Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak znovu vybudovat důvěru po nevěře?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.3.11 10:51
Já když se to dozvěděla, tak jsem taky sebe samotnou začala porovnávat s ní. V čem jsem horší, co na ní vidí atd. a začala jsem na sobě makat. Teprve až po pár týdnech mi došlo, že to, co se stalo není o mě a já jsem to nemohla nijak ovlivnit a to se mi strááášně ulevilo. Prostě je to život a prostě se to stává. Nikdo nikdy nemůže zaručit, že si za pár let ty role nevyměníme…
Anonymní píše:
Zakladatelka.
Mám stejný názor jako anonymní 2. Ano, snad nejhorší je si přiznat, že mi partner lhal. Já spíš hledala tu chybu u sebe, proč se to stalo mě, co ho k tomu vedlo. Ono, když člověk začne zahýbat, tak se ty lži prostě nabalují a pak je těžký to nějak ukočírovat, to není polehčující okolnost, ale když to beru čistě racionálně, tak to takhle prostě je. U nás je to už několik měsíců po a pořád mám pocity na houpačce. Snažím se rozumově přesvědčit, že mu věřím, ale ten červík tam pořád hlodá, je to prostě boj sama se sebou. Dneska už to sebeobviňování tak neprožívám, jen jsem došla k závěru, že můj muž je taky jen člověk, spadly mi ty růžové brýle a vím, že nevěra je součástí lidských životů. Do té doby jsem taky byla tak striktní v názorech, že nevěra je u mě konečná, teď jsem to přehodnotila. Každopádně v tomhle případě je lepší fakt nepátrat po podrobnostech a čím člověk ví míň, tím líp se s tím vypořádá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.11 11:20
Můj manžel si našel milenku - přítelkyni od kamaráda. Mě řekl, že se chce rozvést, že nám to „prý neklape“. Zkrátka ze mě udělal blbku,přitom se už scházel s touto slípkou. Od té doby se začal chovat tak jako nikdy, nadávky, urážky sprosté, vyhrožování zabitím, převádění majetku na jeho otce aby nemusel platit velké alimenty, no zkrátka úplně jiný člověk - zlý až krutý. V lednu 2010 se k ní nastěhoval ve svém hnusném jednání pokračoval i nadále a to jak ke mě tak ke svému synovi. Vše bylo špatně prý - náš celý vztah od začátku až do konce. a viník samozřejmě já !!!!
Dopadlo to tak, že na začátku března mi volal s brekem jestli by se k nám zpět mohl vrátit.
Vzala jsem ho zpátky, navštěvovali manž. poradnu. A jak už holky psaly, to že s ní měl intimní poměr, že si chodili do divadla, kina, trávili spolu silvestra atd vše překonám ale to co vypustil z pusy o mě, o synovi, jak ho syn prosil a to doslova na kolenou aby s ním byl o chvíli déle ale on pospíchal, protože měli koupené lístky kina. Toto bohužel ve mě bude už napořád. To bohužel zapomenout nemůžu ani to nejde.
- Citovat
- Upravit
4.3.11 11:31
Tak to chápu…tohle je ale trošku silné kafe. Máš můj obdiv, že si to zvládla.
Anonymní píše:
Můj manžel si našel milenku - přítelkyni od kamaráda. Mě řekl, že se chce rozvést, že nám to „prý neklape“. Zkrátka ze mě udělal blbku,přitom se už scházel s touto slípkou. Od té doby se začal chovat tak jako nikdy, nadávky, urážky sprosté, vyhrožování zabitím, převádění majetku na jeho otce aby nemusel platit velké alimenty, no zkrátka úplně jiný člověk - zlý až krutý. V lednu 2010 se k ní nastěhoval ve svém hnusném jednání pokračoval i nadále a to jak ke mě tak ke svému synovi. Vše bylo špatně prý - náš celý vztah od začátku až do konce. a viník samozřejmě já !!!!
Dopadlo to tak, že na začátku března mi volal s brekem jestli by se k nám zpět mohl vrátit.
Vzala jsem ho zpátky, navštěvovali manž. poradnu. A jak už holky psaly, to že s ní měl intimní poměr, že si chodili do divadla, kina, trávili spolu silvestra atd vše překonám ale to co vypustil z pusy o mě, o synovi, jak ho syn prosil a to doslova na kolenou aby s ním byl o chvíli déle ale on pospíchal, protože měli koupené lístky kina. Toto bohužel ve mě bude už napořád. To bohužel zapomenout nemůžu ani to nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.11 12:29
Tak to jsi tedy dobrá, žes to ustála. Můj manžel se k nám choval pořád stejně, nebyl hrubý ani neurážel, ale samozřejmě změny jsem na něm viděla, byl myšlenkama jindy, trochu podrážděný, s péčí o sebe to až přeháněl 
XY2 - přesně, hledala jsem ty mouchy na sobě, porovnávala se a k čemu to bylo? Naprosto na houby 
Tenkrát i kdybych byla miss ČR s IQ 200, tak on byl prostě zamilovaný a ikdyž se rozumově rozhodl zůstat, dlouho to ještě trvalo než ho přešly city k ní. No nevím, jestli náš příběh bude mít happy end a přesně jak jsi napsala, za pár let se situace může otočit a kdo ví, co nám život ještě přinese.
Anonymní píše:
Můj manžel si našel milenku - přítelkyni od kamaráda. Mě řekl, že se chce rozvést, že nám to „prý neklape“. Zkrátka ze mě udělal blbku,přitom se už scházel s touto slípkou. Od té doby se začal chovat tak jako nikdy, nadávky, urážky sprosté, vyhrožování zabitím, převádění majetku na jeho otce aby nemusel platit velké alimenty, no zkrátka úplně jiný člověk - zlý až krutý. V lednu 2010 se k ní nastěhoval ve svém hnusném jednání pokračoval i nadále a to jak ke mě tak ke svému synovi. Vše bylo špatně prý - náš celý vztah od začátku až do konce. a viník samozřejmě já !!!!
Dopadlo to tak, že na začátku března mi volal s brekem jestli by se k nám zpět mohl vrátit.
Vzala jsem ho zpátky, navštěvovali manž. poradnu. A jak už holky psaly, to že s ní měl intimní poměr, že si chodili do divadla, kina, trávili spolu silvestra atd vše překonám ale to co vypustil z pusy o mě, o synovi, jak ho syn prosil a to doslova na kolenou aby s ním byl o chvíli déle ale on pospíchal, protože měli koupené lístky kina. Toto bohužel ve mě bude už napořád. To bohužel zapomenout nemůžu ani to nejde.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.3.11 13:05
To období potom, když se rozhodne pro tebe a zůstane, je taky strašně těžký. Pokud je nebo byl do oné třetí zamilovanej, tak to prostě nezmizí ze dne na den. U nás to mělo první kolo v září 2010…to jsem přišla na to, že se něco děje, ale on tvrdil, že je to jen platonické, po Novém roce jsem zjistila, že to je jeho kolegyně. Následovalo několik fakt horkých dní, kdy se nakonec rozhodl pro mne. Ona z jejich firmy odešla na konci ledna. A teprve poté, tj. poslední měsíc mám pocit, že se z toho úplně dostal. Vlastně dodnes nevím, co přesně mezi nimi bylo nebo nebylo a teď už je to jedno…
Jenom ze zkušenosti vím, že i když chlap udělá konečné rozhodnutí a zůstane, tak pokud k ní něco cítí, tak to prostě trvá než ho to přejde a ty chvilky, když najednou začne koukat do blba a tebe napadne, že musí určitě myslet na ní, jsou fakt peklo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.11 13:12
Jj, zkušenost stejná. Člověk si pak přijde už jak paranoidní pako, oba se navzájem pozorují a přemýšlí, co tomu druhýmu běhá hlavou. Ale ikdyž ta druhá zmizne ze života, tak stejně člověk občas myslí na to, co když to třeba není tak definitivně ukončený, možností je spousta, jak to udělat tak, aby nikdo nevěděl a pak je to právě zas o té důvěře v toho partnera. Já dodnes mám blbý pocity, když někdy sedí u počítače a něco píše nebo když má telefon u sebe, tak už mi hlavou začnou běhat černý scénáře.
- Citovat
- Upravit
4.3.11 13:42
Jj…tomu se prostě nevyhneš. Mám naprosto stejný pocity a absolutně žádnou radu, jak z toho ven. Jen doufám, že časem ta paranoia otupí a je fakt, že každý den je to lepší a lepší. Snažím se si teď fakt užívat každou společně strávenou chvíli, nehádat se…nad spoustou věcí už mávnu rukou a neřeším, nekomandovat ho…prostě všemi možnými způsoby docílit toho, aby sám dospěl k závěru, že rozhodnutí zůstat bylo to nejlepší, co mohl udělat. A fakt mám pocit, že to funguje. A jako veliké plus sama pro sebe hodnotím, že jsem se sama sobě začala víc věnovat…shodila jsem 6 kg, začala jsem pravidelně cvičit, obnovila a dobarvila šatník, nakoupila pár doplňků, víc se scházím s přáteli, dokonce se objevilo i pár nápadníků 
…celkově mě nevěra mého přítele po téměř pětiletém vztahu posadila úplně na dno, ale paradoxně teď se cítím silnější a mnohem sebevědomější.
…celkově mě nevěra mého přítele po téměř pětiletém vztahu posadila úplně na dno, ale paradoxně teď se cítím silnější a mnohem sebevědomější.
Anonymní píše:
Jj, zkušenost stejná. Člověk si pak přijde už jak paranoidní pako, oba se navzájem pozorují a přemýšlí, co tomu druhýmu běhá hlavou. Ale ikdyž ta druhá zmizne ze života, tak stejně člověk občas myslí na to, co když to třeba není tak definitivně ukončený, možností je spousta, jak to udělat tak, aby nikdo nevěděl a pak je to právě zas o té důvěře v toho partnera. Já dodnes mám blbý pocity, když někdy sedí u počítače a něco píše nebo když má telefon u sebe, tak už mi hlavou začnou běhat černý scénáře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.11 13:47
Já myslím, že zapomenout nejde. Za úspěch bych považovala, pokud by se mi podařilo to zasunout někam hluboko do paměti a občas si na to vzpomenout jen jako na nějakou dávnou nepříjemnost. V lepším případě si z toho po nějaké době dokázat udělat i legraci (samo ironickou a cynickou), což ale dokážu i teď, neboť poku si ženská i v takové situaci udrží smysl pro humor…má z poloviny vyhráno 
Anonymní píše:Anonymní píše:Přiznám se, že po tomhle nevím, jestli bych s ním zůstávala, zvlášť jestli se to táhlo delší dobu. My měli „štěstí“, že ze mě prostě jen dělal blba, že přece s nikým nic nemá atd. Jinak mám a měla jsem pocity jako většina tady, člověk ze začátku slyšel i távu růst, ale postupem času se to urovnalo. Teď, když uvažuji, jestli bych jednala stejně zjišťuji, že ano. I když možná jsem sto měla jednodušší v tom, že tehdy v mém okolí byla spousta okolností, které mě ve vztahu udrželo.
Můj manžel si našel milenku - přítelkyni od kamaráda. Mě řekl, že se chce rozvést, že nám to „prý neklape“. Zkrátka ze mě udělal blbku,přitom se už scházel s touto slípkou. Od té doby se začal chovat tak jako nikdy, nadávky, urážky sprosté, vyhrožování zabitím, převádění majetku na jeho otce aby nemusel platit velké alimenty, no zkrátka úplně jiný člověk - zlý až krutý. V lednu 2010 se k ní nastěhoval ve svém hnusném jednání pokračoval i nadále a to jak ke mě tak ke svému synovi. Vše bylo špatně prý - náš celý vztah od začátku až do konce. a viník samozřejmě já !!!!
Dopadlo to tak, že na začátku března mi volal s brekem jestli by se k nám zpět mohl vrátit.
Vzala jsem ho zpátky, navštěvovali manž. poradnu. A jak už holky psaly, to že s ní měl intimní poměr, že si chodili do divadla, kina, trávili spolu silvestra atd vše překonám ale to co vypustil z pusy o mě, o synovi, jak ho syn prosil a to doslova na kolenou aby s ním byl o chvíli déle ale on pospíchal, protože měli koupené lístky kina. Toto bohužel ve mě bude už napořád. To bohužel zapomenout nemůžu ani to nejde.
A teď budu sebekritická a přiznám se, že poté, co mi manžel zahnul a stále ze mě dělal toho blba, tak jsem mu zahla také. Nebylo to nijak cílené, ale stalo se. Nejsem na to hrdá, ale mě to pomohlo. Přestala jsem se cítit jak hňup, který přece vždy musí být ten rozumný, který vždy jedná správně. Dosáhla jsem toho, že alespoň já sama pro sebe si mohla říct:„a máš to, co jsi chtěl, tak máš; když můžeš ty, tak proč ne já“. Tohle je tedy věc, kterou bych zpětně asi dělat nechtěla, ale mě to pomohlo po psychické stránce, přestala jsem se navážet do manžela, protože už i já měla máslo na hlavě a doma byl konečně klid, ze kterého se mohlo stavět něco nového.
Ještě mě napadlo, že když jsem tohle všechno řešila já, tak v rádiu mluvil Uzel a říkal, že nevěra se nemá odpouštět, ta se má zapomenout. Já nezapomněla, ale naučila se ží s tím, že byla a život jde dál, ale snad už bez ní.
Anonymní píše: Více
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.11 14:18
Zakladatelka.
Anonyme 2, docela jsem se musela pousmát nad tou satisfakcí, žes mu to oplatila. Ikdyž se to prý nemá, věřím, že to ženské dokáže zvednout sebevědomí a někdy nad tím v myšlenkách taky koketuju, ale čistě z pohodlnosti bych to pravděpodobně neudělala. Co kdyby to prasklo nebo co kdybych se náhodou zamilovala já? Prostě to nechci pokoušet, protože vím, že si ve finále nevybereš, všude je to po čase stereotyp. Taky jsem byla ta rozumější a racionálnější, možná kdybych udělala pořádnou scénu, bylo by vzrůšo
Ono když už ve vztahu jsou děti, tak to rozhodování je nejen za sebe, ale i za děti a pak ihned pálit mosty „jen“ kvůli nevěře je ne vždy ta správná volba. Jinak můj muž občas taky zažárlí, tuhle mě překvapil nečekaně doma načesanou a nalíčenou a začal se roztomile vyptávat
- Citovat
- Upravit
4.3.11 14:24
To znám a souhlas, že je to fakt příjemný, když projeví zájem a trochu té žárlivosti…
Anonymní píše:
Zakladatelka.
Anonyme 2, docela jsem se musela pousmát nad tou satisfakcí, žes mu to oplatila. Ikdyž se to prý nemá, věřím, že to ženské dokáže zvednout sebevědomí a někdy nad tím v myšlenkách taky koketuju, ale čistě z pohodlnosti bych to pravděpodobně neudělala. Co kdyby to prasklo nebo co kdybych se náhodou zamilovala já? Prostě to nechci pokoušet, protože vím, že si ve finále nevybereš, všude je to po čase stereotyp. Taky jsem byla ta rozumější a racionálnější, možná kdybych udělala pořádnou scénu, bylo by vzrůšo
Ono když už ve vztahu jsou děti, tak to rozhodování je nejen za sebe, ale i za děti a pak ihned pálit mosty „jen“ kvůli nevěře je ne vždy ta správná volba. Jinak můj muž občas taky zažárlí, tuhle mě překvapil nečekaně doma načesanou a nalíčenou a začal se roztomile vyptávat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.11 14:41
Já bych to ani jako satisfakci nebo mstu neviděla. Nic, za co by na sebe byl člověk pyšný, ale taky nic, za co by se mělo střílet
Anonymní píše:
zakladatelko to věřím, že tě náznak žárlivosti ze strany manžela potěší, to mě také a mysím, že každou normální ženskou.
S tou satisfakcí to bylo vážně neplánované a necílené. Ono to bude znít blbě (nebo se to spíš blbě bude číst), ale já skoro nepoznala, že vlastně začínám zahýbat. Jak jsem psala, bylo to u nás dost špatné, takže i náš sexuální život šel do háje, takže jsme spolu hodně dlouho nespali. A pro mě i myšlenka na sex (když přeci každý chlap může takhle zradit) nebyla zrovna příjemná. No a když jsem se tehdy sešla s kamarádem, kterého jsem znala už roky a kterého jsem nikdy jako sexuální objekt neviděla, tak mi s ním bylo dobře, on viděl, že jsem smutná, objal mě, já jeho.. no on se vzrušil a mě když to došlo, tak jsem si s hrůzou uvědomila, že vlastně už ani nevím, co dělat se vzrušeným chlapem
Anonymní píše: Více
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
etatinek
4.3.11 16:18
Anonymní píše:
zakladatelko to věřím, že tě náznak žárlivosti ze strany manžela potěší, to mě také a mysím, že každou normální ženskou.
S tou satisfakcí to bylo vážně neplánované a necílené. Ono to bude znít blbě (nebo se to spíš blbě bude číst), ale já skoro nepoznala, že vlastně začínám zahýbat
Anonymní píše: Více
Hele anonymko, nechceš o tom napsat povídku?? Docela rád bych si ji přečetl… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.3.11 16:38
Tohle je docela zajímavá myšlenka
Anonymní píše:
Ono to bude znít blbě (nebo se to spíš blbě bude číst), ale já skoro nepoznala, že vlastně začínám zahýbat
Ono to totiž většinou vznikne tak nějak nevinně a pak když už si člověk uvědomí, co způsobil, tak se většinou snaží ty následky nějak brzdit nějakou lží. A ty se potom nabalují a jeden neví, jak z toho ven
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
