Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravé s postiženými?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.6.11 10:32
ahojky
ráda bych přidala svůj pohled. Podle mě je dobré když děti už od malička vnímají, že né všechny děti jsou stejný. Moje dcera když šla do školky, tak tam měla taky postiženýho kamaráda. Nikdy se mi nestalo, že když jsme šli a viděly někoho, třeba na vozíku, že by dcera ,,blbě,, koukala. Když nastoupila do školy, tak i tam měla postiženýho spolužáka a už od první třídy mu pomáhala. Dnes je v 8mé třídě a pomáhá mu pořád. Každý rok dostává na vysvědčení pochvalu ředitele školy za péči o spolužáka a taky jí to určilo směr do života. Chce se v budoucnu věnovat postiženým dětem, takže podle toho teď budem vybírat školu.
Takže moje rada je. Nevyhýbat se takovým to lidem. Můžou být pro náš život přínosem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 10:35
ahoj, nastíním Ti naší situaci. manžel má v péči z prvního vztahu mentálně postiženou holčičku - středně těžká mentální retardace - bude ji ted deset let. já mám z prvního manželství osmiletého syna. ted máme společné miminko.
rozhodně nemám pocit, že by nevlastní dcerka nějak mého syna táhla zpět nebo tak něco, naopak, naučil se vztahu k takovýmto dětem, naučil se být trpělivý při vysvětlování, naučil se druhému pomáhat.
bylo by mi asi dost líto, kdyby se se mnou kamarádky s dětmi přestaly stýkat proto, že vychovávám manželovu postiženou dcerku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 10:37
Anonymní píše:
Doufám že se tady do mě nikdo nepustí, nemyslím to nijak zle, jen se PTÁMJestli na tom co říká přítel nemůže být něco pravdy? Kamarádka má dvě děti, a to starší se začalo opičit po mladším, klasický model, začala chtít taky plínky, dudlíka, hrát si hračkama pro mimina
naprosto souhlasím s kaťulí jen mě zajímá váš názor z tohoto pohledu
Ono tohle je dost těžká věc na posuzování,určitě je fakt že dítě se muže začít opičit,tady je třeba mu vysvětlit co a jak..už 2-3 leté dítě určité věci chápe.Ale konkrétně v tomhle případě ta „opiččí“ situace ze strany dcery zakladatelky určitě nenastane,protože je tam s jiným zdravím dítětem s kterým si vyhrají.Něco jiného by bylo kdyby tam ten zdraví kluk nebyl, a jak zakladatelka psala on se po těch starších opičí,je třaba to těm dětem rozumně vysvetlit a začlenit je do kolektivu zdravích dětí-školky,školy.Nebo i návštěvy odborníka který poradí jak se chovat ke zdravím dětem když jsou v rodině ještě jiné takle bohužel těžce postižené.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 10:41
Já se postižených nebojím ani neštítím, je mi jich prostě líto, žádná pozitiva na postižení ale nevidím. A upřímně řečeno nevím co bych si mohla povídat s někým kdo po zplození těžce postiženého dítěte přivede na svět další a ani druhá krutá zkušenost ho neodradí od dalšího pokusu. Já bych nechtěla mít dva sourozence retardy a nepřeju to ani svým či jiným dětem. Takže já bych si asi tyto lidi za přátele nezvolila a nenavštěvovala je s dětmi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 10:41
co se týká toho opičení - to by si lidi nemohli pořizovat mladšího sourozence ke staršímu, aby se náhodou ten starší po mimiku neopičil - to je přeci nesmysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 10:48
BaraF píše:
Já se postižených nebojím ani neštítím, je mi jich prostě líto, žádná pozitiva na postižení ale nevidím. A upřímně řečeno nevím co bych si mohla povídat s někým kdo po zplození těžce postiženého dítěte přivede na svět další a ani druhá krutá zkušenost ho neodradí od dalšího pokusu. Já bych nechtěla mít dva sourozence retardy a nepřeju to ani svým či jiným dětem. Takže já bych si asi tyto lidi za přátele nezvolila a nenavštěvovala je s dětmi.
Taky názor.Píšeš že by sis takové lidi za přátele nezvolila..??..ale vždyt tohle může potkak i tvé dlouholeté přátele..to bys jim pak řekla promintě ale už vás nebudu navštěvovat? Proč.. ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 10:57
Zakladatelko je dobře, že nad tím přemýšlíš. To jenom dokazuje, že jsi super máma. Nicméně mám stejný názor, jako většina holek tady, jsem přesvědčená, že své dcerce rozhodně neubližuješ a naopak třetímu dítku kamarádky moc pomáháš. Hlavně i své kamarádce, která má pak aspoň jeden den v týdnu o starost méně, jak zdravé dítko dostat mezi zdravé děti.
BaraF nedá mi to nereagovat na Tvůj příspěvek. Jako máma dcerky s diagnozou atypický autismus a LMR se Ti pokusím vysvětlit, proč se někdo rozhodne pro splození druhého dítka. Já tu touhu mám taky,genetika nám vyšla naprosto čistá - tudíž nic nenasvědčuje tomu, že by druhé dítě mělo a mohlo být postižené. Věřím, že genetickým vyšetřením prošla i zakladatelčina kamarádka (určitě to není nezodpovědná osoba). Z mého pohledu - mně (píšu to o sobě) - jde i o ten pocit, že nejsem neschopná donosit a vychovat zdravé dítě, že tu po mně nezůstane „jenom“ postižený tvoreček. Kdo to osobně nezažil to vážně nemůže procítit a pochopit - taky jsem mezi ně patřila. Nevím, zda manžel najde sílu a odvahu pokusit se se mnou o druhé dítě, ale já bych do toho šla. Rozhodně je menší pravděpodobnost, že se v rodině narodí druhé postižené dítě (pokud je genetika v pořádku) než v rodinách se zdravými dětmi. Je to prostě statistika a náhoda, i když blbá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.11 10:57
BaraF píše:
Já se postižených nebojím ani neštítím, je mi jich prostě líto, žádná pozitiva na postižení ale nevidím. A upřímně řečeno nevím co bych si mohla povídat s někým kdo po zplození těžce postiženého dítěte přivede na svět další a ani druhá krutá zkušenost ho neodradí od dalšího pokusu. Já bych nechtěla mít dva sourozence retardy a nepřeju to ani svým či jiným dětem. Takže já bych si asi tyto lidi za přátele nezvolila a nenavštěvovala je s dětmi.
oni právě tu lítost nepotřebují ti postižení
a možná bych měla vysvětlit jak to bylo - přítel známé má toho postiženého staršího chlapce z prvního vztahu - dítě není jeho, ale má ho v péči, společně mají těžce mentálně postiženou holčičku, které je 6 let a pak i přes antikoncepci splodili chlapce, kterému jsou dnes tři roky - jelikož jim bylo psychologem a genetikem doporučeno mít další dítě, nechali si ho. To postižení nejde odhalit v průběhu těhotenství a oni měli rizika stejná, jako kdokoliv jiný - nebyl jediný důvod dítě nemít. (tedy kromě toho morálního nebo jak bych to napsala - že už doma postižené děti jsou) Já si jich vážím, bohužel neměli lehkou cestu životem a tvrzení, že takové přátele bych nevyhledala a nebavila bych se s nima mi přijde trochu mimo…
jsou to mý známý od doby, co děti ještě neměli a naopak, myslím, že mnoho lidí by toto neustálo
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.11 11:00
sajinda píše:
co se týká toho opičení - to by si lidi nemohli pořizovat mladšího sourozence ke staršímu, aby se náhodou ten starší po mimiku neopičil - to je přeci nesmysl.
máš pravdu, asi na tom něco bude, pokud to dítě má touhu se opičit, bude i když nemá postižené sourozence
- Citovat
- Upravit
24.6.11 11:00
Ahojky zakladatelko,
já bych návštěvu brala jako velké plus pro všechny strany. Z vlivu na dcerku:
Malá se už od mala naučí, že ne všechny děti jsou stejné a že by se jim mělo pomáhat, tolerovat… Bude umět s handicapovanými jednat - nebudou „blbé“ otázky, pohledy „kam s očima.“ Jsou to také lidé, byť jiní. A frekvence 1× týdně? Klidně i čatěji pokud Vám to všem bude vyhovovat. Jiná situace je u nejmladšího sourozence, který je s dětmi 24hodin denně.
Anonymní píše:
katule, to určitě budeme chodit dál, jen jsem zvažovalal, jetli tak často, chodíme tak jednou týdně, malá je z toho nejmladšího nadšená (ostatní totiž nejeví zájem o ní, jinak by se kamarádila) tak díky za pozbuzení a je pravda, že ti chlapi jsou v tomhle směru trochu omezení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 11:02
BaraF píše:
Já se postižených nebojím ani neštítím, je mi jich prostě líto, žádná pozitiva na postižení ale nevidím. A upřímně řečeno nevím co bych si mohla povídat s někým kdo po zplození těžce postiženého dítěte přivede na svět další a ani druhá krutá zkušenost ho neodradí od dalšího pokusu. Já bych nechtěla mít dva sourozence retardy a nepřeju to ani svým či jiným dětem. Takže já bych si asi tyto lidi za přátele nezvolila a nenavštěvovala je s dětmi.
To je dost strašný názor. 
Zkus se vžít do situace těch rodičů, každý rodič si přeje mít zdravé dítě, ze kterého může mít radost. Když se to nepovede a narodí se nemocné, pak se mu má plně obětovat a na vše ostatní rezignovat?
Naopak - třeba u autistických dětí i lékaři doporučují pořídit sourozence, který by to nemocné dítě trochu „táhnul“ vývojově nahoru. Mám tento případ v blízkém okolí a to mladší (mmch absolutně zdravé a vysoce inteligentní dítě) rozhodně nepovažuje svého sourozence za „retarda“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 11:03
Anonymní píše:
ahoj, nevím kam zařadit, možná se vám bude můj dotaz zdát hloupý, já sama si tak poslední dobou připadám - jsem těhotná a v hlavě plno myšlenek, zmatků atd. Možná by mě za normálních okolností toto vůbec nenenapadlo, mžoná jo, kdo víraději píši anonymně s ohledem na známou
takže k věci
chodíme k nim poměrně často a včera s námi byl i manžel a po příchodu domů mi řekl ,že neví, jestli by nebylo lepší, dkybych chodila s malou na hřiště nebo někam jinam, jestli jí to ve vývoji nezastaví, nebo tak něco.
známí mají tři děti a dvě jsou postižené - jedno opravdu hodně moc a druhé nemluví a v 10 letech je na úrovni 5 letého a to třetí je sice zdravé, ale pod tíhou sourozeneckých postižení je jak z divokých vajec a nemluví - 3 roky staré dítě
Moje první reakce byla taková, že jsem mu řekla: a přesně proto se někdo bojí chodit ven, aby někdo jako ty, radši neutekl domů…
potom mě to hlodalo, mám trochu jiný myšlení v tom těhotenství, nebo nevím, ale bylo mi to najednou všechno líto a začla jsem se bát, jestli jí tím opravdu nemohu nějak ublížit.
Je tu někdo, kdo se vyskytl v podobné situaci a měl podobné pocity? Kdo to nezažil ,tak asi řekne, že jsem blbá, a konec. Ale já toho brouka v hlavě mám.
děkuji za přečtení a reakce a omlouvám se za anonym.
Ahoj. Pokud nejste pořád jen tam a tvoje dítě (děti) se stýkají i se zdravými vrstevníky, tak si nemyslím, že by jim to mohlo ublížit. Možná spíš jim to něco dá - poznají, že jsou na světě i děti, které potřebují pomoc ostatních.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.6.11 11:08
nonina, přesně jako kdyby to psala moje známá-kamarádka, nic nenasvědčovalo tomu, že by druhé dítě neměli mít, geneticky všechno v pořádku, „pouze“ u muže jistá odchylka nějakého chromozomu, což má kde kdo, celé těhotenství byla pod dozorem genetiků, byla na všech dostupných vyšetřeních a vše vycházelo v pořádku, a tí m,že se narodilo zdravé dítě jim to dalo sílu do života, protože kdo to nezažil nebo blíže neviděl, nemůže to asi moc chápat.
držím palce a přeji, ať se dočkáš zdravého děťátka 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.6.11 11:11
karkuina, aklama
díky vám, a i všem ostatním za povzbuzneí, rady a tak. Cítím se krapet provinile vůči mé známé, ale zkrátka jsem se zpetat musela, protože mě ten můj chlap nahlodal 
- Citovat
- Upravit
24.6.11 11:23
Zakladatelko, nebála bych se toho. Pokud je tvoje malá v kontaktu i se zdravými dětmi, což jistě je, nemůže ji to nijak uškodit. Naopak si myslím, že z ní vyroste tolerantní člověk. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
