Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nijak dle mého. Já se rozvedla a teď mám toho nejvěrnějšího chlapa pod sluncem.
kamarádky manžel si našel jinou, měli spolu malou holku, ca po roce mu odpustila, mají dalšího prcka, zatím se zdá že jim to klape.
Anonymní píše:
Absolutně už věřit nelze, aspoň podle mé zkušenosti. Já s „nevěrníkem“ stále jsem a jediné, co trochu pomáhá je čas.
Anonymní píše: Více
to je přesný.....
Nevěru v žádném případě netoleruju, ať se stane za jakýchkoli podmínek…a to jen proto, že bych se s tím sama nedokázala vyrovnat. Z vlastní zkušenosti - první den, co jsem se dozvěděla o nevěře (cinkla mi jeho milenka)jsem se s partnerem rozešla, přestože se mě snažil odprosit, už bych mu nikdy nemohla věřit a já sama bych se celej život trápila a podezírala ho i když by šel s košem…takže si myslím, že ta důvěra tam už nikdy 100% nebude…
Já osobně manželovu nevěru ustála a zůstala s ním,je to už 15 let. Ale z hlavy to nevymažeš, je to tam dobře schované.
Zakladatelka.
To je ale dost ubíjející žít ve vztahu bez důvěry
Nebo je to ve smyslu hesla důvěřuj, ale prověřuj? Pokud nebudu absolutně svému partnerovi věřit - v ničem - ten vztah stejně nevydrží. Jinak s tím časem souhlasím, zmírní trápení, ikdyž člověk nezapomene.
Je fakt, že pokud si chlap někde jinde štrejchne jen jednou, tak během dalších 15 let se s tím naučíš žít a začneš možná i trošku věřit, ale já bych osobně nedokázala překonat tu dobu, po kterou bych partnera šíleně podezírala a stejně by to skončilo špatně. A já mám heslo…„kdo hledá, vždycky něco najde“, takže „důvěřuj, ale prověřuj“ u mě neplatí.
B.
Tak zažívám tohle právě poslední měsíc. Zatím jsme spolu, vrátil se tedy zpátky. Nevěřím mu, nedůvěra tu bude pořád. Snažím se, on se taky jakž takž snaží. Ale na otázku, jestli se to zvládnout dá na to budu moct odpovědět až za několik let.....
třeba holka zvědavá?
Anonymní píše:
Ono to není jen o důvěře k partnerovi, ale i o důvěře k sobě. Když to budu brát podle sebe, tak partner mě podvedl a lhal mi. Nejhorší na tom pro mě nebyl vlastní úlet, ale to lhaní (že nic nebylo…). Přemýšlela jsem, co jsem dělala špatně, že jsem mu jen já nestačila.
Prošli jsme si ošklivým obdobím, kdy jsme se to snažili nějak „zpracovat“. Já se „racionálně“ rozhodla, že s ním budu i nadále. A ono to opravdu „přebolelo“. A hlavně jsem si uvědomila, že on je člověk jako každý jiný, že mu do hlavy prostě nikdy vidět nebudu, takže jistotu, nebudu mít nikdy. Snažím se o sebe trochu dbát, abych si také sama sobě dokázala, že jsem hezká ženská. Myslím, že on už nezahýbá.
Já vím, že se to stalo, vím, že toho byl schopen. Nikdy bych předtím nevěřila, že by se to mě mohlo stát, tak jako si to myslí většina žen. Já o nevěře vím, ony třeba ne. Jaký je v tom rozdíl?
Je to těžké, zvlášť zpočátku, hodně záleží také na tom, jaký je ten partner v běžném soužití, jestli stojí za to o důvěru bojovat nebo ne.
Anonymní píše: Více
mám čím dál tím víc pocit,že mi vidíš do hlavy
nebo jako bych to psala já,úplně ale úplně přesně stejný
jak s tím,že mi vadilo spíš víc to lhaní a ve finále ze mě dělal blbku pomalu rok
já ne,že nemohla rozdejchat ten sex,ale to lhaní
to bylo to nejhorší…a přesně taky na sebe víc dbám a čas od času taky sama někam zajdu a taky ho občas nechám trochu zažárlit
ale jen trošku ![]()
S přítelem po počátečním výbuchu a scénách, jsme měli snahu to nějak slepit, dopadlo to tak, že nebyl happy nikdo. Proto, podle mně se důvěra obnovit prostě nedá(já se svou povahou bych vždy už byla jen na pochybách). Je pravda, že známím se to nějak povedlo a teď se zdají být happy,ale to nějak nechápu
Takže za mne- NEDÁ A POKUD BY SE STALO I V TOMTO VZTAHU(MANŽELSTVÍ) TAK UŽ BYCH NIC NEZACHRAŇOVALA-JE TO ZTRÁTA ČASU
já osobně bych po nevěře žádnou důvěru znouv nebudovala!!!
ale to je každého věc! ztrátou důvěry pro mě vše končí…
zažila jsem si to cca před osmi lety. Přítel se začal znovu scházet se svou bývalou.nevím jak přesně dlouho to trvalo než jsem na to přišla ale počítám, že nějaké 3-4 měsíce ano. Dozvěděla jsem se to dost ostře, jednou v noci mi přítel přiznal, že s ní spal a že je (jak jsem se později dozvěděla - údajně)těhotná. Jako bylo to ostrý…já tehdy byla ještě dost zamilovaná a když jsem viděla jak je z toho totálně vykolejenej, tak sem ani neměla sílu předvést hysterickou scénu a měla jsem spíš potřebu ho podržet…
cca po týdnu nebylo po těhotenství ani památky (zřejmě dle informací od jiných) šlo jen o ostrej způsob ho přetáhnout k sobě, případně aspoň rozbít náš vztah.
Když bylo „nebezpečí“ zažehnáno, tak jsem se zbalila a odstěhovala s tím, že chci aby si dobře rozmyslel jestli mě chce nebo ne, protože opakování podobné situace nezchroustám a proto mu dávám čas, aby si dobře ujasnil co chce a mě zavolal až když si bude na 1000% jistý, že jsem to já (a že si nepřeju aby zavolal za dva dny, ať si to rozmýšlí klidně i měsíc).
ve zkratce vrátila jsem se cca za 5 týdnů a od té doby je zlatej.
Ale i tak jsem dobré 2 roky bezdůvodně žárlila a měla jsem pocit, že se to zopakuje.
Nakonec je to ale na tvém rozhodnutí, buď se rozhodneš ve vztahu zůstat, pak to musíš hodit za hlavu a rozumem se tvrdě přesvědčovat, že není třeba bát se stínu,
nebo to rovnou ukonči.Protože podezřívavost ten vztah stejně zboří…
ani nevím kdy se z toho přesvědčování sama sebe, že důvěřovat musím, pokud o ten vztah stojím, stala znovunavrácená důvěra, ale rozhodně to chce čas.
Dnes jsme spolu pomálu jedenáct let a z té historie se stala pouze štiplavá historka pro kamarády u piva…
dle mé zkušenosti nevěru nelze ustát.My jsme to s ex manželem zkoušeli,ba jsme si odpustily ale pořád tam byla nedůvěra a ta byla zabijákem všeho.V dobrém jsme se rozešli a jsme velice dobří kamarádi. ![]()
Zažily jste ve svém vztahu nevěru? Dokázaly jste tuto zkoušku ustát a dále zůstat partnery? Po takové zkušenosti člověk vůči tomu druhému ztrácí důvěru a mě by zajímalo, jak se dá taková ztracená důvěra znovu obnovit
Prosím, aby odpovídaly jen ty, které to zažily na vlastní kůži, protože teoretizování je zde k ničemu 