Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@anairda Prosím tě, o tomhle tahle diskuse není. Hledám řešení naší situace.
Ptala ses, tak odpovídám, nic víc.
Buď to neřeš a nech jí tam, drž se toho co si myslíš že ona na tebe „zkouší“ a nebo si jí nech doma, jako nic jiného nevymyslíš.
@randr Zatím mi nikdo neodpověděl na to, že až doteď to snášela naprosto v pohodě
Se mnou jet může, ale to už mi přijde lepší nechat je doma, můžou jít do parku, hrát si a né se táhnout dvě hodiny někam a dvě hodiny zpět…
Nejde o to, že chce být se mnou, protože klidně jde s babičkou, s dědou… nechce jít do jeslí a nechce jít s tátou. A za týden to může být zase jinak, co já vím?
@Nataša píše:
Pravidelnost je nejlepší
Sama jsem měla dítě od 2 let v jeslích a čím častěji chodil tím lépe to zvládal.. V našich jeslích ani na méně než dva dny v týdnu nebrali.. A je jasné proč..
Taky z počátku plakal ale jakmile jsem byla z dohledu bylo po pláči..
Navíc ve 2 letech často začínají zkoušet co mohou.. V našich jeslích byla speciální pedagožka a ta fakt věděla…
Poradila mi s n docela hodně..
souhlasím, a i u nás si s tím poradili s přehledem. A taky preferují návštěvy min. 3 x týdně. J8 je i poslechla a pak jsme tam dala malou na celý týden a hrozně to pomohlo. Za měsíc už to bylo vše ok. Mluvím teda o té soukromé, kde byla necelé 4 měsíce, od 2 let.
Příspěvek upraven 24.10.14 v 22:00
@Anonymní píše:
@randr Zatím mi nikdo neodpověděl na to, že až doteď to snášela naprosto v pohoděSe mnou jet může, ale to už mi přijde lepší nechat je doma, můžou jít do parku, hrát si a né se táhnout dvě hodiny někam a dvě hodiny zpět…Nejde o to, že chce být se mnou, protože klidně jde s babičkou, s dědou… nechce jít do jeslí a nechce jít s tátou. A za týden to může být zase jinak, co já vím?
podle mě prostě dospěla až teprve teď k tomu, že to bude pravidelně, chodila strašně málo. Těm dětem ve školce to taky často dojde až po měsíci, dvou, při denní docházce. Ale neznáme ji. Může reagovat i na nějakou změnu ve vaší rodině…těžko říct takhle po netu, proto asi nikdo neodpoví
@sad 1 no právě, toho se bojím. Že už se pak nechytne vůbec, jak ji jednou stáhnu. Poradím se tam s nimi a uvidíme.
@sad 1 Ano, i v západních zemích děti žijí a věnují se aktivnímu kolektivu od půl roku. Aktuálně mám jedny příbuzné v Bruselu, dítě chodí do školky od půl roku, bývá tam celý den, celý den je v jedněch botách z venku, spí v autosedačce, ale rodiče ho prostě potřebují zařadit do kolektivu, aby bylo v životě úspěšné (ačkoli tatínek je doma a maminka pracuje na nějaký pidi úvazek - oba jsou Češi).
A taky mám příbuzné ve Francii, tatínek je Francouz, maminka Češka. Tatínek odmítá dát děti do školky, řekl, že je tam dá, až budou mít doma poslední euro, jinak si s nima chce užívat život… A nejde o to, že jim nedopřeje kolektiv, ale normálně jde do toho kolektivu s nima.
@Anonymní píše:
@sad 1 no právě, toho se bojím. Že už se pak nechytne vůbec, jak ji jednou stáhnu. Poradím se tam s nimi a uvidíme.
poraď. Já se taky radila a fakt mi pomohli, ale jak ta soukromá tak ta současná státní, jsou skvělé, takže prostě spolupráce bez problému a lidé na správných místech. Navíc mě celkem rozesmálo, že v obou školkách charakterizovali a charakterizují dceru stejně ![]()
@Anonymní píše:
@randr Zatím mi nikdo neodpověděl na to, že až doteď to snášela naprosto v pohoděSe mnou jet může, ale to už mi přijde lepší nechat je doma, můžou jít do parku, hrát si a né se táhnout dvě hodiny někam a dvě hodiny zpět…Nejde o to, že chce být se mnou, protože klidně jde s babičkou, s dědou… nechce jít do jeslí a nechce jít s tátou. A za týden to může být zase jinak, co já vím?
To není pravda, že Ti nikdo neodpověděl na to, že doteď to snášela v pohodě - psala jsem Ti např. já, že je to naprosto normální reakce dětí - prostě opadlo nadšení a zjistila, že je to „napořád“.
Děti jsem dala do školky vždy po 3. roku a vždy byl problém. Z prvotního nadšení jsme přešli do fáze naprostého odmítání a teď počítáme dny do víkendu- ve školce v klidu, učitelky jej chválí, dítě respektuje brzké vstávání i to, že po obědě jej prostě vyzvednout nemohu. Znám situaci z pozice zaměstnané matky. Je jasné, že matka, která je doma, snadněji podlehne v první fázi.
@sad 1 A co Tě na tom rozesmálo? Asi dcera reaguje všude stejně, ne? ![]()
Pracovala jsem v jeslích. Ano i tam některé děti občas plakaly, ale to se holt stává.
Nezlobte se na mě, ale vy jste téměř všechny do jeslí chodily a máte pocit nějaké újmy? Moc vše hrotíte. Vymoženost být s dětmi 3-4 roky doma je jen u nás a nemyslím si, že je to ideální. Z dětí se stávají mamánci, neumí se zapojit do kolektivu, co je na tom tak super?
Nechala bych malou v jeslích, když zjistí, že jí vztekání nepomůže, nechá toho.
@sad 1 Dobře, díky. Měla by tam jít znovu až 11. listopadu, tak tam příští týden zajdeme a zkusíme ji tam dát od listopadu 2× týdně, uvidíme, jak to bude vypadat. Protože malá na kolektiv určitě není, doma ji to nebaví, v herně si zaleze někam, abych na ni neviděla a hraje si s jinýma dětma, není to žádná pijavice a od narození nebyla.
@Ted dy Dobře, ale opravdu si myslíš, že to „nadšení“ by trvalo několik měsíců?? U takhle starého dítěte? To si nemyslím.
@Ted dy píše:
@sad 1 Ano, i v západních zemích děti žijí a věnují se aktivnímu kolektivu od půl roku. Aktuálně mám jedny příbuzné v Bruselu, dítě chodí do školky od půl roku, bývá tam celý den, celý den je v jedněch botách z venku, spí v autosedačce, ale rodiče ho prostě potřebují zařadit do kolektivu, aby bylo v životě úspěšné (ačkoli tatínek je doma a maminka pracuje na nějaký pidi úvazek - oba jsou Češi).A taky mám příbuzné ve Francii, tatínek je Francouz, maminka Češka. Tatínek odmítá dát děti do školky, řekl, že je tam dá, až budou mít doma poslední euro, jinak si s nima chce užívat život… A nejde o to, že jim nedopřeje kolektiv, ale normálně jde do toho kolektivu s nima.
to jsou ale podle mě dva extrémy. Předpokládám, že naše školství funguje jinak. U nás ve školce se děti převlékají jak ven, tak na spaní, tak domů, spí na matracích a mají vlastbí matrace, vlastní povlečení. Mají krásnou zahradu, hřiště, krásně vybavenou třídu. To, že někdo dá dítě do něčeho takového jako tví příbuzní, to je jejich věc, ne naše. Jejich školství, ne naše. Já bych dítě do ničeho takového nedala.
A ten druhý případ…když na to pán má…proč ne. Kdybych vydělával partner 100.000,– Kč, taky bych nechodila třeba do práce, užívala si dětí a denně brala malou dopoledne a odpoledne do heren, na hřiště, a denně utratila litr. Bohužel ale na to nemáme. Chodíme do práce, nevyděláváme tolik a malá potřebuje od malička společnost, děti, takže jsme rádi za skvělou školku, kam chodí s nadšením a radostí. Ale moje dcera je jiná. zatímco jiné děti v 6 měsíccíh spaly v kočáru, já už musela s malou jezdit po městě, kde byl ruch, lidi, zvířata, auta…aby byla šťastná. V roce jsme chodily skoro pořád do heren. Možná jsme ji tu společenskost taky vypěstovala, a le mně stačí, že je šťatsná s dětmi a ve školce.