Zamilovanost v dlouhodobém vztahu

Anonymní píše:
Ahoj, já mám taky docela zapeklitý problém. S manželem jsme 15 let, máme dvě děti. Před dvěma lety to začalo být pro mě nesnesitelné a tak jsem se chtěla rozvést, tehdy jsme měli pouze jedno dítě. Zamilovala jsem se a řekla manželovi, že se rozvádím a že chci žít s přítelem. Tenkrát se manžel strašně změnil k lepšímu a prosil mě, ať se vrátím, jenže já zjistila, že jsem těhotná s přítelem. Nakonec jsem souhlasila, že se vrátím k manželovi (už kvůli našemu společnému dítěti) a on přijal druhé dítko za své. … Už jsou to dva roky, já stále myslím na přítele (miluji ho) a chtěla bych být s ním (on ví, že druhé dítě je jeho). I když je manžel skvělý (a také ho mám moc ráda), už mě nepřitahuje. Takže se v tom motám pořád dokola a přemýšlím, co udělat. Přítel na mě pořád čeká, oba mě milují stejně silně. Já miluji přítele, ale s manželem bych měla pohodový život… Takže na co vsadit? Na lásku a úžasné vzrušení nebo na vztah stavěný na vzájemné toleranci? (musím říct, že jsem typ, který je spíš na lásku než na hmotné statky, takže nedostatkem sexu dost trpím - řečeno humorně, leč bez legrace) Ja jednu stranu bych šla za přítelem, ale při představě rozvodu a toho všeho humbuku okolo mě to pořád vrací o krok zpět a říkám si, zda to za to stojí… na druhou stranu když to neudělám, nebudu si to časem vyčítat? nezačně mi manželství lést na nervy? na sex s manželem nemám ani pomyšlení, beru ho už spíš jako nejlepšího přítele… Navíc mě trápí další věc - a to že přítelovi rodiče netuší, že mají vnouče a já bych tak ráda řekla pravdu, ty lži a přetvářka už mě zmáhají. To že jsem zatím pravdu neřekla, je v tom, že nechci ublížit tomu malému drobkovi…
Co byste na mém místě dělaly vy?

No já bych se šel asi odstřelit, ale to jsi asi slyšet nechtěla, tak třeba ti tady holky poradí víc než já…