Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hlavně TY si musíš odpovědět, zda chceš do toho znovu spadnout, nebo jít cestou, kde bude spokojené manželství a rodina. Práce..jo, v dnešní době se cenní zlatem, ale nejde o práci jako takovou, ale o tebe a tvou rodinu. Příště by ti takové tutlání nemuselo vyjít, přijdeš o manžela, děti se dostanou do špatné rodinné situace a budeš muset řešit pronlémy. A kdoví, zda by ti nynější ředitel mohl nabídnout zázemí.
Užila sis, prožila hezké 2riky, ale už bych do toho dál nešla..
Také raději anonymně, i když to dělám jen vyjímečně..
Ale zažila jsem na chlup cosi podobného..Také to skončilo mou mateřskou a také jsem z toho byla vícemnéně urvaná..
Ale už se nebojím nastoupit do práce, přestože ho asi potkám..dospěla jsem. Pocitově vím, že už ho nechci ani kdyby byl ze zlata a i kdybych se smála každému jeho vtipu..Vím kam patřím..
Mě pomohlo i to, že jsem si ho ( po delší pauze bez něj na mateřské) zošklivila.Uvědomila jsem si věci, které mi na něm vadily..Prostě zkončilo idealizování a nastalo trochu rozčarování..něco jako: Proboha kam jsem dala oči.. ![]()
Nevím zda to u tebe půjde, ale doporučila bych ti se na to kouknout víc přízemně, třeba objevíš nějaký jeho neduh..
A jinak do práci být tebou jdu a až potom, kdybys zjistila ,že máš problém, můžeš práci změnit..předem bych to nevzdávala..
Držím palce.
Moc děkuju za odpovědi, taky vím kam patřím a že ten člověk mi za to nestojí, mám ale obavy, aby mě tak troch s pozice ředitele nezačal jako „vydírat“ prostě aby nezneužíval své pozice. zatím když jsme byli na nějaké akci i teď tak odolovám dobře taky jsem si ho zošklivila a nechci do toho zpátky ,jsem ráda že je tady někdo kdo je na tom podobně a že si tak věříš třeba za ty 2 roky co budu muset nastoupit si i já budu věřit, ale moc mi pomohly vaše reakce děkuju
Podle mě to řešíš předčasně, i když chápu, že na to myslíš.
Za dva roky může být všechno úplně jinak, třeba v té firmě vůbec nebude. Nebo vnitřně dospěješ k podobnému pocitu jako Anonymní, že prostě NE.
Anonymní píše: ..mám ale obavy, aby mě tak troch s pozice ředitele nezačal jako „vydírat“ prostě aby nezneužíval své pozice. …
Z čeho tak usuzuješ? Korespondovalo by to s jeho povahou?
Podlě mě se tím trápíš zbytečně předčasně. Budeš s dítkem doma ještě dlouho ne? Ale je fakt, že by bylo lepší, kdybys šla do práce jinam a dotyčného denně nepotkávala. Tak se neuzavírej novým příležitostem, rozhlédni se po nějaké práci pro přivýdělek i během MD a třeba se nasktyne něco zajímavého i napozději.
Taky anonymně
![]()
Já bych tě nelynčovala za to, že ses do někoho zakoukala. To se mi stalo taky a nevím nevím, kdyby dotyčný nějak správně reagoval, co by se dělo dále. Taky nemůžu říct, že já nikdy. To prostě nevím.
Ale vím, co jsem udělala, aby se nestalo. Prostě se vyhýbám tomu se s ním znova potkat. Naštěstí to jde velmi dobře.
Asi to předčasně řeším, jenže už jsem měla nastoupit do práce teď v říjnu, ale nakonec jsem to celkem ukecala a vzali za mě náhradu, ale nikdy nevím. To že by mohl zneužívat toho že je ředitel myslím, že to má tak trošku v povaze je rád že má navrh jinak jako ředitel je asi fajn kolegové si nestěžují je to malý kolektiv. Po jiné práci se taky pomalu dívám, zatím to vidím tak, že pokud by se naskytlo něco jiného tak bych asi raději šla jinam. Tak uvidíme. ono ta práce, kterou dělám je vlastně státní podnik takže tak asi, prostě pohoda pro matku s dětmi ranní směna ideální
Mě by spíše zajímalo být tebou, jak se k tomu staví on?
On by se rozvedl? Mluvili jste spolu o tom?
On ženatý vlastně není žije s přítelkyní a mají dvě děti jedno má ona z prvního vztahu takže vychovávají děti tři. On mi říkal, že by odešel od rodiny, ale nevím no, myslím že mě má hodně rád i teď a to už spolu nejsme přes rok a on myslím pořád by chtěl, ale zase chápe mě že už nechci,protože jsem to nedávala ubližovala jsem manželovi lhala mu atd.. Tak já si myslím že mě respektuje že je konec, ale zase na druhou stranu kdyby mě každý den viděl nevím jestli by zase to na mě neskoušel. Jednou jsme si řekli, že až děti vyrostou že spolu budeme. Ale já opravdu už ho nechci manžela miluju a vážím si ho jen je s nim někdy nuda no. Ale tento dotyčný mi za to nestojí abych rozházela rodinu. Asi holt ja říkate budu muset přijít o práci každý musí za své hříchy zaplatit holt. Aspoň jsem odstrašující příklad pro ty co jsi chcou užít s kolegou nestojí to za to.
no ono je to těžké…práce není a v práci je chlap,který tě přitahuje.no ted je manažer a to může být pak ještě vetší pruser.nebo taky nemusí,záleží jak se vám to podaří utajit.protože mi věř,že až nastoupíš do práce,tak v tom budeš znovu až po uši.
mám kamarádku,která takhle udržuje vztah přes 7 let…
ona vdaná,deti a on ženatý pracháč ředitel.
zatím to neprasklo,ale podle jejího povídání o tom ví celá firma,ale zam.mlčí..to se prostě neutají.lidi si všimnou,že se na tebe jinak dívá,že na večírku jde tancovat hlavně s ní…
no je to težký…já bych se asi snažila najít novou práci,protože tohle je pro silné osobnosti.
Simi: máš pravdu je to nejlepší řešení najít si jinou práci mám na to ještě 2 roky snad něco najdu. Když už jsem si to tak pos..la, a taky pravda je, že v práci to taky tuší on totiž to zase až tak neskrýval mluvil o mě veřejně jakože k němu patřím naštěstí máme rozumné lidi kolem sebe a on je trošku komediant tak taky nevědí jistě jestli je to sranda nebo to myslí vážně, ale každopádně to tušili. Každopádně mám v práci plno kamarádek a mrzí mě že tam asi už nebudu moct být, já jsem si taky v životě trošku zažila a teď jsem hrozně ráda, že mám vedle sebe člověka ktrý mě i děti má moc rád udělal by pro nás vše můj manžel dělá taky ve firmě kde má celkem dobré postavení a ještě k tomu je to profesionální sportovec takže i finančně jsem zabezpečená opravdu mi nic nechybí, jen asi když jsme se poznali byl moc fajn a utáhl mě na děti chtěla jsem někoho hlavně k dětem ženská s dvěma dětmi víte sami není jednoduché si najít spolehlivého partnera a já ho našla, ale asi jsem nebyla zamilovaná brala jsem to rozumem nelituju ani trošku, ale asi proto jsem se zamilovala v té práci a nějak to přeskočilo a srdce začlo bláznit. Víte řeknu vám, že tak zamilovaná jsem asi nikdy nebyla a proto bude nejlepší toho člověka nepotkávat a vyhýbat se mu co jen to jde on totiž by určitě taky od své ženy neodešel má vše ona je hodně tolerantní takže si vlastně dělá co chce. Kdysi mi jedna moje kámoška radila kašli na to a užívej si milence dárků atd… jenže není to tak růžové jak to vypadá já na to nemám po dvou letech mě hryzalo tak svědomí že jsem byla protivná na něho i na manžela a byla jsem zralá do cvokhausu. Nojo no
komu není rady není mu pomoci
Ale zbývají ti ještě dva roky..Můžeš potom být psychicky někde jinde a on si možná najde úplně někoho jiného..No ne? ![]()
Já bych to ještě nevzdávala a do práce nastoupila.Máš tam přátelé, práce ti vyhovuje..Proč to všechno zahodit..
Vím jaké to je - nevěra mě rozložila, žlučník v háji, žaludek v háji, z věčného stresu, lží a svědomí..At už je to láska jako trám nebo nebeský sex, nesto jí to za to a ty to víš.
Mohla by to být pro tebe nakonec satisfakce - pracovat tam a nedat mu
..není to lákavá představa??
Také mám manžela, který není žádný extra milenec a je to spolehlivý otec od rodiny, ale fakt to už nestojí za to..
Možná za ty dva roky vážně budeš natolik silná, že zkousneš cokoli..
první anonymní
Pokud tě manžel v pohodě zajistí, tak si můžeš najít kdekoliv jakoukoliv práci… Nebo také do ni chodit vůbec nemusíš… Případně můžeš mít 4 dítě, to jsou další 2-3 roky bez práce navíc… ![]()
Osobně bych se do té práce nevracel… Kvůli kamarádkám?? Hm… Jasně státní podnik/služby, tam se asi tak nemaká jako jinde, ale… Můžeš být sebesilnější, sebeuzavřenější, sebejistější, ale když ho uvidíš, tak se ti podlomí kolena a budeš v háji… V takových případech rozum hraje jen velmi malou roli, spíš to přebírají do svých rukou hormony a to se ovlivnit moc nedá… ![]()
A riskovat rozpad rodiny, kvůli kamarádkám, mi zase tak rozumné nepřipadá… Vzpomeň si jak ti bylo, když jsi manžela podváděla, opravdu chceš do toho zase spadnout, jen proto, že v té práci máš pár známých?? ![]()
etatinek píše:
Pokud tě manžel v pohodě zajistí, tak si můžeš najít kdekoliv jakoukoliv práci… Nebo také do ni chodit vůbec nemusíš… Případně můžeš mít 4 dítě, to jsou další 2-3 roky bez práce navíc…![]()
Osobně bych se do té práce nevracel… Kvůli kamarádkám?? Hm… Jasně státní podnik/služby, tam se asi tak nemaká jako jinde, ale… Můžeš být sebesilnější, sebeuzavřenější, sebejistější, ale když ho uvidíš, tak se ti podlomí kolena a budeš v háji… V takových případech rozum hraje jen velmi malou roli, spíš to přebírají do svých rukou hormony a to se ovlivnit moc nedá…
A riskovat rozpad rodiny, kvůli kamarádkám, mi zase tak rozumné nepřipadá… Vzpomeň si jak ti bylo, když jsi manžela podváděla, opravdu chceš do toho zase spadnout, jen proto, že v té práci máš pár známých??
přesně tak,napsala jsi to dost výstižně.souhlas
Předem se omlouvám za anonymitu je to přece jen diskrétní téma. Má problém se kterým nemůžu se svěři tady blízkému okolí, proto to zkouším touhle cestou a zajímá mě váš názor a popř. pokud někdo má podobnou zkušenost jak to u něj dopadlo.
Tak k věci: Mám krásné manželství a tři děti, dvě děti mám, ale z předchozího vztahu. Když jsem se rozvedla a byla to dlouhá cesta zústala jsem se dvěma dětma (hočičce byly 3 měsíce)sama. Asi po roce jsem si našla nynějšího manžela se kterým jsem 8 let, začátky byly těžké je mladší a nějak to nezvládala jednou mě i docela surově zbil (měla jsem zlomení žebro), ale od té doby je vše v pořádku a opravdu nemám si na co ani v nejmenším stěžovat. No a těď jdu k jádru problému žili jsme spolu a malé dceři, která mu říká táto byly 3 roky a já vyhrála konkurs na mou nynější práci, která mě moc baví a naplňuje začala jsem tedy pracovat a objevil se tam člověk se kterým jsem měla moc blízko hodně jsme si rozuměli každý den v práci jsme se nasmáli prostě nechápu to do teď, ale já jsem se i on do něj zamilovala rok jsme spolu nic neměli byli jsme výborní kamarádi. Jenže asi po roce se to změnilo a stali se z nás milenci já vdaná a on ženatý protě průser byl to kolega nemohla jsem si prostě pomoct. Trvalo to asi 2roky a já jsem byla zoufalá nenaplňovalo mě to sex s ním byl úžasný, ale jinak jsem byla zničená a unavená ze sebe samé. Ten vztah se udržel v tajnosti takže nikomu jsme tím neublížili. Po dvou letech jsem už nemohla a musela se rozhodnout co dál ukončovali jsme to mockrát ale nešlo to. muj manžel chtěl dítě tak jsem se rozhodla to skončit odejít s práce a jít na nemocenskou následně na mateřskou, jsem ráda že jsem to udělala a je mi doma moc dobře trošku mi jen chybí u manžela ta živelnost v sex, ale nejsem zase žádná náruživá žena abych to nedokázala překonat. Jenže během té doby co jsem doma se ten kolega stal ředitelem té firmy, já pořád s nimi udržuji kontaktý mám tam plno přátel a máme výborný kolektiv, ale má strach zpátky nastoupit do zaměstnání toho člověka mám pořád v hlavě nemůžu ho vymazat a když ho nevidím je to v pohodě ale jakmile ho uvidím jsem naměko i když to nedávám znát. Co mám dělat je to sice ještě dlouhá doba malý má teprve půl roku, ale co byste udělali vy? ztratili by jste super práci a lidi kolem nebo to riskli a snažili se odolávat pokušení. U nás moc práce není jazyk taky moc neovládám takže s novou prací to bude těžké pořád sama nevím co mám dělat. Píšu romýn a asi s tím už někoho budu nudit, ale já to potřebovala ze sebe dostat a potřebuji vědět i názory ostatních prosím jen mě nesuďte děkuji