Celkové hodnocení porodnice:
Obě své děti jsem rodila u nás v Chomutově. Děti jsou od sebe 6 let.
Už když jsem šla rodit prvního, hodně ženských mě od CV porodnice zrazovalo. Já však chtěla rodit v místě bydliště kvůli návštěvám. A rozhodně jsem si nemohla stěžovat. Péče výborná, příjemní lékaři i sestry. Doktor, co mě rodil, byl milý, měl pochopení pro prvorodičku, co je vyplašená a ochotně zodpověděl veškeré mé otázky. Když se malý narodil, byla jsem pochválená, jak jsem byla šikovná a statečná (nekřičela jsem oproti jiným maminkám).
Takže když jsem šla rodit podruhé, má volba byla jasná. Jenže to už jsem tak spokojená nebyla. Personál se z velké části změnil. Sestry příjemné, ale doktoři dost neosobní. A přímo na porod nevzpomínám ráda. Chtěla jsem epidurál. Byl mi slíben, ale v závěru mi ho nedali (věnovali se jiné rodičce a když se vrátili ke mně, prý už na něj bylo pozdě). Brečela jsem jim tam bolestí.
Doktor u mě vůbec nebyl, jen asistentka. Poprosila jsem, zda můžu do sprchy. Vyhověla mi a řekla, že když budu chtít, napustí mi horkou vanu, až vylezu ze sprchy. Přestože jsem ve sprše byla sotva dvě minuty, poté mi už vanu odmítla napustit, že se bojí, abych jí neporodila do ní. Na sál mě ale ještě vzít nechtěla, že je prý dost času, nejsem otevřená (to si docela protiřečí - na sál je čas, ale ve vaně bych mohla porodit). Poprosila jsem o léky na utišení bolesti. Odpověděla, že by mi je sice mohla dát, ale že bych pak byla unavená a špatně by se mi rodilo. I když jsem si je i přesto přála, odmítla mi je dát.
Stále jsem se neotvírala, a tak mi dala injekci, abych se otevřela. Brzy mě bolesti začaly nutit tlačit a asistentka mi vynadala, že ještě tlačit nemám. Snažila jsem se jí vysvětlit, že je to taková bolest, že prostě musím (vzhledem k nízkému věku asistentky myslím, že ona sama děti ještě nemá a netuší, že nelze tlačit, když máte již silné stahy). Sedla si ke stolu, pila si kávičku a psala něco do papírů a mě tam nechala skuhrat v bolestech. Už jsem cítila, jak se miminko dere ven, tak jsem jí řekla, aby mě vzala na sál. Ne moc ochotně řekla „Tak pojďte“.
Na porodní posteli do mě sáhla a řekla, že už cítí vlásky miminka, ale že stejně ještě rodit nebudu a odešla opět ke stolu. Zavolala jsem ji zpět, že už prostě musím tlačit, že se to nedá vydržet. Opět znuděně přišla ke mně, sáhla do mě a řekla, ať zatlačím. Zatlačila jsem a ona „A jo, už rodíte“. Odešla a šla volat doktorovi, aby přišel. Ještě během telefonu jsem ji s pláčem volala zpět k sobě, že už cítím, jak malý leze ven. Tak přišla a řekla, že i když už leze ven hlavička, tak to nebude tak rychlé, ale že pokud si myslím, že mi to pomáhá, tak ať tlačím.
Nevzala si ani chirurgické rukavice. Zatlačila jsem jednou, vylezla hlavička. Zatlačila jsem podruhé a s šílenou bolestí vylezla ramínka, která ale zajela zpátky. Sebrala jsem poslední síly a zatlačila co nejvíc to šlo. Malý ze mě vysloveně vyletěl. Asistentka ho chytla do těch rukou a ukřivděně mi řekla „Vy jste zatlačila nějak moc! Ani jsem si nestihla vzít rukavice!“. V tom přišel doktor a se smíchem asistentce řekl „Proč mě voláš, když to zvládáš sama?!“.
Je pravda, že miminko se normálně odváží ze sálu hned potom, co se omyje a dá se matce na prso. Mně ho tam nechali celé dvě hodiny, co jsem tam musela po porodu ležet, protože jsem u porodu neměla partnera, tak ať tam nejsem sama.
Jak jsem tak ležela, dostala jsem šílené křeče do břicha (stahování dělohy do původní velikosti). Tak jsem hekala, i když nijak hlasitě a asistentka mi řekla, proč hekám, když už nerodím. Řekla jsem o bolestech a doktor se smíchem řekl, že je to právě ta děloha a ať si zvykám, že až budu kojit, bolest bude ještě silnější. Když mě pak převáželi na pokoj, asistentka mi řekla, že na to, že jsem rodila podruhé, křičela jsem jí tam jak prvorodička. Jenže já první porod přešla mlčky, bolesti se daly snést. Druhý porod bolel už hodně, ticho jsem nedokázala být, i když jsem se snažila.
Když jsem pak při propuštění dostala zprávu o porodu, nestačila jsem zírat. Dozvěděla jsem se, že u porodu byl přítomný lékař, a že jsem na svou žádost dostala léky na utišení bolesti. Řešila jsem to pak se svou doktorko a ta řekla, že ve zprávě lžou, protože jsou tím kryti. Kdybych si chtěla stěžovat, nejspíš to neuhádám. Partnera jako svědka jsem tam neměla, a oni byli dva - asistentka a doktor.
Takže má druhá zkušenost je spíš negativní (i když znám z vyprávění o jiných porodnicích mnohem horší zkušenosti). Ale má sestra šla do CV rodit 9 měsíců po mně a byla nadmíru spokojená. A podle vyprávění se tam zase pár věcí změnilo (například já neměla partnera u porodu kvůli částce 500 Kč, ale sestry manžel šel k porodu zadarmo, platil jen 100 Kč za jednorázový sterilní oblek). Takže vlastně nevím, jak to s naší porodnicí je.
.
)). Bez něj nikdy, s ním kdykoli 