Červenčátka 070 - Rok za námi, další roky před námi..
- Rodičovství
- Oluska
- 14.06.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky. Tak, jak jsem slíbila, tak jsem zkusila napsat nějaký deníček ze života a ne deníček o nemocech, příkrmech a alergiích. Deníček bude takový vzpomínkový. Do deníčku červenčátek jsme se přidali 14.12.2005 na pozvání Nikkol. Nejprve se nám zdálo, že nějak nezapadáme a že se námi nikdo nebaví a že nikoho nezajímáme, ale tohle si musí zažít asi každý, ale postupně jsme se asi někam propracovali. Jsme tu s Vámi rádi, rádi s Vámi prožíváme dny radostí, ale také starostí, rádi se necháme pomoci a pomáháme Vám, když je to potřeba, rádi podpoříme jak se říká nastavíme rameno, na které se klidně můžete vyplakat a rádi si s Vámi povídáme. Tak teď už deníček..
Jak to vše začalo a první chvíle štěstí??
Jednou jsem omdlela na ulici, úplně jsem se manželovi složila na zem, a protože jsme byli kousek od práce tchýně, tak mě tam odnesl. Tchýně ještě říkala, jestli náhodou nejsem těhotná a když jsme se s manželem na sebe pousmáli a řekli, že snad ne, tak mě dala paňáka - to byla asi středa. S manželem jsme dělali asi čtyři testy a pořád se nic neukazovalo, jen na jednom byla do druhého dne taková velmi slabá čárka, takže jsme si jisti nebyli. Ve čtvrtek v práci mě taky nebylo nějak dobře, zvracela jsem, ale šla ze mě jen voda, což mě bylo divné. V pátek mě taky nebylo nějak dobře a tak jsem šla domů dřív. V sobotu mě bylo dobře, jeli jsme z Plzně na Chebsko k mým rodičům, u nás řádila střevní chřipka, takže jsem si jí přivezla domů, proto mě v neděli večer začalo být pěkně zle. No jenže po odeznění střevní chřipky, jsem stejně zvracela dál… Krevní testy, USG, ukázaly, že jsem opravdu těhotná. Když jsem viděla tu malou pulzující fazolečku, měla jsem slzičky na krajíčku a fazolečku, naší výšpulku, jsem si hrozně zamilovala. Se zvracením jsem ležela v nemocnici na kapačkách, ale stejně to nepomohlo, zase se zvracení vrátilo a na zvracení mě vůbec nepomáhaly žádné rady ani léky. Gynekolog říkal, že jeho manželka zvracela do 24tt, takže jsem se těšila, jenže bohužel, pořád jsem zvracela dál, v 28tt se zvracení trošku zlepšilo, takže jsem byla ráda, ale zvracení stejně nepřestalo až do porodu. Takže jsem se pořádně naučila objímat záchodovou místu. Manžel mě musel kolikrát odnést z WC, protože už jsem neměla sílu. Byl pro mě velkou oporou, hrozně mě pomáhal a za toto všechno jsem mu strašně moc vděčná. Naše malá fazolečka se zadařila skoro po dvou letech.
Společné chvíle:
Pro zvracení jsem byla celé těhotenství doma a když mě bylo lépe, trávila jsem svůj čas na chatu s Nikkol a s jinýma, byla tam taková směsice snažilek, maminek, těhulek. Nikkol měla termín porodu dřív než já, jak jsme si říkaly, která půjde první rodit. Já měla termín porodu 12.6.2005. Martínek se rozhodl sám, že půjde první - no jo, tvrdohlavost po rodičích
.
Druhá chvíle velkého štěstí:
Malý spatřil světlo světa 4.6.2005 ve 14:45 hodin, měl 3000 g a 49 cm. Vůbec nebyl od krve, jen byl takový mokrý. Když vyklouzl ven, pamatuji si, že se jen tak zatřepal, trošku zaplakal a pak mě ho dali na hrud, byla jsem šťastná, dojatá, ale plná energie, i když před porodem jsem byla přímo na omdlení. Pamatuji si, že mě odrodila jen porodní asistentka, protože doktoři měli složitější případy, ale jak se malý narodil, najednou byla plná místnost doktoru a asistentek a všichni křičeli - to je krásný klučina, podívejte se na něj, ten je krásnej.
V porodnici:
První naše společná noc - to fakt bylo něco. Náš Martínek ještě s jednou holčičkou se pořád budili a plakali. Druhá maminka kolem třetí hodiny ráno nevěděla co má dělat a tak si malou nechala odnést, protože už byla fakt vyčerpaná. Přemýšlela jsem nad tím také, protože už jsem toho měla plné kecky a pak jsem se na toho drobečka podívala a říkám si tam v duchu, ne vydržím to s tebou až do rána a taky jsem to vydržela. Malý se na mě kolem půl páté tak podíval a usmál se a blaženě usnul, no byla jsem ráda (ten jeho pohled jakoby říkal, mami to koukáš, to jsem ti dal, co??). Jen pro pobavení podotknu, že měření teplotky v zadečku to byl fakt mistrovský kousek, ten se tak šponoval a vůbec jí změřit nechtěl, že jsem byla pokaždé zapocená. Pátý den, to byl čtvrtek, nás propustili z porodnice domů, to malý vážil 2900 g.
Jak nám to jde??
Doma jsme se společně s malým a manželem sehráli a vytvořili šťastnou rodinu, jak jinak taky že?? Malý rostl, přišly první dovednosti, první slůvka, první krůčky. A najednou už tu máme ročního kloučka, který sám chodí, sám stojí, leze, jak tryskáč, říká máma (jo máma jen když něco hrozně potřebujeme), táta, teta, děda, bába, halo, mňam, mňam, haha, papa, jaja, nene, tyty, kpa kpa - jako kva kva, na kravičku dělá bůůů, na kočičku cici, na pejska takové hafff, ale to f je spíš v.. a další slabiky. Ukáže si, co chce, ukazuje prsem, dává mobil k uchu jako, že volá, dělá paci paci pacičky, dělá mydli mydli, vařila myšička kašičku, dělá, že tancuje a spousta dalších věcí. Kojíme už jednou, a to ráno. A na co jsem zapomněla, je to, že mě dává krásné pusinky, až jsem cela oslintaná. Máme dole dva zoubky - ostrozoubky a jednu velkou bouličku nahoře a ještě jednu malou hned vedle, ale zatím se ještě neprořízl. Je s ním velká sranda. Taky se umí pěkně vztekat, ale taky tulit, smát se a křičet.
Už spinká sám ve své postýlce, spinká celou noc bez probuzení. Horší je to s jeho spaním, to je nespavec, většinou usne kolem půl jedenácté a kolem šesté už je zase vzhůru. Během dne buď někdy nespinká vůbec, nebo usne po obědě na vycházce, což je tak na hodinku na dvě.
A jak je to s váhou po porodu??
No, když jsem otěhotněla, měla jsem 172 cm a 56 kg, pak jsem zhubla kvůli zvracení na 49 kg, šla jsem rodit se 72,6 kg a teď rok po porodu mám 57 kg, někdy 56,5 kg - jak kdy.
A jaký ten uplynulý rok vlastně byl??
No jak jinak než prostě super. Plný radosti, ale také starostí, strachu a obav. My jsme hodně průjmový, takže jsme si hezky užili. Pobyt v nemocnici - no bylo to jako doma, jen ty modré a propíchané ručičky, nožičky a dokonce i hlavička - to mám hodně zaryté v paměti a taky to, jak se mu snažili napíchnout kapačku a ono to vůbec nikde nešlo. Byl to krásný rok - radost s prvních dovedností, prvních zoubků a prvních krůčků, první slůvka a ten jeho hlásek - no prostě nepopsatelné, ale každá maminka ho určitě zná a vychutnává ten pocit. Přeji nám všem maminkám, aby ten další rok byl jako ten předešlý, jen aby se našim dětičkách a co nejen dětičkám, ale i nám a našim blízkým vyhnuly všechny nemoci a aby byl ještě o něco lepší.
A co jsem si uvědomila za ten rok??
Uvědomila jsem si spousta věcí. Měli jsme jednu chvíli problém s váhou a taky průjmové období, byla jsem z toho hrozně špatná, ale zvládli jsme to a naučila jsem se, že prostě nemáme tabulkové dítě a že děti se nemají vůbec porovnávat - ani v dovednostech, ani ve výšce, ani v hmotnosti a ani v jídle. Každé dítko je totiž jedinečný tvoreček, má svůj určitý rytmus, své potřeby a moc dobře vím, že porovnávání nemá smysl a zbytečně přidělává starosti. Hlavní je zdraví a klid toho malého tvorečka, aby byl spokojený a neplakal. Taky jsem se párkrát, po tom, co jsme kvůli stěhování, změnili dětskou doktorku, přesvědčila, že ne vše, co řekne doktor fakt zabere, že má taky člověk dát na vlastní intuici, protože každá máma udělá vše pro své dítě to nejlepší na světě - takže důvěřuj, ale prověřuj.
A co jsme chtěli odnaučit do roka??
No protože v prvním období průjmů a taky kvůli dovolené se malý naučil spát s námi v posteli, tak jsme ho to do roka chtěli odnaučit a nebylo to tak těžké a naučili jsme ho to a usíná sám. Chtěla jsem do roka omezit usínání u prsíčka a taky buď úplně skončit s kojením nebo jednou za den. Nebylo ani těžké ho odnaučit usínání u prsíčka, vlastně malý se to odnaučil tak nějak sám a kojíme už jednou za den, a to ráno, což je dobrý, ale asi by nebyl problém skončit úplně, jen se mě nechce, protože ještě mlíčko je a nechce se mě odsávat.
Jak jsme rostli a byli nemocný??
4.6.2005 - 3000 g a 49 cm - při narození,
9.6.2005 - 2900 g - při propuštění domů,
20.6.2005 - 3010 g a 53 cm- menší hmotnostní přírůstek - ve dvou týdnech,
24.6.2005 - 3250 g - převážení,
15.7.2005 -3580 g a 56 cm - drobnější kojenec, menší hmotnostní přírůstek - 6 týdnů,
3.8.2005 - 4020 g - převážení - 2 měsíce,
6.9.2005 - 4630 g a 61 cm - drobnější kojenec, menší hmotnostní přírůstek - 3 měsíce,
22.9.2005 - 4850 g - převážení,
27.9.2005 - 4950 g - převážení,
4.10.2005 - 5130 g a 63 cm - prospívající kojenec, drobnější dítě - 4 měsíce,
6.10.2005 - 5030 g - období průjmů - převážení v nemocnici,
7.10.2005 - 5140 g - období průjmů - převážení u dr.,
14.10.2005 - 5320 g - převážení, období průjmu, následovaly odběry krve, různá vyšetření,
20.10.2005 - 5560 g - převážení,
27.10.2005 - 5880 g - převážení,
10.11.2005 - 6410 g - převážení - 5 měsíců,
22.11.2005 - 6700 g - převážení,
12.12.2005 - 7010 g a 68 cm - prospívající kojenec - 6 měsíců,
4.1.2006 - 7 měsíců - bohužel jsem to někam založila ![]()
8.2.2006 - 7800 g a 73 cm - 8 měsíců
4.3.2006 - 7860 g a 74 cm - 9 měsíců,
19.3.2006 - 7400 g - měli jsme střevní virózu - průjem, zvracení, kašlík, pobyt v nemocnici
6.4.2006 - 8190 g a 74 cm - náběry krve - 10 měsíců
4.5.2006 - 8680 g a 76 cm - 11 měsíců
8.6.2006 - 9280 g a 77 cm - 1 rok - posláni k URL na vyšetření kvůli přetahování pindíka
Tak to je náš vzpomínkový deníček. ![]()
Oluska a Martínek 1 rok a 10 dní
Peletonek:
18.05.05 - Veronika + František 3,60 kg 49 cm - 1977 - Morava
21.05.05 - Lois + Vojtíšek 3,20 kg 51 cm/ 6m: 8,5 kg 70 cm - 1980 - Havířov
28.05.05 - Adalajda + Ondrášek 3,25 kg 49 cm/ 6m: 8500 g 70 cm - 1981 - Pardubice 03.06.05 - MirkaV + Karolínka 3,80 kg 53 cm/ 6m: 9,22 kg 68 cm - 1981 - Havlíčkův Brod 04.06.05 - Oluska + Martínek 3,00 kg 49 cm/ 6m: 7,01 kg 68 cm - 1981 - Plzeň/Chebsko (Velká Šitboř) 05.06.05 - Meda (Simona) + Julinka 3,31 kg 49 cm/ 6m: 7,47 kg 71 cm - 1977- Praha 06.06.05 - Nikkol + Filípek 3,85 kg 52 cm/ 6m: 9000 g 70 cm - 1979 - Náchod 07.06.05 - Sylva + Matouš 3,5 kg 49 cm/ 6m: 7,43 kg 69 cm - 1974 - Č. Budějovice - František 6 08.06.05 - Matty + Natálka 3,00 kg 48 cm/6m: 68 cm, 7200 g - 1973 - Brno - Liduška 10, Veronika 4 09.06.05 - Ellen + Michal 3,50 kg 50 cm/ 6m:7,78 kg 69 cm - 1977 - Sereď/Bratislava
15.06.05 - Cadovka (Soňa) + Richard 4,18 kg 52 cm/6m: 9100 g 80 cm - 1977 - Uh.Hradiště - Vašík 4
16.06.05 - Nikina + Myšák 3,70 kg 53 cm - 1978 - Pardubice
18.06.05 - Janab + Daneček 3,18 kg 50 cm /6m: 8,6 kg 67 cm - 1968 - Brno
19.06.05 - Sissi + Marian 3,65 kg 52 cm - 1977 - Vsetín
21.06.05 - Katkab + Lucinka 3,20 kg 50 cm/6m: 7800 kg 69 cm - 1975 - Brno - Honzík 10
22.06.05 - Valli + Martínek 4,15 kg 54 cm/ 6m: 9,3 kg 75 cm - 1982 - Třebíč
25.06.05 - Jittyy + Davídek 3,85 kg 51 cm/ 6m: 7,26 kg 72 cm - 1980 - Brno
25.06.05 - Marki + Mareček, 3,34 kg 51 cm /6m: 8,28 kg 70 cm - 1975 - Libčice nad Vltavou
26.06.05 - hrouda + Matyáš 3,50 kg 50 cm - 30 let - Liberec
27.06.05 - Petulda + Míša 2,90 kg 49 cm/ 6m: 6,8 kg 66 cm - 1978 - Bílina 01.07.05 - Makovka + Tomášek 4,16 kg 52 cm/ 6m: 9,2 kg 74 cm - 1980 - Washington D.C./Olomouc + TP ? 02.07.05 - Jerrýsek + Simonka 3,80 kg 51 cm/ 6m: 7,76 kg 69 cm - 1977 - Brno - Leonka 3 04.07.05 - Petta + Davídek 4,00 kg 54 cm/ 6m: 7,2 kg 73 cm - 1975 - Zlín 05.07.05 - Dáša + Eliška 3,37 kg 50 cm/ 6m: 7,03kg 65cm - 1974 - Praha 06.07.05 - Kira + Anetka 3,19 kg 48 cm/ 6m: 7,46 kg 66 cm - 1974 - Kladno - syn Adam (96) 08.07.05 - Slanka* + Marianka 3,52 kg/ 6m: 7,82 kg 66 cm - 1979 - Praha 08.07.05 - Magrátka + Michal 3,25 kg 48 cm/6m: 8400 g 68,5 cm - 1977 - Praha + TP ? 09.07.05 - Radulka + Amálka 3,69 kg 50 cm/ 6m: 6,95 kg 68 cm - 1980 - Kladno
10.07.05 - Makča + Martínek 3,10 kg 50 cm/ 6m: 8 kg 71 cm - 1980 - Jince u Příbrami
12.07.05 - Ayra (Jita) + Matyáš 4,72 kg 54 cm/ 6m: 8,370 kg 73 cm - 1969 - ? - holky 9 a 4
15.07.05 - Paraplíčko + Julinka 2,8 kg 50 cm/ 6m: 6,815 kg 67 cm - 1976 - Brno
19.07.05 - Radka + Tomášek 3,55 kg 52 cm/ 6m: 8,57 kg 70 cm - 1975 - Hořovice
20.07.05 - Safira (Monika) + Samuel Matyasz 3,56 kg 54 cm/ 6m 7,8 kg 70 cm - 1969 - Havířov - 3 mazlíci 17, 14 a 9
20.07.05 - Janka + Barunka 3,10 kg 50 cm/ 6m: 6,4 kg 68 cm - 1978 Horní Cerekev
12.08.05 - Inge + Honzik 3,78 kg 53 cm/ 6m: 8,5 kg 73 cm - 1979 - Praha
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1270
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 747
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1314
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 546
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 332
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19284
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2537
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2775
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2496
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1673
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....