Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak měla pravdu máma? Manžel snad věří tobě a ne tchyni? Já bych ji to řekla
kamarádku zkus přes net.
@Bubla Bůčková
Věří, nicméně sám nikoho nemá, takže byl svým způsobem rád alespoň za ni a snažil se ty řeči přecházet.
Spis řeším sebe, jak se z toho vzpamatovat.
Ale ano, řeknu jí to, držet to v sobě nemůžu.
@lemouriska No asi tak, lide jsou svine
A svini muze byt i vlastni matka.
Venuj se sve rodine (manzel a dite) a na nejaky cas se izoluj od matky. Proste ji neotevres, az prijde. Anebo v dobe, kdy chodi, bez ven na prochazku. Uvidis, zda vam (tobe a manzelovi) pak nebude lepe.
Co se tyce kamaradek, to je bezne, ze se prichodem deti kamaradstvi prerusi. Ono se casem zase muze obnovit (az budou i ony mit deti) anebo najdes jine (materska centra, detska hriste apod.).
@lemouriska píše:
@Bubla Bůčková
Věří, nicméně sám nikoho nemá, takže byl svým způsobem rád alespoň za ni a snažil se ty řeči přecházet.
Spis řeším sebe, jak se z toho vzpamatovat.
Ale ano, řeknu jí to, držet to v sobě nemůžu.
A co říká, že blbě vařis nebo že si nevěrná? A proč by tě kvůli tomu opouštěl? To týrání má na svědomí matka? Utnula bych kontakt a počkala na její lítost a omluvu, upřímnou ne hranou samozřejmě. Jste rodina s miminkem, co víc potřebujete? Nějakou pošahanou „bábu“? Nepromarni svůj čas s miminkem, práce, kamarádi, zábava zase za dva roky budou.
@Bubla Bůčková
Občas blbosti jakože jsem řekla něco, co bych v životě neřekla, občas ale i věci, které tady ani nechci rozebírat. Přitom podobné věci říká mně o manželovi! Když to takhle po sobě čtu, je to docela psycho, ta faleš.
Týrání bylo ze strany otce a pak nevlastního otce, týraná jimi byla i ona.
Omluvy se nedočkám, to vím předem. Maximálně se bude snažit nějak navázat kontakt (jak se má malý atd)
Mám docela podobný příběh, taky matka modla, taky domácí násilí jako dítě a taky se ukázalo, že je to svině, která mě pomlouvá. NE tedy před mým manželem, to ani nezkusila, ale před sourozenci a ty sourozence zase přede mnou a to všechno dost odporným a nevybíravým způsobem, v hrozně citlivých záležitostech. Prošla jsem si dlouhou cestu, to zklamání, jak mi to mohla udělat, jak já jí bránila, no, hrůza. Totálně mi to rozvrátilo hodnoty. Matka je prase, neštítí se ničeho, co se týče pomluv. No, dneska jsem po cca 6 nebo 7 letech od zjištění této skutečnosti a jsem dost jinde. S matkou jsem ve styku, občas jí to omlatim o hlavu, když to vyplave, ale ve vztahu k okolnímu světu jsem v pohodě. Mám problém jen s ní, odstřihnout ji nechci kvůli dětem a svině nesvině, je to přeci jen matka. Ale už jí nevěřím, tak blbá už nebudu, že bych si s ní nabila hubu znova. Držím ti palce. Dá se to překonat. ![]()
Vstup do psychoterapie - všechna ta stará bolest se dá vyčistit a zbavit se jí. Jen potřebuješ mít odvahu jít na první setkání a mluvit s cizím člověkem o tom, co tě trápí. Hledej terapeutku ženu, aby ti nepřipomínala otce či otčíma.
Neznamená to že jsi blázen, ale že tím, že si měla dětství naprd, tak si sebou neseš zátěž věcí, za které nemůžeš, ale které ti ubližují. A cestou jak se jich zbavit je porozumět jim a otestovat si na bezpečném cvičném vztahu, že jde reagovat jinak, a že to nepovede ke katastrofě.
vážně to může pomoci.
držím palce.