Brusinčata 83.díl od Haničky
- Rodičovství
- Jirina
- 26.07.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj brusinčata, protože mamka nemá žádné konkrétní téma, napíšu vám zase jednou já, jak si užívám léta. Kromě pár dní na vodě jsme pořád doma. Pro zpestření u nás týden byla prababička Pupu (tak jí s bráchou říkáme, abychom ji odlišili od babičky, které říkám Babija).
Mamka si naivně myslela, jak nás s Pupu vyšoupne na zahradu a sama si bude dělat takové náročné činnosti, jako zavařovat okurky (20 kilo pro nás a pak ještě 5 pro Pupu), dělat džem, podusit k zamražení houby, vyvařovat a péct skoro každý den koláč atd. No jo, na zahradu jsme se vyšoupnout nechali, ale jakmile se mamka chtěla vzdálit zpět domů a pokračovat v bohulibé činnosti, dělala jsem jí ze života peklo
)) Můj rekord byl asi 10 minut, kdy jsem vydržela bez otázky „kde je mamija", jinak jsem se hned sápala po schodech a tloukla na dveře a dožadovala se vstupu za maminkou domů. Mamka většinou nevydržela a vzala si mě domů - ovšem někdy už jsem byla tak uřvaná, že jsem stála mamce za zadkem a úpěnlivě ječela „kde je mamija, kde je mamija, mamijo vzít", že na mě maminka byla až zlá a dokonce mi nabacala na zadek
( No nakonec to zachránil letáček Tesca a zpívánky v televizi a zabavila jsem se a byl klid
)) Mamka říkala, že bych potřebovala maminkovsko-odvykací kůru, takže mě na víkend odložili k babičce a odjeli si sami pryč jen s Jírou. Já jsem byla samozřejmě vzorná, závislost jsem vyřešila po svém - slovo „mamija" jsem vyměnila za „babija", na mamku jsem celé dva dny ani nevzdechla, zato když se mi babička na metr vzdálila, ječela jsem stejně jako jindy
) V neděli jsem mamku uvítala řízným „maminka" včetně čerstvě natrénovaného „K". No jasně, že jsem se žádné závislosti nezbavila
)))
Opět jsme byli v taťkově zahradní hospůdce (teda není jeho, ale pracuje tam) na country. Zase jsem se tam vyznamenala a to hned dvakrát. Poprvé jsem se hnala dovnitř do hospody podívat na „panáky", jak říkám figurkám ve stolním fotbale. Mamka mě nechala vylézt celé schody do lokálu samotnou, protože věděla, že je vevnitř tatínek. Nicméně stejně měli místní štamgasti bžundu - představte si, když se mrňous jako já vbatolí do hospody a už ve dveřích křičí „panáky, panáky"
)) Celou dobu jsem byla hodná, až pak jsem lezla k mamce na lavici a nosila jí kamínky, a to tak dlouho, než jsem šlápla do prázdna a po hlavě zahučela pod stůl na zem. Sice jsem se moc nebacila, ale trošku jsem si odřela kůži na čele a jak jsem tam měla špínu, tak jsem vypadala jak čertík. Ani jsem moc dlouho neječela.
Taky jsme se byli koupat v řece. Babička s mamkou si postupně několikrát zaplavaly, ale my s bráchou jsme do vody nechtěli - „neci, neci" jsem ječela. Nakonec jsem se uvolila sednout si na schůdek a ve spodním si ráchat nožičky, posléze i párkrát „spadla lžička do kafíčka" jsem se nechala, ale do kruhu jsem nechtěla za žádnou cenu, s tím si hraju raději na suchu.
Hrozně se bojím pejsků. Tuhle jsme šli s mamkou z nákupu a potkali štěňátko nějakého velkého hafana (poznámka mamky - byl to mrňous tak asi 2měsíční a tipla bych to na vlčáka či něco podobného, bylo docela veliké), které uteklo páníčkovi a běželo za náma a chtělo si s náma hrát a olizovalo nám nožičky, pro což jsem neměla pochopení a ječela jak siréna, že mě mamka musela vzít a docela trvalo, než jsem se uklidnila. Kousek od nás mají na obou stranách ulice na zahradách veliké psy a když na sebe dělají to svoje „buf buf buf" tak já se hrozně bojím mezi nima projít a marně mi mamka říká, že jsou za plotem a že si jen povídají. Nebo zase na jiné zahrádce je koníček. Byli jsme se na něj dívat až u plotu a mamka objevila, že tam rostou na mezi krásné ostružiny. Chtěla nám je natrhat do igelitového pytlíku, ale jak jím zašustila, koníček zvědavě přišel podívat se, jestli snad nemáme nějakou dobrůtku. Přišel až k nám k plotu a zafrkal. Zaječela jsem jak pominutá a mamka mě musela vzít a ihned odnést, ještě zbytek cesty jsem naříkala „Hanija bojí toníčta". Prostě se zvířátky je to jak s lidmi - když si mě nevšímají, nevadí mi, ale jak na mě někdo promluví, je zle.
Když je léto, tak často vyžadujeme „mesinťu", tedy zmrzlinku. Oblíbili jsme si nanuky od mrože - Jíra ho sní pokaždé, ale já si vybírám. Někdy začnu ječet, že mě studí a marně mi vysvětlují, že to zmrzlinka obvykle dělá. Nejradši mám ty s polevou, ale papám to tak, že mi mamka polevu odlupuje a dává do pusinky, zbytek já nechci a dupu a vztekám se, takže to papám tak, že mi zbytek po snědení polevy mamka mírně přihřeje v mikrovlnce a papám to lžičkou
)
V mluvení dělám neustálé pokroky, používám i slovesa a často ve správném tvaru - např. „mamija odnese" (bobek v nočníku), „Hanija dosáhne", „pojedeme autem", „dám mamince", „Jíra spapal, Hanija spapala" apod.
S čůráním se držím dobře, ranní plínka už je dva týdny pravidelně suchá, kalhotky mi většinou stačí jedny na den. Suchá by byla i plínka na odpolední spaní, ale někdy na mě přijde kadění hned po probuzení a mamka za mnou hned nepřijde, když nedělám dostatek rámusu, takže to párkrát dopadlo tak, že mě objevila stojící v postýlce a zoufale volající „bobek", plínka byla plná a v pokojíčku smrad jako v tchořinci
))
Novinka - od včerejška spím bez plínky. Noc v pohodě, ale dnes jsem si to pokazila - po odpoledním spaní jsem se mamky včas nedovolala a našla mě, jak usedavě pláču v počůraném pelíšku. Může si za to sama, že za mnou nechodí hned, jak se probudím, tak!
Zase mi vyrostly nějaké zoubky - mám jich už (nebo teprve?) 9 - nahoře jedničky, dvojky a čtyřky, dole jedničky a čtyřku vpravo. Botičky mi pořád stačí velikost 20, prý mám malou tlapičku jak Popelka.
Mějte se všichni moc hezky a pište, co děláte vy.
Hanička (20 měsíců) a mamka Jiřina (moc měsíců)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21789
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj holky,
dlouho jsme se neozvaly, ale jako obvykle nestíháme a jsem ráda když si alespoň přečtu deníček. Večer je většinou manžel na PC a pracuje a tak mu nechci dlouho blokovat židli, aby brzo skončil.
Haničko my jsme na tom dost podobně.
Melika se také pejsků bojí, protože máme u sousedů dva vlčáky, taky zaplotem, ale taky hodně štěkají. Naštěstí druzí sousedé mají jorkšíra 6-ti měsíčního a ten si chodí s Melikou hrát. Sem tam ale taky přijde s tím, že Charlie (to je jeho jméno) Melika bojí bojí. Taky už začíná M používat slovesa, ale ne ve správném traru. Máme ale pokroky v turečtine už říká Máma ,táta, sedni a dokáže ukázat a provést plno pokynů. V češtině pěkně rozvazuje, největší novinkou je zpívání. Zpívá si kluci kočií a Hajej můj andílku.
Plíky dáváme už od začátku jen na noc a jsou taky z 80% suché. Přes den je už Melika z 90% bez nehod. Zvládla i cestu autem do Prahy a zpět a do Rožnova a zpět. Závislost maminkovská je u nás dost podobná.
Doufáme, že konečně začne pořádné léto a těch deštivých dnů ubude. Ješte jsme ani nestihly vynosit všechny šaty. Nechávám narůst Melice vlasy, aby z ní byla opravdová holčička. Za týden se chystáme do Jižních čech s kamarádama na kola a tak doufáme, že počasí vyjde.
Moc vás všechny zdravíme.
Eva a Melika