Celkové hodnocení porodnice:
Své první dítě jsem rodila v květnu 2016. Dlouho jsem se rozhodovala mezi Opavou, Krnovem a nebo ostravskými Vítkovicemi. Všechny porodnice měly skvělé hodnocení, všechny uváděly, že je jejich prioritou přirozený porod a všechny mám v bezproblémovém dojezdu od domova. Nakonec jsem se i díky prohlídce porodnice rozhodla pro Opavu. PA na prohlídce vychvalovala lékaře, sály, vybavenost porodnice, certifikát baby friendly, důraz na přirozené porody, na možnost zvolit si polohu, ve které chci rodit a na nově zřízenou laktační poradnu, takže jsem se po prohlídce začala na porod dokonce těšit.
Před porodem jsem samozřejmě absolvovala několik monitorů a prohlídek přímo v porodnici a všechen personál mi přišel neskutečně milý, takže jsem vůbec neměla obavy. Prcka jsem přenášela, takže jsme se s doktorem dohodli na vyvolání desátý den po termínu. Na vyvolání jsem nastoupila uvolněná, natěšená a bez obav. V 8:00 mi primář zavedl tabletu a čekalo se. Neotvírala jsem se, kontrakce žádné, ve 20:00 mi tedy sloužící lékař řekl, že další tabletu dostanu zase druhý den v 8 ráno a že mám jít spát.
Začínala jsem být mírně nervózní a už jsem pomalu začínala pociťovat bolesti. Doktor mě tedy vyšetřil a se slovy, že nejsem otevřená ani na půl prstu a že tedy rozhodně do rána rodit nebudu, mi nabídl injekci abych se vyspala. Sestřička mi injekci aplikovala kolem 22 hodiny večerní a já se v klidu uložila ke spánku. V půl 1 mě vzbudilo vlhko. Připadala jsem si jako ve snu, protože jsem byla oblbnutá uspávací injekcí, nemohla jsem ani vstát z postele, dokonce si ani sednout, byla jsem jak hadrová panenka. Naštěstí přišla sestra, která mi sdělila, že mi teda praskla voda a jedeme na sál. Naložila mě chuděra na vozík, protože jsem se nezmohla ani na krok, a vezla mě na monitor. Začínaly kontrakce, ale stále jsem byla zavřená na sto západů.
Do půl hodiny jsem byla na sále, stále bezvládná, PA informaci o tom, že mám sepsaný porodní plán zcela ignorovala, žádný můj požadavek nebyl vyslyšen, připadala jsem si fakt jako ve zlém filmu. Dostala jsem klystýr, sestra mě dotáhla na záchod a nechala mě tam, nevím jak dlouho jsem tam seděla, ale byla jsem tak oblbnutá, že mi to přišlo jako věčnost. Kontrakce sílily, sestra mě přesunula zpět na lůžko, přetočila mě na bok, píchla mi oxytocin (v porodním plánu jsem měla napsáno že ho odmítám), abych se začala otvírat. Epidurál, o který jsem prosila, jsem nedostala, polohu jsem si zvolit nemohla, protože podle PA se nejlíp rodí na boku, a já jen ležela a nemohla nic dělat. Pan doktor Smetansky, který měl zrovna službu, vypadal, že ho můj porod vyloženě otravuje, po prohlédnutí mi jen píchl zbývající vodu (což jsem v porodním plánu taky odmítala), dostala jsem další oxytocin a doktor odešel.
Porodila jsem kolem 4:30 ráno, z porodu si pamatuju jen tu šílenou bolest a bezmoc. Pupečník dotepat nenechali, malého mi hned odnesli a teprve potom mi ho položili na břicho a násilím mu otvírali pusu a rvali mi ho na prso. Já byla pořád jako ve snách. Doktor ke konci porodu přišel zpět, aby se podíval jak to jde, stál tam opřený o skříňku a pořád pozoroval hodinky, asi už měl na stole snídani. Třetí doba porodní trvala 45 minut, píchli mi další dvě injekce nějakého svinstva a aby placenta vyšla ven, ale byla přirostlá, což PA zjistila až po pořádném zatáhnutí za šňůru, kdy došlo k ruptuře placenty.
Najednou jsem všechny začala zajímat. Seběhlo se ke mě asi 5 doktorů, 5 sester, anestezioložka a rychle mě uspávali, aby mohli provést revizi. Na sále jsem prý byla hodinu a půl. Když jsem se vzbudila, už u mě naštěstí seděl MUDr. Fabian, který mi sdělil, že revize nebyla provedena pořádně a pořád mám v děloze zbytky, které snad ale odejdou samy.
Při porodu jsem přišla o víc jak litr krve a dva dny jsem ležela na transfúzích, než jsem se mohla začít starat o syna. Sestřičky z oddělení šestinedělí byly úžasné, a díky nim nemám na porodnici jen negativní vzpomínky. Sestry z dětského naopak byly postrach jedna vedle druhé. Mám prý blbé bradavky, neumím kojit, narvaly mi kloboučky a poraď si. Laktační poradkyně taky nemůže přijít, mám si za ní dojít sama. Úžasný přístup fakt…
Jediné díky patří panu Fabiánovi, který mě vyšetřoval i posléze a který jako jediný byl opravdu lidský, a také patří díky sestrám z odd. šestinedělí. Jinak pro mě byl porod a celkový přístup personálu jeden velký horor a už nikdy se do opavské porodnice nechci vrátit. Nejsem odborník, ale myslím si, že přirozený porod není o tom, že rodím vaginálně, ale především o tom, že se do něj nezasahuje medikamenty, takže se u mě nedá hovořit o přirozeném porodu. Příště si radši zajedu o něco dál do Krnova.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Tuny poporodních vložek, toaletní papír, jednorázové kalhotky.
Opravdu by všechny zasloužily metál!