StarDance poprvé opustila televizní obrazovky a na podzim vyrazila mezi své fanoušky. Ti šťastní, kteří sehnali lístky, zažili naživo svoje oblíbené páry a důmyslné choreografie, včetně překvapení a bonusových vystoupení. Jak se show přenesla z malého studia do velkých hal? A stojí živé turné opravdu za to?
Z obrazovky do haly
Formát StarDance je bezpochyby úspěšný – Česká televize jej vysílá od roku 2006 a show se objevuje v 61 zemích světa. Tour využívá potenciál soutěže a přenáší ji z obrazovky do velkých hal, což fanouškům umožňuje zažít ji úplně jinak. Mám štěstí na partnera, který nám lístky na Tour pořídil vloni pod stromeček. A tak jsme se začátkem října ocitli na večerním představení v Ostravě.
Atmosféra v obří hokejové hale byla elektrizující – světla, hudba a první kroky tanečníků nás okamžitě vtáhly do děje. Připomněla jsem si své dětství, kdy jsem si nahrávala všechny díly StarDance na VHSku, a pak si tance zkoušela stále dokola a dokola. Nyní jsem seděla mezi deseti tisíci nadšenými fanoušky a cítila ten stejný druh napětí a radosti, jaký přináší televizní přenosy – jen o poznání intenzivnější a živější. Vlastně jsme se všichni ocitli v jednom velkém obýváku. A všichni jsme posílali smsky svým favoritům.
Hvězdy, choreografie a tempo
Na pódiu se střídaly naše oblíbené páry i profesionálové – Tatiana Dyková a Petr Čadek, Jan Cina, Leoš Mareš, Oskar Hes, Jiří Dvořák a další. Některé choreografie byly opravdu dechberoucí, jiné působily mechanicky a znuděně. Zvláště na výkony Jirky Dvořáka, Leoše Mareše a Táňy Dykové jsme reagovali opravdu bouřlivě, tleskalo se dokonce ve stoje, zvláště po dechberoucím paso doble Táňy a Petra. Spontánně jsme komentovali každý detail, tipovali, jaké hodnocení od poroty páry dostanou. Vychutnávali jsme energii tance a hudby.
První část večera byla ale místy rozvleklá, tempo pomalé a některé momenty – hlavně pak warm-up trapného moderátora ještě před začátkem představení – působily trapně a nesmyslně. Hodnocení poroty bylo naprosto zbytečné a omleté, všichni dávali 9 a 10. Jediný, kdo byl schopný konstruktivní kritiky, byl Marek Zelinka. Za mě velice milé překvapení a doufám, že se v porotě uchytí i pro další řady. Druhá část (která už byla bez rozhovorů s moderátory) byla energičtější, svěžejší, ale místy zase působila zbytečně uspěchaně.
(Ne)autentický humor a hosté
Marek Eben a Tereza Kostková měli světlé chvilky, odvedli rozhodně profesionální výkon, ale jejich rozhovory působily bez nápadu, bohužel protahovaly dynamiku celého představení. Autentické narážky, komentáře a improvizace z televizních přenosů téměř zmizely, což vytvářelo dojem naučeného divadla.
O humor se starali Eben s Genzerem (a Marešem), ale nových a autentických momentů bylo málo. Hlavním novým prvkem Stardance je opěvování města, kde se show koná – jednoduché, pro masy diváků účinné. Mně to ale přišlo nadbytečné.
Co se týče hostů, v půlce představení jím byla Monika Absolonová, která kolem sebe měla opravdu perfektní tanečníky, včetně těch na zavěšených šálách, a tak jí člověk odpustil i falešné tóny ve výškách. A největším překvapením večera bylo vystoupení Tros Discotequos, které přineslo energii, humor i nadhled. Vojta Dyk zpíval naprosto úžasně! A vzhledem k tomu, že nakonec večerní představení po zásluze vyhrála jeho žena Táňa, mohu s klidem říct, že Ostravu dobyli Dykovi.
Praktické tipy a závěrečný dojem
Kdybych si mohla zpětně poradit, rozhodně na představení dorazím s větším předstihem, ne jen 20 minut před začátkem. Kvůli tomu nám úplně unikl doprovodný program, kam jsme se přes davy už nedostali. Naštěstí jsme se navečeřeli a napili předem a také si došli na WC, protože pak jsme se ze sedaček už další 3 hodiny nezvedli. Program byl nabitý a člověku by bylo líto o něco přijít. Jako tohle měli pořadatelé rozhodně lépe vychytat, i v divadle máte plánované přestávky.
Podcenila jsem rozhodně obutí a ošacení. Ne, že bych vyloženě šla ve velké večerní jako některé dámy, ale prostě sedět v hokejové hale na nepohodlném sedadle několik hodin v upnutých šatech není úplně komfortní. A při sestupech po strmých schodech zase oceníte, když nebudete obuté na jehlách.
Jsem strašně ráda, že jsem se na StarDance Tour dostala a mohla tu atmosféru zažít na vlastní kůži. Pro dlouholetého fanouška to zkrátka byl vrchol všeho. Jak konstatovala paní, která seděla za námi: „Tohle bylo to nejlepší, co jsem kdy viděla.“ A přesně s takovým pocitem jsem i z představení odcházela. Poctivé taneční výkony, energie a radost performerů hravě vyrovnaly všechny nedostatky. A kdo může říct, že dostal deseti tisíce lidí na zimní stadiony ve večerních šatech. No přece Marek Eben.
Pokud jste turné nestihli, Česká televize kromě Minut ze StarDance Tour chystá i silvestrovský speciál, který propojí to nejlepší z celé šňůry.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
