Vztahy s otcem

Anonymní
1.7.21 12:19

vztahy s otcem

Ahoj holky,
prosím o radu, ale nevím jak začít. Mám toho tolik na srdci, že bych mohla napsat knihu, ale nechci odrazovat od „článku“ na 10 A4.

Zkusím být co nejstručnější, popřípadě doplňovat dle Vašich reakcí. Upřímně se omlouvám za anonym, ale člověk nikdy neví, kde na něj přijdou.

Přes 30 let válčím s mým otcem. Vždy jsem byla ta, co držela hubu, pro klid. Vždy jsem byla ta co si nestěžovala jiným, abych ho nějak nepotopila. Ale co máme malou, začala jsem být pevnější v kramflecích.
Když to bodově shrnu tak co mě teď napadá, od mala jsem slyšela se sestrou „proč nemůžete být jako holky Novákovi“ (moje sestřenice z otcovy strany), nikdy jsem nevěděla co vlastně děláme špatně. Když jsem měla samé jedničky, nikdy mě nepochválil, ale když jsem dostala dvojku, nedej bože trojku, tak jsem měla hned zaracha se slovy, proč jsem tak blbá a nemůžu být chytrá jako holky Novákovi. Což o to, toto je vlastně to nejmenší. Otec po dobu mého dětství prakticky trávil v práci, na jednu stranu chápu, potřebovali jsme jako rodina peníze, ale možná i díky tomu je náš vztah kde je. Cca do mých 15 let jezdil domů jen na víkendy a to někdy i 1× za 14 dní.
Další věci co stupňovali, bylo např. slovní napadení mých kamarádek, jedna byla o rok straší druhá o 4. Ale byly to fakt kámošky, trávili jsme spolu veškerý volný čas, před školou a po ní. Otec je napadl, že se baví s malou holkou, ať si najdou sobě rovné a že mě určitě využívají jen pro peníze a lumpárny (upřímně v té době jsem snad neměla ani kapesné a byla vzorné dítě, žádný průser). Takže naše kamarádství pomalu upadalo, protože už jsme čas nemohli trávit u nás, pořád křičel, jestli se s nimi furt bavím apod.
To samé prakticky dělal i s mými nápadníky a kluky. Mému prvnímu klukovi rozbil hubu, protože je na mě prej starý, opět jsem dostávala zarachy, z čehož vyplynulo, že jsem si domů tedy nikoho nevodila a ani jsme se o mých vztazích nebavili (vlastně nejen o partnerských ale o kamarádských).
Když jsem měla první opravdu vážný vztah ve svých 20, kdy jsem s ním začala bydlet, dojela jsem s ním domů tak to bojkotoval, nepozdravil a odešel na celý víkend. Co se nynějšího partnera týká, tak jsem to asi v pořádku, nevím čím to je, ale možná i tím, že jsme spolu už 10 let a máme spolu i dítě.
Prakticky jsem se v oněch 20 letech odstěhovala 300 km od domova, byla jsem šťastná jen tehdy, když jsem nemusela jet na víkend domů. Těšila jsem se po každé, na rodinu, matku, vlastně i na něj s doufáním, že tentokrát to bude ok. Ale nikdy nebylo, vždy jsem odjížděla s brekem a rozhozená na dalších 14 dní, kdy jsem noci probrečela. Jednou mi řekl že jsem zlá, podruhé mi řekl že jsem zlá a zákeřná jako moje matka, další bylo že jsem zlá a hnusná, nejen jak moje matka, ale i jako moje babička. Moji babičku z celého srdce miluji a vážím si ji jako člověka. Takže mě hodně ranilo, když jsme jednou na rodinné oslavě prostě popíjeli, s otcem to bylo super, kecali jsem celý večer a já si říkala, jak je to boží že už si asi rozumíme a třeba to vydrží. V tu chvíli mi ale začal vykládat, jaká je moje babička semetrika a že se vlastně nediví, že jí děda zahýbal. Bylo to pro mě jako když mě někdo bodá nožem a ještě hlouběji a ještě a ještě. I když jsem sem se zvedla a řekla, že toto by otec neměl říkat své dceři o prarodičích, tak přidal a křičel za mnou, že se nemám čemu divit, když je taková semetrika a hnusná záludná baba. Upřímně nevím o co mu šlo, k babičce se chová v její přítomnosti uctivě a mile, o to víc mě to zraňuje, jak může někoho pomlouvat, ale zároveň dělat že je vše v pořádku. Toto vlastně dělá i mojí matce celý život, u své sestry (viz výše) ji pomlouvá kde může, matka celý život přemýšlela nad rozvodem, ale nikdy to neudělala, bojí se o dům, teď už vnoučata a prakticky to teď řešit nechci, ta mi vždy říkala obrň se jako já. Ale já to nedokážu.
Poslední kapkou a vlastně proč tady teď sedím a svěřuji se vám je, že jsme se rozhodli s přítelem vzít. Tak nádherné období. Jsme zasnoubeni krátce, cca 3 měsíce, hned jsem samozřejmě volala domů matce a ta to řekla otcovi. Naplánovali jsme si svatbu u nás doma, i když prvotní nápad byl vzít se pouze ve čtyřech, to byl můj sen, jen my, naše dcera a svědci, žádná velká divočina. Ale začalo mi to být líto, říkala jsem si že je nutné to oslavit s rodinou a známými, že by je to určitě mrzelo. Tak i přes tu velkou dálku jsem začala řešit svatbu v domovině. Všechno jsem naplánovala, denodenní telefonáty ohledně rautu, obědu, stolů, osvětlení, domluvy chalupy v lese, zákusky apod. Však to znáte. Minulý týden jsme jeli tedy domů, osobně donést svatební oznámení. Tři dny byli v klidu, až jsem se divila, ale byla jsem šťastná, než se do toho opět vložil otec. Najednou mi „zhatil“ celou svatbu, ale úplně celou. Snídaně byla špatně, ubytování pro hosty bylo špatně, stoly byly špatně, prostě cokoli jsem domluvila bylo špatně, neřekl mi to normálně, ale kdybyste viděli to opovržení, tu agresi, byla jsem z toho špatná, ale snažila jsem se o klid, nevyšilovala, přeci jen chce asi pomoct, tak jsem druhý den znovu začala probírat co mu vadí. DOmluvili jsme se tedy, že stoly zajistí (nechala jsem to na něm, aby si připadal potřebný), domluvil mi řidiče (odvozy, i když jsem měla vlastního), řekl že uvaří na oběd pro všech 50 lidí. Ok, z mé strany tyto věci zrušeny a nahrazeny otcovým tvrzením.
Následně k nám přijeli i prarodiče na rodinné shledání, jako by mého otce někdo přepnul. Začal na mě řvát, před nimi, že se o svatbě dozvěděl teprve před týdnem, co si o sobě myslí, že nejsem schopna zajistit ani pořádný oběd, že všechno musí řešit sám, že jsem trapná, že mám posezení na trávě někde u lesa a podobně. Pak řval že chce pozvat i své kamarády. To už jsem začala být hódně nasraná, takže jsem křikem vracela. Můj muž krátil svou rodinu, k vůli takové dálce na polovinu a já budu zvát nějaké jeho kamarády, které jsem nikdy neviděla na svou vlastní svatbu? Nenechal mě domluvit, křičel na mě, opět že jsem zlá, že si nenechám s ničím poradit a že ta svatba bude propadák. Zvedl se odešel a řekl že ho mrzí, že jsem ho ze svatby vynechávám, že nic nemůže zařídit když to ví jen týden. Já na něj křičela, že lže, že to není pravda, ale hlavně jsem mu řekla, že kdyby mi občas zavolal tak by to taky mohl vědět ihned a ne přes matku. Prakticky mi za 15 let, co nebydlím doma, zavolal 2×, což jsem mu taky řekla, opět řekl že lžu. Jen jsem zírala a nevěřila svým vlastním očím. Babička pak odjeli, on došel za matkou a řekl, ať si svatbu zařídím jak chci, že zrušil stoly, oběd…řidiče, vlastně vše co sám řekl že zařídí.

Teď jsem přes týden doma, daleko od něj, ale ještě pořád se z toho hrabu. Nechci aby mě tento člověk vedl ke svatebnímu oláři, ba co víc, nechci snad aby byl na mé svatbě, ale nevím co mám dělat. NIkdy jsem ani nikomu z rodiny neřekla jaký je, všichni mě odsoudí, když nebudu chtít aby mě vedl. Přemýšlíme s mým mužem, že se vrátíme k původnímu plánu a to vzít se ve čtyřech, jenže tu chci u sebe matku, ta zas nechce přijet sama, aby to doma pak neposlouchala, výčitky apod. Hlavně už jsou pozvánky na svatbu rozdány, ale já nemám stoly, jídlo, a už to nechci znovu objednávat a řešit :-(

Jak byste se zachovaly?

Děkuji

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
32627
1.7.21 12:26

Zařídila bych si to sama. Od něj už bych nic nechtěla. Nemáš strýce? Bratra? Ti by tě nemohli vést? Myslím, že rodina musí vědět, jaký je a tvé rozhodnutí, aby tě nevedl, pochopí. A jestli ne - je to přece vaše svatba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7312
1.7.21 12:32

Tátu kopni do zadku. Svatbu bych udělala jen se svědky. Jako aby ti rodic planoval svatbu? 8o Řval po tobě? 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13301
1.7.21 12:34

Tvůj otec je s prominutím magor. Psychopat to je. Udělej svatbu jen se svědky. Je to vaše svatba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33
1.7.21 12:36

Ahoj, to je těžko jak se zachovat, já jsem typ člověka, že kdyby mi někdo tohle dělal od začátku, tak už sním nejsem v kontaktu i kdyby to byl můj otec, jediná možnost je si promluvit, co mu tak vadí, ale myslím, že ani rozhovor nepomůže. Co se týče svatby, asi bych volila variantu pouze vy a svědci. Ostatním se omluvit, že došlo ke změně ohledně svatby. Osobně si myslím, že pokud byste dělali svatbu pro všechny a přišel tam tvůj otec, že může dojít k tomu, že ti vše zničí a pak tě to bude více mrzet, ale ať to uděláš jakkoliv, bude ti to podle mě vyčítat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.7.21 12:37

@Russet chápejte, on je takový jen na nás, u své sestry určitě řekne, jak mi vše chtěl zařídit ale že jsem ho odmítla, že jsem nevděčná. Udělá ze sebe zase strašnou chudinku, aby ho všichni litovali, to on umí dokonale. U mých sestřenic a bratranců je to ten nejhodnější strýček, pro ně by se rozkrájel, ale pro nás nikdy nic neudělal :-(. Proto byla sestřenice strašně překvapená, že mě vůbec napadlo, aby mě můj otec nevedl k oltáři. Slovy „to mu přece nemůžeš udělat“. :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
24189
1.7.21 12:40

Svatbu udělejte ve čtyřech, mamka nechce přijet bez otce? no tak ji bohužel nezvi také,
a po svatbě udělejte - pokud ještě do toho budete mít chuť - nějakou oslavu, kam opravdu pozvete pouze ty lidi, s kterými se chcete vidět,
otcovo chování je naprosto přes čáru čehokoli a takového člověka už bych nechtěla nikdy vidět ani s ním mít nic společného

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1182
1.7.21 12:42

Hele… není nějak psychicky nemocnej? A ten tvůj sloh je teda brutální. Začatek jsi mohla v klidi preskočit a napsat jen tu situaci se svatbou ;) já třeba vůbec nechápu, proč mu ustupuješ, když víš, jaký je. Jako já chápu, že je to tvůj táta, ale chová se jak blázen a je evidentně labilní. Když se mu něco nelíbilo, tak je to jeho boj a nikdo ho nenutí aby přišel. K oltáři tě může doprovodit mamka, kamarád nebo třeba tchán. Jde o prd.
K organizaci - vykašli se na tátu a obvolej a zařiď vše potřebné.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13301
1.7.21 12:43
@Anonymní píše:
@Russet chápejte, on je takový jen na nás, u své sestry určitě řekne, jak mi vše chtěl zařídit ale že jsem ho odmítla, že jsem nevděčná. Udělá ze sebe zase strašnou chudinku, aby ho všichni litovali, to on umí dokonale. U mých sestřenic a bratranců je to ten nejhodnější strýček, pro ně by se rozkrájel, ale pro nás nikdy nic neudělal :-(. Proto byla sestřenice strašně překvapená, že mě vůbec napadlo, aby mě můj otec nevedl k oltáři. Slovy „to mu přece nemůžeš udělat“. :zed:

Typické psychické domácí násilí. Není on i hraničář?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
899
1.7.21 12:47

Tvůj otec je pominutej. Vrátila bych se k původnímu plánu. Nebo šla k oltáři sama, máš už dítě, není ti 18 let. Taky jsem šla sama. S otcem mám špatný vztah a přišlo mi to úplně v pohodě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
466
1.7.21 12:51

K oltáři te muže dovést máma. Svatbu bych zařídila podle sebe, at už vám to bude příjemnější jen se svědky nebo ve větším stylu. Toho člověka bych rozhodne nepozvala přerušila veškerý kontakt. Co si o tom pomyslí ostatní ti muže byt úplně jedno, ty víš kde je pravda. Nezaslouzis se, aby se k tobě někdo takhle choval a už vůbec ne vlastní otec.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11473
1.7.21 12:54
@Anonymní píše:
@Russet chápejte, on je takový jen na nás, u své sestry určitě řekne, jak mi vše chtěl zařídit ale že jsem ho odmítla, že jsem nevděčná. Udělá ze sebe zase strašnou chudinku, aby ho všichni litovali, to on umí dokonale. U mých sestřenic a bratranců je to ten nejhodnější strýček, pro ně by se rozkrájel, ale pro nás nikdy nic neudělal :-(. Proto byla sestřenice strašně překvapená, že mě vůbec napadlo, aby mě můj otec nevedl k oltáři. Slovy „to mu přece nemůžeš udělat“. :zed:

Tak atˇ, nenech si všechno zkazit. Víš asi sama moc dobře, že tohle prostě jiný nebude. On si k tobě celý život dovoluje, protože mu to ty dovolíš. Když si byla dítě, tak si nemohla nic, ale teď jsi dospělá žena, máš svojí rodinu a fakt nevidím důvod, proč bys to měla pořád dokola snášet. ˇ Vykašli se na to, co bude říkat okolí. Chování otce je opravdu hodně přes čáru a pokud by toho nenechal, tak bych ho prostě začala ignorovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22237
1.7.21 12:55

Udělala bych svatbu, jak sis ji vysnila. Jen vy, dcera a svědci. Aspoň se příbuzenstvo nebude dohadovat, koho jste pozvali a koho ne. A s otcem bych přerušila kontakty, má zřejmě nějakou psychickou poruchu a nikdy, opakuji nikdy se mu nezavděčíš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3483
1.7.21 13:25

Tvůj otec je manipulátor a psychicky vyděrač. Taky mám takového rodiče, spoustu let se nevídáme a je mi lépe. Ty ten kontakt přerušit nechceš a já to chápu, je to hodně těžké a špatně vratné rozhodnutí. U nás tam bylo i fyzické násilí, o to to bylo lehčí. Ale promiň, ale něco si děláš i sama. Víš jaký je a stejně jsi mu dala na starost organizaci vlastní svatby. Měla sis to udělat podle sebe a otce případně jen pozvat. Okolí bys řekla, že to chcete podle sebe a nechceš, aby s tím měl otec starost a za špatnou bys nebyla. Já už bych to teď možná celé odpískala a třeba o rok posunula a udělala si to podle sebe v klidu. Stejně teď nemáš nic zařízené. S otcem bych udržovala jen zdvořilostní vztah.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32627
1.7.21 13:33
@Anonymní píše:
@Russet chápejte, on je takový jen na nás, u své sestry určitě řekne, jak mi vše chtěl zařídit ale že jsem ho odmítla, že jsem nevděčná. Udělá ze sebe zase strašnou chudinku, aby ho všichni litovali, to on umí dokonale. U mých sestřenic a bratranců je to ten nejhodnější strýček, pro ně by se rozkrájel, ale pro nás nikdy nic neudělal :-(. Proto byla sestřenice strašně překvapená, že mě vůbec napadlo, aby mě můj otec nevedl k oltáři. Slovy „to mu přece nemůžeš udělat“. :zed:

Jsi dospělá, už jsi rodič. Co o tobě kde bude vykládat, je jeho problém. Co si o tobě myslí bratránci a sestřenky, to taky není důležité. Vy chcete mít svatbu. Klidně bych šla o do té bez rodičů, když maminka se bez táty neodváží.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat