Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova jinak aneb Naomi Aldort
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Práh Vychováváme děti a rosteme s nimi?
Přidejte zkušenost s Práh Vychováváme ...
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.8.13 18:01
Jak válčíte s rodinama ohledně jiného stylu výchovy, než jsme měli my? Po pár letech působení a důsledného ignorování narážek a vysvětlování všho, co je skutečně zajímalo, musim říct, že většina vidí výsledky a konečně přestali krafat nesmysly 
(teda ne všichni, ale to neřešim).
Po nějaké době jsem sem zas nakoukla a děkuju za odkaz na knížku Naomi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.13 19:56
@Háta_x to jsem ráda že jsou také slyšet výsledky a pozitivní 
tohle mě přesně zajímalo, ale zatím jsem nenašla nikoho, kdo by takto přistupoval k dětem déle než 1 rok.
Jinak u nás zatím nikdo nekafrá, bydlíme v jiném městě než rodina, ale moje máma vypadá že vše dost chápe, což mě dost překvapuje a schvaluje to. Uvidíme až bude dítko větší jaký bude „ohlas“ 
vím že otci se to určitě líbit nebude, už ted mě kritizuje že „ji pořád nosím“ a „mám ji nechat vybrečet“ ale což taky se do debat nepouštím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.13 23:20
Ahoj holky, ráda se k vám přidám. Právě čtu knihu Vychováváme děti a rosteme s nimi. Mám 7měsíčí dcerku a za seobu kurz Respektovat a být respektován. A tam nám lektorka právě říkala i o Naomi Aldort. Knihu jsem si koupila a pomalu ji louskám. Ne že by nebyla čtivá, ale víc než pár stránek prostě nezvládnu…vždycky se nad tím musím zamýšlet a zjišťuju, že i když je dcerka ještě miminko, už teď ji ve své mysli zatěžuju svým očekáváním, svou představou o ní..(kdy už se bude otáčet…jestlipak někdy usne bez kojení nebo houpání…atd atd).místo abych se radovala, že tu prostě s námi je..a že je úžasná a dokonalá právě taková jaká je 
musím se přiznat, že je pro mě obtížné v sobě bořit zarytá výchovná schemata… říkám si..výchova je taaaak složitá..anebo není? je to vážně tak „jednoduché“ jak píše Aldort?…fakt stačí „jen“ milovat a respektovat a to „být respektován“ přijde samo?…protože i v RaBRu je taková skrytá slovní manipulace, která mi úplně nesedí..ač mi RaBRovská komunikace hodně pomáhá v pracovním i osobním životě..nějak to ještě není úplně to pravé ořechové pro mě.. a teď čtu tuhle knihu a mám pocit jako bych pomaličku otevírala dveře do úplně jiné dimenze a moc se mi to líbí..ale furt na to nějak nevěřícně koukám zatím
omlouvám se za elaborát…nemám to s kým probrat 
jinak se snažím dceři „naslouchat“…spíme spolu, kojím ji kdykoliv si řekne a to i když není hlad, nosím, houpám, uspávám, přijdu když „volá“…jsem tu na 100% pro ni a v naštěstí jsme v tom s přítelem za jedno zkrátka v očích okolí si na sebe šiju strašně strašnej a hroznej bič ale jak řekla má známá z emiminovské diskuze..je to ten nejněžnější bič, jakej znám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.13 15:17
Ahoj všem, úplně jsem ráda, že jsem narazila na tuto diskusi, nebo jsem jí spíše googlovala. Tak se přidávám do klubu, na knížku Vychováváme děti a rosteme s nimi, jsem narazila náhodou u švagrové. Velice se mě tato metoda výchovy líbí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.13 13:40
Ahoj tak jsem Vás trochu pročetla…jinak já osobně mám 4,5 letou dceru knížku čtu nějak postupně mám jí od června(podle nálady, poněvač jinak nevstřebávám 
nebo třeba moje „EGO“ nechce vstřebávat)…praxe né podle příručkového postupu, ale spíše intuitivně od situace…nepodaří se tak-pokaždé „samo“ zareagovat"tj. ty naše zaběhlé programy „že“…ale postupně reakce a pokroky jsou.
Něco jsem asi dělala nějak už sama, poněvač s tím nějak souzním, ale v lec-čem jsem trochu propadla programům z dětství(a jak teda pozoruji, někdy se to odnaučit je docela těžké, i když se mě to jako malé nelíbilo a nesouhlasím s tím).
Osobně si myslím, že je hodně důležitá komunikace a povídání si z dítětem.
nebo třeba moje „EGO“ nechce vstřebávat)…praxe né podle příručkového postupu, ale spíše intuitivně od situace…nepodaří se tak-pokaždé „samo“ zareagovat"tj. ty naše zaběhlé programy „že“…ale postupně reakce a pokroky jsou.Něco jsem asi dělala nějak už sama, poněvač s tím nějak souzním, ale v lec-čem jsem trochu propadla programům z dětství(a jak teda pozoruji, někdy se to odnaučit je docela těžké, i když se mě to jako malé nelíbilo a nesouhlasím s tím).
@luciášice píše:
Já to právě pochopila tak, že ta holčička už byla na tento způsob komunikace navyklá a tak věděla co bude následovat a proto přitakávala
@Gladys píše:..v tédle té situaci, je to zatím o tom trpělivém postupování..a také umět trochu improvizovat…táhnout smykem je snad až na posledním místě…„i když jednodušší řešení“…já to vím, také jsem to zažila Adélka má ráda pobyt venku, hřiště a hlavně společnost dětí (to snad bylo její 3 slovo „DĚTI“)…ááá vždy jsem se to snažila všelijak řešit (intuitivně, moc knížek načtených nemám)..i tím pochopením (v tom se mě ARDOLF LÍBÍ možná jet podle těch bodů a né postupů)…i následným sliben nic si myslím člověk neskazí, noo a je tu také úplatkem, ale tam asi opatrně nesmí se moc opakovat…ale také možná dvakrát- nevím kolikrát (bylo to nejkrajnější řešení, jak říkám)..né smykem, ale odnesla jsem jí v náručí s řevem…moc se mě to nelíbilo.
Tak jsem se včera pokusila dle Duškova návodu s dítětem souhlasit, když jsme šli z hřiště se řevem. Byla to prakticky stejná situace, jak popisuje ten příklad holčičky odcházející se řevem z bazénu.
- Já nechcíííí
- Tobě se na tom hřišti velice líbí
- Nechcíííí domůůůů
- Ta prolejzačka je super, velmi sis ji oblíbil
- Já chci na prolejzačkůůů
- Ta prolejzačka je báječná, hezky se po ní leze
- Nechciiii domůůů
Asi jsem měkká, vzdala jsem to. Ta holčička z toho příkladu tak hezky přitakávala, že ano, miluje plavání, ano, ve vodě je to super…
Slíbila jsem, že se druhý den vrátíme, dotáhla dva uřvance domů, dnes jsme se vrátili, opět nechtěl odejít, slíbila jsem, že zítra můžem jít zase a řev trochu utichl, splnila jsem slib, ví, že ho splním zase. Tak tolik k výchově jinak, asi se budem držet osvědčených postupů
Osobně si myslím, že je hodně důležitá komunikace a povídání si z dítětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.13 17:45
@zolycka Zolycko vítáme tě ve skupině, neklábosí se tu každý den, ale i tak je to pro mě a snad i ostatní malá oáza v poušti. vše co jsi psala jakoby jsi psala za mě .. mám brzy 11M dcerku a můžu říct, že jsem pro ni byla vždy - od narození - kdy potřebovala, uspávám u prsu od 4.M a už teď se sama odpojuje a usíná večer, ikdyž převážně jen na noční. ale i tak vidím, že to dítě se samo chce osamostatnit, je to přece naprosto přirozené. takže se ničeho nebojím ani dále.. a držím palec s vyhnutím se všem „očekáváním“ a tím zbavení stresua užívání si toho co je a jak to je (my taky chodili na rehábku dloooouho a vlastně celkem k ničemu), nakonec vše nádherně dohnala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.9.13 13:35
@zolycka píše:
jsem tu na 100% pro ni a v naštěstí jsme v tom s přítelem za jedno
Napíšu svůj pohled, kluk byl docela náročné miminko, tedy na uspávání koliky a podobně, usínal často u prsa a hodně jsme ho nosili v šátku a huškali na rukách při uspávání, celá rodina do mě cpala, že si na sebe pletu bič, že bude rozmazlený, že už nebude chtít uspávat jinak, dětská mi říkala, že se strhám na úkor dítěte a on mi to vrátí tím, že bude rozmazlený… hrozně mě to nervovalo, ale při rozhodování, jestli nechám svého chlapečka plakat nebo ho pochovám, nakojím, pohladím, byla volba jasná. Byla jsem tu pro něj, protože jsem si pořídila dítě, abych se o něj starala, ne abych ho odsunula do jiné místnosti a nechávala vyřvat…
dnes můžu říct, že ty řeči o tom, že si zavařím byly docela o ničem, jenom mě nervovaly… kluk dnes usíná bez huškání, prdíky přešli, zuby se prořezali, jsem ráda, že jsem tu pro něj byla pokaždé, když mě potřebval…
U druhého už budu vědět, že každé těžké období přejde (aby ho vystřídalo jiné ) a nenechám se vynervovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
24.9.13 09:28
@suricata píše:..ahoj osobně také to tak nějak u nás podobně bylo, akorát já jsem nešátkovala „Adélka“..to prostě od 2 měsíců začala bojkotovat..tak jsem toho nechala, ale co mohu říci do 5 měsíců je poctivě odchovaná jak mnou tak od taťky „ten to kolikrát dělala až zbytečně moc. Pak 5 měsících se zase vzepřela přestalo se jí to líbit a začala najednou usínat sama. Bylo období kdy střídavě spala u mě v posteli a střídala postýlku. Teď sice má svou postel, ale zase od určité doby chce spát u "MAMKY“ tak-že v ní spí manžel…s tím"že se tedy ptá kdy bude už konečně spát sama". Jenže když na to příjde řeč, začne hrozně plakat, že chce spát s mamkou.
Napíšu svůj pohled, kluk byl docela náročné miminko, tedy na uspávání koliky a podobně, usínal často u prsa a hodně jsme ho nosili v šátku a huškali na rukách při uspávání, celá rodina do mě cpala, že si na sebe pletu bič, že bude rozmazlený, že už nebude chtít uspávat jinak, dětská mi říkala, že se strhám na úkor dítěte a on mi to vrátí tím, že bude rozmazlený… hrozně mě to nervovalo, ale při rozhodování, jestli nechám svého chlapečka plakat nebo ho pochovám, nakojím, pohladím, byla volba jasná. Byla jsem tu pro něj, protože jsem si pořídila dítě, abych se o něj starala, ne abych ho odsunula do jiné místnosti a nechávala vyřvat…
dnes můžu říct, že ty řeči o tom, že si zavařím byly docela o ničem, jenom mě nervovaly… kluk dnes usíná bez huškání, prdíky přešli, zuby se prořezali, jsem ráda, že jsem tu pro něj byla pokaždé, když mě potřebval…
U druhého už budu vědět, že každé těžké období přejde (aby ho vystřídalo jiné
tj. 4,5 roku nevím kdy to přejde.Máte s tím prosim vás někdo zkušenost u dorostlejších dětí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.13 09:20
Ahoj všichni, tak taky zrovna louskám knihu od Naomi a moc se mi to líbí, ale chtěla bych vědět, jak to dooprady funguje. Je tady někdo, kdo tak vychovává děti a ty jsou už starší? Jestli se to opravdu osvědčilo? Ráda bych takto své děti vychovávala, jen mne ničí tlak okolí (znáte to - bude rozmazlený, pleteš si bič, a když nastane situace že pláče (dle názoru ostatních) bezdůvodně, neopomenou si přisadit větou „já ti to říkala“ atp.) Takže bych asi potřebovala trochu podpory tady, od vás maminek milujících bezmezně Funguje vám to? A jak zvládáte své okolí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.13 12:58
Zatím jen jedno (na druhé se chystáme brzké době) Chlapečka, 5 měsíců - ale ráda se chystám jaksi „dopředu“ 
A taky nechci ze syna dělat pokusnou myšku, tak proto by mne zajímalo, jestli někdo vychovává tímto způsobem už třeba několik let a jaké jsou „výsledky“. Je mi jasný, že každé dítko je úplně jiné, ale i tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.13 13:31
@Ejmi tak můj má 20 měsíců a je zlatý, domluvím se s ním, žádné hysterické záchvaty nemívá, že by sebou třískl o zem a mlátil rukama, to ne (ale třeba to ještě příjde ) striktní zákaz má jen na zásuvku a silnici a to respektuje, jinak se snažím, abychom dělali věci spolu, samozřejmě přiměřeně věku, prostě mi příjde, že ta výchova jde i jinak. Nevím, co by tě zajímalo, ale psala si, že pláče bezdůvodně, tak to neznám, když spadne, tak nebrečí, jen když má úraz, někdy mrčí, ale to má rýmu nebo něco chce 
Taky zatím tuhle výchovu objevuju a snažím se vždycky řešit situaci, která nastane
edit zní to jak kdybych se chlubila, ale chtěla jsem tím říct, že když se malému snažím udělat láskyplné prostředí, reaguje na to tím, že je takový zlatý nebo si to aspoň takhle myslím
Příspěvek upraven 04.10.13 v 17:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.13 17:00
@Ejmi máš 5měsíční miminko a už tě okolí tepe, že si šiješ bič???bože 
mám 7měsíční dcerku a taky knihu teprve louskám, mám z sebou i kurz RaBR, ale Naomi je mi bližší… když se setkávám s takovou reakcí v okolí, tak mě to už tolik nerozčiluje, spíš je lituju, protože oni asi v bezvýhradné lásce a bezpečí nevyrostli… svůj postoj před nimi nijak neobhajujeme…maximálně tak, že dcerka má na chování, uspávání, časté kojení prostě nárok..a že kdybych chtěla mít „pokoj (tzn. čas pro sebe, nerušený spánek, nezávislá)“, tak si pořídím psa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.13 17:17
Já vychovávám už od malička podle Naomi a RaBR, synovi je nyní 2,5 a řekla bych, že je to na něm už hezky vidět.
Nelze čekat, že bude naprosto odlišný od vrstevníků, také se vzteká, má agresivnější projevy atd., prostě období vzdoru. Ale dokáže už přijít a omluvit se (sám od sebe, nikdy jsme ho k tomu nenutili), dětem na hřišti nabízí na výměnu své hračky, aby si mohl zase půjčit ty jejich, pomalu se učí slovně vyjadřovat svoje názory a pocity a dokonce i argumentovat. Je to fajn.
Někdy jsou chvíle, kdy se mi tahle výchova nedaří, bohužel mám hodně zažité vzorce svých rodičů a nejde mi se z toho vymanit. Je pak vidět, jak devastující vliv to má na dosavadní výsledky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
