Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zemřela mi maminka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.9.14 13:23
@Samy Chápu, já to mám podobné s mým tátou. Jsi vlastně taky bez mamky i když mamka žije a není to jednoduchý. Přesně tak, musíme se snažit žít plnohodnotně i bez nich. Máme děti a jim tu naši lásku můžeme dát. Zaplaťpánbůh
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
MarkétkaBeruška
8.9.14 13:25
To je mi moc líto 
Ani nevím co radit a tak aspoň posílám obejmutí 
- Citovat
- Upravit
8.9.14 13:27
A jak tu někdo psal o rychlém odchodu milované osoby - pro pozůstalé určitě obrovský šok a těžká životní zkouška. Já zažila odchod babičky, která poslední tři roky života měla těžké stádium Alzheimra a na střídačku se mi v paměti vybavuje období před tím, kdy normálně fungovala a období nemoci, naprosto jiný člověk než jak ji člověk do té doby za třicet let znal. No ale to sem taky nepatří, to se mi vynořily vzpomínky, když tu „anonym“ psal, že má tátu v léčebně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:31
@handa30 Já se s mamkou běžně stýkám, ale ten vztah je úplně jiný, to se těžko popisuje, když nechci psát o tom, co jsem s ní zažila. O to víc se budu snažit si ten vztah vybudovat s vlatním dítětem/dětmi, ráda bych ho zažila aslepoň z té druhé strany, když jsem neměla možnost to prožít jako dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:37
@handa30 drzim se hlavne kvuli tatovi, byli spolu 40 let…a on se musi drzet kvuli nam, vim ze kdyby nemel nas tak uz tu neni…ale je to taky o dost tezsi, denne mu volam, kontroluju, kazdych 14 dni jezdime na vikend, davam mu na hlidani malyho.Kdyz jsem u nej tak je to divny, bez mamky, jenom si povidat o ni bez ni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:39
Mně umřela maminka letos 2. května po dlouhé nemoci (rakovina), jejíž postup se ke konci velmi urychlil. Jediné, co mě drží při smyslech, je moje tendence s ní pořád komunikovat. Možná to vypadá, že jsem se zbláznila, ale když se s ní v duchu či šeptem dohaduju, je to malinko jednodušší. A co se týče těch „znamení“, která možná čekáš, dělám to samé, ale přijde mi, že přicházejí. Jsou to hlouposti, telefon mi najednou začne hrát písničku, nebo když jsme byli s bratrem u notářky a ta na nás byla nepříjemná, tak začaly najednou blikat světla, která do té doby svítila normálně. Někdo řekne hlouposti, ale mně to pomohlo, měla jsem pocit, že nás jen tak neopustila. Pravděpodobně můj příspěvek nedává smysl, ale třeba ho pochopíš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:41
@handa30 píše:
@Katerina308 Káťo, mám to stejně. Pořád ji čekám, že se odněkud vynoří. Dokonce ji prosím, aby se mi nějak ukázala, ne fyzicky, ale třeba ať se mi o ní zdají sny nebo ať se dějí nadpřirozené věci, ale ono furt nic
Já už čekám 4 roky a za celou tu dobu nic. Ani sen, nic. 
Hrozně moc jsem jí v jedné své životní fázi potřebovala, čekala jsem, že se mi zjeví a poradí a nic Mě by to strašně moc pomohlo, kdyby se mi klidně i ve snu zjevila a já jí mohla slyšet, mluvit s ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:46
@Stensa Naši spolu byli 47 let a táta je bez mamky úplně vyřízenej. Byla jsem tam od pohřbu jednou na 4 dny a bylo to strašně náročné. Táta není moc na děti, takže péče o malou byla na mně, do toho vaření, uklízení, praní a ještě stesk po mamce, bylo to hrozné. Teď tam pojedu až v říjnu na víkend s manželem a už předem se toho děsím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.9.14 13:46
Moje skušenost. Tatínek mi umřel „už“ před 12 lety a stále to mám v hlavě. Hlavně při těch větších událostech si vzpomenu že nikdy neviděl vnoučata, že mě nevedl k oltáři, že nebyl u toho když jsem ukončila školu a maturovala. Nikdy to nezmizí, protože to místo rodiče se nedá ničím nahradit. Dá se s tím žít, nedá se to „překonat“. (pláči i teď - když koukám na fotky, když dělám něco naco by on byl hrozně hrdý…)
Přeji upřímnou soustrast, a hodně milujcích lidí kolem tebe s kterými to budeš prožívat 
- Citovat
- Upravit
8.9.14 13:46
Na pohřbu jsem sice být nemohla, protože jsem zrovna rodila, ale pak jsem se v duchu v sobě rozloučila…v noci za mnou táta přišel ve snu, omluvil se mu za vše špatné, řekl, že mu je už dobře, že má krásnou vnučku a bude na nás dávat pozor, a at se netrápím a žiju pro svou rodinu…zamával a odešel do světla a ve mě se rozhostil takový klid…ráno jsem otevřela oči, v tu chvíli zazvonil zvonek u dveří, manžel tam, šel ale nikdo tam nebyl a já věděla, že to byl táta a řekl poslední sbohem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:47
@krtek7489 Mám stejné pocity!! 4 roky je strašně dlouhá doba, viď?
Ach jooo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:47
@handa30 něco opravdu existuje a maminka je v nebi a dívá se na vás, věř mi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:48
@mnaulinka Já Tě chápu!! Čekám na tyhle signály jak divá. Jedinej signál byl na pohřbu lítal tam černý motýl a druhý den si Terezka hrála na terase s bílým motýlem. Ale to může být náhoda…nevím…ale taky čekám na cokoliv
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:49
@LLin Úplně mě mrazííí a dojímá mě to. Díky za tenhle příspěvek. Je to krásný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.14 13:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
