Já to mám právě naopak…
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Změna je život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
9.10.19 19:00
Změna je život
Jaky je Vám snažit na toto pořekadlo?
Podle mne velký význam moc nemá. Každá změna, hlavně v případech kdy je náhlá, nikdy nepřinese nic dobrého. Spíš naopak. Jedinec postupem času zjistí, že to nebo ono, co udělal, dělat neměl. Dost lidí v minulosti se k tomu přiznalo. V mém okolí…
Ale je pozdě, čas vrátit nejde. ????
Za pár měsíců mi bude 32 let a uvědomuji si, že jsem se za poslední rok změnila. Pár věcí bych udělala jinak nebo spíš vůbec. Ale především asi se ze mě stává cita. Dřív mi byly cízi dotyky, objímání… Poslední rok se cítím osamělé, a především potřebuji cítit toho druhého. Že samotáře se stal člověk, kterému chybí kontakt s druhými. Mám pocit, že jsem si nic neužila, nezažila… Žádné diskotéky, večírky, bavení se s přáteli…
Sentimentální večer 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
salamio
9.10.19 19:05
@DanielaMakova píše:
Jaky je Vám snažit na toto pořekadlo?Podle mne velký význam moc nemá. Každá změna, hlavně v případech kdy je náhlá, nikdy nepřinese nic dobrého. Spíš naopak. Jedinec postupem času zjistí, že to nebo ono, co udělal, dělat neměl. Dost lidí v minulosti se k tomu přiznalo. V mém okolí…
Ale je pozdě, čas vrátit nejde. ????Za pár měsíců mi bude 32 let a uvědomuji si, že jsem se za poslední rok změnila. Pár věcí bych udělala jinak nebo spíš vůbec. Ale především asi se ze mě stává cita. Dřív mi byly cízi dotyky, objímání… Poslední rok se cítím osamělé, a především potřebuji cítit toho druhého. Že samotáře se stal člověk, kterému chybí kontakt s druhými. Mám pocit, že jsem si nic neužila, nezažila… Žádné diskotéky, večírky, bavení se s přáteli…
Sentimentální večer
No tak běž honem vyrazit někam ven!
- Citovat
- Upravit
9.10.19 19:08
A aj, tohle vypadá skoro na počínající depresi 
,Copak se děje? Něco špatného se během roku přihodilo? Nebo jen nějaké vyhoření? Pokud se takto cítíš, právě by to nejspíš nějakou změnu chtělo. Máš nějakého partnera nebo ne, že se cítíš osaměle, ten by ti nemohl pomoct k lepším pocitům? Co tě naplňuje? Večírky nemusí být náplní života, aby byl člověk šťastný, spíš naopak, hodně lidí, kteří bendí po flámech, tím chtějí zaplácnout nějakou samotu nebo něco v životě nevyřešeného, takže podle toho bych nesoudila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.19 19:17
Nemyslím si, že mi ujíždí vlak. Fyzicky i mentálně se cítím dobře, jsem spokojená. Ale (!)nic jsem si neužila a prakticky občas mám pocit, že jsem se prostě nevylitala. 
Změny byly: rozpad vztahu po 8 letech, konec zaměstnání. Ale to k životu patří… Ještě, než toho přišlo, tak jsem začala cítit, že je něco jinak. Možná se toho semlelo víc, možná za to může i vysazení HA. Potom pár měsíců na to, začaly tyto stavy pomalu… Neberu ji druhý rok. A rok, zhruba, se cítím osamělé, potřebují dotyky, objetí - přitom nikdy nic, naopak. I v dětství mi fyzicky kontakt vadil, neměla jsem potřebu být s lidmi… Ted jsou záchvěvy, kdy je tomu naopak.
A poslední měsíce sledují, že v období měsíčků jsem hodně sentimentální a padá to na mě - jako dnes. Přitom by mi stačilo, kdyby, někdo, přišel a objal mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.19 19:20
@DanielaMakova píše:
Nemyslím si, že mi ujíždí vlak. Fyzicky i mentálně se cítím dobře, jsem spokojená. Ale (!)nic jsem si neužila a prakticky občas mám pocit, že jsem se prostě nevylitala.Změny byly: rozpad vztahu po 8 letech, konec zaměstnání. Ale to k životu patří… Ještě, než toho přišlo, tak jsem začala cítit, že je něco jinak. Možná se toho semlelo víc, možná za to může i vysazení HA. Potom pár měsíců na to, začaly tyto stavy pomalu… Neberu ji druhý rok. A rok, zhruba, se cítím osamělé, potřebují dotyky, objetí - přitom nikdy nic, naopak. I v dětství mi fyzicky kontakt vadil, neměla jsem potřebu být s lidmi… Ted jsou záchvěvy, kdy je tomu naopak.
A poslední měsíce sledují, že v období měsíčků jsem hodně sentimentální a padá to na mě - jako dnes. Přitom by mi stačilo, kdyby, někdo, přišel a objal mě.
Tak si najdi chlapa založ rodinu a objímaní bude víc. Než zvládneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.19 19:52
Nechci, aby to vyznělo jinak, než má… Ale o mém životě ví okolí minimum. Tak aspoň takto anonymně.
Dětství navenek před okolím spokojené. Realita? Šikana na základní škole. Doma 3 generace, neměla jsem, ani svůj pokojík, otec, které se rodiny nikdy nezastal, nechal svoji matku mlátit, nadávat jeho otcem, moji mamku nechal, aby ji vyhazoval… A další a další věci. Alkohol, křik a policie. To je co si z dětství panatuji. Zbytek jako by nikdy nebyl
Maturita, pomaturitní studium, vysoká. Ve svých 22 letech první vztah, s hajzlukem. Děvkař, lhát a alkoholik. Dohnalo mě to k psychiatrovi. Až se divím, že ne dřív… Potom vztah z rozumu, s hodným klukem, kde však nebyla z mojí strany láska jako k partnerovi, ale kamarádství. Velké. Myslela jsem, že zvládnu žít bez citu a přitažlivosti k němu. Chtěl svatbu, chtěl děti. Postavili jsem si dům… Po 8 letech to skončilo. Bylo mi 29-30 let a já zjistila nebo spíš si přiznala, že mi něco chybí. V té době jsem už byla nějaký čas (roky) bez antidepresiv a asi rok bez HA.
Asi rok před 30 jsem začala mít pocit, že jsem nic nezažila, že se potřebuju vyskákat, užít si… Vždycky to přešlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.19 19:58
@DanielaMakova píše:
Nechci, aby to vyznělo jinak, než má… Ale o mém životě ví okolí minimum. Tak aspoň takto anonymně.Dětství navenek před okolím spokojené. Realita? Šikana na základní škole. Doma 3 generace, neměla jsem, ani svůj pokojík, otec, které se rodiny nikdy nezastal, nechal svoji matku mlátit, nadávat jeho otcem, moji mamku nechal, aby ji vyhazoval… A další a další věci. Alkohol, křik a policie. To je co si z dětství panatuji. Zbytek jako by nikdy nebyl
Maturita, pomaturitní studium, vysoká. Ve svých 22 letech první vztah, s hajzlukem. Děvkař, lhát a alkoholik. Dohnalo mě to k psychiatrovi. Až se divím, že ne dřív… Potom vztah z rozumu, s hodným klukem, kde však nebyla z mojí strany láska jako k partnerovi, ale kamarádství. Velké. Myslela jsem, že zvládnu žít bez citu a přitažlivosti k němu. Chtěl svatbu, chtěl děti. Postavili jsem si dům… Po 8 letech to skončilo. Bylo mi 29-30 let a já zjistila nebo spíš si přiznala, že mi něco chybí. V té době jsem už byla nějaký čas (roky) bez antidepresiv a asi rok bez HA.
Asi rok před 30 jsem začala mít pocit, že jsem nic nezažila, že se potřebuju vyskákat, užít si… Vždycky to přešlo.
Pokud si žila takto, tak ti hlavně chybí bavit se… Nevidět všude jenom problémy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.19 20:00
@nakreslenypanacek Právě, že pesimista nejsem. Kupodivu potom všem…
Ale prostě mám pocit, který si uvědomuji, že jsem nic nezažila, že můj život nemá smysl a prakticky neziju v pravém slova smyslu. Ale říkám pár hodin, či dní to trvá a potom jsem zase v pořádku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
salamio
9.10.19 20:03
@DanielaMakova píše:
Jaky je Vám snažit na toto pořekadlo?Podle mne velký význam moc nemá. Každá změna, hlavně v případech kdy je náhlá, nikdy nepřinese nic dobrého. Spíš naopak. Jedinec postupem času zjistí, že to nebo ono, co udělal, dělat neměl. Dost lidí v minulosti se k tomu přiznalo. V mém okolí…
Ale je pozdě, čas vrátit nejde. ????Za pár měsíců mi bude 32 let a uvědomuji si, že jsem se za poslední rok změnila. Pár věcí bych udělala jinak nebo spíš vůbec. Ale především asi se ze mě stává cita. Dřív mi byly cízi dotyky, objímání… Poslední rok se cítím osamělé, a především potřebuji cítit toho druhého. Že samotáře se stal člověk, kterému chybí kontakt s druhými. Mám pocit, že jsem si nic neužila, nezažila… Žádné diskotéky, večírky, bavení se s přáteli…
Sentimentální večer
A co tak zacit zit a prestat se litovat? Mas kde bydlet? Mas praci, ktera te uzivi a nejak moc te nesere? Mas co jist? Tak v cem je problem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.19 20:04
@DanielaMakova píše:
@nakreslenypanacek Právě, že pesimista nejsem. Kupodivu potom všem…Ale prostě mám pocit, který si uvědomuji, že jsem nic nezažila, že můj život nemá smysl a prakticky neziju v pravém slova smyslu. Ale říkám pár hodin, či dní to trvá a potom jsem zase v pořádku
To zní jako bys chtěla konečně žít, ale pak řekneš, že „to vlastně přejde“… Co je to za život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.19 20:51
@DanielaMakova píše:
Nechci, aby to vyznělo jinak, než má… Ale o mém životě ví okolí minimum. Tak aspoň takto anonymně.Dětství navenek před okolím spokojené. Realita? Šikana na základní škole. Doma 3 generace, neměla jsem, ani svůj pokojík, otec, které se rodiny nikdy nezastal, nechal svoji matku mlátit, nadávat jeho otcem, moji mamku nechal, aby ji vyhazoval… A další a další věci. Alkohol, křik a policie. To je co si z dětství panatuji. Zbytek jako by nikdy nebyl
Maturita, pomaturitní studium, vysoká. Ve svých 22 letech první vztah, s hajzlukem. Děvkař, lhát a alkoholik. Dohnalo mě to k psychiatrovi. Až se divím, že ne dřív… Potom vztah z rozumu, s hodným klukem, kde však nebyla z mojí strany láska jako k partnerovi, ale kamarádství. Velké. Myslela jsem, že zvládnu žít bez citu a přitažlivosti k němu. Chtěl svatbu, chtěl děti. Postavili jsem si dům… Po 8 letech to skončilo. Bylo mi 29-30 let a já zjistila nebo spíš si přiznala, že mi něco chybí. V té době jsem už byla nějaký čas (roky) bez antidepresiv a asi rok bez HA.
Asi rok před 30 jsem začala mít pocit, že jsem nic nezažila, že se potřebuju vyskákat, užít si… Vždycky to přešlo.
A není to karma za to, že jsi hodnýho kluka 8 let tahala za nos? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.19 21:20
Jsi bezdětná, nebo už děti máš? Jestli ještě nemáš děti, jdi si někam vyrazit, bav se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
