudák holka plakala, ihned volali rodičům, jeli na pohotovost. Jsme s manželem zase na infarkt!!! Doma byl pochopitelně skandál- nadávali jsme, vysvětlovali, že mohl bych z holky udělat mrzáka! Rodiče piplaji dcerku, pak přijde náš syn a urve ji hlavu! Zatím žádné zprávy, my se klepeme. Telefon na rodiče zatím mně neposkytli, abychom mohla se omlouvit. Rodicum je jedno, pěstounské dítě to udělalo, nebo naše, umím si představit, co nám bych řekli!
Kouká na YouTube a tam jsou takové záběry, když voják podskočí k nepříteli a rychlým pohybem mu zlomí vaz.My to kontrolujeme, zakazujeme, ale jak vidět nedohlidli. Zkusit na klukovi se bál, ale na slabší dívence - zkusil!!! Buď je to vlásní dítě, mělo bych fialovy zadek
Už je mu 12,5 let!!!
Jinak má dobrou náladu, pomáhá v kuchyni, mazlí se… A pak tohle!!! Také jsem ho tahla k psycholožce po krádežích.Dej pozor, ať to s těma historkama nepřeženeš. Když už jsou za hranicemi, tak ti na to nikdo neskočí. Ty pěstounko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jelena Vesnickaja
28.1.22 09:31
@hanka.br. píše:
Dej pozor, ať to s těma historkama nepřeženeš. Když už jsou za hranicemi, tak ti na to nikdo neskočí. Ty pěstounko.
U nás to vypadá jako ve špatném filmu, kdyby jste měla větší možnosti mluvit s jinými pěstouny, jako my, když se setkáváme na seminářích, tak byste nevěřila ještě víc!!! To jsou bohužel „historky“ z naše reality. Mám už dávno denniček, kam zapisují podobné události, protože je jich tolik, že s časem člověk na ně zapomene.
Je Vaše věc věřit není ne. První svůj příspěvek jsem psala v takovém stavu,, myslela že mi prasknei srdce- byla už několikáta noc, když člověk chce křičet na celý svět, plakát… Hledala jsem na internetu podobné situace a chtěla vědět, jak to lidé řeší. Psala jsem to spíš pro sebe, abychom zpracovala své city. Manžel je víc odolný a usně, já nemohu zabrat a nechci brát léky. Trávím s dětmi veškerý svůj čas, proto tato situace mrzí a už se bojím ráno probudit, že zase stane nějaké neštěstí.
Vidím, že hodně lidí rádi zakladatelce diskusi vrátit nezvladatelnou holku, ale na svem příkladě chápu její city. Člověk má rád toho, komu se hodně věnoval, nebo s kým ztravil kus života. Například existuje pojem Stockholmský syndrom.
Této „hystorky“ dostali mně do toho stavu, ve kterém jsem - v pátek histeria u holčiny, včera incident s klukem. Tohle jsme museli přežít, dokázat se odolat pokoušení děti zmlátit, Vy z toho děláte srandu…
Teď mám do toho teploty, proto ležím a mám čas a možnost psát dlouhé příspěvky. Nebudete zase věřit, ale to pomáhá proanalizovat události posledních dnů a žít dál.
Příspěvek upraven 28.01.22 v 09:35
- Citovat
- Upravit
28.1.22 09:35
@hanka.br. píše:
Dej pozor, ať to s těma historkama nepřeženeš. Když už jsou za hranicemi, tak ti na to nikdo neskočí. Ty pěstounko.
já to paní zase věřím, existují tyhle typy grázlů už od dětství - něco jako psychopat, nebo rozpad osobnosti - jim je vše jedno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 09:41
Taky věřím, ale tomto incidentem se dokazuje, že ani s tím chlapcem to nedopadne dobře. Kdybyste si přečetla Marka Hermana, tak máte jasno, že jste Vaši energii vydala naprosto zbytečně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jelena Vesnickaja
28.1.22 10:10
@stinga píše:
já to paní zase věřím, existují tyhle typy grázlů už od dětství - něco jako psychopat, nebo rozpad osobnosti - jim je vše jedno
Děkuji za podporu Vám!
Máte pravdu! Každý z nás vnímá lidé ze své pozici a očekává určitě chování. Aplikujeme sebe do jejich situace - co bych jsem udělal na jejich místě. Vím, že vlastním rodičům, které mně milovali a rozmazlovali, nikdy bych nedovolila říci zlomek toho, co naše děti říkají, nebo provádí nám. Když jsme je přivedli domů, moje maminka utekla na tři měsíce bydlet k sobě se slovy -„Já nemohu dívat jak dva parchanti zacházejí s mojí dcerou, mám obavy, že jednou nevydržím a dám jim nakládačku“.( moje maminka má v domě u nás svůj pokoj a jsme rádi, že bydlí s námi, ale má také svůj být). Pak postupně našla cesticku ke klukovi, kvůli matematice hrála s ním domino a pořád počítali. Chidili na dlouhé procházky do lesa, kde probírali přírodu, co a jak ve světě funguje. Díky ní teď mluví ruský bez přízvuku ( dokonalá znalost jazyka pomohla starším dětem odmaturovat a teď využívají ji v práci). S holkou nešlo vytvořit žádný vztah- babička není pro ni autorita a upne kašle na její prosby. Když moji máme bylo špatně- letěli k ní všechny, kluk se klepal, měl o ní strach, holčina se nezvedla od notebooku.
Vyrůstal adoptovaný syn, kterému teď je 20 let, máme někde v diáři zapsané jeho dětské hlášky, srandovní situace, maminka to schovává jako rodinnou relikvií. Konflikty řešil diplomatický, nikdy nikdo ho nemlatil ani on nemlatil děti, byl disciplinovaný a uměl organizovat svůj čas- člověk nemusel chodit za ním a připomínat aby si vyčistil zuby, že za chvíli pojede autobus, musí pospíchat…Jsme podnikali v jiné sféře, než teď v té době a děti musely fungovat a pomáhat..A to jsem tehdy ještě byla neúplné spokojena s jeho známkami na vysvědčení!!! (Kdybych jsem věděla, co na mně čeká!!! 
) Tam nebyl důvod řvát zoufale do světa, že nevím jak žít dál. Tady bohužel jsou reálné hrozné příběhy. Vždyť já ne jenom nadávám na děti, popisují také jejich dobře vlastnosti. Ani neplanujeme je dávat do ústavu, prostě chci podělit se o nás příběh a uslyšet příběhy ostatních pěstounů.
- Citovat
- Upravit
Jelena Vesnickaja
28.1.22 10:28
@truelly píše:
Taky věřím, ale tomto incidentem se dokazuje, že ani s tím chlapcem to nedopadne dobře. Kdybyste si přečetla Marka Hermana, tak máte jasno, že jste Vaši energii vydala naprosto zbytečně
Děkuji mockrát! Knihu přečtu!
Už jsme si vědomi toho, že veškerá snaha může mít nulový efekt.. Neustale čtu, studuji knížky po psychologií, o náhradní rodině, pubertálním věku, chodíme na semináře. Mám vysokou pedagogickou školu s technickým zaměřením, měli jsme také tam 2 roky psychologií od předškolního věku do dospělosti. Jsou to všechno teorií, ale každý případ je jedinečný. Jedna věc-pracovat s cizími dětmi ve skupině, něco jiného vychovávat psychický narušené dítě v roli rodiče. Na přípravě kurzů pro pěstouny nám pořád tvrdili, že láska zvládne všechno. Děti potřebují mít milující rodinu, že nebude to ihned, ale postupně je dokážeme nasměrovat do slušného života. U staršího kluka to vyšlo, i když jsem na něj neměla tolik času, proto jsme věřili, že zvládneme i s tady těmi. Minimum, co chceme dokázat- abychom z holky nevyrostla prostitutka a z kluka- kriminálník, aby neexistovali na sociální dávky. Kdybych vyrůstali v dětském domově, tak tam je to na 100,% jistý, že opakují osud svých rodičů.
Jsou chvíle, kdy člověk zapomene na všechno špatné, když kluk přijde ze školy, nebo před spaním skočí ke mně, obejme a říká „Maminko, já ti tak milují!“ Nebo když holka něco dlouho, tajně a snaživě kreslí v pokojíku a pak mně, nebo manželovi daruje… Nebo když jsme se zdrželi v práci, vrátíme se domů hladoví s pocitem, že ještě musíme něco uvařit a doma - vůně po řizkach a naservírovaný k večeři stůl.( Děti sami rozhodli udělat nám radost, poprosili babičku být nablízku a vařili upne sami). Pak člověk si řekne, že není úplně všechno ztracené!!! Díky takovým okamžikům čerpáme síly bojovat o jejich budoucnost.
- Citovat
- Upravit
28.1.22 12:13
@Jelena Vesnickaja máš to hrozně těžké, a já bych to, co ty děláš, nedokázala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jelena Vesnickaja
28.1.22 12:31
@stinga píše:
@Jelena Vesnickaja máš to hrozně těžké, a já bych to, co ty děláš, nedokázala
Děkuji!
Kdybych věděla dopředu, že to bude takový nekonečný boj, nikdy bych do toho nešla. Teď už odmotat zpět nejde, převzali jsme odpovědnost za cizí životy a osudy. Musím se naučit tolik neprožívát a nebrat to vážně. Znám pěstouni, které jsou tolerantní - dokážou nereagovat a nerozčiluj se, děti nenutí nic dělat, učení jde nějak samo, také i děti nedostávají skoro nic, než základní věci. Děti drží od srdce na určité distancí. Některé mají pět- šest dětí v PP. Po dosažení plnoletí děti jdou do světa. Ale my jsme citliví blbci, nebereme děti jako " naše pracovní děti" a chceme abychom z něj vyrostli slušně lidí, nechceme abychom v osmnácti letech za nimi se zabouchly dveře jako za úplně cizími lidmi a už jsme se nikdy neviděli.
- Citovat
- Upravit
28.1.22 12:56
@Jelena Vesnickaja píše:
Máte pravdu. Popsala jsem spontánně v emocích.
Pro nás není normou fotít své neoblečené tělo a dávat na Instagram, pak se dopisovat současné s asy dvaceti chlapi a nabízet jim orál, protože ji není patnáct let. Pochopitelně vadí, že nemá přirozenou cudnost a se ničeho neštítí. Chápeme lásku k konkrétnímu chlapci, nezakazuje rande, může ho přivést k nám na návštěvu, ale tohle ji nezajímá. Když něco nesmí- může hodiny mít hysterický záchvat, chytá vzduch a vypadá, že omdlí. Mluví takové věci, že na ně nejde jen tak zapomenout. Leze ke mně úplně k obličeji a vyžaduje facku, abychom potom mohla říkat, že ji mlátila. Jsou to neskutečně těžké přežít a zpracovat. Řve na sociální pracovníci, od níž záleží její osud! Ja mám adoptovaného chlapce, teď mu je dvadcet let- je to zlatíčko, má maturitu, pracuje v naší firmě, přežil pubertu, v té době chtěl zjistit, kdo jsou jeho bio rodiče, hledal svoji identitu, já mu pomáhala, ale nikdy si nedovolil na mně zvyšovat hlas. Když první pokus přijat dite do rodiny vydařil, tak jsme si mysleli, že zvládneme i této dvě. Umíte si představit, že jste malé dítě a nemáte mámu ani tátu, nikomu na Vás nezáleží, nemáte žádnou dospělou osobu, která bych Vám řekla, že miluje?! Nemáte vlastní domov, postel, skříň, soukromé místo, prostě žádné plány, naděje…
Měla jsem šťastné dětství a myslím si, že děti musejí být šťastné, zvlášť když neměli normální start života, pak smrt matky. Mame velký dům, podnikáme, můžeme pro děti zajistit cokoliv a když výsledek je takový, je to k pláči.
Bohužel, jsou to geny, a s tím nic nenaděláte. Geny za to mohou z 95 %, zbytek můžete výchovou jen usměrnit. Moji známí nemohli mít děti, tak si adoptovali chlapečka, kterého si přinesli rovnou z porodnice. Věnovali se mu s velkou péčí, učili se s ním, na kroužky chodil, na dovolené jezdili. A stejně to bylo k ničemu. Přišel do puberty, na školu se přes veškeré doučování nedostal, šel do učení, ale tam víc nechodil, než chodil. Utíkal z domova, ani se nevyučil. Ještě mu nebylo ani osmnáct, když vykradl byt adoptivních rodičů a zmizel. Od té doby o něm neslyšeli, prý je z něho bezdomovec. Paní je úplně zlomená, dává si to za vinu, manžel se s ní rozvedl. Možná, že je lepší brát to pěstounství spíš jako povolání a nečekat nic, jen nevděk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.1.22 13:36
Zakladatelko, děti nepřekročí svůj stín. Ale Vy jim můžete pomoci dosáhnout na jejich strop možnosti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jelena Vesnickaja
28.1.22 14:53
[] **@s
@Da12 píše:
Bohužel, jsou to geny, a s tím nic nenaděláte. Geny za to mohou z 95 %, zbytek můžete výchovou jen usměrnit. Moji známí nemohli mít děti, tak si adoptovali chlapečka, kterého si přinesli rovnou z porodnice. Věnovali se mu s velkou péčí, učili se s ním, na kroužky chodil, na dovolené jezdili. A stejně to bylo k ničemu. Přišel do puberty, na školu se přes veškeré doučování nedostal, šel do učení, ale tam víc nechodil, než chodil. Utíkal z domova, ani se nevyučil. Ještě mu nebylo ani osmnáct, když vykradl byt adoptivních rodičů a zmizel. Od té doby o něm neslyšeli, prý je z něho bezdomovec. Paní je úplně zlomená, dává si to za vinu, manžel se s ní rozvedl. Možná, že je lepší brát to pěstounství spíš jako povolání a nečekat nic, jen nevděk.
Chudáci lidí!!! Celý život věnovat se dítěti a pak tohle!!! Zničil dva milující a obětavě srdce.
U nás adoptivní syn povedl, má maturitu, 14 let tančil společenské tance na dost vysoké úrovni, teď pracuje v naší firmě. Je spolehlivý, máme krásný vztah a za dvacet let už jsem zapomněla, jestli jsem ho rodila, nebo přinesla z kojenáku- je náš se vším všudy. Také od malička věnovali se mu, každý rok jezdili na dovolené k moři a pak on ještě na tři týdny s Mořským Koníkem také k moři, tance, hra na klavír, pingpong, jízda na koní, lyžování, bruslení, šnorchlování…prostě chtěla abychom byl z něj univerzální člověk, tak výchovali mně a tak vychováván všechny děti. U něj to mělo význam a nelituji nic!!! Bydlí s námi ve velkém rodinném domě i v budoucnu chce abychom jeho děti vyrůstali pod jednou střechou s námi.
Kdybych se choval hnusně a nevnimali bych ho jako vlastní dítě, nikdy bych nepořídili další děti, zvlášť tak velké, s jejich zážitky, předchozí nevychovou…
- Citovat
- Upravit
Jelena Vesnickaja
28.1.22 15:45
@Takco píše:
Zakladatelko, děti nepřekročí svůj stín. Ale Vy jim můžete pomoci dosáhnout na jejich strop možnosti!
Děkuji! Máte naprostou pravdu!
V holce vidím potenciál- kromě matematiky a fyziky jde jí úplně všechno, když chce…chce se jí málo kdy 😁,proto učím ji, motivujeme, chválíme. Kroužky pomáhají rozvíjet schopnosti mimo školní program, poznávat svět kultury a umění, nezbývá ji čas na její záliby, které ji mohou přivést do pekla.
Kluk měl IQ v pásmu deb-ity ( když píšu to slovo celkem- je to vlastně ne nadávka, ale vědecký výraz, příspěvek obsahuje vulgarismy a nejde poblikovat), nedávno opakoval testy v psychiatricke- pedagogické pořádně a posunul se do pásmu podprůměru. Obvykle IQ s věkem se nemění. Jsou případy, když dítě má v sobě schopnosti, ale v předškolním věku nemá podněty, nikdo s ním nemluví, nevenuje se mu, ale pak s ním záčit intenzivně pracovat, tak je šance, že v osmnácti letech bude z něj průměrné inteligentní člověk- to mně potvrdilo několik psychologů. Do devěti let nemohl přečíst dvouslabičná slova, střídal ruce při psaní, neuměl vyprávět a byl sám ze sebe zoufalý. Ma ADHD.My jsme si mysleli, že budeme muset ho dát do zvláštní školy…pak jsme se přihlásili k programu jedné univerzity, který je zaměřen na děti s dyslexií, o prázdninách letních třikrát jeli do Prahy, termíny byli přesně a museli jsme přizpůsobit naší rodinnou dovolenou a tábory. Zkoumali veškeré schopnosti, prováděli okulometricke měření… cely rok měl speciální vyškolenou pedagožku a učil se číst metodou Sfumato. Doma každý den včetně víkendů, museli s ním opakovat látku dva- třikrát denně po deseti minutách. Je štěstí, že on spolupracoval a nevzdoroval. Další letní prázdniny se opakovali vyšetření a nám poslali zprávu. Teď je to úplně jiný člověk- čte hůř, než měl bychom, ale rozumí textu, dostává lepší známky a má z nich radost. Krásné tančí, má to prostě v době, stejně jako ségra. Kohokoliv dá naučit dělat nějaké pohyby, ale když netančí instinktivně v nějaké extázi, tak je to tanec robota. Když tančí, prožívá tanec a hudbu každým sválem.
Nic víc už snad dělat nejde. Jen abychom kluk za dva roky neopakoval chování ségry, dva psychopaty najednou moje psychika neunese 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já nemám důvod kecat. Co tým získám? Učím děti mluvit pravdu a teď bych kecala. Mně ta statistika nepomůže- mám doma, to co mám…