Anetky odchod
- Prázdná náruč
- swiftily
- 27.12.13 načítám...
Anetka byla omyl, ale milovaný omyl. Od dvou čárek na testíku jsem byla šíleně šťastná, že Kubíček bude mít sourozence, ale už v té doby, kdy se ukázaly čárečky na testíku, jsem cítila v sobě takový divný pocit. Pocit, že něco není v pořádku.
Gynekolog mi v 7.tt těhotenství potvrdil. Byla jsem neskutečně šťastná, ale šíleně jsem se bála, co se bude dít. Prvního syna mám nedonošeného. Od 10.tt se mi vlnilo bříško a byla to krása. Ještě jsem ji necítila, ale stačilo mi vidět to bříško, jak se vlní, a bylo mi krásně.
Ve 12.tt jsem podstoupila prvotrimestrální screening ve FTN a z ultrazvuku jsem vycházela už se slzama v očích. Verdikt lékaře zněl jasně - NT 4,1 mm, šíjové projasnění. Norma je 3 mm.
Uklidňovali mě, že to ještě nic znamenat nemusí. Po týdnu jsem se měla dostavit na výsledky krve. Tam verdikt byl 1:13 na DS (Downův syndrom). Co teď?
Ač jsem věděla, že není ještě vše ztracené, neskutečně jsem brečela. Představa, že bych měla přijít o miminko, byla šílená. Moc to bolelo už tehdy. Primář oddělení si semnou domluvil termín odběru z placenty ve 14.tt. Ten se bohužel nepovedl, tak čekání do 16.tt na amniocentézu. Pár dní před odběrem plodové vody jsem miminko začala cítit, jak dělá kotrmelce ve svém domečku. Bylo to krásné. „Velký“ bráška, 20měsíční Kubíček mi neustále pusinkoval bříško a sestřičku hladil.
Miminko si v bříšku začalo vesele kopat a já čekala na výsledky odběru plodové vody. Jednou takhle dopoledne zvoní telefon a na displeji se ukázalo GENETIKA. Zvednu to a z druhého konce se ozve hlas pana primáře, který říká: „Bohužel je to špatné. Downův syndrom se potvrdil. J e to teď na vás, jak s tím naložíte.“
Ihned jsem se rozbrečela a volala přítelovi. S ním jsme byli domluvení na ukončení, jestliže se to potvrdí. Klidně nás odsuzujte, ale skrze péči o takto postižené miminko bysme neměli čas na prvorozeného, nezvládali bysme psychicky, ani finančně.
Když o pár minut později volal opět pan primář, již jsme se dohodli na UPT.
Několik dní jsem probrečela a v 19.tt jsem šla na přerušení těhotenství. Nastoupila jsem v neděli 13.10.2013. Na příjmu jsem se ptala na pohlaví. Pan doktor mi ukázal papíry z laboratoře, kam byla odesílána plodová voda a bylo tam XX, což značí holčičku. Bylo to ještě horší. Šílené pocity, že za pár hodin přijdeme o naší vysněnou holčičku, kterou jsme si moc moc přáli.
Hned v pondělí ráno mi dali vyvolávačku, poté mi jen odtekla plodová voda a nic víc se nedělo. Dávali mi antibiotika, byla jsem na kapačkách a nějaké léky na krev mi dali. Nepovedlo se to. Tak byla opakovačka v úterý ráno. To mi dali vyvolávačku injekcí a asi 15 minut na to jsem začala mít kontrakce po 3 minutách. Kolem 10 jsem začala neskutečně krvácet. Sestřička s lékařem byli celý bez sebe, že tolika krvácím. Píchli mi něco na bolest do žilky a už volali na ARO, ať si pro mě přijedou, že musím okamžitě na sál. Kolem 12 mě probrali na pokoji a už jsem byla bez Anetky v bříšku.
Tak takhle nám odešla naše vysněná holčička. Před pár dny to byli 2 měsíce, co nás opustila. Měla jen nějakých 20 cm a 250 g, ale pro mě to bylo už miminko - a hlavně moje miminko. Stále to moc bolí.
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 4016
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1766
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 2252
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1207
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 673
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 5189
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1775
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1388
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1682
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4524
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...