Život bez hlídání dětí
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
No já myslim, že lidí, kteří nemají hlídání je celkem dost. My mezi ně taky patříme. Máme teda jen 1 dceru a fungujeme, rekla bych normalne. Ja jsem na materske, manzel pracuje, bydlime v byte, predelavame dum, ja studuju dalkove VS, planujeme 2 ditko. Nekdy jsme spolu, nekdy se vystridame u dcery. Nejak nemam pocit, ze by neco drhlo, nebo asi nechapu, jak to myslis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Taky nemám hlídání, teda mám na jednoho syna toho si bere babička, ale syn je z předchozího vztahu, takže druhého syna si nebere, neboť s nim nemá nic společného. Takže jedno dítě mám doma stejně non stop. Ale zvládáme normálně, partner je přes týden cele dny pryč, takže děti a domácnost je na mě, ale snažíme se udělat aspoň jeden den přes víkend, kdy někam společně vyrazime, změníme prostředí, trávíme čas jako rodina. Kdyby si každý delal svoje a nic spolu, tak to bude taky drhnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
No a v čem je tedy problém? Co vám drhne? Ne každá babička je
hlídací, tak to prostě je no. Spousta rodin to tak má 
Z jakého důvodu nemúžete trávit
společně čas?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@fíkofka Hlavně
zdravotně jsem se dost zhoršila, protože nemůžu chodit na fyzioterapii ani
k doktorům, protože nemám kam dát dceru. Ono to dost komplikuje fakt, že
už nemůžu řídit auto a že bydlíme na vesnici, takže jen dojet do
nemocnice a zpět je na půl dne. Dcera má nějaké neurologické problémy už
od porodu, takže chodím k doktorům s ní a už tohle je pro mě mazec.
S jedním dítětem to právě byla docela pohoda, navíc syn byl zdravé a
bezproblémové dítě. Taky jsem si na rodičovské i přivydělávala a
dodělala školu. Ale teď od narození dcery, přestěhování na barák a
mého úrazu je to nějaké mizerné a nezvládáme to podle představ 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Tři děti - 12, 8 a 5 let. Nulové hlídání a zvládám v pohodě. Čas
pro sebe mám po večerech když děti spí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Holky jak vás tady čtu, asi si jdu rovnou hodit mašli, protože já to
prostě nedávám, nebo teda nějak to dávám, ale rozhodně ne na pohodu. Já
teda neovládám moc jednu ruku a mám pořád trochu problémy s orientací
v prostoru po tom úrazu, to mi všechno komplikuje. A manžel přes týden
jezdí z práce kolem 7 večer a víkendy tráví precemi na našem domě,
takže nevím, kdy spolu být. Na výlety a podobné nějak nezbývá čas,
síla, chuť. Mladší dítě není zrovna pohodář, starší syn je zase
trošku lenoch, takže výlety jsou relaxační asi jako procházka po žhavém
uhlí 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@fíkofka Hlavně zdravotně jsem se dost zhoršila, protože nemůžu chodit na fyzioterapii ani k doktorům, protože nemám kam dát dceru. Ono to dost komplikuje fakt, že už nemůžu řídit auto a že bydlíme na vesnici, takže jen dojet do nemocnice a zpět je na půl dne. Dcera má nějaké neurologické problémy už od porodu, takže chodím k doktorům s ní a už tohle je pro mě mazec. S jedním dítětem to právě byla docela pohoda, navíc syn byl zdravé a bezproblémové dítě. Taky jsem si na rodičovské i přivydělávala a dodělala školu. Ale teď od narození dcery, přestěhování na barák a mého úrazu je to nějaké mizerné a nezvládáme to podle představ
Tak poprosit nějakou kamarádku, nebo třeba sousedku, jestli by ti dceru
občas nepohlídala? Aby sis mohla dojít k lékaři a na tu fyzioterapii a
dala se do kupy? Ono to takhle taky nebude pořád, neboj, děti vyrostou a
budou samostatnější, tak to hned bude lepší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@arinecka My právě
takové známé, kamarády ani sousedy nějak nemáme. Nikdy jsem neměli
nějaké kámoše, oba jsme introvertní a na škole jsme byli za takové trochu
podivíny, tak se e námi nikdo nebavil a už nám to tak zůstalo 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@fíkofka Hlavně zdravotně jsem se dost zhoršila, protože nemůžu chodit na fyzioterapii ani k doktorům, protože nemám kam dát dceru. Ono to dost komplikuje fakt, že už nemůžu řídit auto a že bydlíme na vesnici, takže jen dojet do nemocnice a zpět je na půl dne. Dcera má nějaké neurologické problémy už od porodu, takže chodím k doktorům s ní a už tohle je pro mě mazec. S jedním dítětem to právě byla docela pohoda, navíc syn byl zdravé a bezproblémové dítě. Taky jsem si na rodičovské i přivydělávala a dodělala školu. Ale teď od narození dcery, přestěhování na barák a mého úrazu je to nějaké mizerné a nezvládáme to podle představ
No ja bezne k doktorum taham malou s sebou, proste se neda nic delat, ale
u tebe to neni zrovna jednoduchy. U nas za normalnich okolnosti nabizela
hlidani materska centra za par korun.
Co nejaka kamaradka, sousedka? 2 hodiny by ti preci pohlidat mohly ne? A kdyz
ne, tak proste placene hlidani na par hodin. To snad financne ustojite ne? Kdyz
ti bude lepe, budes mit i vetsi sanci najit si nejakoj praci.
Ad výlety - my to delime na pul - sobota je vetsinou pracovni a nedele vyletni.
Ne vzdycky to vyjde, ale snazime se. Oba vime, ze deti maji detsvi jen jedno a
ono proste hrozne rychle utece. Takze nekdy proste prace na dome stoji a my
jedeme treba na kole a nebo manzel pracuje na baraku a ja si s malou hraju na
piskovisti. Ale nase dite je venkovni aktivni tvor a doma je na zabiti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@arinecka My právě takové známé, kamarády ani sousedy nějak nemáme. Nikdy jsem neměli nějaké kámoše, oba jsme introvertní a na škole jsme byli za takové trochu podivíny, tak se e námi nikdo nebavil a už nám to tak zůstalo
Aha, tak to budete muset vyřešit nějak s manželem no. Dceru si ber k lékaři sebou, spousta lidí to tak dělá, ne každý má hlídání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Holky jak vás tady čtu, asi si jdu rovnou hodit mašli, protože já to prostě nedávám, nebo teda nějak to dávám, ale rozhodně ne na pohodu. Já teda neovládám moc jednu ruku a mám pořád trochu problémy s orientací v prostoru po tom úrazu, to mi všechno komplikuje. A manžel přes týden jezdí z práce kolem 7 večer a víkendy tráví precemi na našem domě, takže nevím, kdy spolu být. Na výlety a podobné nějak nezbývá čas, síla, chuť. Mladší dítě není zrovna pohodář, starší syn je zase trošku lenoch, takže výlety jsou relaxační asi jako procházka po žhavém uhlí
To víš. Emimino - samé super matky 
Dvě děti, žádné hlídání, život na vesnici? To by mi hráblo.
Až nebude Covid, ukus podstrčit dítě nějaké kamarádce ze školky na hrací rande.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Tak já tě chápu, máme to podobně, i když tedy potřebuji k lékaři,
tak mi je pohlidají. Ale synovi byly v prosinci tři roky, nastoupila jsem
zpět do práce, ale mnoho jsem toho neodchodila. Jednou ošetřování,
z důvodu rymicky a podruhé v únoru karanténa no a nyní jsem doma přes
měsíc z důvodu, který asi nemusím popisovat. K tomu dcera první třída.
Ta tedy zítra nastupuje, ale k čemu mi to je, když kluka mám dál doma.
A světlo na konci tunelu nějak nevidím. Připadám si jak ve vězení,
dopoledne učení, rychle oběd a pak už jen modlitby, ať je manžel doma.
Chtěla bych normálně do práce a děti do institucí, alespoň na ty dva
poslední měsíce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Moc nechápu co řešíš. Na rehabku si vem dítě sebou, nebudes první ani poslední. Pokud máš tenhle stav nevratný, tak se přestěhujte do bytu, protože jinak toho chlapa udres, být sám na rekonstrukci baraku je masakr. Jak psychicky tak financne…a další deti bych si v tomhle stavu neporizovala. Sedět doma, a čekat kdo mi pohlídá dítě, abych mohla chodit správně cvičit, abych se mohla zařadit do běžného života zdravého jedince…no… To je síla. Ono kdybys chtěla tak to jde, jestli tvůj chlap nedělá 24h denně, jde si i rehabky domluvit později odpoledne, popripade nějakého soukromého fyzioterapeuta, když nechceš brát dítě sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@arinecka My právě takové známé, kamarády ani sousedy nějak nemáme. Nikdy jsem neměli nějaké kámoše, oba jsme introvertní a na škole jsme byli za takové trochu podivíny, tak se e námi nikdo nebavil a už nám to tak zůstalo
Tak pokud nemůžeš řídit a do nemocnice není rozumná doprava (objektivně myšleno), tak máš nárok na doprovod, tak ať si manžel vyřídí propustku a odveze tě a zároveň může pohlídat dítko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Organizujete program 12 dětem
- Co vám v poslední době opravdu zlepšilo život?
- Dvě děti, kluk a holka v jednom pokoji, do jakého věku?
- Testy na covid - kroužky pro děti
- Dvě malé děti ve 3+1
- Hledám kamarádku, co má dítě /děti okolí Prostějov, Olomouc
- Babička nemá chuť do života
- Jak říct dětem, že mám přítelkyni?
Ahoj, ráda bych se zeptala vás, co nemáte žádné hlídací prarodiče ani jiné příbuzné a známé. A zároveň nemáte finance na placené hlídání a musíte si dělat všechno sami. Jak zvládáte běžný život? Já jsem částečně invalidní (po úrazu), manžel pracuje ve stavebnictví, peněz máme tak akorát na vyžití a průběžně si šetříme na rekonstrukce našeho domu, který máme na hypo. Když byl starší syn (dnes 7-letý) miminko, občas pomáhali tcháni, tchýně ho pohlídala, občas povozila kočárek, syn ji měl rád. Ale narozením dcery se všechno změnilo, tchýně už nehlídá nebo si maximálně jednou za měsíc vezme pouze kluka na půl hodiny a zajde s ním do místní samoobsluhy koupit nanuka a ještě má tisíc řečí, jak jsme neschopní a že máme být rádi, že ona nám tak straaašně pomáhá a úplně ji to prý zmáhá, takže o to raději vůbec nežádáme. Dceru hlídat nechce, že je ještě malá (v červnu jí budou 3). Nedaří se mi sehnat práci, zdraví se mi také kazí, jelikož nemám šanci ani chodit na rehabilitace a doma cvičím asi špatně, protože mi to nepomáhá… Nemáme ani žádné dobré známé, kterým bych děti mohla na hodinu nebo dvě svěřit, máme jen ty tchány a ti nehlídají, nepomáhají.
Vidím problém možná v tom, že nemůžeme
trávit žádný čas společně, protože má každý spoustu svých úkolů.
Vůbec se nezastavíme 
Máte to někdo podobně a co byste nám
doporučili ke spokojenějšímu životu?
Celkově to funguje tak, že manžel dělá vše kolem domu a pracuje a já mám na starosti děti a domácnost, což je asi v pořádku a normální, tak nevím, proč nám všechno tak drhne.