Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova - “já ho prostě nedonutím”
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.6.20 06:59
Musi se umet rozlisit, co je dulezite a co ne. Do volnocasovych altivit jsem syna nikdy nenutila. Vzdy to bylo a je na bazi dobrovolnosti.
Co se tyce skolnich povinnosti, tam jsem byla od pocatku neustupna. On nastesti behem prvni tridy pochopil, ze nepovolim. Je mu 13 a letosnim distancnim vzdelavanim prosel zcela samostatne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 06:59
Já si myslím, že hodně záleží na povaze dítěte a celkově jeho přístupu k věci. Můj táta je muzikant, samozřejmě jsem se musela učit hrát na nástroj. Jak já to nenáviděla. Už tenkrát, ve druhé třídě, jsme prostě na nauku nešla, měli jsme učitelku strašnou čarodějnici a já se jí bála. V pololetí si pak naše ředitel pozval že zbytečně zabírá místo někomu, kdo by se učit chtěl. Přihlásili mě na basket, kam jsem chtěla a bylo vše ok. A popravdě, taky si myslím, že je to dneska daleko víc a silněji díky možnostem, které děti mají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.6.20 07:00
@Havlova píše:
Já s dcerou cvičila logopedii průběžně, během procházek, při povídání, vaření, hraní, telce atd. po chvilkách.
To nevyslo. Taky jsem zkoušela. U staršího jsme cvičili při cestách do a ze školky. On ječí na celou ulici, ať mlčím, ať na něj nemluvím…
- Citovat
- Upravit
30.6.20 07:02
Tak neni „nutit“ jako „nutit“, ze? Taky nechapu, ze nekteri rodice nemaji zpusoby, jak s detmi komunikovat. A to mam doma ucebnicovy priklad berana. Zamerne pisu komunikovat a ne nutit. Protoze neco jineho je davat befelem krouzek/aktivitu a neco jineho je presvedcit dite, ze ukoly, cviceni nebo uklid sveho pokoje delat musi z toho a toho duvodu. V zivote jsem rezignovane nemavla rukou nad zadnym stavem sveho ditete, prijde mi to pomalu jako rodicovske selhani. Mluvim tedy samozrejme o detech, se kterymi jeste nelomcuje puberta, tam je to pak jinej level 
U te me beranice vim, ze kdybych treba jednou povolila a nechala ji, at si nevycisti zuby (jakoze tri roky minimalne ma kazdy vecer zachvat, ze nechce 
), tak si to druhy den vyzeru trojnasobne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 07:21
@Anonymní píše:
To nevyslo. Taky jsem zkoušela. U staršího jsme cvičili při cestách do a ze školky. On ječí na celou ulici, ať mlčím, ať na něj nemluvím…
Tve dite na tebe jeci? 
To jako fakt?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 07:25
@unuděná píše:
Tak neni „nutit“ jako „nutit“, ze? Taky nechapu, ze nekteri rodice nemaji zpusoby, jak s detmi komunikovat. A to mam doma ucebnicovy priklad berana. Zamerne pisu komunikovat a ne nutit. Protoze neco jineho je davat befelem krouzek/aktivitu a neco jineho je presvedcit dite, ze ukoly, cviceni nebo uklid sveho pokoje delat musi z toho a toho duvodu. V zivote jsem rezignovane nemavla rukou nad zadnym stavem sveho ditete, prijde mi to pomalu jako rodicovske selhani. Mluvim tedy samozrejme o detech, se kterymi jeste nelomcuje puberta, tam je to pak jinej level
Já si myslím, že to není o tom, že někdo nad tím mávne rukou. Taky říkám kamarádkám, že je hrůza, že něco syn nechce dělat a že ho prostě nemůžu donutit. Ale to neznamená, že jsem nad tím mávla rukou. To úsilí za tím není vidět, je to jen informace. Osobně se o výchovu hodně zajímám, vychází i z mého studovaného oboru a na komunikaci rodič - dítě hodně dám. Syn hodně věcí chápe, je velmi empatický a v určitých procesech velmi napřed, u některých zas hodně pozadu. Jenže škola ho nezajímá, vysvědčení nechal v tašce, ani neměl potřebu ho někomu ukazovat. Proč má dělat úkoly? Proč má uklízet pokoj? Nechal v pokoji svinčík, věděl, že mu nebudeme číst pohádku v tom bordelu, že si nepřivede návštěvu, že nepůjde na kolo, že nebude TV, tablet za odměnu ho taky nezajímá. Chvilku se vzteká, že tablet nebo návštěvu mít nebude a dál si hraje a pokračuje v bordelu. Přitom je odmala veden k tomu, že s čím si nehraje má uklidit. Vše vyzkoušeno, nefunguje nic. Ale to neznamená, že to pořád nezkoušíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 07:26
@mackA159 píše:
Copak tebe baví všechno? Svoje děti, až budou starší určitě nehodlám nutit do aktivit které nebudou chtít dělat. Úkoly a škola ok, to se holt udělat musí, ale kroužky?Proč je proboha nutit? Dělat to nechce, nebaví ho to, tak to dělat jednoduše nebude. Ale pochybuju dítě co si samo vybere kroužek, že bude stávkovat delsi dobu. To by rodiče nesměli vybírat kroužky za děti, stím že znich budou mít vrcholové sportovce, apod..
Znala jsem holčičku, která měla každý den minimálně jeden kroužek, měla moc ambiciózní maminku. V hudebce dva nástroje plus nauka a sehrávky orchestru, výtvarný kroužek a soukromé hodiny angličtiny, její matka jí chtěla na Sobotu zařídit ještě rytmiku…Holka věčně zelená, unavená a nic ji nebavilo. V pubertě stávkovala neskutečným způsobem, došlo i na drogy a útěky z domu. Z celé rodiny se v pohodě stýká jen se svou tetou, s rodiči má vztah velmi narušený, matka jí nemůže odpustit, že to nikam nedotáhla 
… Tím chci říct, že ani nucení ničemu nemusí pomoci, a je potřeba rozlišovat, co je důležité. Školní povinnosti by měly být prvořadé a u zájmových kroužků by dítě mělo relaxovat, případně se rozvíjet v tom, co ho baví. Rozhodně by nemělo dělat náplast na případné nesplněné ambice rodičů. A taky nezapomeňte, že i dítě potřebuje někdy jen tak lenošit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 07:30
@Kazimíra Olejovka píše:
@yocheved U ZUŠky bych předpokládala, že tam dítě chodí, proto, že chce. To je pak problém rodičů, když chtějí mít doma hudebníka, aniž by dítě samo chtělo. Takových dětí je mi líto.
Nejde o to mít doma hudebníka, ale aspoň dokončit cyklus a mít absolventske vysvědčení. Navíc klavír je požadovaný na pedagogických školách(SŠ i VŠ) a jsou lidi, co to potom s pláčem dohaneji později. Pokud by šlo o dceru třeba v páté, šesté třídě, která má i jiné umělecké zájmy nebo by někdy mohla jít tomto směrem, tak jí prostě nedovolim skončit jen proto, že chce momentálně lítat venku s holkama. Ale vydrží ty dva, tři roky do dokončení cyklu.
Děti v tomto věku skutečně ztrácejí zájem o to, co je dříve bavilo, je tam větší vliv vrstevníků, ale páky, jak je donutit, rozhodně jsou a děti v tomto věku doma rozhodovat nebudou. Často se stává, že o pár let později zmoudri, naberou druhý dech a mohlo by jim to být líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 07:30
@Betty MacDonald píše:
Znala jsem holčičku, která měla každý den minimálně jeden kroužek, měla moc ambiciózní maminku. V hudebce dva nástroje plus nauka a sehrávky orchestru, výtvarný kroužek a soukromé hodiny angličtiny, její matka jí chtěla na Sobotu zařídit ještě rytmiku…Holka věčně zelená, unavená a nic ji nebavilo. V pubertě stávkovala neskutečným způsobem, došlo i na drogy a útěky z domu. Z celé rodiny se v pohodě stýká jen se svou tetou, s rodiči má vztah velmi narušený, matka jí nemůže odpustit, že to nikam nedotáhla
A rodiče nechápou, když se přeci tak snažili…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 07:34
@Kazimíra Olejovka píše:
A rodiče nechápou, když se přeci tak snažili…
Přesně tak, kdepak asi udělali chybu, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.6.20 07:34
Jsem matka bývalých vrcholových sportovců. Sport si vybrali sami. Ale bez občasného nucení to nešlo. Pak se jedno dítě seklo asi ve 12, že na trénink prostě nepůjde a nešlo. A dobře udělalo. Vybralo si pak jiný sport, který dělá pro radost. Další vydrželo do dospělosti, ale už je taky na té rekreační úrovni. A oběma dal sport do života disciplínu. Ví, že zadarmo a bez námahy ničeho nedosáhnou.
- Citovat
- Upravit
lucenka
30.6.20 07:37
@Anonymní píše:
To nevyslo. Taky jsem zkoušela. U staršího jsme cvičili při cestách do a ze školky. On ječí na celou ulici, ať mlčím, ať na něj nemluvím…
A to si to necháš líbit a ustoupíš mu?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.6.20 07:39
@cecetka píše:
Tve dite na tebe jeci?
Ano, on ječí na všechny. Ale už nás nemlátí a nekouše… U něj je výchova velký oříšek. Psycholozka říkala, že si užijeme a jeho výchovu nezávidí (žena, které bylo víc jak 70).
To není tak, že bych mu řekla, že jdeme dělat to a to a on začal ječet. U něj to je poslední obrana, kdy je zahnaný do kouta a neovládá se.
Bohužel už k tomu stačí často naznačit logopedii. Po 4 letech toho má dost a já se mu nedivím. Má k tomu odpor a před námi minimálně další 2-3 roky.
- Citovat
- Upravit
30.6.20 07:39
@Jana206 píše:
Nejde o to mít doma hudebníka, ale aspoň dokončit cyklus a mít absolventske vysvědčení. Navíc klavír je požadovaný na pedagogických školách(SŠ i VŠ) a jsou lidi, co to potom s pláčem dohaneji později. Pokud by šlo o dceru třeba v páté, šesté třídě, která má i jiné umělecké zájmy nebo by někdy mohla jít tomto směrem, tak jí prostě nedovolim skončit jen proto, že chce momentálně lítat venku s holkama. Ale vydrží ty dva, tři roky do dokončení cyklu.Děti v tomto věku skutečně ztrácejí zájem o to, co je dříve bavilo, je tam větší vliv vrstevníků, ale páky, jak je donutit, rozhodně jsou a děti v tomto věku doma rozhodovat nebudou. Často se stává, že o pár let později zmoudri, naberou druhý dech a mohlo by jim to být líto.
Pokud to dítě chce dělat. Syn chtěl chodit na Skaut, pořád o tom mluvil. Tak jsme ho přihlásili, po několika setkáních si to rozmyslel. Musela jsme s ním o tom několikrát mluvit, než mi řekl, že ho trápí, že je tam nejmladší, všichni se tam znají a on tam nemá kamaráda. Podpořila jsem ho, dodala mu odvahu, protože jsem věděla, že Skaut byl jeho sen a pořád skauty obdivoval. Chodil dál, pak zjistil, že jeden kluk chodí do stejné školy a vídali se v družině…pak přišla korona…
Jenže rodiče s dětmi musí mluvit. Já chodila na tanečky, jednou jsme měli tancovat v jiné budově a já tam netrefila, tak jsem bloumala po městě, když skončila hodina a šla jsem na autobus, potkala mě jedna spolužačka a vyptávala se, proč jsem tam nebyla, já se styděla přiznat, že jsem nevěděla, kudy jít, tak jsem tam úplně přestala chodit. Rodiče mi vynadali, ale dál se o to nezajímali. Přitom jsem moc ráda tancovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.20 07:42
@Kazimíra Olejovka píše:
Nerozumím proč anonymně, ale budiž.Synovi je 8, během nouzového stavu jsem si říkala, jaká pohoda, úkoly dělal, sice s kecama…poslední měsíc nastalo peklo. Věděl, že úkoly děláme dopoledne a dokázal u nich sedět opravdu od 9 do 15-16h, než přijel tatínek z práce. Seděl, protahoval se, kroutil, když jsem se otočila, odbíhal…zabavené hračky, zamčený pokoj, domluvy, křik…nepomohlo ani to, že pak nastoupil tatínek, který s ním ty úkoly dělal třeba do 22 hod. Druhý den zas a znova.
Ano, nepomohlo nic, žádná pozitivní motivace, žádné tresty, nic…syn, pokud se křičí, nebo dostane na zadek, jen se zabejčí ještě víc.
Pokud se situace s nouzovým stavem bude opakovat, nechám ho pocítit následky, protože jedině tak (aspoň myslím) mu to dojde. Učitelce pošlu prázdnou stránku a nazdar.
Z okolí vím, že podobně to bylo v každé druhé rodině.
tak u nás to samé, poslední měsíc jak kdyby ho někod vyměnil a to je jindy hodný a spolupracující
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
