Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Spoj se s psychiatrem a pravidelně docházej nebo se stane neštěstí
Možná by stálo za se nechat hospitalizovat, určitě by vám tam pomohli. Bude lepší, když si třeba na chvíli od dětí odpočinete, než aby se stal malér. Hlavně aby jste byla v psychické pohodě a děti zdravý.
Urcite vyhledej pomoc, neni se za co stydet a prestoze vis, ze bys to neudelala, tak minimalne tebe to musi silene nicit. A jen prvni pomoc-jak jsi sama spravne napsala, cim vic na to nechces myslet, tom je to horsi. Takze v te chvili se to nesnaz odehnat, nech to chvilku prochazet hlavou a zacni ce soustredit na to, co cistis (nemyslim na to, co si myslis, ale na to JAK se citis),tedy neco ve smyslu „mam strach (ze sebe,..)“,„je mi hnusne“,„jsem vydesena“.. atp. Proste nehodnot se, ale pojmenuj, jak se citis. A urcite hned zasedni a vygoogli pomoc. Drz se.
To je div, že předražené cukrové kuličky nezabraly.
Jestli už bereš normální psychiatrické léky, tak u těch trvá několik týdnů, než začnou fungovat.
A je skvělé, že to řešíš!
@Anonymní píše:
Dobrý den,chtěla se zeptat jestli je tady někdo kdo se léčí s OCD a trpí hroznými myšlenkami a představami jak ubližuje dětem nebo ostatním členům rodiny. Já začala mít tyhle děsivé myšlenky a představy po porodu druhé dcery. Najednou se někde vynořily a nejdou odehnat. Druhé dceři je teď skoro 7 měsíců. Možná je to ještě něco po porodu. Zkoušela jsem homeopatika, ale nezabrali a teď už týden beru léky, ale než mi najedou tak zažívám muka. Ty úzkosti jsou mnohem horší.. Když se na tu hrůzu, že mám někomu ublížit snažím nemyslet, je to snad ještě silnější a horší. Vím, že bych jim neublížila, miluju je, ale jako by mi něco v hlavě říkalo, zbav se jich, bude ti líp. Vím, že mě spousta lidí odsoudí a chápu, že kdo to nezažil nemůže pochopit co prožívám.. Ráda bych se spojila s někým kdo má stejný problém nebo už je ta hrůza za ním. Třeba by mi poradil co pomůže.. Děkuji za odpovědi!
Mě to připadá jako poporodní deprese. Doporučuju důkladně řešit s odborníkem. Ať je brzy líp! ![]()
A řešila jsi to s psychiatrem? Jsi sledována dochazis někam?
To zhoršení úzkostí je známka toho, že léky začínají dělat to co mají, tvůj ošetřující lékař ti pro tuhle nepříjmenou fázi měl napsat nějaká lehčí sedativat - teď je čas je užít.
neboj - tahle fáze přejde, když vydržíš léky brát a za týden, dva se hladiny neurotransmiterů v mozku srovnají a tobě se uleví.
A ne - dětem neublížíš.
A až léky zaberou, vstup někam ještě do psychoterapie, bude výrazně jednodušší se naučit zacházet s úzksotí a nejistotou, když k tomu budeš mít průvodce či průvodkyni.
@Ou a kde píše, že bere léky a dochází k psychiatrovi?
Jak ji můžeš bohorovně napsat, že dětem neublíží?
S psychoterapeutkou už to řeším měsíc a před týdnem mi psychiatr napsal léky. Říká, že je to poporodní OCD a že bych dětem neublížila.
@Anonymní píše:
S psychoterapeutkou už to řeším měsíc a před týdnem mi psychiatr napsal léky. Říká, že je to poporodní OCD a že bych dětem neublížila.
Tak myslím že týden není úplně dlouhá doba každopádně bych to řešila vše s tím psychiatrem on je tu od toho aby věděl co a jak jaké máš léky jak by měli účinkovat a co je ok a co už neni
@Anonymní píše:
S psychoterapeutkou už to řeším měsíc a před týdnem mi psychiatr napsal léky. Říká, že je to poporodní OCD a že bych dětem neublížila.
Nevím, jestli je dobrý nápad řešit tady tohle téma. Akorát se budeš cítit hůř kvůli těm reakcím. Ano, při OCD je minimální pravděpodobnost, že bys jim ublížila, máš náhled. Nic si nevyčítej, nedělá to z tebe špatnou matku. Je dobře, že bereš léky, vydrž a brzy ti bude mnohem lépe.
@mado píše:
@Ou a kde píše, že bere léky a dochází k psychiatrovi?
Jak ji můžeš bohorovně napsat, že dětem neublíží?
Píše to v polovině zakládajícího příspěvku.
A @Ou nepsala nic o psychiatrovi, psala „ošetřující lékař“. Je ale logické, že diagnózu OCD nestanovil praktik.
Nevím, jestli to Ou psala bohorovně, ale charakteristiky OCD jsou definované, takže se z toho dá vycházet.
Tohle mivaji citlivé a odpovědne ženy, které bývají úzkostné, neboj se toho, nic se nestane. Vtíravé myšlenky, i agresivní, má prý až 80% lidí, ale většina lidí je přejde bez povšimnutí jako blbost. Ty jsi asi citlivá a teď tě děsí a tím jim dáváš pozornost a tím se to pak horší. Důležité je nebát se jich. V klidu si sedni, zavři oči a dovol si cítit pocity v těle, zkus to pozorovat a hlavně neměj cíl se jich na 100% zbavit, to je to nejhorší, co můžeš chtít, protože pak se te drzi jak lepidlo, jsou to potvory
, naopak jim dovol existovat a nauč se svou mysl pozorovat, dej si třeba ruku na srdce a uvědomuj si teplo tvé dlaně, dychej, ono to ty myšlenky pak přestane bavit, protože budeš časem víc v klidu a naučíš se s tim fungovat a mít se ráda.:) Neboj, nejsi jediná, takovych žen je hodně, jen se to neví. A chce to KBT terapeuta a začít cvičit jógu, dýchat, meditovat a tak. Sebeláska a práce s vnitřním dítětem by taky mohly pomoct.
Ahoj, já mám OCD. Tahle fáze zhoršení je v pořádku. Znamená to, že tělo reaguje správně. Pak příjde veliká úleva ze dne na den. Nevím jestli ti někdo vysvětlil, že to vychází z úzkosti. Je dobré mít k psychiatrovi i psychologa a podstoupit terapii. Uvolnit strachy a bloky je hrozně důležité. V nejhorších chvílích je super dechové cvičení. Dýchej hluboce, do břicha a představuj si, jak ti vzduch plní plíce, jak ti tluče srdce a snaž se uvolnit.Spi alespoň 8 hodin denně a udělej si čas na procházku ať se vyvětráš. I když chápu že většinou žena doma má pocit, že musí uvařit, uklidit a všechno mít tip ťop, tak tohle vypusť. Maximálně se soustřeď na to, aby si nebyla v časovém presu ( musím uvařit než dojde manžel z práce, musím rychle uklidit než půjdeme ven, musím ještě zvládnout tohle a tamto..). Nemusíš, musíš být hlavně šťastná máma, dětem je jedno jestli jim dáš skleničku s příkrmem z obchodu, nebo jestli jídlo objednáš. Teď se potřebuješ dát do pohody, tak hlavně mysli na sebe.
Dobrý den,
chtěla se zeptat jestli je tady někdo kdo se léčí s OCD a trpí hroznými myšlenkami a představami jak ubližuje dětem nebo ostatním členům rodiny. Já začala mít tyhle děsivé myšlenky a představy po porodu druhé dcery. Najednou se někde vynořily a nejdou odehnat. Druhé dceři je teď skoro 7 měsíců. Možná je to ještě něco po porodu. Zkoušela jsem homeopatika, ale nezabrali a teď už týden beru léky, ale než mi najedou tak zažívám muka. Ty úzkosti jsou mnohem horší.. Když se na tu hrůzu, že mám někomu ublížit snažím nemyslet, je to snad ještě silnější a horší. Vím, že bych jim neublížila, miluju je, ale jako by mi něco v hlavě říkalo, zbav se jich, bude ti líp. Vím, že mě spousta lidí odsoudí a chápu, že kdo to nezažil nemůže pochopit co prožívám.. Ráda bych se spojila s někým kdo má stejný problém nebo už je ta hrůza za ním. Třeba by mi poradil co pomůže.. Děkuji za odpovědi!