Anetky odchod
Anetka byla omyl, ale milovaný omyl. Od dvou čárek na testíku jsem byla šíleně šťastná, že Kubíček bude mít sourozence, ale už v té doby, kdy se ukázaly čárečky na testíku, jsem cítila v sobě takový divný pocit. Pocit, že něco není v pořádku.
Gynekolog mi v 7.tt těhotenství potvrdil. Byla jsem neskutečně šťastná, ale šíleně jsem se bála, co se bude dít. Prvního syna mám nedonošeného. Od 10.tt se mi vlnilo bříško a byla to krása. Ještě jsem ji necítila, ale stačilo mi vidět to bříško, jak se vlní, a bylo mi krásně.
Ve 12.tt jsem podstoupila prvotrimestrální screening ve FTN a z ultrazvuku jsem vycházela už se slzama v očích. Verdikt lékaře zněl jasně - NT 4,1 mm, šíjové projasnění. Norma je 3 mm.
Uklidňovali mě, že to ještě nic znamenat nemusí. Po týdnu jsem se měla dostavit na výsledky krve. Tam verdikt byl 1:13 na DS (Downův syndrom). Co teď?
Ač jsem věděla, že není ještě vše ztracené, neskutečně jsem brečela. Představa, že bych měla přijít o miminko, byla šílená. Moc to bolelo už tehdy. Primář oddělení si semnou domluvil termín odběru z placenty ve 14.tt. Ten se bohužel nepovedl, tak čekání do 16.tt na amniocentézu. Pár dní před odběrem plodové vody jsem miminko začala cítit, jak dělá kotrmelce ve svém domečku. Bylo to krásné. „Velký“ bráška, 20měsíční Kubíček mi neustále pusinkoval bříško a sestřičku hladil.
Miminko si v bříšku začalo vesele kopat a já čekala na výsledky odběru plodové vody. Jednou takhle dopoledne zvoní telefon a na displeji se ukázalo GENETIKA. Zvednu to a z druhého konce se ozve hlas pana primáře, který říká: „Bohužel je to špatné. Downův syndrom se potvrdil. J e to teď na vás, jak s tím naložíte.“
Ihned jsem se rozbrečela a volala přítelovi. S ním jsme byli domluvení na ukončení, jestliže se to potvrdí. Klidně nás odsuzujte, ale skrze péči o takto postižené miminko bysme neměli čas na prvorozeného, nezvládali bysme psychicky, ani finančně.
Když o pár minut později volal opět pan primář, již jsme se dohodli na UPT.
Několik dní jsem probrečela a v 19.tt jsem šla na přerušení těhotenství. Nastoupila jsem v neděli 13.10.2013. Na příjmu jsem se ptala na pohlaví. Pan doktor mi ukázal papíry z laboratoře, kam byla odesílána plodová voda a bylo tam XX, což značí holčičku. Bylo to ještě horší. Šílené pocity, že za pár hodin přijdeme o naší vysněnou holčičku, kterou jsme si moc moc přáli.
Hned v pondělí ráno mi dali vyvolávačku, poté mi jen odtekla plodová voda a nic víc se nedělo. Dávali mi antibiotika, byla jsem na kapačkách a nějaké léky na krev mi dali. Nepovedlo se to. Tak byla opakovačka v úterý ráno. To mi dali vyvolávačku injekcí a asi 15 minut na to jsem začala mít kontrakce po 3 minutách. Kolem 10 jsem začala neskutečně krvácet. Sestřička s lékařem byli celý bez sebe, že tolika krvácím. Píchli mi něco na bolest do žilky a už volali na ARO, ať si pro mě přijedou, že musím okamžitě na sál. Kolem 12 mě probrali na pokoji a už jsem byla bez Anetky v bříšku.
Tak takhle nám odešla naše vysněná holčička. Před pár dny to byli 2 měsíce, co nás opustila. Měla jen nějakých 20 cm a 250 g, ale pro mě to bylo už miminko - a hlavně moje miminko. Stále to moc bolí.
Přečtěte si také
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 225
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 154
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 325
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 166
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 212
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 4139
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1586
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 255
Filosoficko psychologický průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 1557
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 628
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...