Brusinčata 86.díl

Ani nevím, jestli si vůbec uvědomuje, že jí něco bylo. Začalo to minulý pátek, kdy se odpoledne po dlouhé době počůrala při spaní a pak najednou asi 5× během hodiny. Když čůrala do nočníku, vždycky to bylo jen trošičku a zdálo se mi to tmavé, ale v oranžovém nočníku se to moc nedá rozlišit. Pak jsme byli u babičky a tam mají nočník bílý a viděla jsem, že má v moči červené cáry, když se předklonila, abych jí utřela prďku, měla na zadku červené kapičky. Babička Háně uvařila heřmánek, dávala jí hodně pít, vzápětí se to zlepšilo, přes noc vydržela suchá. Říkala jsem si, že měla ten den hodně ostružin a myslela jsem, že to mohlo být od toho (někde jsem četla, že šípky můžou dráždit ledviny a napadlo mě, že třeba ty trnečky v ostružinách taky - samozřejmě to byl nesmysl). V sobotu dopoledne se zdálo vše v pořádku, ale po obědě najednou totéž - 3× během chvilky počůraná, v nočníku cáry. Původně jsem chtěla vydržet do pondělka k doktorce (neměla teplotu a chovala se jako jindy), ale zjistila jsem, že jak na potvoru má od pondělka tři týdny dovolené a zástup 25 km vzdálen. Takže jsem rozhodla jet v tu sobotu odpoledne do Motola na pohotovost.

Jela s námi babička - řidička a musely jsme vzít i Jíru, nebylo hlídání. Čekání tam bylo celkem krátké, byli jsme asi třetí na řadě, mají tam spoustu hraček. Pak už nás volali do ordinace. Hanička tam vkročila, hned ve dveřích vrostla nohama do země a zvolala „a babijou" a chtěla ven za babičkou. Začala řvát jak tur, že nebylo slyšet vlastního slova, takže jsem na doktorku doslova křičela, jaké máme obtíže. Starší paní doktorka sice vypadala trpělivě (zdálo by se, že když pracují na dětské pohotovosti, dá se čekat, že tam děti řvou), ale když se snažila Háně kouknout do krku a poslechnout si ji a naše slečna řvala a kopala a rvala se, koukala na mě dost divně, jako bych snad za to mohla, co to mám za dračici )) Při prohlížení jsem objevila v podpaží desáté klíště (o těch devíti jsem už psala dříve) a když jsem ho chtěla vytáhnout, sestra mě sjela, jak ho můžu brát přímo do prstů (jako by to snad s peroucí se dračicí šlo jinak). A že mi to ukáže jak ho vyndat. No nevyndala ho ))) Krev z prstíčku Haničce odebrala, dala mi kus polštářku, abych jí to na prstíku držela, než krev zaschne, ale nepodařilo se, takže jsem měla vzápětí bílé tričko pomazané krví vlastní dcery ) Dala jsem Haničce za odměnu lentilku, ale nejen že nepřestala řvát, ještě mi čokoládu rozpatlala po rameni )))
Pak jsme dlouhou hodinu čekali na výsledky odběrů, krev (CRP) celkem v normě, v moči šíleně zvýšené bílkoviny a erytrocyty? nevím. Chtěla jsem jít do ordinace bez Haničky, ale volali nás zrovna v momentě, kdy se šla babička s Jírou do auta napít a neměla jsem ji kam odložit, takže se opakoval hysterický řev! Nakonec s námi doktorka vyšla na chodbu a předala mi pokyny tam. Tak jsem si říkala, že kdyby Haničku vyšetřovali na chodbě, prošlo by to )) Nevím proč potřebujeme ordinaci )))

O dalším už jsem psala - dostala BISEPTOL 2× denně dvě tabletky. Zabraly okamžitě, další „cáry" už jsem nezaznamenala. Problém byl samozřejmě v podávání, protože sice jsem je směla rozmačkat, ale je to prášek docela hořký a hnusný a jak Háňa ochutnala, hned to plivala zpátky. Takže jsem týden bojovala a různě jí to falšovala mezi cukr, jogurt, lentilky … nakonec jsme předepsanou dávku využívat zvládly.

V pátek minulý týden jsme jeli na kontrolu k zastupující doktorce těch 25 kilometrů, pro jistotu jsem šla nejdřív do ordinace sama, pak se samozřejmě opakoval vyšetřovací rituál - ječící kopající Hanička, pokopaná sestra, poškrábaná doktorka, hysterická matka i dcera … a to ji ani nechtěla poslouchat, jen juknout do krku a na pipinu. Uf, taky vaše děti tak strašně vyvádějí? Mně všichni říkají, že ji to přejde, no už aby to bylo!

Moč prý je v pořádku, jen je alkalická (znamení toho, že málo pije, ale nevím, jak toho do ní dostat víc, prostě nechce nechce a násilím ani po dobrém nic nezmůžu) a prý tam ještě má nějakou bakterii, která je ale běžná, pochopila jsem, že to není problém, může to být tím, že jsem Háňu před odběrem nemyla (fakt nevím jak chytit první ranní moč do sterilní nádoby a ještě mít dítě vykoupané), prostě výsledek je ten, že za 2-3 měsíce dáme moč pro jistotu opět zkontrolovat.
S čůráním jsme skoro na původním stavu před nemocí, tj. přes den bez nehod. Plínku na noc dávám, čtyři dny byla suchá, pak jsem ji zkusila dát bez a počůrala celou postýlku včetně deky, takže už ji má zase.
Pokrok nastal ve svlíkání, konečně si umí stáhnout kaťata sama. Tuhle volala, že čůrá, tak jsem přilítla - seděla svlíknutá na nočníku! Prostě se svlíkla a usedla, šikulka. Zrovna měla tepláčky s hodně volnou gumou v pase, snad jí to půjde dobře i s těma pevnějšíma. Ovšem postup má originální - serve si kaťata vepředu, na zadku jí samozřejmě drží a pak dělá různé prostocviky, až se jí to přehoupne přes zadeček a sjedou i vzadu, prostě komika )

Jinak kecání už nám nestačí, Hanička začíná zpívat! Sice noty moc nedodržuje, ale frázování celkem ano, takže si tu pokřikuje (odposloucháno ze Zpívánek, nahrávám je, děti to milujou): „utítej Táčo utítej honí tě tocou: divotej" nebo „oko-o Čeboně oko-o Čeboně hej tobyjám ovša, hej tobyjám ovša". Poznali jste, o jaké písničky jde? ))))

Nejnovějším hitem je pro naše děti sbírání kuliček. Různě po cestách se válí malé žluté kuličky (zřejmě vystřílená munice do dětských pistolek) a tak je neustále sbíráme a nosíme a zase ztrácíme a pereme se o ně, já šílím a když na milou kuličku šlápnu bosou nohou, nadávám, že jim všechno vyhodím, ale neudělám to, když jim to působí tolik radosti, taková blbina )))

Ach jo tak jsem myslela že to tentokrát bude krátké a skutek utek, tak se na mě nezlobte a pište, pište, pište!

Ahoj Jiřina s Háňou, rok a třičtvrtě přesně