Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@_.Emilyyy píše:
Tak kdyz je nebavi hudebni nastroj, tak je muze bavit spis ten sport.
Jaki tam je taky normalni, kdyz dite rekne ze se mi jednou nechce na trenink
Ja s tebou souhlasim, koneckoncu jsem to tu vytahla ja. ![]()
Jen bych zduraznila, ze hral nekolik let a stezoval si mesice. Ustoupit jsem nechtela, protoze jsem to brala nejdriv jako, ze je liny cvicit. To nemluvim o tom, ze mi nosil zpatky obedy, protoze nestihal jist (tady probiha vyuka primo na skole).
Ja po nich hrani na nastroj nevyzaduju, chci jen aby meli nejake zaklady, aby znali noty. On chodil i zpivat, a svete div se, oni ho fakt zpivat naucili.
To mi staci. Pro me je spis dulezitejsi ten sport a pohyb. To by se jim melo zaryt pod kuzi a zustat tam.
@BohunkaP píše:
Ne, nezáleží - to je úplně jedno. Cvičit ze začátku nebaví v podstatě nikoho, to ale není důvod od toho utéct. Když se počáteční období překoná a dítě nástroj ovládne, teprve pak se dá na něčem stavět a řešit, jak resp. zda pokračovat dál.
Proto bych se snažila o to, aby dítě dochodilo pololetí. Ale do dalšího už bych nenutila.
@Lenka_Hal píše:
Ja s tebou souhlasim, koneckoncu jsem to tu vytahla ja.
Jen bych zduraznila, ze hral nekolik let a stezoval si mesice. Ustoupit jsem nechtela, protoze jsem to brala nejdriv jako, ze je liny cvicit. To nemluvim o tom, ze mi nosil zpatky obedy, protoze nestihal jist (tady probiha vyuka primo na skole).
Ja po nich hrani na nastroj nevyzaduju, chci jen aby meli nejake zaklady, aby znali noty. On chodil i zpivat, a svete div se, oni ho fakt zpivat naucili.To mi staci. Pro me je spis dulezitejsi ten sport a pohyb. To by se jim melo zaryt pod kuzi a zustat tam.
Popisuješ přesně to, co jsem měla na mysli - pár let hrál, naučil se nástroj ovládat, naučil se noty a nějaké hudební základy… pak se ukázalo, že k tomu ten vztah i přesto nevznikl (resp. neprohloubil se), tak jste se dohodli jinak a zkusí zase něco jiného ![]()
A hudební základ se mu taky zaryje pod kůži a zůstane tam… jen to holt není na první pohled tak viditelné, proto to bohužel mnozí rodiče nepovažují za podstatné.
@_.Emilyyy píše:
Praccce neni to totez..Kdyz jedno se mu nechce na trenink, tak to je normalni, ale kdyz se mu tam neche nikdy tak to u asi znamena se sportem skoncit.
Tak jasně, ale stejně tak není totéž učit se hrát na nástroj a čutat si s balonem. Teď nechci snižovat sporty, tam je taky třeba ovládnout techniku, zlepšovat fyzičku, učit se třeba nějakou strategii atd. Ale je tam zásadní rozdíl - především se to většinou udržuje v kolektivu, což je pro děti většinou obrovské plus. Ta socializace z toho dělá úplně jiný zážitek. A taky co jsem třeba měla ve třídě kluky/holky, co dělali nějaký sport, tréninky jsou většinou tak dvakrát třikrát týdně, plus v sezóně o víkendech závody atd, navíc trénink trvá třeba dvě hodiny, vyplaví se spousta endorfinů tím pohybem, prostě dítě se po každém tréninku vrátí domů nabité energií (pokud není vyloženě dřevo, nemá problém s kolektivem atd.) a vztah se udržuje intenzivněji. U nástroje je to jiné, většinou je to hodina týdně, je to náročnější pro hlavu, plus se tam nějakou formou studuje hudební teorie, která je nutná. Dítě většinou s nástrojem chce začít proto, že někoho slyší, jak krásně hraje - a skončit chce ve chvíli, kdy zjistí, že to nejde hned. Nejsem pro nutit k hudbě dítě několik let, ale pokud s nástrojem začne a chce skončit po pár hodinách, taky bych hned neustoupila a nechala dochodit minimálně pololetí, ne-li celý ročník. Jasně, pokud by se to ani po několika zvládnutých skladbách nelepšilo, už bych třeba netlačila na pilu s tím, ať každý den hodinu cvičí a ať chodí poctivě na úplně každou hodinu, ale ať to prostě aspoň nějak dochodí. Ono je fajn, když si na konci pololetí s učitelkou projde, co už umí, v čem se zlepšilo, a ať mu učitelka dá nějaký výhled na to, co by se dalo zvládnout zase v tom příštím - přehraje mu nějaké trochu těžší skladby, dá vybrat, nějaké modernější osvícené učitelky by jistě byly nakloněny i tomu, aby se dítě učilo třeba své oblíbené popové písně ve verzi pro daný nástroj. Pokud by ani toto k ničemu nevedlo, pak už na nic dál netlačit. Ale k nástroji prostě nelze přistupovat stejně jako ke sportu, je to něco úplně jiného ve všech ohledech.
Jinak si za sebe sama pamatuju, že z klavíru jsem chodila domů namotivovaná, protože jsme s učitelkou něco nacvičily, jenže to je tak - domů přijdu namotivovaná, druhý den k tomu s nadšením sednu, třetí den se mi nechce, tak vynechám, další den si nenajdu čas… A motivace do další lekce klesne na bod mrazu, takže před další hodinou volám mamce, že do hudebky nechci
Haha, to jsou vzpomínky, už je to krásných 15 let. A po lekci zas od začátku, motivace na maximu a postupně klesá a klesá… A cvičit doma s hudebně nenadaným rodičem, který vůbec neví, co mi poradit a na co se zaměřit a i na zmršenou skladbu jen tleská, jak je to úžasné, prostě ten pocit nedodá no…
![]()
@BohunkaP píše:
Popisuješ přesně to, co jsem měla na mysli - pár let hrál, naučil se nástroj ovládat, naučil se noty a nějaké hudební základy… pak se ukázalo, že k tomu ten vztah i přesto nevznikl (resp. neprohloubil se), tak jste se dohodli jinak a zkusí zase něco jinéhoA hudební základ se mu taky zaryje pod kůži a zůstane tam… jen to holt není na první pohled tak viditelné, proto to bohužel mnozí rodiče nepovažují za podstatné.
A?
Ja s timhle problem nemam. Nekolik mesicu ho to nebavilo, dal ho trapit nebudu. Pro me to zcela relevantni argument. Zadny, ze se mu obcas nechtelo, to se stava u vseho. Proto jsem cekala nekolik mesicu. Ja po nem celozivotni hrani na nastroj nevyzaduju. To je vec volby. Ja se jen obcas sobecky kochala, kdyz mi hral.
Nutit ho s tim, ze jednou ho to treba zacne bavit, nebudu. Zaklady snad ma, sam se k tomu, kdyz tak nekdy muze vratit. Sport je vec jina, pohyb je dulezity pro zdravi. Nevim, jestli ti rozumim dobre. ![]()
@Lenka_Hal píše:
A?…
Nevim, jestli ti rozumim dobre.
A nic ![]()
Prostě jsem s Tebou souhlasila, protože jsi vystihla to, jak jsem to myslela.
@Lenka_Hal
Taky si myslim, ze ten sport je pro zivot dulezitejsí, kdyz deti nemaji zadny navyk na sport v dospelosti toho budou litovat
@_.Emilyyy píše:
@Lenka_Hal
Taky si myslim, ze ten sport je pro zivot dulezitejsí, kdyz deti nemaji zadny navyk na sport v dospelosti toho budou litovat
Tak ono jde hlavne o to, ze jsou deti, co utecou od všeho, co od nich vyžaduje nějaké úsilí. Sama jsě měla žákyni - strašně chtěla do hudebky, ale ejhle, musí se cvičit, tak to najednou nechtěla, pak, že půjde na zpěv, jo i tam se musí doma cvičit, takže zase nic. Pak začala divadelní kroužek, opět konec po pár týdnech, pak začala plavání… Jak to dopadlo? Překvapivě se od ní chtělo, aby makala, takže skončila ![]()
@BohunkaP píše:
A nicProstě jsem s Tebou souhlasila, protože jsi vystihla to, jak jsem to myslela.
Ja si jen nebyla jista, ze je to souhlas.
![]()
@yocheved píše:
Tak ono jde hlavne o to, ze jsou deti, co utecou od všeho, co od nich vyžaduje nějaké úsilí. Sama jsě měla žákyni - strašně chtěla do hudebky, ale ejhle, musí se cvičit, tak to najednou nechtěla, pak, že půjde na zpěv, jo i tam se musí doma cvičit, takže zase nic. Pak začala divadelní kroužek, opět konec po pár týdnech, pak začala plavání… Jak to dopadlo? Překvapivě se od ní chtělo, aby makala, takže skončila
Tak takhle jsem to nemyslela..Achjo ![]()
Mivala jsem dite, ktere bavilo dost veci, bylo pracovite, ukoly do skoly delalo samoststne bez ptani… Prisla puberta. Mam dite, ktere sotva zdravi, nebavi ho nic - ze zasady VUBEC NIC!, veskera motivace, at pozitivni, nebo negativni, nefunguje. Odmita se ucit, pomahat, prestalo chodit i na posledni krouzek..
Litaji mu nalady - vetsinu casu je na zabiti, obcas svetla chvilka a je zlate a je jako driv.
Mam deti vic, ale tohle je mazec a paky nemam temer zadne…
@_.Emilyyy píše:
@Lenka_Hal
Taky si myslim, ze ten sport je pro zivot dulezitejsí, kdyz deti nemaji zadny navyk na sport v dospelosti toho budou litovat
Mně zas třeba přijde, že ke sportu se spousta lidí v dospělosti v klidu dopracuje, když ten zájem přijde, zatímco začínat se hrou na nástroj už může být dost těžké
Ale asi záleží na povaze a pohledu no. Měla jsem spolužáka, co na klavír začal hrát až někdy ve třeťáku a šlo mu to krásně, ale měl jisté výhody od přírody, třeba dlouhé štíhlé prsty
A já se zas teprve během střední sama od sebe dopracovala ke sportu, který jsem vždycky nesnášela, a sama si to pomalu rozšiřuju… I když zas je fakt, že na sport mají děti větší odvahu, já už jsem strašpytel, od některých věcí mě odrazuje jen pud sebezáchovy ![]()
@Bebeluska8 píše:
Mně zas třeba přijde, že ke sportu se spousta lidí v dospělosti v klidu dopracuje, když ten zájem přijde, zatímco začínat se hrou na nástroj už může být dost těžkéAle asi záleží na povaze a pohledu no. Měla jsem spolužáka, co na klavír
začal hrát až někdy ve třeťáku a šlo mu to krásně, ale měl jisté výhody od přírody, třeba dlouhé štíhlé prstyA já se zas teprve během střední sama od sebe dopracovala ke sportu, který jsem vždycky nesnášela, a sama si to pomalu rozšiřuju… I když zas je fakt, že na sport mají děti větší odvahu, já už jsem strašpytel, od některých věcí mě odrazuje jen pud sebezáchovy
Jako kdyz se chce, tak jde uplne všehno
.
Ale myslim si, ze v dopselosti je to prave o ty odvaze a tak..Deti se to nauci lehceji, kdyz deti sportuji od malinka, tak jsou ohebny a tak.
Ale treba kdyz nekdo nema ty navyky, tak se k dospelosti k zomu moc nedostane..
A sport je dulezity u deti i dospelich
.
To hrani teda az tak ne
.( Samozrejme je dobre kdyz se dite venuji I hraním na nejaky nastroj).Kdyz dite nesportuje neni to dobre
@_.Emilyyy píše:
Jako kdyz se chce, tak jde uplne všehno.
Ale myslim si, ze v dopselosti je to prave o ty odvaze a tak..Deti se to nauci lehceji, kdyz deti sportuji od malinka, tak jsou ohebny a tak.
Ale treba kdyz nekdo nema ty navyky, tak se k dospelosti k zomu moc nedostane..
A sport je dulezity u deti i dospelich.
To hrani teda az tak ne.( Samozrejme je dobre kdyz se dite venuji I hraním na nejaky nastroj).Kdyz dite nesportuje neni to dobre
Určitě souhlas, že sport je pro zdraví třeba. Jen je u něj bohužel podle mě vyšší riziko toho, že si dítě ponese trauma z těláku/ze sportovního týmu, protože mu to nejde… Já to tak třeba měla
A je pak dost těžké to dítě ke sportu jakkoli vést, když je ve všem maximálně mírně podprůměrné. Ale právě u sebe jsem pak viděla, že mi pohyb chyběl, takže jsem si někdy v pubertě začala hledat cestičky (tehdy pochopitelně kvůli hezké postavě
) a dnes když pár dnů nemám dostatečný pohyb, jsem z toho nervní. Ale jasně, že znám i případy, kdy to ani v té pubertě nepřišlo. Ale dnes tomu podle mě trendy celkem přejí, že i z nesportujících dětí rostou sportující dospělí. Možná moje bublina
Ale fakt mi to tak připadá, že mám kolem sebe lidí víc, kteří ke sportu v dětství nečuchli a teď milují posilovnu, jógu, kolo…
@Bebeluska8 píše:
Určitě souhlas, že sport je pro zdraví třeba. Jen je u něj bohužel podle mě vyšší riziko toho, že si dítě ponese trauma z těláku/ze sportovního týmu, protože mu to nejde… Já to tak třeba mělaA je pak dost těžké to dítě ke sportu jakkoli vést, když je ve všem maximálně mírně podprůměrné. Ale právě u sebe jsem pak viděla, že mi pohyb chyběl, takže jsem si někdy v pubertě začala hledat cestičky (tehdy pochopitelně kvůli hezké postavě
) a dnes když pár dnů nemám dostatečný pohyb, jsem z toho nervní. Ale jasně, že znám i případy, kdy to ani v té pubertě nepřišlo. Ale dnes tomu podle mě trendy celkem přejí, že i z nesportujících dětí rostou sportující dospělí. Možná moje bublina
Ale fakt mi to tak připadá, že mám kolem sebe lidí víc, kteří ke sportu v dětství nečuchli a teď milují posilovnu, jógu, kolo…
No je pravda, ze telocvikari a treneri ovlivnuji hodne ty deti..
Ale myslim si, ze je spravne uz od detstvi dite vest ke sportu