Celkové hodnocení porodnice:
Na předporodním kurzu jsem se dozvěděla, že se před porodem (nebo vlastně při něm) vypisuje hromada papírů a mám na to být připravená. Když jsem chodila na monitory, ptala jsem se, zda by šlo něco vyplnit už doma, pročíst si to, připravit, aby to pak bylo „ještě letos“. Ne, nejde, musí se to vyplňovat na místě, jen si můžete donést nějaké anamnézy, alergie apod., napsané na papíru. Papír jsem donesla, nikdo ho nechtěl. O plán porodu jsem se ani nepokoušela, pouze jsem na onen papír napsala celkem slušně prosbu o bonding (pokud to umožní stav dítěte i mě, tak po nejnutnějším ošetření položit na břicho).
Porodní asistentky jsou tak nějak napůl. Část je úplně super, moc příjemná, a zbytek velmi arogantní, povýšený studený čumák. Samozřejmě jsem schytala na porod asistentku z té druhé skupiny - paní Grulichovou. Nepopírám, že porodům jistě rozumí, má to v malíčku, to všechno jistě ano. Ale připadala mi úplně bezcitná. Nepotřebuju nějaké chlácholení, nejsem malé děcko, ale ona byla opravdu velmi protivná. Její řeči ve smyslu: „No bóže, tak to bolí - některé matky jsou takové přecitlivělé“ mi opravdu příliš nepomohly. Kdyby řekla „Já vím, že to teď bolí, ale už brzo to bude za váma a budete mít miminko,“ řekla by prakticky totéž a člověka to prostě víc povzbudí. Neječela jsem jako siréna, jak vídám ve filmech, a přesto jsem si vyslechla, že s tím moc nadělám. No tak to bolí (s tím jsem samozřejmě počítala). Bolí to hodně moc, a když něco hodně moc bolí, tak to člověk zpravidla dá nějak najevo.
Těsně po narození dcery přišla novorozenecká sestra a se slovy: „Ona je trochu studená, vezmu ji dohřát,“ na tři čtvrtě hodiny s dítětem odešla. Dodnes nechápu, jak může být čerstvě narozené dítě studené, ale asi tomu jen dostatečně nerozumím - nejsem zdravotník. Pak ji donesla už zabalenou jak vánočku, takže bondingu jsem se už nedočkala. Přiložila k prsu na několik vteřin, a protože dítě není automat a nechytlo se okamžitě, tak prohlásila „Ona teď asi nechce,“ a konec.
V době mého porodu byla porodnice úplně narvaná, tak chápu, že jsou lidi napružení a přetažení, že není čas. Ale ono je to prostě dost důležité, ty první chvíle. Sestry jsem prosila, aby mi nějak pomohly s kojením, aby se mnou někdo poseděl tu chvíli, než se dítě napije, ukázal jak to má být… jenže „to absolutně nepřipadá v úvahu tady s každou sedět dvacet minut - víte, kolik vás tady je?!“. A jak to v porodnici nezačalo, doma už jsem to nevzkřísila ani s laktační poradkyní, odsávačkou, hektolitry čajů a polévek - všechno marné. Takže údaj o kojicích matkách, které to zvládají při odchodu z porodnice, mi připadá s tímto přístupem prakticky nemyslitelný.
Jsou tam dobré sestry, dobří doktoři, dobré asistentky, ale bohužel i pravý opak, který na mě zrovna z většiny vyšel. Dr. Feit byl vždy příjemný a profesionální, dětská lékařka, jejíž jméno bohužel neznám, byla taky fajn, ale bohužel jsou tam opravdu v menšině.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Jednoznačně neopakovat moji chybu tím, že se rozhodnete nečíst poučky o kojení a péči o novorozence a vyčkat rad personálu porodnice (myslela jsem si, že si zbytečně nebudu v hlavě dělat guláš, protože každý stejně říká něco jiného - a spolehla jsem se, že mě v tom přece nenechají).
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Partnera, nebo jakýkoliv doprovod pro případ, že schytáte některou z „velmi příjemných a citlivých“ asistentek. Pokud není po ruce partner, tak kohokoliv, hlavně tam nejít sama. Dál nějaké zařízení, na kterém si můžete vyhledávat rady o kojení apod. a nespoléhat na personál. Toaletní papír, kojicí čaj a v případě, že nechcete mít dítě pouze v košilce a plence, tak i oblečení. Miminka jsou v zavinovačkách, ale v mezičase při kojení apod. mají prostě holé nožky.
