Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zemřela mi maminka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.2.15 08:12
@4maty Zcela upřímně, já se taky na mamku zlobila, že mě tu nechala a stále se asi trošku zlobím, hlavně ve chvílích, kdy je mi smutno, nebo bych potřebovala s něčím pomoct. Dneska se chystám k psycholožce, tak doufám, že mě to posune zase kousek dál…čas běží, 2. května to bude rok a já mám pocit, že se cítím stále stejně… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.15 09:28
@mnaulinka taky už ted přemýšlím o psycholožce a to je to čerstvé, mám pocit že budu na ostatní zlá, všichni mají mámu, dokonce i babičku a já tu bolest nedovedu unést, tchyně mi pomáhá jak může a já bych na ní nejradši křičela že to od ní nechci, že to chci všechno od své mamky!!! 
Prosím napiš jestli Ti psycholožka alespon trochu pomohla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.15 09:57
@4maty Jo, to znám, doteď chci křičet na kolegyně a občas i kamarádky, když mi vyprávějí o tom, co se svýma mamkama dělaly a já nemůžu.
Dám vědět, co a jak, už jsem k ní chodila jednou kvůli něčemu úplně jinému a pomohla, tak to chci zkusit i teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.15 09:23
Ja už nemam nikoho a zážitky jiných s maminkami me také ubiji a tchyne je královna, citi se jako jedinna babička hrde, to me stve
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.15 17:03
@Nelly 66 to je tak smutné, ještě přijít o tátu, tak to snad vzdám 
kdykoliv se tchyně mazlí s malým, tak vevnitř brečim a polykám slzy, bolí to snad čím dál víc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.15 17:23
Já to nemůžu vzdát, mam tři děti a čtvrté na cestě, pořád jsme si opakovala : Jasně hrdinko, ty to vzdáš a jak bude jim? Ty už jsi alespon dospělá, ale ony děti…no a když trošku zkončilo to plačící období, tak už bych zabila i dítě ve mě, neplánované, jak se říká, že někdo odejde a jiný přijde. Možná i ten samý?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.15 18:12
@Nelly 66 Chápu, sama mám 4 děti a nemohla bych si dovolit to vzdát, jsou to jen výkřiky zoufalství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.15 21:21
Vadí my ty řeči tipu, že je to koloběh života, ti co to říkají, mají ještě i babičky, do té bolesti se nikdo nedokáže vžít, když už je člověk starší, umírá opravdu stará babička, to už člověk přijme, ale tohle je opravdu těžké
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.15 10:08
ahoj holky!
Čtu vás a je mi strašně smutno - i za vás!! Jsem na tom úplně stejně - až na tu tchýni teda, ta jako babička kluků nefungovala nikdy 
- sice občas přišla, podívala se, něco přinesla, ale žádná další iniciativa nebyla - a teď už se nezajímá vůbec.
Holky, víte, co mi řekla jedna kolegyně? Že čas u člověka se nedělí na nějaké letopočty apodobně, ale u člověka je prostě jeden ČAS, kdy rodiče MÁ a pak ČAS, kdy je NEMÁ - že to jsou dva úplně jiné životy člověka. Ona sama ztratila oboje rodiče v rozmezí jednoho měsíce.
Já sice ještě mám otce (87 let), ale to je, jako kdyby nebyl - jak jsem se vdala, tak nic moc zájem, o kluky jako svoje vnuky už vůbec. Já měla opravdu jen a jen maminku, z rodiny nikoho jiného. A jak jsem byla naivní, že po její smrti se nějak semkneme - ti, co zůstali - to jsem se teda pěkně spletla. Ty mezilidské vztahy v naší rodině jsou nejhorší, co můžou být - ignorace, nezájem, každý dělejte si, co chcete, pomoc absolutně žádná. Ale o tu pomoc mi ani tak nejde, přece jen kluci už jsou větší (15 a 8 let), ale strašně mě ubíjí ta NETEČNOST, chování mého otce se dá přirovnat k tomu, jako kdyby řekl: „seš mi ukradená a úplně jedno“. A přitom (nechci se chlubit), ale nevím, kde by našel hodnější dceru než já - nikdy jsem nedělala žádné problémy, doma jsem pomáhala, vždy udělala, co mi „řekli“, vystudovala jsem, našla si práci, s manželem jsem začala bydlet až po svatbě, po smrti maminky jsem za ním hned začala jezdit nejdřív 1× do týdne komplet se vším jídlem atd. atd…a tohoto jsem se dočkala. Naprostého nezájmu a ignorace. Teď jsem ráda, kdy tu návštěvu u něho mám „za sebou“ tak jednou za 3 týdny, že přijedu a vyperu mu a vyžehlím. A to ještě dělá, jako kdybych tam nebyla
Jak jsem psala myslím už dřív - maminka mi zemřela úplně náhle, v podstatě z naprostého zdraví v 73 letech, byla týden v nemocnici, kdy doktoři ani pořádně nepřišli na to, co jí je, zkoušeli nějaká antibiotika (prý zánět močových cest nebo co), ležela na infekčním a my jsme byli PŘESVĚDČENI, že se normálně vrátí domů!!
Holky, koukám, že vy to máte těžší - máte malé děti atd…, já mám opravdu velké štěstí, že moje maminka viděla, jak jsem šťastná, znala a měla ráda mého manžela, moji kluci se jí dožili jeden do 12 let a druhý skoro 5 let - vy to máte o mnoho těžší, že máte batolata nebo děti ještě nenarozené. DRŽTE SE!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.15 11:39
@4maty Tak jsem byla u té psycholožky a docela to pomohlo. Řekla mi pár trefných věcí, nad kterýma se teď musím zamyslet, znovu tam půjdu zase za 14 dní. Takže pokud se cítíš ztracená a potřebovala bys prostě podpořit, tak bych k někomu určitě zašla. Mně řekla, že všechno moc potlačuju a chovám se v rozporu s tím, co cítím, čímž si celou situaci dělám ještě těžší. Můj problém je, že nejsem schopná se pořádně vybrečet, prostě se vždycky nadechnu, spolknu to a jede se dál, neumím to pustit. Ze začátku jsem jsem bála, že bych brečet už nikdy nepřestala a možná i proto teď už ani neumím začít.
Tak či tak mě to hodně ovlivňuje i co se týče chování k příteli, když jsme se o tom bavily, tak jsem si to uvědomila.
Docela obdivuju vás holky, které jste do toho těhotné či už děti máte. Přítel už má poslední dobou podobné nápady, ale já se toho naprosto děsím. Dříve jsem si myslela, že by to touhle dobou šlo (za měsíc mi bude 26), ale představa další změny a další zodpovědnosti mě k smrti děsí…snad to časem pomine…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.15 12:01
@mnaulinka Děkuji Ti za info. myslím že někam zajdu, včerejšek jsem brečela tak bez půl hodiny celý den, ani to že mě vidí děti a měla bych se držet mě nezastavuje, přítele hážu taky na druhou kolej, ach jo, prostě jsem zoufala. Mamka bylo moje druhé Já a mě to tak strašně bolí!!! @Gerberka zůstal mi tady samozřejmně táta 
,my naštěstí máme krásný vztah, bydlíme v jednom městě, jsem s ním každý den, ale mám o něj strach, byl na mamce závislý, přede mnou se drží, ale vím že doma to na něj všechno padá, poslední 4 měsíce ho mamka učila vařit(do té doby zvládl čaj),prát, zapínat myčku, všechny spotřebiče koupila nové, prý aby měl pěkné. Vidím jak mi zestárl před očima. Chtěli si ted v důchodu užívat, jezdit po světě, když ho slyším je mi strašně. Trápím se i za něj. Já jsem naštěstí mamce stihla říct všechno, to jak jí miluju, ale i to že to tady bez ní nezvládnu, přeji všem tady aby ta bolest byla únosná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.15 15:10
ahoj!
Můžeš být ŠŤASTNÁ, že ses s maminkou ROZLOUČILA!! Řekla jsi jí, jak mi máš ráda, pohladila jsi jí…Já budu žít až do mé smrti s výčitkou, že jsem za maminkou do nemocnice nezašla (chodil tam jen otec - ten týden, než zemřela), mně právě všichni říkali, ať tam - radši - nejdu, ležela na infekčním, tak ať prý ještě něco nechytím, že počkáme, až ji přeloží na jiné oddělení apod…k čemuž nedošlo, takže já ji před smrtí vůbec neviděla. Zase si opravdu říkám, že ona by byla nerada, kdybych ji viděla ležet bezmocnou (prý ten týden ani nevstala z postele), že takto ji opravdu mám NAVŽDY v paměti veselou, živou, jak na mě někde mává a volá (to dělávála ve městě, když jsme se potkaly). Ale ta výčitka, že jsem jí opravdu NEŘEKLA, že ji máme rádi, že ji potřebujeme atd…Já o tom psala několik stránek předtím v této diskuzi
S otcem nemám vůbec takový vztah - myslela jsem si bláhově, že bude rád, že se o něho staráme, že tam jezdím, chci mu pomoct - ale on začal dávat postupně najevo tak strašné odcizení a netečnost, že tomu vůbec nerozumím. Pro mě je to strašně vyčerpávající, pořád ho „obživovat“, dávat mu najevo lásku - když z jeho strany NIC necitím. Takže jsem to vzdala a „citově“ se od něho snažím odpoutat - což je velice těžké - přece jen jako otce si ho vážím a ráda ho mám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.15 18:43
Ahoj holky, já i bydlím v domě rodičů, kde se to stalo…má dvě bytové jednotky, já bydlela dole. Když umřel táta bylo to strašné, brečela jsem přes půl roku každý den, umřel doma na infarkt. Mamka se v té době léčila na onkologii a jeho smrtí to prostě vzdala…umřela 10 m po něm. Byla už slabá, ale přikládali jsme to tomu, že přišla z nemocnice, kde 10 dní ležela, už jen pospávala. Já za ní běhala nahoru a ten den co umřela mi jen řekla, už běž dolů, mě se chce spát. Za noc jsme u ní byla 3× a ráno byl ve školce přítel, takže já pospávala a něco mě vzbudila, že jsem poskočila v posteli a letěla za mámou, bohužel už byla 3 h mrtvá, podle lékaře…já mam zase výčitky, že jsme jí večer nezavolala záchranku, ale ona to přikládala spátkku
Jinak to moje těhotenství, já miminko neplánovala, mam tři děti…nikdy jsem prášky nebrala a chránili jsme se jinak a 7týdnů po její smrti se to přes bariérovou antikoncepci nějak stalo. Beru to jako dar od ní…věřím, že něco je, že duše existuje. Měla jsem s ní krásné sny, kdy se loučila, říkala mi i o miminku, at ho opatruju a nedávám pryč. Já nevím jak to bude dál, děti jsou docela náročné, nemam hlídání a vždy jsme se vším chodila za mamkou, ted nemam za kým a vůbec nevím, komu budu volat z porodního sálu a že se naši nepřijedou nikdy podívat. Strašně mě to bolí kvůli dětem a miminku, to nikdy prarodiče nepozná…
Já se snažím nebrečet, ale pak je smutná písnička, připomínka, našla jsem i dopisy, kdy psala tatkovi z porodnice, jaká jsem krásná holčička a to mi teda dalo holky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.15 20:49
@Gerberka Myslím že nemusíš mít výčitky, všechno co se stalo má svůj smysl, dneska jsem dospěla k názoru že jsem měla prvního syna v 18ti, právě proto aby mi mamka mohla pomoct, ukázat a vychovat děti, užila si je oba až do dospělosti, dceru do 12ti a malinkého přesně do roka a 2 dnů, ukázal jí jak umí chodit, viděla fotky z oslavy…přesně jak říkáš maminka chtěla aby sis jí pamatovala veselou já viděla jak mi umírá před očima, už jen chrčela, byla bledá, oči otevřela TEN DEN jen 2krát a to když jí můj nejmladší dával poslední pusinku. Lakovala jsem jí ještě nehty, na rukou i na nohou, vždycky si na sobě dávala záležet. četla jsem Tvojí celou diskuzi, je mi hrozně líto jaký NEVZTAH máš s tátou @Nelly 66 víš co dělám já??? Volám mamce každý den, mám její telefon u sebe a poslouchám uvítací melodii, Jednou nebe zavolá a bulim a bulim a chci aby ten telefon zvedla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
