Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
S psychoterapeutkou už to řeším měsíc a před týdnem mi psychiatr napsal léky. Říká, že je to poporodní OCD a že bych dětem neublížila.
Zažila jsem po prvním porodu, měla jsem strašný strach, že hodím syna z okna. Nejhorší ataka trvala 3 dny, úzkosti polevily po pár týdnech. Syna jsem nikde nehodila, zrovna je pacholek někde na koncertě
. Drž se, je to strašné, ale přejde to. Jsou to jenom myšlenky. Pomáhalo mi mluvit si nahlas, co dělám - teď si uvařím čaj, pak dám prádlo do pračky atd. Nebo poslouchej mluvené slovo (audioknihy nebo rádio). Zpívej si. Dělej cokoli, čím zaměstnáš hlavu a ty hloupé myšlenky upozadíš. Ale ne na sílu, prostě je ignoruj, ony budou slábnout, až se ztratí. Pouze chemická továrna ve tvém těle je narušená, ale bude zase fungovat správně.
@Anonymní píše:
Jsou to jenom myšlenky.
Přesně tak. Proto se ta symptomatika nazývá „vtíravé myšlenky“ a ne „vtíravé činy“. Psychiatr dokáže rozlišit OCD a psychózu (která by hypoteticky mohla vést k realizaci těch myšlenek), projevují se úplně jinak.
Na druhou stranu chápu, že pro nezasvěceného člověka může být alarmující slyšet matku říkat něco takového a už by jí dítě odebíral. Ve skutečnosti jediný, kdo tím trpí, je ta maminka a ta potřebuje pomoc.
@Anonymní píše:
@LaRoux moc děkuju za oporu. Negativní reakce od lidí co o tomhle nic neví jsem čekala. Chtěla jsem si popovídat s někým kdo má stejnou zkušenost, protože vím, že to má hodně lidí.. Jen se o tom bojí mluvit přesně kvůli reakcím od lidí co to neznají..
Zkus se podívat na web úsměv mámy
Držím palce, ať je brzy lépe.
@annlady píše:
To je div, že předražené cukrové kuličky nezabraly.
Jestli už bereš normální psychiatrické léky, tak u těch trvá několik týdnů, než začnou fungovat.
A je skvělé, že to řešíš!
Mně třeba po 1. porodu pomohly s nespavostí a celkově psychikou, když jsem nic jinýho brát nemohla, resp.jsem si aspoň myslela, že kvůli kojení nemůžu. Teď už bych taky šla pro AD a došlo na ně i po 2.diteti, ona se ta poporodní deprese může rozjet i později, mně to spouští nevyspání dodnes, ať už nespim kvůli dětem nebo stresu z práce. Mladší do 4 měsíců zlatá a já v pohodě, začalo to s růstem zubů a tím, že prostě třeba půlku noci nechtěla spát a já přes den už musela fungovat kvůli staršímu. A homeo mi pomahalo i na nevolnosti v autě, u každého zabírají jinak hele. Já se na ně tehdy upnula jako na jedinou záchranu, doporučila mi je psycholožka, takze proč to nezkusit no.
@Jahudka82 je to cukr a není tam ani molekula účinné látky, mnoho metastudií dokázalo, že účinek nemají že fungují na věci, na které funguje se dát do klidu (typicky ta nespavost), to je jednoduché, myslíš si, že máš nějakou vnější podporu, uklidníš se a problém se zmenší
@annlady píše:
@Jahudka82 je to cukr a není tam ani molekula účinné látky, mnoho metastudií dokázalo, že účinek nemají že fungují na věci, na které funguje se dát do klidu (typicky ta nespavost), to je jednoduché, myslíš si, že máš nějakou vnější podporu, uklidníš se a problém se zmenší
A tak jasně, placebo efekt prostě, jen jsem chtěla podpořit zakladatelku, že chápu, že zkusila nejdřív menší zlo, mně je třeba cpala i obvodní a AD mi napsat nechtěla když jsem kojila, všude ti spousta lidí nejdřív bude radit, ať to zkusíš přírodní cestou nejdřív, bohužel někdy to nestačí a musí nastoupit účinnější léky, u někoho by to třeba efekt mělo, jak říkáš že by se uklidnil i v tomhle směru, to nevíš no.
Ahoj a dobrý den prosím, mohla bych se vrátit k tomuhle tematu a zeptat se autorky, jak je na tom dnes?? Něco podivného se mi stalo a neskutečně mě to vyděsilo…
Dobrý večer Nikol221,
nakonec jsem vyhledala pomoc psychiatra, protože už se to nedalo vydržet… Napsal mi léky a za pár týdnů mi bylo mnohem líp. Ty myšlenky hned úplně nezmizely, ale už jsem z nich a hlavně ze sebe neměla takový strach… Psycholog mi v tomhle směru vůbec nepomohl, bylo potřeba začít brát léky, i když jsem se tomu že začátku bránila.
Taky jsem to měla, když byly děti úplně malé (dnes je jim pět a osm). Bylo to pro mě jako pro mámu strašidelné, že mě to vůbec napadlo. Ale nikdy jsem neměla pocit, že bych děti mohla reálně ohrozit, takže mě ani nenapadlo vyhledávat psychiatra apod.
Taky se ti ty myšlenky objevily po porodu? Co ti pomohlo se z toho dostat bez pomoci léků?
@Sussie.87 píše: Více
Ano, po porodu, když děti plakaly a plakaly a já už to nedávala. Ony ty myšlenky nebyly naštěstí úplně každodenní. Pomohlo, když děti povyrostly a období pláče, se kterým vůbec nevím, co mám dělat, přešlo.
Plus si myslím, že mi hodně pomohl mindset, že samotné vlastní myšlenky neberu jako až tak závažné. To, že když stojím u okna v horním patře budovy, a napadlo mě, že bych z něj mohla skočit, se mi už v životě taky x-krát stalo a taky jsem z toho nikdy nic zvláštního nevyvozovala.
Panebože, to zní hrozně! Posílám Vám sílu, aby jste to zvládla a ustála ![]()
@LaRoux moc děkuju za oporu. Negativní reakce od lidí co o tomhle nic neví jsem čekala. Chtěla jsem si popovídat s někým kdo má stejnou zkušenost, protože vím, že to má hodně lidí.. Jen se o tom bojí mluvit přesně kvůli reakcím od lidí co to neznají..