Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyvrhel rodiny?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.10.23 21:18
Vidím to dost smutně. Ani se nezeptali na důvody? Lidi umí jen kritizovat a soudit, ale aby se ptali na důvody a jaké jsi měla možnosti, to ne. Nic si z toho nedělej, já vím, lehko se to říká, ale ty se musíš naučit se mít ráda i bez toho, že ti ostatní budou říkat jak jsi úžasná. Žádný vyvrhel nejsi. To mi věř. S takovými lidmi bych ani nebyla v kontaktu. Jenom tě vysávají…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.23 21:18
No to by mě zajímalo, jestli ti všichni říkali, ať toho budižkničemu neživíš a ty jsi byla ta „chytrá“ a nebo jak to bylo? 
já bych podpořila vnoučata, třeba že by u mě mohly bydlet zadarmo. Ale aby dcera mohla dávat peníze dál „nabíječi“ to by nedostala ani korunu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.23 21:20
Nedívám se na to nijak. Nemám dostatek informací na to, abych v takovém případě mohla dělat závěry proč tomu tak je… občas může být chyba na obou stránách a jindy ne. Nicméně vše je individuální dle toho proč tomu tak je a jak to vzniklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.23 21:27
@Anonymní píše:
Ahoj,
jak se, prosím, díváte na situaci, kdy jsem pro rodinu neviditelná, horší, podradnejsi, jenom proto, že pracuji mimo jiné i rukama a že jsem neměla štěstí při výběru partnera. Prostě to tak je, nejsem první ani poslední v takové situaci. Jen mě mrzí, že se ostatní, kteří jsou „výš“ a lépe, nezajímají, nezeptaji, jak se s dětmi máme, jestli něco nepotřebujeme. Mlčí. Už roky.
Já jsem pro část rodiny vyvrhel z důvodu, že nepracuji rukama a mám VŠ. Ono si nevybereš. Mě pomohlo neřešit tyto lidi a řešit ty co toto neřeší a berou člověka takový jaký je. Takže se částí rodiny nebavím, protože mě nebaví poslouchat milion drbů a pomlouvání sestřenky, která je na tom jako já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.23 22:32
Ja se s rodici nebavim uz pres 17 let, tenkrat se jim nelibil muj chlap a kompletne me odrizli. Nic s tim neudelam, proto nema smysl se tim trapit 
casem se naucis byt stastna i bez nich
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.23 07:58
To je tvůj pohled na věc. Třeba by bylo dobré vědět i jaký má pohled ta tvoje rodina. Takhle je to hrozně málo informací k objektivnímu posouzení. Většina rodin naopak ty svoje neúspěšné členy do jisté míry chrání a pomáhá jim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.23 09:18
Jak to vlastně začalo? Bylo to hoooodne dávno, kdy jsem byla doma šťastná. Obrat nastal, kdyz se narodil sourozenec, o němž rodina zcela vážně tvrdila, že se narodil „ten nejdůležitější“ - bratr. Od té doby jsem se cítila hrozně sama. Byla jsem zanedbaná fyzicky i psychicky. A jako by si mě naši zařadili do nějaké škatulky. Mluvili o mně jako o „holce“, bratra vždy pojmenovali jménem. I jsem na to upozornila - nic. Tohle už je hrozně dávno, ale nezájem a opovrhovani se pak táhlo. V pubertě jsem začala hledat lásku. Vztahy mi moc nešly, odhad na lidi taky ne. Co jsem si vždycky říkala, že mam štěstí, byla moje práce, protože jsem mohla dělat to, co me baví a co mi jde. Nedávno jsem se ovšem dozvěděla, jak mou prací (a mnou) rodina opovrhuje, protože je méně placená. Taky jsem se o sobě dozvěděla věci, které mě mrzí a o kterých si. myslim, že nejsou pravda - same špatné. Vlastně už ani nevím, kdy bych byla v jejich očích dobrá nebo úspěšná. Jako by se otevřely velikánské nůžky mezi vším, co je bratrovo, a moje. Teď už o mě nemluví jako o holce, ale jako o „té ženské“. Mrzelo to hlavně od táty. Když o tom přemýšlím, napadlo mě, že je to otázka hodnot. Jasně, ze jsem nemohla ovlivnit, že jsem neměla blonďaté vlásky, jak si přála mama. Nenaplnila jsem jejich představy. Mají na prvním miste úplně jiné hodnoty. Proto se lišíme? Od mala se cítím buď nedostatecna, nebo neviditelná. Teď to vygradovalo s jistou části sirsi rodiny, proto se tím momentálně zabývám. Díky!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.10.23 09:27
Vlastně ani moc neznám ohledy, nejsem na ne zvyklá. Komplikuje mi to i život venku, v práci, musím se to učit. Vždycky jsem si myslela, že ostatní jsou lepší a já si nic nezasloužím. Teď už to vnímám jinak. Umíte si představit, jak se ke mně někteří mohli chovat? Byla jsem loutka, pro smích. Částečně chápu, že mám možná na vic, a tak to asi naši viděli. Ale byli těmi, kdo mě veřejné shazovali, odbyvali, poukazovali na „přednosti“ druhých, nutili mě mít ohledy ke všem kromě sebe. Dlouho jsem byla slepa. Stalo se někomu něco podobného?
- Citovat
- Upravit
4.10.23 10:16
@Anonymní píše:
Vlastně ani moc neznám ohledy, nejsem na ne zvyklá. Komplikuje mi to i život venku, v práci, musím se to učit. Vždycky jsem si myslela, že ostatní jsou lepší a já si nic nezasloužím. Teď už to vnímám jinak. Umíte si představit, jak se ke mně někteří mohli chovat? Byla jsem loutka, pro smích. Částečně chápu, že mám možná na vic, a tak to asi naši viděli. Ale byli těmi, kdo mě veřejné shazovali, odbyvali, poukazovali na „přednosti“ druhých, nutili mě mít ohledy ke všem kromě sebe. Dlouho jsem byla slepa. Stalo se někomu něco podobného?
Určitě podobné případy najdeš. Narcističtí rodiče často rozdělují děti černou ovcí a zlaté dítě. Na YouTube i jinde se dá najít hodně příkladů. Třeba videa Jana Dvořáka.
Jediný způsob, jak se s tím vyrovnat, je hodit to za hlavu a utnout kontakty. Sejde z očí, sejde z mysli. Máš teď vlastní děti, tak se soustřeď na ně a věnuj se jim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.23 10:23
Tak je úplně odstřihni, smaž ze svého života a užívej si svého, najdi si někoho nového. Je to jednoduché. Spousta lidí zažilo,, studený odchov", ale spousta se pak dokázalo úplně odstřihnout a začít znovu a lépe se svou rodinou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.23 10:30
@Anonymní píše:
Ahoj,
jak se, prosím, díváte na situaci, kdy jsem pro rodinu neviditelná, horší, podradnejsi, jenom proto, že pracuji mimo jiné i rukama a že jsem neměla štěstí při výběru partnera. Prostě to tak je, nejsem první ani poslední v takové situaci. Jen mě mrzí, že se ostatní, kteří jsou „výš“ a lépe, nezajímají, nezeptaji, jak se s dětmi máme, jestli něco nepotřebujeme. Mlčí. Už roky.
žiju v tomhle odjakživa. Asi zbytečné se rozepisovat a ještě více bylo zbytečné se snažit obhájit svou pravdu a svůj životní styl. Kdo nechce pochopit, tak ani vlastního člena rodiny nepochopí. Žiju si štastně po svém, protože neřeším. Život není film s kecama : „neptají se jak se mám, nezajímají je vnoučata, neberou mého muže, nejsem jim dost dobrá…atd“ na tohle není čas, ani prostor, zbytečné na to myslet a raději žít po svém, spokojeně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.23 10:47
Můj sourozenec - bratr byl/je vždy na prvním místě. Ten nej, privilegovaný, lepší, bydlící v rodinném domě. Já v bytě. Nikdy nebyl ponižovaný ale já bohužel ano. Byl zahrnován pěknými dárky, Vánoce a narozeniny.
- Citovat
- Upravit
4.10.23 12:51
@Anonymní píše:
Vlastně ani moc neznám ohledy, nejsem na ne zvyklá. Komplikuje mi to i život venku, v práci, musím se to učit. Vždycky jsem si myslela, že ostatní jsou lepší a já si nic nezasloužím. Teď už to vnímám jinak. Umíte si představit, jak se ke mně někteří mohli chovat? Byla jsem loutka, pro smích. Částečně chápu, že mám možná na vic, a tak to asi naši viděli. Ale byli těmi, kdo mě veřejné shazovali, odbyvali, poukazovali na „přednosti“ druhých, nutili mě mít ohledy ke všem kromě sebe. Dlouho jsem byla slepa. Stalo se někomu něco podobného?
Klasicke scapegoatchild narcisistickych rodicu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
jak se, prosím, díváte na situaci, kdy jsem pro rodinu neviditelná, horší, podradnejsi, jenom proto, že pracuji mimo jiné i rukama a že jsem neměla štěstí při výběru partnera. Prostě to tak je, nejsem první ani poslední v takové situaci. Jen mě mrzí, že se ostatní, kteří jsou „výš“ a lépe, nezajímají, nezeptaji, jak se s dětmi máme, jestli něco nepotřebujeme. Mlčí. Už roky.