Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
nebo ti dá přes držku???
tak to už je jiná. V tu chvíli bych se sním už nebavila a nehnula pro něj ani prstem. Pokud přijde a omluví se, a pak bych byla tedy hodně ostražitá, jak se bude chovat dál.
Tak já nevím, co ti na to napsat jinýho, než to, že zatímco z tvého prvního příspěvku na mě dýchá něco jako že jsi divná, tak teď už to není pocit, ale jistota. Ono nikdy to není ideální, ale pokud ti ani tohle nevyhovuje, tak jsi buď měla zůstat v práci a na mateřskou měl jí tvůj chlap nebo si najít místo chlapa raději ženskou.
Aha, tak to jsem nevěděla, že ženská má být na dítě i domácnost sama … v tom případě mám špatnej přístup a v životě po něm už nic chtít nebudu, aby to nenarušilo naše soužití, pak to možná bude ideální … ![]()
Zakladatelka
Michelin píše:
Tak já nevím, co ti na to napsat jinýho, než to, že zatímco z tvého prvního příspěvku na mě dýchá něco jako že jsi divná, tak teď už to není pocit, ale jistota. Ono nikdy to není ideální, ale pokud ti ani tohle nevyhovuje, tak jsi buď měla zůstat v práci a na mateřskou měl jí tvůj chlap nebo si najít místo chlapa raději ženskou.
Z prvního příspěvku to vypadalo, že je přítel gaučový povaleč a flákač. Teď z tebe leze, že občas hlídá a maká kolem domu. Má koníčky atd. Myslím, že to vidíš moc černě, protože jsi teď unavená a přetažená. Až si odpočneš, tak bude líp. Klidně bych i část nervů přisuzovala těhu hormonům.
Zkus si v klidu sednout a popřemýšlet, kolik toho oba dva děláte a kolik máte oba dva volna. Jestli je to opravdu takový nepoměr, že nenecháš chlapovi chvilku pro sebe nebo se ti to jen zdá. Vždyť si psala, že máš hlídací babičky. Co děláš, když ti hlídají dítě a jak často hlídají?
U nás byl na mateřský manžel a já chodila do práce. Přijde ti něco v nepořádku na tom, že jsem přišla z práce a šla jsem krmit, oblékat, chovat, na hřiště a podobně? Fakt jsem si měla hodit nohy na stůl a čekat, že mě budou obskakovat? ![]()
Jinak chci dodat, že přes léto měl spoustu práce - to jsem neřekla ani slovo, ale teď v zimě to tak žhavý není. On nechodí do práce ráno v sedm a nevrací se ve čtyři, ale chodí od šesti do šesti (buď v noci nebo ve dne), pak má dva nebo tři dny volno. Tzn. že když má krátkej tejden, tak má 5 dní volno, dost často si v tomto termínu bere dva dny dovolenou, takže má volno celý týden … tak asi blbě přepokládám, že za ten týden - tedy aspoň jednou měsíčně by mohl jít s malým ven, určitě by jim to obou prospělo, aby si na sebe zvykli … Nechci po něm, když příjde domů po práci krmit malýho, ale když má volno a nedělá celej den např. dříví - je venku třeba jen hodinu - dvě (to stejně začne tak v jednáct, takže celej den to neni), tak jsem přepokládala, že se s malym bude snažit víc bejt, pak by určitě nebyl takovej mamánek …
To je jedno, neřeště mě, asi přehánim, jdu spitovat svědomí, možná vše fakt vidim moc černě …
Ale i tak moc díky za příspěvky!!! ![]()
Zakladatelka
A mluvila jsi s ním o tom? Že máš pocit, že s malým tráví málo času a že bys potřebovala, když má ten týden volna, aby ti víc pomáhal. Dopoledne ať si třeba dělá co chce a odpoledne, aby si vzal malého ven nebo si s ním hrál doma. Prostě si to nějak společně rozvrhnout a domluvit se na nějakém kompromisu, který bude vyhovovat oběma.
Ahoj, tak skoro jako kdyby jsi psala o nas. U nas hodne pomohlo, kdyz jsem nasla praci na 2 hod 2× tydne na 2 mesice a dite musel hlidat manzel. Postupne si s nim vytvoril vztah. Postupne jsem to podporovala vic a vic ( i kdyz casto ta pece o dite byla dost priserna:-)) a ted uz se spis hadame, kdo s malym pujde ven:-)
Zkratka v tvem pripade mi prijde, ze manzel nema vubec vztah k diteti (spis nevi, co s nim, ale urcite ho ma rad). Tak to nejak narafic, at je s nim nejdriv chvilku a pak vic a vic. Hodne to podporuj. Vypravej, co umi, predvadej, ukazuj, co maleho bavi - a vubec nejlespi proste se vymluv, ze potrebujes zmizet at hlida. Pokud dite place, kdyz vi, ze jsi vedle, tak radsi nebud doma (to musi byt pro chlapa fakt neprijemny, kdyz dite rve, ze radsi mamu).
Kdyz uz je to u vas tak vyhrocene, tak bych s nim nejake zasadni reci moc nevedla. Spis ho informovala, za 2 dny budu potrebovat od yx hod pohlidat, hodi se ti to…?
Ted zacina hezky vek, kdy uz je dite akcnejsi. To uz zacina byt pro tatinky zajimavejsi.
Ještě mě napadlo, co takhle si najít nějaké cvičení, plavání a těhu masáže a začít tam pravidelně chodit, aby tatínek hlídal. Pak si občas naplánovat nákupy, kafíčko s kamarádkou. Prostě odejít a nechat chlapi svému osudu.
Michelin píše:
Tak já nevím, co ti na to napsat jinýho, než to, že zatímco z tvého prvního příspěvku na mě dýchá něco jako že jsi divná, tak teď už to není pocit, ale jistota. Ono nikdy to není ideální, ale pokud ti ani tohle nevyhovuje, tak jsi buď měla zůstat v práci a na mateřskou měl jí tvůj chlap nebo si najít místo chlapa raději ženskou.
Nevím, ale mám pocit, že moc asdi neznáš stres ženy s malým ubrečeným dítětem, kolem kterého máš práci skoro 24 hodin, nemáš čas se najíst, dojít na záchod nebo si umýt vlasy. Já tohle znám moc dobře a to, že chlap chodí do práce neznamená že doma nehne ani prstem. já bych mu nakopla prdel a bylo by. taky že jsem to udělala. a myslím že jsem udělala dobře. Našla jsem mnohem lepšího čklověka a i kcizímu se chvá lépe, než se choval jeho vlastní táa!!! ![]()
Anonymní píše:
Jinak chci dodat, že přes léto měl spoustu práce - to jsem neřekla ani slovo, ale teď v zimě to tak žhavý není. On nechodí do práce ráno v sedm a nevrací se ve čtyři, ale chodí od šesti do šesti (buď v noci nebo ve dne), pak má dva nebo tři dny volno. Tzn. že když má krátkej tejden, tak má 5 dní volno, dost často si v tomto termínu bere dva dny dovolenou, takže má volno celý týden … tak asi blbě přepokládám, že za ten týden - tedy aspoň jednou měsíčně by mohl jít s malým ven, určitě by jim to obou prospělo, aby si na sebe zvykli … Nechci po něm, když příjde domů po práci krmit malýho, ale když má volno a nedělá celej den např. dříví - je venku třeba jen hodinu - dvě (to stejně začne tak v jednáct, takže celej den to neni), tak jsem přepokládala, že se s malym bude snažit víc bejt, pak by určitě nebyl takovej mamánek …
To je jedno, neřeště mě, asi přehánim, jdu spitovat svědomí, možná vše fakt vidim moc černě …
Ale i tak moc díky za příspěvky!!!Zakladatelka
Určitě nepřeháníš, já ti rozumím, ale asi je to tím že nemá k němu vstah. Zkus to nějak řešit, takhle s toho jinak s dvěma špunty zcvokneš.
Ahoj trošku mi to připomíná mojí situaci před třemi lety. Tatínek teda malého má a měl rád, ale teprve nedávno se mi svěřil, že ho ty miminka moc neberou a že už teď, když dětátko brebtá a říká moudra 4-letý, je to o dost lepší. Situace se mohu napsat otočila o 90stupnů. Když se malý narodil, hodně těžce nesl, že už není jenom on. Taky mi řekl, že se cítil raději v klidu v práci, než doma. Ted už se na nás domů těší. Ještě si vzpomínám, jak jsem po císaři tahala těžkou vaničku s vodou, aby se malý mohl vykoupat včas a nemusel čekat ospinkaný do té doby, než tatínkovi skončí zprávy. Bylo to těžké. Babičky 100km daleko a já si připadala naprosto sama a osamoceně. Byla jsem doslova udřená. Chvíli se o mě pokoušel syndrom vyhoření. Váš manžel má ještě ke všemu noční - je taky nejspíš utahaný. Zkuste zapojit babičky, nebýt na všechno sama, vždyt přece čekáte druhé a budete pomoc potřebovat. Dobře se mi to radí, což???!!!! ![]()
Proč by proboha zakladatelka měla být divná,když chce,aby se i partner podílel na výchově syna či „pomoci“ v domácnosti.Píšu pomoci v uvozovkách,protože domácnost je obou. Já na jedné straně chápu,že ona je na MD a on pracuje,ale to přeci neznamená,že okolo péče o syna nehne prstem!Navíc dítě potřebuje oba rodiče a to nejen na gauči.A když je dítě nemocné,no tak to snad není ani o čem se bavit,že by si měli rodiče vzájemně pomoct.
A michelinono to nebude jen o té MD.Protože ani trochu nevěřím tomu,že chlap,který se po dobu mateřské o dítě takřka nestará nebo se s ním nezabývá.Pak po nastoupení matky do práce najednou otočí o 180 stupňů a začne být plně se věnujícím otcem,který doma i vytře nebo umyje nádobí.To není o práci,ale o přístupu.
Ahoj,
tady po dlouhé době zakladatelka. Asi si jdu zanadávat, postěžovat, mám vztek, třeba mě někdo pochopí. Situace podobná, jako minule. Máme doma mimčo půl roku a staršímu je teď 2 a čtvrt. Byli tu problémy s tchýní a i s přítelem, vygradovalo to, že jsme se koncem srpna na měsíc odstěhovali. Po měsíci jsem se s dětmi vrátila. S tchýní (bydlí s námi) to jde, s přítelem to bylo supr i mi dost pomáhal doma, časem sice míň, ale staršímu se věnuje a tak, prostě jsem byla spokojená. V neděli starší syn dost střevní chřipku, zvracel, tři dny měl horečky, zesláblej, nemohl ani sedět. Mičo kojim, samozřejmě se v noci vzbudili nastejně, takže jsem musela budit chlapa. Ok, je to chlap, budila jsem ho třeba na 6×, nakonec vstal a nadával, ale budiž, brala bych to, kdyby nechytla do toho taky střevní chřipku s horečkama a ještě mi nenatekla půlka obličeje od moudráku. Furt jsem poslouchala, že se nevyspal (vstával max 2×) a jen aby to nechytil, že má jít ve st a ve čt do práce. Chápu, že to má náročný, ale musí mi přeci pomoct, těžko se postarám o dvě děti, ještě se střevníma potížema a horečkou. I přes den ho obtěžovalo ohřát čaj, něco podat atd. Mrzí mě to, ale on je prostě takový, asi ho nezměnim. Ale včera malej poprvý jedl, i vypadal líp, měl zájem o hračky a tak. Večer jsem při uspávání s malym usla, vzbudim se v deset, chlap nikde, vyhasnuto v kamnech, žádný dříví (když se netopí, máme tu ráno 17 st). Hledala jsem ho, nakonec jsem se ptala jeho mámy. Nevěděla. Nakonec asi usoudila, že sedí v hospodě kousek od baráku, tak tchán za nim šel, aby si s nim promluvil. V jedenáct dorazil domů, krapet nalitej, jsem to nevydržela a vynadala mu, jak si to přestavuje odejít, neříct kam, nechat mě tu s nemocným dítětem a kojencem samotnou. Od té doby se se mnou nebaví. Co myslíte, přehnala jsem to, nic strašnýho neudělal?
Všem díky. Já to píšu jen vám - s těma plínkama, jeho samozřejmě chválím a když ho hlídá (jednou za měsíc, když jdu k dr), tak mu říkám, jak to skvěle zvládli, i když to většinou není pravda … Jenže od malička jsem ho krmila jen já, přebalovala, utěšovala, uspávala, takže teď, kdy by to táta možná i dělal, tak to malý odmítá. Copak se můžu sebrat a jít spát či vařit, když slyším dítě bušit na dvěře a křičet máma?? Přítel dělá spoustu věcí okolo baráku včetně dříví, takže ten čas tolik pro malého nemá, ale když jsou dny, kdy nic nedělá, tak je např. půl dne u televize místo aby byl s nim a já mohla něco dělat. Sem tam ho vyženu, jenže za chvíli mi malýho přinese, že chce být se mnou …
Po práci na vycházku jít nemůže, když má volno, tak buď dělá dříví, nebo je doma. Kolikrát jsem mu i řekla, ale on jde jedině když to není nutný …jinak řekne, že nemá čas (kdyby chtěl, našel by si ho, samozřejmě že nedělá furt dříví, ale do toho si vpasuje nenápadně svý koníčky, návštěvy kamarádů apod).
Já se snažila po dobrym, jenže efekt nulovej … takže teď je to ve fázi, kdy se furt hádáme, já jsem na něj i hnusná, jenže, když ho vidím - jako dnes - malej neměl horečku, ale pro změnu podchlazenej, já tu lítám jak magor, když mu řeknu, aby ho pohlídal, má ho 5 minut, pak ho dá na zem a jde si dělat snídani (já nenasnídaná, v kalhotkách, v ložnici posraná plína …) a pak si lehne na gauč a pospává dvě hodiny … nakonec mě seřve, jaktože malej nešel spát dřív, že padá … no vyjela jsem na něj … řval na mě před malým, ať držim hubu, nebo mi přes držku, že těch keců má za poslední měsíc dost …
Teď pokus o rozhovor, neřekl mi půl slova a uraženě odešel. Jen že se tři dny nevyspal - ale dítě s horečkou ho nezajímá nebo co?
Vůbec se mi už nechce nic řešit, nejradši bych se sebrala a na nějakej odešla, ale na tohle jsem moc srab …
Jinak ty babičky mám a jsem ráda, to jo, myslela jsem, že jsem na všechno sama tak - že k tomu nemám to milující partnera a tátu …
Zakladatelka