Ztráta chuti do života

Anonymní
10.7.21 18:22

Ztráta chuti do života

Ahoj. Jdu se sem vypovídat a přečíst si vaše rady. Je mi 27 let, mám přítele už 8 let, spolu máme dvouletou dcerku.
Poslední dobou (vlastně je to už docela dlouhá doba), mám pocit že nemám vůbec chuť do života. Samozřejmě se naplno věnuji dcerce a dávám jí všechno podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, postaráno o ní je jak nejlépe umím. Ale nejsem šťastná. Je pro mě utrpení vylézt ráno z postele a začít něco dělat. Myslím si že problém bude i v tom že nemám žádné koníčky. Strašně bych potřebovala něco svého, k čemu uteču když se nebudu cítit dobře. Ale není kdy, přítel je pořád v práci, kromě víkendů a to se věnuji rodině, hlídání nemám, protože babičky jsou daleko a chodí ještě do práce, takže času moc taky nemají. Přítel jezdí domů z práce kolem šesté večer, takže přijede, já ještě něco rychle udělám během toho co si hraje s malou, nachystám všem jídlo, jdu se osprchovat, vykoupat malou, pak ji jdu uspat. Usíná kolem deváté, takže moc času na sebe pak nemám…a takhle každý den. Nebaví mě starat se o domácnost, vařit, nic…nikdy jsem nebyla úplně ten typ co pořád uklízí a má pořád uvařené, ale zvládala jsem to docela v pohodě. Zatímco teď mám prostě odpor. Jsem prostě psychicky vyčerpaná a nevím co dál. Hrozně bych to chtěla změnit, najít si koníčky a věnovat se i sobě, ale zároveň nemám vůbec sílu něco měnit. Jsem čím dál víc uzavřená do sebe, už se mi nechce mluvit ani s přítelem. Myslíte že by mi mohla pomoct nějaká terapie? Byla jsem jednou u psycholožky ale přišlo mi že vůbec nepochopila co se jí snažím říct. Akorát mi opakovala pořád dokola ať si užívám každou chvíli a podobné věci, ale to se dělá těžko když jsem ze všeho znechucená :roll: no už jsem asi napsala dost, ráda si přečtu vaše rady a zkušenosti. A.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
500
10.7.21 18:32

Můj muž je pořád v práci, hlídání i když bych mít mohla, tak nevyužívám (nepodporuji moc přístup mých rodičů). Našla jsem se v tom podnikat vše i s dětmi - výlety, výšlapy, sport… dnes je tolik „pomůcek“ které toto usnadňují. Našla jsem se v tom, kolik hradů a kopců dokážeme zdolat apod… Plus tedy podnikám, máme s manželem pension, teď mě čekají tři týdny táborů organizovaných mnou… ale to je už věc druhá.
Co se zkusit zaměřit tím směrem, aby tě dcera neomezovala, ale rozvíjela? :wink: ❤️

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1398
10.7.21 18:36
@Anonymní píše:
Ahoj. Jdu se sem vypovídat a přečíst si vaše rady. Je mi 27 let, mám přítele už 8 let, spolu máme dvouletou dcerku.
Poslední dobou (vlastně je to už docela dlouhá doba), mám pocit že nemám vůbec chuť do života. Samozřejmě se naplno věnuji dcerce a dávám jí všechno podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, postaráno o ní je jak nejlépe umím. Ale nejsem šťastná. Je pro mě utrpení vylézt ráno z postele a začít něco dělat. Myslím si že problém bude i v tom že nemám žádné koníčky. Strašně bych potřebovala něco svého, k čemu uteču když se nebudu cítit dobře. Ale není kdy, přítel je pořád v práci, kromě víkendů a to se věnuji rodině, hlídání nemám, protože babičky jsou daleko a chodí ještě do práce, takže času moc taky nemají. Přítel jezdí domů z práce kolem šesté večer, takže přijede, já ještě něco rychle udělám během toho co si hraje s malou, nachystám všem jídlo, jdu se osprchovat, vykoupat malou, pak ji jdu uspat. Usíná kolem deváté, takže moc času na sebe pak nemám…a takhle každý den. Nebaví mě starat se o domácnost, vařit, nic…nikdy jsem nebyla úplně ten typ co pořád uklízí a má pořád uvařené, ale zvládala jsem to docela v pohodě. Zatímco teď mám prostě odpor. Jsem prostě psychicky vyčerpaná a nevím co dál. Hrozně bych to chtěla změnit, najít si koníčky a věnovat se i sobě, ale zároveň nemám vůbec sílu něco měnit. Jsem čím dál víc uzavřená do sebe, už se mi nechce mluvit ani s přítelem. Myslíte že by mi mohla pomoct nějaká terapie? Byla jsem jednou u psycholožky ale přišlo mi že vůbec nepochopila co se jí snažím říct. Akorát mi opakovala pořád dokola ať si užívám každou chvíli a podobné věci, ale to se dělá těžko když jsem ze všeho znechucená :roll: no už jsem asi napsala dost, ráda si přečtu vaše rady a zkušenosti. A.

No to je teda zvláštní, ta reakce psycholožky, nebyla to spíš nějaká „koučka“?
Já bych pychologickou pomoc nepodceńovala, zkusila bych jiného psychoterapeuta. To, co ti řekla, je coby reakce na tebou popsaný problém, fakt divný :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.7.21 18:40

@krukynka to je přesně to, že od toho co mám dcerku, tak mi přijde že mě to omezuje v mnoha věcech. Já vím že to zní hrozně…dcerku miluju, udělám pro ni vše na světě, ale nějak jsem zapomněla na sebe :? Přijdu si hrozně že jsem vůbec napsala že mě dcerka omezuje. Ale svým způsobem to tak je. A taky jsem omezená tím, že nemám papíry na auto a nikam se nedostanu a to je už můj problém. Papíry nemám protože se vůbec necítím na to, řídit auto a hrozně se toho bojím. Ráda bych to všechno změnila. Jen jsem zatím nepřišla na to, jak…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
10.7.21 18:42

@OpportunityNox byla to opravdu psycholožka, vlastně mi řekla že moje pocity jsou normální, má je spousta matek a ať si vychutnávám každou chvíli, někdy se na chvíli zastavím a prožívám ten okamžik :roll: fakt to zní jak od nějaké koucky, ale byla to fakt psycholožka.

  • Citovat
  • Nahlásit
1777
10.7.21 18:54

Co zkusit začít zase pracovat, třeba jen na zkrácený úvazek? Mě to třeba strašně po mateřské nakoplo a chodím tam ráda. Samozřejmě záleží, co děláš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3465
10.7.21 19:18

Tak nemusíš podnikat náročné koníčky, stačí třeba dceru vypustit na hřišti/zahradě a číst si. Nebo najít něco, co vás bude bavit obě (u nás od roka a kousek například jóga, pečení, plavání, divadlo pro mrňavý děti…), takový to mrcasení se kolem domácnosti a stavění kostek s dítětem mě nikdy nebralo, to bych byla v háji taky :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32627
10.7.21 19:20
@Anonymní píše:
Ahoj. Jdu se sem vypovídat a přečíst si vaše rady. Je mi 27 let, mám přítele už 8 let, spolu máme dvouletou dcerku.
Poslední dobou (vlastně je to už docela dlouhá doba), mám pocit že nemám vůbec chuť do života. Samozřejmě se naplno věnuji dcerce a dávám jí všechno podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, postaráno o ní je jak nejlépe umím. Ale nejsem šťastná. Je pro mě utrpení vylézt ráno z postele a začít něco dělat. Myslím si že problém bude i v tom že nemám žádné koníčky. Strašně bych potřebovala něco svého, k čemu uteču když se nebudu cítit dobře. Ale není kdy, přítel je pořád v práci, kromě víkendů a to se věnuji rodině, hlídání nemám, protože babičky jsou daleko a chodí ještě do práce, takže času moc taky nemají. Přítel jezdí domů z práce kolem šesté večer, takže přijede, já ještě něco rychle udělám během toho co si hraje s malou, nachystám všem jídlo, jdu se osprchovat, vykoupat malou, pak ji jdu uspat. Usíná kolem deváté, takže moc času na sebe pak nemám…a takhle každý den. Nebaví mě starat se o domácnost, vařit, nic…nikdy jsem nebyla úplně ten typ co pořád uklízí a má pořád uvařené, ale zvládala jsem to docela v pohodě. Zatímco teď mám prostě odpor. Jsem prostě psychicky vyčerpaná a nevím co dál. Hrozně bych to chtěla změnit, najít si koníčky a věnovat se i sobě, ale zároveň nemám vůbec sílu něco měnit. Jsem čím dál víc uzavřená do sebe, už se mi nechce mluvit ani s přítelem. Myslíte že by mi mohla pomoct nějaká terapie? Byla jsem jednou u psycholožky ale přišlo mi že vůbec nepochopila co se jí snažím říct. Akorát mi opakovala pořád dokola ať si užívám každou chvíli a podobné věci, ale to se dělá těžko když jsem ze všeho znechucená :roll: no už jsem asi napsala dost, ráda si přečtu vaše rady a zkušenosti. A.

Nepomohlo by třeba 1× za týden na dvě hodiny někam vypadnout z domu? Klidně jen bloumat po obchodech, sedět v parku a listovat v knize, dát si kávu a v klidu ji vypít?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.7.21 19:26
@Anonymní píše:
@OpportunityNox byla to opravdu psycholožka, vlastně mi řekla že moje pocity jsou normální, má je spousta matek a ať si vychutnávám každou chvíli, někdy se na chvíli zastavím a prožívám ten okamžik :roll: fakt to zní jak od nějaké koucky, ale byla to fakt psycholožka.

Ale tak já myslím, že opravdu tyto pocity má mnoho matek. Jsem jednou z nich, ale nenapadlo by mě kvůli tomu vyhledat pomoc. Taky jsem na dítě víceméně sama, manžel v práci, dodělával školu, do toho jsem podruhé těhotná, jsem omezená, že nemůžu první dítě nosit kvůli krvácení, takže je to náročné. Čas pro sebe žádný, žádné hlídání. Žádné zážitky ani s dítětem, žádné kroužky atd. Ale beru to tak, že je to na přechodnou dobu, těším se na další dítě a na to, že časem se snad konečně trochu začnu věnovat sobě, posilovna, kamarádky atd. Ono to vše přijde.

A ještě dodám, jak jsi psala, že tě dcera omezuje, tak to není pravda. Byla to tvá volba mít dítě, tys ho počala a porodila. Ona si to nevybrala. A teď je na tobě se o ni postarat, jak nejlépe umíš, což děláš a je to dobře.

  • Citovat
  • Nahlásit
7529
10.7.21 19:26

Taky nemám hlídání, manžel pracuje ještě déle než ten tvůj a casto je na sluzebkach mimo. Ano dítě je omezení a musí se mu vše přizpůsobit, ale to neznamená, že nemůžeš žít. Můžeš vzít malou na sedačku na kolo/vozík. Můžete jít do bazénu, na výlet. Prostě ráno vypadnout ven a vrátit se až večer. Já pri dětech vystudovala další školu. Prakticky bez hlídání, učila a psala jsem práce v noci. Byl to oser, ale zároveň můj únik od stereotypu. Prostě si něco najdi a jdi za tím, hledej cesty.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.7.21 19:31

@Blue2 už jsem o tom přemýšlela. Akorát moc nemám možnost dát dceru někam do jeslí a do školky mi ji u nás takhle brzo nevezmou :?
@Lily Evans zahradu nemáme, jsme v bytě. Hřiště teda máme u bytovky, ale u nás to bohužel není tak že ji vypustím a mám klid, musím za ní pořád běhat :roll: jinak by si něco udělala..jóga by mě bavila, jen si nedovedu představit že by dcera semnou v klidu cvičila jógu :lol: ale jako za pokus to stojí, kdyby to vyšlo tak by to bylo fajn :palec:
@Russet myslím si že by mi to pomohlo, mít prostě chvilku pro sebe, aby mě nikdo nerusil.

  • Citovat
  • Nahlásit
12692
10.7.21 19:40

Nechtej menit vsechno najednou.

Zacni treba tim, ze kazde utery predas v sest priteli dceru, vezmes kolo a pojedes se na hodinu projet, kamkoliv. I kdyz se ti nebude chtit.

Pak pridas jeste ctvrtky, pak to prodlouzis na dve hodinky.

Melo by ti to pomoct se trochu vzpamatovat, odrazit, dal se uvidi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
520
10.7.21 19:42

Jsem o rok starší, děti dvě školní a mám teď poslední dobou taky úplnou ztrátu chuti do života. Ale je pravda, že u mě to bude asi hlavně partnerem, necítím se ve vztahu s ním šťastná. Ať je ti brzy líp :hug: :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2626
10.7.21 19:43

Mně moc pomohlo jít na pár hodin týdně do práce. Sice jsem za chůvu dala skoro to, co jsem vydělala, ale měla jsem pocit, že nejsem jen máma od dětí, uklízečka a kuchařka. Sice to byl občas frmol, ale cítila jsem se lépe, než když jsem byla jen doma s dětmi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
32627
10.7.21 19:43

Vem to postupně. Možná si bez písklete budeš ze začátku připadat jak bezruká. Zkus to, domluv se doma, ať ti malou pohlídá a vypadni z domu. Užívej si to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat