Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyhoření? Jak si pomoct?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
24.6.15 23:16
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.15 23:18
ZAKLADATELKA
@Anonymní píše:
Holky, vzhledem k tmu, že tu mám asi nejstarší děti vám mohu říci, že bude líp.an. 6+8
DÍKY ZA TA SLOVA 
prosímtě a ještě důležité ---- KDY??? doufám že už zítra! 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.6.15 13:23
Kdy? No časem rozhodně. 
Jednak děti povyrostou a budou si spolu víc hrát, druhak budou promořené a nebudou tolik marod.
Naše situace za poslendích 5 let nás naučila věci neplánovat příliž dopředu. Já jsem se i v práci naučila neříkat „Nashle zítra“, protože to se určitě do rána něco píp a já nepřišla…
Krom plánu A, mívám vždycky i plán B.
Když se chystám na nějakou větší akci rovnou varuji, že má účast je tam nejistá, ale udělám vše proto, abych tam byla (pomáhám jak dobrovolník na některých akcích)
Ale ne vždy to prostě vyjde…
A tak mám prostě radost z toho, když to vyjde a přestala jsem se hroutit z toho, když to nevyjde. Aneb, jak se říká, když nejde o život, tak jde o h…
A věř vi, že těch situací, kdy u nás v rodině za poledních 6 let šlo o život ( u mladší) bylo víc, než by mi bylo milé. Často říkávám, že mamka a babička nemaj ani na to druhém světě klid, že musí makat jak barevný, aby tu naši malou příšerku ochránily… (hrobníkovi z lopaty utekla už minimálně 3×…)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.6.15 14:00
Zakladatelko:
Nemoci nebudou způsobený tebou-tomu nevěř. Já jsem furt nespokojená, protivná, nasra.. a děti jsou furt zdravý 
kdyby se to tím řídilo tak by z nemoci nikdy nevylezly… Ale je pravda, že u nás se do školky nechodí, takže nic domu nenosí…
Už byl tvůj manžel někdy s dětma sám doma? bych ho chtěla vidět jak by měl naklizeno, vytřeno, myčku prázdnou, prádlo usušený a vyžehlený…nejspíš by měl i zrytou zahradu a přestavěnej barák hehe, naivka
Tak jak je dneska všichni? Já totál unavila děti na pouti a těšila se jak budou spát a ono co? nespí…unavená jsem jen já 
nechápu kde berou tu energii… 
Anonym2
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.6.15 18:48
Zakladatelka
my dneska taky unaveni, najezeni…doufam ze brzo usnu, chci jeste makat na zahrade - vyhoda dlouhych dnu!
an6+8
tak ja budu doufat, ze to „casem“ bude brzo
to je do sny, ze mas malou tolik nemocnou nas mladsi teda nemocnej furt, ale zachranku jsme volali jen jednou, v nemocnici dvakrat. tak si muzu jeste piskat
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.6.15 20:50
U nás se taky ještě nespí, není jak je utahat…
Obě maj na zítra povoleno na 1 hodinu ve svých školských zařízeních…
Jedna si jde pro své rvní vysvědčení, druhá rozloučit se s učitelkama- příští rok bd emít jinék tyto odtud dochází.
Já byla dneska na 1/2 hodinovém nákupu a vrátila jsem se úplně vyřízená…
A manžel? Ten je horký adept na atb. zítra.
ad nemoci mladší…
První pobyt byl v jejím půl roce a byl na 10+10 dní
Další byla na 8 dní z toho 5 na JIRP…
Pak byly 2 v jednom měsíci (cekem cca 14 dní), následoval jeden odložený plánovaný na 10 dní…
Následoval jden nebo 2 neplánované na 3-4 dny a jeden s houkačkou a buzením z bezvědomí (nakonec taky asi jen na 4 dny)…
Noa pak už jsme to přestala počítat. Poslední byl na 30 hodin, už se mi sestřičky smáli, že příště už to zvádnem ambulantně 
Dle Dr. z toho prý všichni do 10 let věku vyrostli, tak doufám, že zas nebudem nějaká výjimka… 
Do budoucna jí během 3 let čeká jeden plánovaný zákrok…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.6.15 00:04
ZAKLADATELKA
an 6+8 - a prosímtě můžu se zeptat, co to mívá? jestli to nejsou různé věci/důvody…
přeju sílu, ať to opravdu přejde!
- Citovat
- Upravit
26.6.15 00:45
Cítím se dost podobně, dokonce jsem uvažovala o založení podobné diskuse. U mně se to projevuje ale spíš tak, že už mně nebaví si s dětmi hrát, chodit ven, z úklidu mi naskakuje husí kůže. Když se perou, tak je užb nechávám. A musím to vydržet, než si najdu práci. A teď celé léto před námi, takže děti doma Navíc se starší před chvílí poblinkal, takže ještě nemocní
Nemám zatím na ně vztek, spíš na sebe, že už ani nic nechci dělat. Někdy mně taky naštvou, že třeba i brečím a říkám si nahlas „co jsem komu udělala“ 
nebo tak něco. Takže v tom nejste samy.
Bože a jak já nenávidím péči o domácnost!! Malej je hrozný čuně, všechno upatlaný, politý, obývací pokoj budem muset nechat komplet vyčistit Pořád něco rozbíjí, přistrčí si cokoli kamkoli aby vylezl, zničil nám už spoustu věcí. S hračkami si prakticky nehrají. Jen s věcmi, které nejsou určené k hraní. Takže stále lítám, utírám a sbírám aby se někdo nepřerazil a nevrazil si něco do nohy, stále peru, jelikož je prcek upatlaný a politý (a zároveň estét ). Takové ty nevylejvací hrníčky vždycky testuje, jak nejlíp to vylejt.
Psycholog je určitě fajn a nejlíp právě takový ten průvodce, co klade otázky, ale těch je pomálu. Každej chce radit 
ALe určitě je pravda, že člověk ovlivňuje děti svou náladou a je z toho začarovaný kruh. Malej teď začal poslední dobou všude čůrat a kakat po bytě, takže mám další zábavu na uklízení 
Dumala jsem, co se děje a napadlo mně, že je to právě tím, že už se mu moc nevěnuju, páč toho mám plné zuby a ještě musím uklízet tohle, což na náladě nepřidá a tak dále a začarovaný kruh
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.15 01:33
Zakladatelko, tvoje děti jsou maličké, ale ty je pojmenováváš za „kazisvěty“. Uvádíš, že máš pocit, „že ti to dělají naschvál“. Část svého problému máš právě v tomto úhlu pohledu. Ráda bys dělala něco jiného, ale musíš „otročit“ dětem. Zkus se na to podívat obráceně, z úhlu pohledu, že děti jsou již hodně dospělé a ty jsi stará. Budou tě vidět tak, jak ty nyní vidíš je. Budou chtít dělat „něco jiného“, ale ty „ten kazisvět“, „bude jim pořád něco dělat naschvál“ a ony musí kolem něho „otročit“. Děti, když vyrostou, vidí své rodiče právě tak, jak rodiče viděli je, když malé byly. Tak toto si uvědom. Třeba se změní něco na tvém postoji k celé situaci, která se ti nedaří zvládnout a najednou ti to zvládnout půjde.
Jsou to přece tvoje děti, těšila ses na ně, možná jsi nebyla dobře připravená na péči o ně. prostě tě to nikdo nenaučil a tys nevěděla, do čeho jdeš. A teď v tom jsi utopená. Věř mi, že to jde zvládnout v pohodě. Měla jsem 3 děti po dvou letech za sebou a pak čtvrtého benjamínka v delším odstupu. Také jsem se nezastavila, vůbec jsem si nesedla, ale s dětmi jsem byla šťastná. Objevovaly svět a bylo krásné, že jsem ten svět mohla vidět jejich dětskýma očima. Přes den jsem si nesedla, v noci jsem se nevyspala. Ale moje mateřství s malými dětmi bylo to nejkrásnější období v mém životě. Píšu ti to proto, abys věděla, že to jde zvládnout a že ti přeji, abys to zvládla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.15 01:47
Můj manžel měl konfliktní vztah s matkou a velmi těžce to nesl. Odnesl to poruchou psychiky a postupně mu odumřely obě ledviny. Ledviny symbolizují vztahy. Jejich vzájemný vztah byl nemocný. Jeho maminka chtěla dělat „jiné věci“ a on jí určitým způsobem „kazil život“. „Pořád otravoval“ či co, stěžovala si, že „s chytrými dětmi je to nejhorší“. Chodila si na něj stěžovat ke známým a říkala o něm, že je zlý. Jiným způsobem, ale v bleděmodrém měla konfliktní vztah se svou dcerou. O té zase říkala známým, „že je hloupá“. Hloupá asi nebyla, protože vystudovala vysokou a je PhDr. Zkazila i jejich vzájemný sourozenecký vztah tím, že podporovala žárlivost mladší sestry k o 2 roky staršímu bratrovi. K tomu musím uvést, že dotyčná matka byla vzdělaná žena, byla hodná a rozdávající se - tak jsem ji tedy poznala já, její snacha. Měly jsme se spolu rády. Měla i ráda obě své děti. „Jenom“ někde něco při jejich výchově nezvládla. Všechno dopadlo pak s rodinnými vztahy úplně katastrofálně.
My matky máme v rukou štěstí našich dětí. Když už jsme si je chtěli pořídit, tak máme povinnost, dobře je na život připravit. Máme zodpovědnost za jejich štěstí právě v dospělosti. Matky musí být vždycky dospělé. Tak nefňukejte a vaše děti také nebudou protivné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.6.15 14:33
@Anonymní píše:
ZAKLADATELKAan 6+8 - a prosímtě můžu se zeptat, co to mívá? jestli to nejsou různé věci/důvody…
přeju sílu, ať to opravdu přejde!
Naše mládě má svůj balíček, jak tomu říkám a krom jiného trpí na hypogylkemie…
To znamená, že když blbě jí, tak se jí stává, že se snadno vydá z rezerv a klesne jí hladina cukru a to až ta, že z toho háže kačenky…
A nebo stačí nějaká menší střevní chřipka, kterou ostatní ustojí ona ale končí na kapačkách. Už to máme celkem vychytaný, máme doma glukomentr, takže si ji v těhle stavech ohlídám a včas jedu na kapajdu… Máme to tak jednou 2× ročně… (jednou to bylo i s bezvědomím), minule jsme to zvádli za 30 hodin…
an 6+8
- Citovat
- Upravit
26.6.15 22:55
@Luca82 A zkoušela jsi vyřadit mlíko (včetně jogurtů a prostě všeho z mlíka) a lepek?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.15 23:08
Me celkem dlouho trvalo nez jsem pochopila, ze musim byt prestat perfekcionistka a to hlavne, kdyz jsou male deti. Poucena to napsala moc hezky, krasna maminka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.6.15 23:32
Dobrý večer…přidávám se do klubu…mám stejné dojmy a pocity… bez hlídacích babiček, 2 děti, dcera 4 roky, syn 19 měs. Manžel odejde v 7:15 dojde o půlnoci domů, já celé dny s dětma. Dcera věčně nemocná…pro změnu byl teď vyjímečně nemocný syn…a úrávě dnes jsem si říkala, že je to hrozný, že se už ani pořádně neusměju, jsem unavená, nštvaná a napadá mě, že jsem měla mít jen jedno dítě. Přitom oba dva byli chtění, syn snad dokonce ještě víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.6.15 01:27
Píšu raději anonymně z obav, aby na mne někdo neposlal sociálku.. Mám teprve sedmiměsíční dítě, na které jsme s manželem sami. V noci spí krásně a i během dne na vycházkách několikrát usne. Během dne si vydrží hrát sám jen pár minut, pak vyžaduje nový podnět. Pokud se mu nezačnu věnovat, začne plakat. Nemám na to srdce nechat ho brečet, takže můj den vypadá tak, že mu věnuju 95 % veškerého svého času.
Své jídlo si musím připravit večer, až usne a během dalšího dne ohřát. Uklízet během dne nestíhám skoro vůbec. Vše doháním pozdě večer nebo v noci. Naštěstí manžel je tolerantní a bordel neřeší. Výjimečně chci i během dne toho stihnout více (např. něco upéct - nemyslím tím samozřejmě pětipatrový dort). Syn, i když je se mnou v kuchyni a vidí mě, chvíli se zabaví sám, pak začne brečet.
Někdy jsem z něj už tak hotová, že s ním jednám jak s dospělým - říkám mu, že musí vydržet, že potřebuju dokončit nějakou činnost. Už jsem na něj několikrát i zvýšila hlas, jak jsem byla vytočená. Vím, že je to hrozné, u druhých bych to okamžitě odsoudila. Jenže teď vidím, že na vlastní kůži je to něco jiného. Jednoznačně si myslím, že je to tím, že jsem s ním celý den (manžel dělá na směny, takže většinou je pryč od rána do večera). Když přijde z práce nebo když má volno, tak mi hodně pomáhá a já nabírám síly. I tak občas vyhořím a hodně mě to mrzí:-(
Těhotenství bylo plánované, navíc nejsem nemladší, takže si myslím, že bych si to měla užívat plnými doušky. Bohužel tomu tak vůbec není a já se těším už teď, až se budu moct vrátit do práce, kterou jsem před odchodem na MD neměla ráda. Teď vidím, že jsem o mateřství měla úplně jiné představy a měla bych rychle vymyslet, jak to přežít ve zdraví.
Ve městě, kde bydlím, nemám ani žádné známé. Děsí mě představa, že do toho našeho bordelu by přišel někdo na návštěvu. Celkově jsem spíš uzavřený člověk, takže nakonec ta moje samota mi i vyhovuje. Když slyším, že všechno bude daleko horší, až se malý začne batolit, že už neudělám vůbec nic, tak se o mě pokouší mrákoty… a vážně nevím, jak to pak budu zvládat. Kolikrát se mi chce z toho i brečet..
Tak moc mě mrzí, že nepatřím mezi ty maminky, které jsou nad věcí a řeší jen opravdu důležité záležitosti. Je mi jasné, že tu moji podrážděnost dříve nebo později začnu přenášet na syna.
Už jsem chtěla jít k psycholožce, která má dobrou pověst, ale je dost vytížená. Nejraději bych šla k soukromé, ale ta je pro mě v současné době finančně náročná. Dělám tedy alespoň to, že se snažím myslet pozitivně a především si uvědomovat to štěstí, že máme krásné zdravé dítko. Jsem si jistá, že lidé v mém okolí by ani nenapadlo, že něco takového řeším. Měli jsme v plánu za pár let pořídit synovi sourozence, teď vím, že to není možné.
Říkám si, že vše se možná zlepší, až si malý bude schopný hrát s jinými dětmi, ale nechci si dělat plané naděje…
Pokud jste něco podobného zažily taky, poradily byste mi, co vám pomohlo? Antidepresiva bych brala do úvahy až jako poslední možnost. Jde mi spíš o takové ty babské rady. Díky moc předem
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
ZAKLADATELKA
NE, chlap mi to neříká, tedy ne přímo.
ale je to prostě jasný, prostě jsem měla udělat spoustu věcí a neudělala je a je to vlastně moje chyba že to není hotovo. v tom smyslu, že jsem přece doma, mám celý den čas, tak proč teď večer proboha musím řešit prádlo, proč se řeší vysávání, proč je u myčky fronta… no protože jsem to neudělala, moje chyba.
a proč jsou děti nemocné? protože já jsem nervní
jenomže kdyby nebyly nemocné, mohli bysme někam jezdit, nebýt doma, nemít ponorku, starší by mohl do školky, byl by spokojenej, s mladší bych jela na kroužky, na bazén, v klídku s jedním děckem nakoupit, vysát, naklidit… jenže já jsem nervní a děcka jsou kvůli mně nemocné.
pak se někdo dívá, že mám dítě hodně oblečené, že má čepičku, však je léto, ne? (x-krát po sobě zánět středního ucha s opakovanými ATB) – a zase moje chyba, moc je oblékám, jsou kvůli tomu nemocní, moc citliví atd. atd. atd.
prostě za všecko jakoby může ta matka