Brusinčata 83.díl od Haničky
- Rodičovství
- Jirina
- 26.07.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj brusinčata, protože mamka nemá žádné konkrétní téma, napíšu vám zase jednou já, jak si užívám léta. Kromě pár dní na vodě jsme pořád doma. Pro zpestření u nás týden byla prababička Pupu (tak jí s bráchou říkáme, abychom ji odlišili od babičky, které říkám Babija).
Mamka si naivně myslela, jak nás s Pupu vyšoupne na zahradu a sama si bude dělat takové náročné činnosti, jako zavařovat okurky (20 kilo pro nás a pak ještě 5 pro Pupu), dělat džem, podusit k zamražení houby, vyvařovat a péct skoro každý den koláč atd. No jo, na zahradu jsme se vyšoupnout nechali, ale jakmile se mamka chtěla vzdálit zpět domů a pokračovat v bohulibé činnosti, dělala jsem jí ze života peklo 
)) Můj rekord byl asi 10 minut, kdy jsem vydržela bez otázky „kde je mamija", jinak jsem se hned sápala po schodech a tloukla na dveře a dožadovala se vstupu za maminkou domů. Mamka většinou nevydržela a vzala si mě domů - ovšem někdy už jsem byla tak uřvaná, že jsem stála mamce za zadkem a úpěnlivě ječela „kde je mamija, kde je mamija, mamijo vzít", že na mě maminka byla až zlá a dokonce mi nabacala na zadek ( No nakonec to zachránil letáček Tesca a zpívánky v televizi a zabavila jsem se a byl klid )) Mamka říkala, že bych potřebovala maminkovsko-odvykací kůru, takže mě na víkend odložili k babičce a odjeli si sami pryč jen s Jírou. Já jsem byla samozřejmě vzorná, závislost jsem vyřešila po svém - slovo „mamija" jsem vyměnila za „babija", na mamku jsem celé dva dny ani nevzdechla, zato když se mi babička na metr vzdálila, ječela jsem stejně jako jindy ) V neděli jsem mamku uvítala řízným „maminka" včetně čerstvě natrénovaného „K". No jasně, že jsem se žádné závislosti nezbavila )))
Opět jsme byli v taťkově zahradní hospůdce (teda není jeho, ale pracuje tam) na country. Zase jsem se tam vyznamenala a to hned dvakrát. Poprvé jsem se hnala dovnitř do hospody podívat na „panáky", jak říkám figurkám ve stolním fotbale. Mamka mě nechala vylézt celé schody do lokálu samotnou, protože věděla, že je vevnitř tatínek. Nicméně stejně měli místní štamgasti bžundu - představte si, když se mrňous jako já vbatolí do hospody a už ve dveřích křičí „panáky, panáky" )) Celou dobu jsem byla hodná, až pak jsem lezla k mamce na lavici a nosila jí kamínky, a to tak dlouho, než jsem šlápla do prázdna a po hlavě zahučela pod stůl na zem. Sice jsem se moc nebacila, ale trošku jsem si odřela kůži na čele a jak jsem tam měla špínu, tak jsem vypadala jak čertík. Ani jsem moc dlouho neječela.
Taky jsme se byli koupat v řece. Babička s mamkou si postupně několikrát zaplavaly, ale my s bráchou jsme do vody nechtěli - „neci, neci" jsem ječela. Nakonec jsem se uvolila sednout si na schůdek a ve spodním si ráchat nožičky, posléze i párkrát „spadla lžička do kafíčka" jsem se nechala, ale do kruhu jsem nechtěla za žádnou cenu, s tím si hraju raději na suchu.
Hrozně se bojím pejsků. Tuhle jsme šli s mamkou z nákupu a potkali štěňátko nějakého velkého hafana (poznámka mamky - byl to mrňous tak asi 2měsíční a tipla bych to na vlčáka či něco podobného, bylo docela veliké), které uteklo páníčkovi a běželo za náma a chtělo si s náma hrát a olizovalo nám nožičky, pro což jsem neměla pochopení a ječela jak siréna, že mě mamka musela vzít a docela trvalo, než jsem se uklidnila. Kousek od nás mají na obou stranách ulice na zahradách veliké psy a když na sebe dělají to svoje „buf buf buf" tak já se hrozně bojím mezi nima projít a marně mi mamka říká, že jsou za plotem a že si jen povídají. Nebo zase na jiné zahrádce je koníček. Byli jsme se na něj dívat až u plotu a mamka objevila, že tam rostou na mezi krásné ostružiny. Chtěla nám je natrhat do igelitového pytlíku, ale jak jím zašustila, koníček zvědavě přišel podívat se, jestli snad nemáme nějakou dobrůtku. Přišel až k nám k plotu a zafrkal. Zaječela jsem jak pominutá a mamka mě musela vzít a ihned odnést, ještě zbytek cesty jsem naříkala „Hanija bojí toníčta". Prostě se zvířátky je to jak s lidmi - když si mě nevšímají, nevadí mi, ale jak na mě někdo promluví, je zle.
Když je léto, tak často vyžadujeme „mesinťu", tedy zmrzlinku. Oblíbili jsme si nanuky od mrože - Jíra ho sní pokaždé, ale já si vybírám. Někdy začnu ječet, že mě studí a marně mi vysvětlují, že to zmrzlinka obvykle dělá. Nejradši mám ty s polevou, ale papám to tak, že mi mamka polevu odlupuje a dává do pusinky, zbytek já nechci a dupu a vztekám se, takže to papám tak, že mi zbytek po snědení polevy mamka mírně přihřeje v mikrovlnce a papám to lžičkou )
V mluvení dělám neustálé pokroky, používám i slovesa a často ve správném tvaru - např. „mamija odnese" (bobek v nočníku), „Hanija dosáhne", „pojedeme autem", „dám mamince", „Jíra spapal, Hanija spapala" apod.
S čůráním se držím dobře, ranní plínka už je dva týdny pravidelně suchá, kalhotky mi většinou stačí jedny na den. Suchá by byla i plínka na odpolední spaní, ale někdy na mě přijde kadění hned po probuzení a mamka za mnou hned nepřijde, když nedělám dostatek rámusu, takže to párkrát dopadlo tak, že mě objevila stojící v postýlce a zoufale volající „bobek", plínka byla plná a v pokojíčku smrad jako v tchořinci ))
Novinka - od včerejška spím bez plínky. Noc v pohodě, ale dnes jsem si to pokazila - po odpoledním spaní jsem se mamky včas nedovolala a našla mě, jak usedavě pláču v počůraném pelíšku. Může si za to sama, že za mnou nechodí hned, jak se probudím, tak!
Zase mi vyrostly nějaké zoubky - mám jich už (nebo teprve?) 9 - nahoře jedničky, dvojky a čtyřky, dole jedničky a čtyřku vpravo. Botičky mi pořád stačí velikost 20, prý mám malou tlapičku jak Popelka.
Mějte se všichni moc hezky a pište, co děláte vy.
Hanička (20 měsíců) a mamka Jiřina (moc měsíců)
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 313
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 319
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 273
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 275
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 217
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 686
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 800
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 530
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 439
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 411
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Ahoj holky,
dlouho jsme se neozvaly, ale jako obvykle nestíháme a jsem ráda když si alespoň přečtu deníček. Večer je většinou manžel na PC a pracuje a tak mu nechci dlouho blokovat židli, aby brzo skončil.
Haničko my jsme na tom dost podobně.
Melika se také pejsků bojí, protože máme u sousedů dva vlčáky, taky zaplotem, ale taky hodně štěkají. Naštěstí druzí sousedé mají jorkšíra 6-ti měsíčního a ten si chodí s Melikou hrát. Sem tam ale taky přijde s tím, že Charlie (to je jeho jméno) Melika bojí bojí. Taky už začíná M používat slovesa, ale ne ve správném traru. Máme ale pokroky v turečtine už říká Máma ,táta, sedni a dokáže ukázat a provést plno pokynů. V češtině pěkně rozvazuje, největší novinkou je zpívání. Zpívá si kluci kočií a Hajej můj andílku.
Plíky dáváme už od začátku jen na noc a jsou taky z 80% suché. Přes den je už Melika z 90% bez nehod. Zvládla i cestu autem do Prahy a zpět a do Rožnova a zpět. Závislost maminkovská je u nás dost podobná.
Doufáme, že konečně začne pořádné léto a těch deštivých dnů ubude. Ješte jsme ani nestihly vynosit všechny šaty. Nechávám narůst Melice vlasy, aby z ní byla opravdová holčička. Za týden se chystáme do Jižních čech s kamarádama na kola a tak doufáme, že počasí vyjde.
Moc vás všechny zdravíme.
Eva a Melika