Zavírá dítě do pokoje

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 ... 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Kobliha51

19.2.15 12:59

načítám...

A jaký máš vztah k matce? Je zajímavé, co píšeš. Je fakt, že děti, se kterými se nikdo nemaže mohou dopadnout špatně, ale naopak i vyniknout, protože se o všechno musí s každým prát a jsou zvyklé s problémy žít. Ty opečovávané na maximum zase nebývají připraveny na život a životní problémy. Najít tu střední cestu je hodně těžké. :think:

Citovat
Upravit

blobfish

5950

1522

19.2.15 13:07

načítám...

@4family píše:
@RoseK tak to bych neudělala, ale co asi udělá sociálka? Myslíš, že děti v dětském domově jsou na tom líp, když jsou zavřené v postýlce několik hodin denně? Nedělá 1/2 matek zde v podstatě totéž, když zavřou večer dítě do postýlky a chtějí, aby v postýlce spalo samo, i když se dítku nechce? Co Estvilova metoda nechat vyřvat, aby dítě se naučilo spát samo, taky bys volala sociálku? Žádné dítě by si nevybralo být samo, přesto půlka matek ho samotné nechává, některé jen v noci, jiní i ve dne. Zase takový rozdíl v tom nevidím, že si dítě hodinu hraje samo ve svém pokoji ve dne.

Souhlas.

@RoseK píše:
Estvillova metoda je metoda kontrolovaneho place. Tzn kdyz dite rve, chodis tam v intervalech.

Jo, dítě se naučí, že pláč rodiče neobměkčí a vzdá to. Takže „už ani neřve“.

Viděla bych rozdíl snad jen v tom, že v postýlce si spíš nic neudělá + ho tam rodiče občas zkontrolují. Ale z pohledu psychiky dítěte mi to přijde naprosto stejné.

Na tvém místě bych do kamarádky hustila horem dolem všechny rizika jejího počínání, a strašila bych ji ne sociálkou, ale výčtem nebezpečných situací, které by mohly nastat. A taky bych se jí zeptala, jak by jí bylo na místě její dcery.. podle mě se spousta rodičů (včetně těch, kteří se rozhodnou pro „metodu kontrolovaného pláče“) zapomíná vcítit do pocitů dítěte a někdy si ve výchově počínají trochu jako stroje.

načítám...
Citovat
Zmínit

4family

869

19.2.15 22:03

načítám...

@Kobliha51 Vztah k matce mám dobrý. Když mi byli 3 roky dostali konečně byt v paneláku a nebyl důvod me zavirat. Klidne me ale nechala hrat si pred panelakem samotnou, nebo me nechala samotnou doma po obede spat a sla na nakup. To mi byly 4 roky. Jednou jsem mela smrtelnou hysterickou hruzu, ze vyhorime, nechala na plotne papinak s polevkou. Proto doma ani dnes nemam papinak a nemam rada plynovy sporak. Vychova k samostatnosti nefungovala, kdyz me chtela dat do skolky. Rvala jsem tam 2 mesice, pak me musela prestat tam odkladat, vyřvala jsem si to. Cim jsem byla starsi, tim byla vychova veku umernejsi, naopak v nejakych -nact jsem mela mamahotel a nemusela moc pomahat. Asi jen moje matka nemela pozadavky na deti primerene veku. Jsem dnes samostatna a nechci byt ani na MD na prijmu chlapa zavisla. Vetsinu lidi vnimam jako pri zdi stojici a moc opatrne na novinky.

načítám...
Citovat
Zmínit

Nimie

31978

1316

20.2.15 01:37

načítám...

@Kobliha51 píše:
@4familyA jaký máš vztah k matce? Je zajímavé, co píšeš. Je fakt, že děti, se kterými se nikdo nemaže mohou dopadnout špatně, ale naopak i vyniknout, protože se o všechno musí s každým prát a jsou zvyklé s problémy žít. Ty opečovávané na maximum zase nebývají připraveny na život a životní problémy. Najít tu střední cestu je hodně těžké.

Právě :nevim: kamarádka si takhle úspěšně „zkazila“ syna - a v zásadě si nemyslím, že by dělala něco vysloveně špatně, jen se snažila mu vyjít co nejvíc vstříc a nedělat něco, co se mu nelíbí (třeba řev). Jenže to vyústilo v to, že kluk ještě v 5 letech běhal za maminkou jak ocásek (ona odešla na záchod a bylo jedno, jestli zůstával sám nebo s tetou nebo babičkou, stejně se začínal hned po ní ptát a běžel jí hledat a nedal si pokoj) a byl to hrozný problém. Jet nikam nemohl, protože „maminka!!“, spal sice sám, ale u všeho musela být mamka, ve většině případů mu ani ten táta nestačil a ták. Ale přesně jak píšeš - je těžké vychytat zlatou střední a já třeba spíš zastávám názor, že pro dítě cokoliv, ale abych přiběhla na první zavolání, které je evidentně způsobeno jen tím, že požaduje mou konstantní přítomnost, to fakt není dobrý nápad.