Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztahy s prarodiči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
17.2.20 14:13
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.4.20 11:10
Ahoj, chtěla bych se spíš vypovídat. Ještě před rokem/dvěma jsem měla strašně pěkný vztah se svými prarodiči, ale momentálně se situace úplně otočila a já jsem z toho rozpačitá, je mi to líto.
Bydlím u prarodičů v rodinném domě - já v přízemí, oni v patře. Je mi 23. Problém je v tom, že mi strašně lezou na nervy. Moje babička je schopná mi 3× denně chodit připomínat a volat, že se mám jít učit. Studuji těžší školu, kterou mají vystudovanou oba prarodiče a neustále do mě hustí, že se musím učit. Mě ale nebaví se pořád učit, známky mám průměrné, nevyhodili mě, dokonce jsem měla minulý rok vyznamenání, nevidím důvod sedět celý den na zadku. Babička mi pořád opakuje ať se učím, co budu dělat, až mě vyhodí, jestli půjdu pracovat, na což říkám, že to není její problém, ona říká, že je, že co budeme dělat. Jednou v únoru mě dokonce přišla ráno vzbudit a když jsem jí řekla, že do školy nejdu, že máme jen přednášku a kvůlu tomu nebudu jezdit 2 hodiny do města, začala na mě řvát, ať se zvednu a padám do školy, že jak si to jako představuju. Tyhle poznámky má i když jsou u mě na návštěvě kamarádi, klidně přijde a bez kontextu začne říkat, ať se učím, že kdyby měla čas jako já, tak by se jen od rána do večera učila a byla by ráda, na což říkám, že dobře, tak ať se ona učí a mě nechá být, ona, že se prý takhle učila. Na tyhle poznámky buď už vůbec nereaguju nebo říkám, ať mě nechá být a tyhle hloupé poznámky si nechá pro sebe, ale zatím nebylo dne, kdy bych to neslyšela. Jsou to i jiné podobné věci, třeba, že nesmím do postele v triku, ve kterém jsem byla celý den atd. Jsem z toho otrávená, nechci s nimi už trávit vůbec čas, komunikaci se vyhýbám, jsem nepříjemná.
- Citovat
- Upravit
24.4.20 11:17
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych se spíš vypovídat. Ještě před rokem/dvěma jsem měla strašně pěkný vztah se svými prarodiči, ale momentálně se situace úplně otočila a já jsem z toho rozpačitá, je mi to líto.
Bydlím u prarodičů v rodinném domě - já v přízemí, oni v patře. Je mi 23. Problém je v tom, že mi strašně lezou na nervy. Moje babička je schopná mi 3× denně chodit připomínat a volat, že se mám jít učit. Studuji těžší školu, kterou mají vystudovanou oba prarodiče a neustále do mě hustí, že se musím učit. Mě ale nebaví se pořád učit, známky mám průměrné, nevyhodili mě, dokonce jsem měla minulý rok vyznamenání, nevidím důvod sedět celý den na zadku. Babička mi pořád opakuje ať se učím, co budu dělat, až mě vyhodí, jestli půjdu pracovat, na což říkám, že to není její problém, ona říká, že je, že co budeme dělat. Jednou v únoru mě dokonce přišla ráno vzbudit a když jsem jí řekla, že do školy nejdu, že máme jen přednášku a kvůlu tomu nebudu jezdit 2 hodiny do města, začala na mě řvát, ať se zvednu a padám do školy, že jak si to jako představuju. Tyhle poznámky má i když jsou u mě na návštěvě kamarádi, klidně přijde a bez kontextu začne říkat, ať se učím, že kdyby měla čas jako já, tak by se jen od rána do večera učila a byla by ráda, na což říkám, že dobře, tak ať se ona učí a mě nechá být, ona, že se prý takhle učila. Na tyhle poznámky buď už vůbec nereaguju nebo říkám, ať mě nechá být a tyhle hloupé poznámky si nechá pro sebe, ale zatím nebylo dne, kdy bych to neslyšela. Jsou to i jiné podobné věci, třeba, že nesmím do postele v triku, ve kterém jsem byla celý den atd. Jsem z toho otrávená, nechci s nimi už trávit vůbec čas, komunikaci se vyhýbám, jsem nepříjemná.
Staří lidé senilní. Pokud ti to vadí už teď, počkej za pár let. Važ si toho, že jsou ještě na živu a radši zatni zuby a služně babičku vždycky vyprovoď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.20 11:24
Já mám něco podobného, co umřel dědeček, tak je to 100× horší. Mám pocit, že byl asi takový filtr. Buď to pouštět jedním uchem tam a druhým ven. A nebo se pokusit s babičku promluvit. Ano babičko, já chápu tvé obavy, ano učím se řádně a pravidelně, vím, že je to těžká škola, bla bla bla. Ale pochybuji, že to nějak pomůže. Bála bych se o to, aby až doděláš školu nepraktikovala to samé i ohledně tvé práce. To by jsi vážně musela nastavit jistá pravidla a mantinely. Napadá mě, nemůžeš se ve své části zamknout, aby jsi měla klid? Je to blbé, ale my to tak také děláme. Maminky přítel k nám přiletí jak velká voda, nezaťuká a my jsme třeba s mužem nahatý nebo děláme něco jiného…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.20 11:41
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych se spíš vypovídat. Ještě před rokem/dvěma jsem měla strašně pěkný vztah se svými prarodiči, ale momentálně se situace úplně otočila a já jsem z toho rozpačitá, je mi to líto.
Bydlím u prarodičů v rodinném domě - já v přízemí, oni v patře. Je mi 23. Problém je v tom, že mi strašně lezou na nervy. Moje babička je schopná mi 3× denně chodit připomínat a volat, že se mám jít učit. Studuji těžší školu, kterou mají vystudovanou oba prarodiče a neustále do mě hustí, že se musím učit. Mě ale nebaví se pořád učit, známky mám průměrné, nevyhodili mě, dokonce jsem měla minulý rok vyznamenání, nevidím důvod sedět celý den na zadku. Babička mi pořád opakuje ať se učím, co budu dělat, až mě vyhodí, jestli půjdu pracovat, na což říkám, že to není její problém, ona říká, že je, že co budeme dělat. Jednou v únoru mě dokonce přišla ráno vzbudit a když jsem jí řekla, že do školy nejdu, že máme jen přednášku a kvůlu tomu nebudu jezdit 2 hodiny do města, začala na mě řvát, ať se zvednu a padám do školy, že jak si to jako představuju. Tyhle poznámky má i když jsou u mě na návštěvě kamarádi, klidně přijde a bez kontextu začne říkat, ať se učím, že kdyby měla čas jako já, tak by se jen od rána do večera učila a byla by ráda, na což říkám, že dobře, tak ať se ona učí a mě nechá být, ona, že se prý takhle učila. Na tyhle poznámky buď už vůbec nereaguju nebo říkám, ať mě nechá být a tyhle hloupé poznámky si nechá pro sebe, ale zatím nebylo dne, kdy bych to neslyšela. Jsou to i jiné podobné věci, třeba, že nesmím do postele v triku, ve kterém jsem byla celý den atd. Jsem z toho otrávená, nechci s nimi už trávit vůbec čas, komunikaci se vyhýbám, jsem nepříjemná.
Nemůžeš třeba na kolej? Ke kamarádům? Tohle já bych teda nevydržela 
neumím si představit, že by mi ve Tvém věku někdo kecal do toho, kdy mám vstávat, kdy a jak se mám učit… Pokud Tě ještě nikdy z žádné školy nevyhodili, tak nemají důvod Tě takhle peskovat. Sestřenka dělala hodně těžkou školu, taky bydlela u babičky, která měla vystudovaný podobný obor, sestřenka snad některé zkoušky opakovala, ale nikdo jí nikdy nekecal do toho, kdy se má učit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
24.4.20 12:05
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych se spíš vypovídat. Ještě před rokem/dvěma jsem měla strašně pěkný vztah se svými prarodiči, ale momentálně se situace úplně otočila a já jsem z toho rozpačitá, je mi to líto.
Bydlím u prarodičů v rodinném domě - já v přízemí, oni v patře. Je mi 23. Problém je v tom, že mi strašně lezou na nervy. Moje babička je schopná mi 3× denně chodit připomínat a volat, že se mám jít učit. Studuji těžší školu, kterou mají vystudovanou oba prarodiče a neustále do mě hustí, že se musím učit. Mě ale nebaví se pořád učit, známky mám průměrné, nevyhodili mě, dokonce jsem měla minulý rok vyznamenání, nevidím důvod sedět celý den na zadku. Babička mi pořád opakuje ať se učím, co budu dělat, až mě vyhodí, jestli půjdu pracovat, na což říkám, že to není její problém, ona říká, že je, že co budeme dělat. Jednou v únoru mě dokonce přišla ráno vzbudit a když jsem jí řekla, že do školy nejdu, že máme jen přednášku a kvůlu tomu nebudu jezdit 2 hodiny do města, začala na mě řvát, ať se zvednu a padám do školy, že jak si to jako představuju. Tyhle poznámky má i když jsou u mě na návštěvě kamarádi, klidně přijde a bez kontextu začne říkat, ať se učím, že kdyby měla čas jako já, tak by se jen od rána do večera učila a byla by ráda, na což říkám, že dobře, tak ať se ona učí a mě nechá být, ona, že se prý takhle učila. Na tyhle poznámky buď už vůbec nereaguju nebo říkám, ať mě nechá být a tyhle hloupé poznámky si nechá pro sebe, ale zatím nebylo dne, kdy bych to neslyšela. Jsou to i jiné podobné věci, třeba, že nesmím do postele v triku, ve kterém jsem byla celý den atd. Jsem z toho otrávená, nechci s nimi už trávit vůbec čas, komunikaci se vyhýbám, jsem nepříjemná.
Odstěhuj se.
- Citovat
- Upravit
24.4.20 12:30
Určitě jste měly spolu už spoustu rozprav. Ale určitě neuškodí, když jí dáš najevo, že chápeš její obavy, tím vždy začni, ber to z jejího pohledu. Má o Tebe starost, ví že je škola náročná a život potom ještě složitější, když už se člověk musí uživit sám/s rodinou… Ale to je pro Tebe budoucnost. Asi bys měla vysvětlit, že spousta věcí při studiu je dnes jinak, než když ona studovala. A rozhodně potřebuješ také fyzickou aktivitu a duševní odpočinek, abys mohla zdárně studovat dál.
Asi bych babičce i naznačila, že můžeš bydlet na koleji nebo ve spolubydlení, pokud Tě bude pořád hlídat jako malé dítě. Prostě ji tak nějak uchlácholit.
Při návštěvách je to naprosto nevhodné, to bych jí asi taky pověděla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.20 12:40
Odstehuj se. Otravny to byt musi.Na osamostatneni jsi velka uz dost.Ale mne osobne se nelibi, jak pises, ze s nema mluvis. Respektive s babickou, takova tlamka nevymachana 
.A o valeni se v obleceni v posteli, ve kterem se cely den valis venku, mam stejny nazor jako tva babicka 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.20 23:56
Nemá třeba úzkosti? Antidepresiva… Zabírají dobře… Poradila bych se s jejím obvodním lékařem, vysvětlila, co ti dělá a domluvila schůzku, kde ji vyšetří. Zároveň ji může otestovat i na tu demenci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Děkuji moc vám všem za rady a vaše zkušenosti. Rozhodla jsem se na řadu většiny z vás říct dětem pravdu. Prarodiče o mně rozhodně nemluví v dobrém, ale předpokládám, že děti proti mně neočkují. Jsou to jejich prarodiče, děti je mají rádi a oni je také, takže kontakt jim omezovat nechci. Ještě jednou moc děkuji 😊