Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý psychoteror. Takového někdo poslal do oběhu a ty ses na něj chytla.
Co takhle navštívit psychologa. Pár sezení by ti prospělo. Úplně snad ano, ale 8 měsíců je krátká doba.
A behem tech 9 mesicu se ozval? Mozna uz ma jinou obet ![]()
Myslim, ze na toto nezapomenes nikdy. A ani bys zapomenout nemela, aby se to neopakovalo. Hruza ![]()
@cecetka Bohužel po rozchodu mě dva měsíce sledoval u práce (buď stál na parkovišti a koukal, nebo projížděl kolem když jsem končila) po dvou měsících ho to přestalo asi bavit. Následovaly tři měsíce klidu a zase mě začal kontaktovat ošklivými zprávami - to už jsem zjistila, že mám zablokované všechny účty facebook, instagram… Musela jsem si změnit hesla, protože se mi do těchto účtů napojil a četl zprávy s mými přáteli i mým nynějším partnerem… dále pokračovaly tři měsíce klidu a před měsícem se mi ozval když mi napsal přání k narozeninám, ale nenapsal to ve stylu „chcípni,…“ ale napsal to fakt moc hezky, že mi přeje krásný narozeninový den… Já ho nekontaktuji, no snad ho co nejdřív z hlavy vyženu a nebudou mě napadat nesmysly, že bych se nechala zlákat zpátky…
U mě rok a to jsem neměla takový teror, jako ty, ani zdaleka
určitě běž k psychologovi ![]()
Nesmis mu dovolit te ukecat. Zkus najit nekoho, kdo ti pomuze udelat tlustou caru, kterou uz neprekrocis zpatky. ![]()
@Anonymní píše:
@cecetka Bohužel po rozchodu mě dva měsíce sledoval u práce (buď stál na parkovišti a koukal, nebo projížděl kolem když jsem končila) po dvou měsících ho to přestalo asi bavit. Následovaly tři měsíce klidu a zase mě začal kontaktovat ošklivými zprávami - to už jsem zjistila, že mám zablokované všechny účty facebook, instagram… Musela jsem si změnit hesla, protože se mi do těchto účtů napojil a četl zprávy s mými přáteli i mým nynějším partnerem… dále pokračovaly tři měsíce klidu a před měsícem se mi ozval když mi napsal přání k narozeninám, ale nenapsal to ve stylu „chcípni,…“ ale napsal to fakt moc hezky, že mi přeje krásný narozeninový den… Já ho nekontaktuji, no snad ho co nejdřív z hlavy vyženu a nebudou mě napadat nesmysly, že bych se nechala zlákat zpátky…
Stýská se ti po fackách? Rodiče se taky řezali?
@Uslava chápu jak to myslíte, totéž mi řekla má nejlepší kamarádka
, ale prostě občas když mám slabší chvilku a vzpomenu si, tak si říkám, co když mu to fakt došlo a změnil se? A pak bych si namlátila, protože vím, že se chlap nikdy nezmění. Není mi 15, že bych byla zdrcená z prvního vztahu a neexistovala pro mě představa, že nepotkám konečně spřízněnou duši.. Mám za sebou pár vztahů, tento byl nejdepresivnější, ale na druhou stranu jsem si k němu zpočátku vytvořila takový vztah, že mě to pořád nenechává klidnou…
@cecetka Nynější přítel to má taky podobně. Ne-zrovna povedený rozchod a občas o ní něco plácne.. Bereme to tak, že jsme si oba prošli něčím hrozným a že nás osud spojil třeba už jen kvůli tomu, že jsme to neměli jednoduchý a mohlo nám to třeba vyjít… Tohle vše prozradí stejně asi jen čas…
Na úvodní příspěvek si klidně můžeš odpovědět sama. Takový magor se NIKDY nezmění, naopak, jeho agresivita se bude stupňovat a jednoho dne bys mohla skončit velmi špatně, protože tihle zbabělí pitomci jsou schopni všeho. Děkuj Bohu, že jsi to přežila ve zdraví.
@Anonymní píše:
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat jak Vám dlouho trvalo srovnat se s opravdu hrozným rozchodem?Můj bývalý partner byl opravdu blázen, začátek vztahu byl strašně fajn, choval se ke mě opravdu jako k princezně. Byl to první chlap s kterým jsem si fakt dokázala představit úplně všechno. Bohužel se z něj po půl roce stával žárlivější a žárlivější magor. Začalo to lehkými narážkami, které člověku nevadí, ale časem se to stupňovalo, až na tolik, že jsem zažívala každodenní drama co si zase usmyslí. Každý den už jsem se klepala v koutě a čekala co zase bude. Např. kontrolování telefonu, vybírání oblečení do práce, kontrolování v práci, napojení do mob. telefonu, soc. sítě jsem si zrušila radši preventivně, nejdříve mi zakázal mého nejlepšího kamaráda, následně kamarádky až jsem nesměla jezdit ani k rodičům, atd..atd… Neměl k tomu sebemenší důvod. Pořád mi říkal, že je to tím, že mu chybím, tak jsem mu kývla na sestěhování, ale bylo to ještě horší. Byli jsme spolu 24/7 a on si dokázal usmyslet, že ho podvádím, ikdyž to tak prostě nebylo. Ke konci mě začal už i mlátit, psychicky deptat a začal říkat věci jako třeba :" dneska se mi zdálo, že jsem tě načapal v posteli s jiným a pak jsem vás zabil" To už jsem se fakt tak strašně bála, že jsem jednoho dne utekla. Už je tomu 9 měsíců od rozchodu a já se i přes tohle všechno zlé bojím, aby mi nenapsal, že se chce zase vrátit abych mu na to nekývla… Mám teď nového partnera, ze začátku jsem to brala dost sobecky, myslela jsem si, že když budu žít pro něco nové zapomenu na to staré, ale prostě stejně si občas vzpomenu.
Vyženu ho někdy z hlavy úplně?
Tohle jsem nikdy moc nechápal, jak stačí tak málo - pár hezkých slovíček, tak ženy hned všemu věří a už s ním plánují budoucnost, protože se cítí, jako princezny. Vám to nepřipadá podezřelé, to jeho medové chování? Pak se divíte, že je ženatý, žárlivý a pod. A muži, chovající se přirozeně, nemají šanci, protože princezny jsou rozmazlené sladkými řečmi, které když jiný muž nevede, je podezřelý, že ji zas tak moc nežere…
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat jak Vám dlouho trvalo srovnat se s opravdu hrozným rozchodem?
Můj bývalý partner byl opravdu blázen, začátek vztahu byl strašně fajn, choval se ke mě opravdu jako k princezně. Byl to první chlap s kterým jsem si fakt dokázala představit úplně všechno. Bohužel se z něj po půl roce stával žárlivější a žárlivější magor. Začalo to lehkými narážkami, které člověku nevadí, ale časem se to stupňovalo, až na tolik, že jsem zažívala každodenní drama co si zase usmyslí. Každý den už jsem se klepala v koutě a čekala co zase bude. Např. kontrolování telefonu, vybírání oblečení do práce, kontrolování v práci, napojení do mob. telefonu, soc. sítě jsem si zrušila radši preventivně, nejdříve mi zakázal mého nejlepšího kamaráda, následně kamarádky až jsem nesměla jezdit ani k rodičům, atd..atd… Neměl k tomu sebemenší důvod. Pořád mi říkal, že je to tím, že mu chybím, tak jsem mu kývla na sestěhování, ale bylo to ještě horší. Byli jsme spolu 24/7 a on si dokázal usmyslet, že ho podvádím, ikdyž to tak prostě nebylo. Ke konci mě začal už i mlátit, psychicky deptat a začal říkat věci jako třeba :" dneska se mi zdálo, že jsem tě načapal v posteli s jiným a pak jsem vás zabil" To už jsem se fakt tak strašně bála, že jsem jednoho dne utekla. Už je tomu 9 měsíců od rozchodu a já se i přes tohle všechno zlé bojím, aby mi nenapsal, že se chce zase vrátit abych mu na to nekývla
… Mám teď nového partnera, ze začátku jsem to brala dost sobecky, myslela jsem si, že když budu žít pro něco nové zapomenu na to staré, ale prostě stejně si občas vzpomenu.
Vyženu ho někdy z hlavy úplně?