Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak znovu vybudovat důvěru po nevěře?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
3.3.11 14:29
- Citovat
- Upravit
3.3.11 14:39
Anonymní píše:
Ono to není jen o důvěře k partnerovi, ale i o důvěře k sobě. Když to budu brát podle sebe, tak partner mě podvedl a lhal mi. Nejhorší na tom pro mě nebyl vlastní úlet, ale to lhaní (že nic nebylo…). Přemýšlela jsem, co jsem dělala špatně, že jsem mu jen já nestačila.
Prošli jsme si ošklivým obdobím, kdy jsme se to snažili nějak „zpracovat“. Já se „racionálně“ rozhodla, že s ním budu i nadále. A ono to opravdu „přebolelo“. A hlavně jsem si uvědomila, že on je člověk jako každý jiný, že mu do hlavy prostě nikdy vidět nebudu, takže jistotu, nebudu mít nikdy. Snažím se o sebe trochu dbát, abych si také sama sobě dokázala, že jsem hezká ženská. Myslím, že on už nezahýbá.
Já vím, že se to stalo, vím, že toho byl schopen. Nikdy bych předtím nevěřila, že by se to mě mohlo stát, tak jako si to myslí většina žen. Já o nevěře vím, ony třeba ne. Jaký je v tom rozdíl?
Je to těžké, zvlášť zpočátku, hodně záleží také na tom, jaký je ten partner v běžném soužití, jestli stojí za to o důvěru bojovat nebo ne.
Anonymní píše: Více
mám čím dál tím víc pocit,že mi vidíš do hlavy 
nebo jako bych to psala já,úplně ale úplně přesně stejný 
jak s tím,že mi vadilo spíš víc to lhaní a ve finále ze mě dělal blbku pomalu rok 
já ne,že nemohla rozdejchat ten sex,ale to lhaní to bylo to nejhorší…a přesně taky na sebe víc dbám a čas od času taky sama někam zajdu a taky ho občas nechám trochu zažárlit ale jen trošku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.11 14:41
S přítelem po počátečním výbuchu a scénách, jsme měli snahu to nějak slepit, dopadlo to tak, že nebyl happy nikdo. Proto, podle mně se důvěra obnovit prostě nedá(já se svou povahou bych vždy už byla jen na pochybách). Je pravda, že známím se to nějak povedlo a teď se zdají být happy,ale to nějak nechápu 
Takže za mne- NEDÁ A POKUD BY SE STALO I V TOMTO VZTAHU(MANŽELSTVÍ) TAK UŽ BYCH NIC NEZACHRAŇOVALA-JE TO ZTRÁTA ČASU
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.11 14:51
já osobně bych po nevěře žádnou důvěru znouv nebudovala!!!
ale to je každého věc! ztrátou důvěry pro mě vše končí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.11 14:58
zažila jsem si to cca před osmi lety. Přítel se začal znovu scházet se svou bývalou.nevím jak přesně dlouho to trvalo než jsem na to přišla ale počítám, že nějaké 3-4 měsíce ano. Dozvěděla jsem se to dost ostře, jednou v noci mi přítel přiznal, že s ní spal a že je (jak jsem se později dozvěděla - údajně)těhotná. Jako bylo to ostrý…já tehdy byla ještě dost zamilovaná a když jsem viděla jak je z toho totálně vykolejenej, tak sem ani neměla sílu předvést hysterickou scénu a měla jsem spíš potřebu ho podržet…
cca po týdnu nebylo po těhotenství ani památky (zřejmě dle informací od jiných) šlo jen o ostrej způsob ho přetáhnout k sobě, případně aspoň rozbít náš vztah.
Když bylo „nebezpečí“ zažehnáno, tak jsem se zbalila a odstěhovala s tím, že chci aby si dobře rozmyslel jestli mě chce nebo ne, protože opakování podobné situace nezchroustám a proto mu dávám čas, aby si dobře ujasnil co chce a mě zavolal až když si bude na 1000% jistý, že jsem to já (a že si nepřeju aby zavolal za dva dny, ať si to rozmýšlí klidně i měsíc).
ve zkratce vrátila jsem se cca za 5 týdnů a od té doby je zlatej.
Ale i tak jsem dobré 2 roky bezdůvodně žárlila a měla jsem pocit, že se to zopakuje.
Nakonec je to ale na tvém rozhodnutí, buď se rozhodneš ve vztahu zůstat, pak to musíš hodit za hlavu a rozumem se tvrdě přesvědčovat, že není třeba bát se stínu,
nebo to rovnou ukonči.Protože podezřívavost ten vztah stejně zboří…
ani nevím kdy se z toho přesvědčování sama sebe, že důvěřovat musím, pokud o ten vztah stojím, stala znovunavrácená důvěra, ale rozhodně to chce čas.
Dnes jsme spolu pomálu jedenáct let a z té historie se stala pouze štiplavá historka pro kamarády u piva…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.11 21:55
dle mé zkušenosti nevěru nelze ustát.My jsme to s ex manželem zkoušeli,ba jsme si odpustily ale pořád tam byla nedůvěra a ta byla zabijákem všeho.V dobrém jsme se rozešli a jsme velice dobří kamarádi. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.11 21:57
Důvěra v partnera, který mi byl nevěrný se nevrátila.. Ačkoliv ona zapíral a zapíral a zapíral, já věděla… Do dnešního dne vůbec lituji, že byl mým partnerem. Ta jeho nevěra mi nedala nic dobrého.. 
Dnes je tomu přes 4 roky co mám partnera nového a začátky byly příšerný - nevěřila jsem ani jemu Žárlila jsem, nechtěla ho nikam pouštět… Dneska už ale taky vím, že je to moje zlatíčko a já doufám, že on mě nikdy nezklame 
Káča
- Citovat
- Upravit
4.3.11 09:20
Tak tohle bych podepsala…mám naprosto stejnou zkušenost 
Anonymní píše:
Ono to není jen o důvěře k partnerovi, ale i o důvěře k sobě. Když to budu brát podle sebe, tak partner mě podvedl a lhal mi. Nejhorší na tom pro mě nebyl vlastní úlet, ale to lhaní (že nic nebylo…). Přemýšlela jsem, co jsem dělala špatně, že jsem mu jen já nestačila.
Prošli jsme si ošklivým obdobím, kdy jsme se to snažili nějak „zpracovat“. Já se „racionálně“ rozhodla, že s ním budu i nadále. A ono to opravdu „přebolelo“. A hlavně jsem si uvědomila, že on je člověk jako každý jiný, že mu do hlavy prostě nikdy vidět nebudu, takže jistotu, nebudu mít nikdy. Snažím se o sebe trochu dbát, abych si také sama sobě dokázala, že jsem hezká ženská. Myslím, že on už nezahýbá.
Já vím, že se to stalo, vím, že toho byl schopen. Nikdy bych předtím nevěřila, že by se to mě mohlo stát, tak jako si to myslí většina žen. Já o nevěře vím, ony třeba ne. Jaký je v tom rozdíl?
Je to těžké, zvlášť zpočátku, hodně záleží také na tom, jaký je ten partner v běžném soužití, jestli stojí za to o důvěru bojovat nebo ne.
Anonymní píše: Více
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.11 09:27
XY2 a anonymní:
souhlasím s vámi.
U mě třeba ještě dalším aspektem bylo, že se k tomu přiznal dobrovolně a nesnažil se ze mě dělat krávu tím, že by mi lhal, i když už bych věděla všechno. Že jednoduše upřímně litoval toho co se stalo…
chybovat je lidské, odpouštět božské 
ale taky sem mu důrazně řekla, že je to naposledy, a aby si uvědomil, že pokud se to někdy kdykoliv zopakuje, tak se balím a beze slova diskuse…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.11 09:28
Ono taky dost záleží na tom, jak se ten partner potom chová. Ten můj mi od té doby prostě nedal záminku mu nevěřit, resp. ho podezřívat. Jeho chování se dost změnilo, myslím tím k lepšímu…prostě se mi zdá, že i on sám chce, aby se to spravilo, a to je to nejdůležitější. Pokud by mu to bylo jedno a měla bych se s tím prát jen já sama, tak by to asi nevyšlo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.11 09:36
Přesně tohle jsem doma řekla i já. Kdyby se to někdy opakovalo, tak si balím kufry a beze slova odcházím, a to třeba i s dětma. U nás to ale nebyla jedna noc, nýbrž skoro půlroční „prý jen platonický“ vztah na pracovišti.
Mar__tanka1983 píše:
XY2 a anonymní:
souhlasím s vámi.
U mě třeba ještě dalším aspektem bylo, že se k tomu přiznal dobrovolně a nesnažil se ze mě dělat krávu tím, že by mi lhal, i když už bych věděla všechno. Že jednoduše upřímně litoval toho co se stalo…
chybovat je lidské, odpouštět božské
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.11 09:39
XY2:jojo mluvíš mi z duše
pokud by chlap zapíral i naprosto jasnou záležitost a tvářil se jakože se nic neděje, sem hysterka a „vo co mi jako de“ tak bych ho taky do zadku nakopala, že by mu byly trenky malý 
ten můj mi ty záminky už taky nedával, ale já nějakou dobu poté opravdu slyšela trávu růst…šel s kamarádama na hodinu na pivo a já hned představy, jestli někde náhodou něco…
a to je věc, který sem se teda musela zbavit, vědomě, jinak bych se zbláznila …
dneska bych ho nevyměnila a jsem ráda, že místo unáhleného „italského“ odchodu jsem se trochu sebezapřela, vydržela ty svý pitomý stavy občas a hlavně že je vydržel on (páč zpětně si uvědomuju, že jsem musela být občas-tak cca rok po té záležitosti- dost nesnesitelná, když sem z něj páčila detailní informace kde byl a pak mu stejně vmetla do tváře, že mu to stejně nevěřím )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.11 09:41
XY2:u nás to taky nebyla jednorázová záležitost-jak jsem psala výše, tahal se s bejvalkou, nevím úplně přesně jak dlouho (a nechci to vědět) ale nějakých pár měsíců to bylo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.3.11 10:42
Zakladatelka.
Mám stejný názor jako anonymní 2. Ano, snad nejhorší je si přiznat, že mi partner lhal. Já spíš hledala tu chybu u sebe, proč se to stalo mě, co ho k tomu vedlo. Ono, když člověk začne zahýbat, tak se ty lži prostě nabalují a pak je těžký to nějak ukočírovat, to není polehčující okolnost, ale když to beru čistě racionálně, tak to takhle prostě je. U nás je to už několik měsíců po a pořád mám pocity na houpačce. Snažím se rozumově přesvědčit, že mu věřím, ale ten červík tam pořád hlodá, je to prostě boj sama se sebou. Dneska už to sebeobviňování tak neprožívám, jen jsem došla k závěru, že můj muž je taky jen člověk, spadly mi ty růžové brýle a vím, že nevěra je součástí lidských životů. Do té doby jsem taky byla tak striktní v názorech, že nevěra je u mě konečná, teď jsem to přehodnotila. Každopádně v tomhle případě je lepší fakt nepátrat po podrobnostech a čím člověk ví míň, tím líp se s tím vypořádá.
- Citovat
- Upravit
4.3.11 10:44
Jj…já jsem si to poprvé špatně přečetla
Taky jsem ráda, že jsem to ustála. Vlastně ani nevím proč, ale cítím se teď mnohem silnější…asi proto, že už mám tu zkušenost a vím, že i kdyby, tak už mě to prostě na hubu nesrazí. Max na kolena, ale vím, že to zvládnu. Nad dost věcmi jsem získala nadhled
Taky jsem ráda, že jsem to ustála. Vlastně ani nevím proč, ale cítím se teď mnohem silnější…asi proto, že už mám tu zkušenost a vím, že i kdyby, tak už mě to prostě na hubu nesrazí. Max na kolena, ale vím, že to zvládnu. Nad dost věcmi jsem získala nadhled
Mar__tanka1983 píše:
XY2:u nás to taky nebyla jednorázová záležitost-jak jsem psala výše, tahal se s bejvalkou, nevím úplně přesně jak dlouho (a nechci to vědět) ale nějakých pár měsíců to bylo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Tak zažívám tohle právě poslední měsíc. Zatím jsme spolu, vrátil se tedy zpátky. Nevěřím mu, nedůvěra tu bude pořád. Snažím se, on se taky jakž takž snaží. Ale na otázku, jestli se to zvládnout dá na to budu moct odpovědět až za několik let.....
třeba holka zvědavá?