Císařský řez potřetí
- Porod
- Jadala
- 05.10.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Průběh třetího těhotenství po dvou sekcích.
Zotavování se po druhé sekci proběhlo opět bez sebemenších problémů. Již na první poporodní kontrole u gynekoložky mi to nedalo a musela jsem vyrukovat s otázkou: „Jak dlouhou pauzu mám dopřát svému tělu nyní?“ Odpověď paní doktorky mě nepotěšila, zněla totiž: „Nejsem přívržencem třetích císařských řezů.“
Naše rodina se v té době zrovna stěhovala do mého rodného města. V něm sídlí i porodnice, kde přišli na svět oba synové. Na třetí sekci se tam nijak tragicky netvářili. Když jsem po přestěhování zjistila, že lékař, který mě z výše zmíněné porodnice propouštěl, si zrovna otevírá gynekologickou ambulanci, nebylo nad čím váhat. Proběhla přeregistrace a já se plna nadějí vydala vstříc názoru dalšího odborníka.
Lékař mi udělal velmi podrobný ultrazvuk, nezjistil žádné odchylky ani patologie, a tak jsem dostala zelenou ke splnění svého snu.
V září oslavil náš druhý synek první narozeniny. Když jsme všichni společně sfoukávali narozeninovou svíčku, rezonovalo mou hlavou přání: „Kéž je nás za rok u dortu zase o jednoho víc.“
V prosinci se mi na těhotenském testu objevily dvě krásné čárky, na konci ledna mi těhotenství potvrdil lékař. Byla jsem ten nejšťastnější tvor pod sluncem.
Ne tak někteří členové našich rodin. Ti nás pasovali na blázny. „Tři děti v dnešní době a navíc tak blízko po sobě, vždyť až se to miminko narodí, nebudou nejstaršímu ani čtyři roky. Skončíš v Bohnicích,“ zněly jejich prorocké vize. „A stejně to bude zase kluk.“ Po několika marných pokusech jim vysvětlit, že živit, šatit, ani vychovávat nám ho nebudou, a že prostě jen chceme třetí dítě a je nám ukradené, zda mu bude mezi nožičkami něco přebývat, či nikoliv, jsme jakékoliv vysvětlování vzdali.
Měsíce ubíhaly a těhotenství probíhalo bezproblémově. Občas jsem sice zacítila divné bodavé bolesti v podbřišku, ale nic, co by se nedalo vydržet. S dvěma malými Rarášky na krku nemohla být řeč o odpočinku. Na kontroly jsem docházela jednou za měsíc a těhotenství bylo bráno jako naprosto fyziologické.
Jeden problém se však opět objevil, můj syndrom bílého pláště, a tentokrát v plné parádě. Stačilo mi jen se přiblížit k ordinaci a srdce začalo tlouci jako splašené. Nedokázala jsme tyto stavy vůbec nijak ovlivnit. Musela jsem se proto podrobit Holterovskému monitorování krevního tlaku.
Hodnoty naměřené v ordinaci byly totiž tak vysoké, že pan doktor odmítl akceptovat moje hodnoty naměřené na domácím tlakoměru.
Za pár dnů jsem časně ráno vyfasovala onen zázračný přístroj, který měl rozhodnout o mém dalším osudu. Když jsem se vracela domů autobusem, zdálo se mi, že všichni cestující upírají své zraky k mé maličkosti, a v jejich očích jsem četla obavy, zda se nechystám vyhodit autobus do povětří.
Neboť bylo teplo, nedaly se všechny součástky monitoru zamaskovat pod oblečení. Navíc se přístroj v poměrně krátkých intervalech spouštěl, což doprovázelo ne právě důvěryhodné bzučení. Po téměř probdělé noci jsem druhý den ráno mučící nástroj s neskonalou radostí odevzdala a čekala na výsledky.
Ty potvrdily, že mám hodnoty tlaku zcela v normě, někdy dokonce nižší. Do průkazky jsem si vložila lékařskou zprávu s diagnózou „syndrom bílého pláště“ a už mě měřením tlaku nikdo nestresoval. Měřila jsem si ho opět v pohodlí domova.
Na konci těhotenství jsem začala docházet do poradny v porodnici, i tam jim stačily hodnoty tlaku naměřené doma, za což jsem jim byla neskonale vděčná.
Císařský řez naplánovala lékařka na 39. týden těhotenství. Nástup do nemocnice jsem měla v neděli ráno a v pondělí se šlo na věc.
Volila jsem opět spinální anestezii. Tentokrát mi byla jako anestezioložka přidělena velmi mladá paní doktorka. Vše mi vysvětlovala, bavila se se mnou o každé maličkosti, kterou se chystala udělat. Její úsměv na tváři mě neskutečně uklidňoval a rozptýlil i ty nejmenší obavy.
Manžel byl znovu se mnou. Trvalo o něco déle, než se lékařky k miminku dostaly, předchozí císařské řezy zanechaly v mém břiše několik srůstů, vše ale dopadlo na výbornou a my mohli na světě přivítat naši krásnou dcerušku.
To nejlepší mělo ale teprve přijít. Byl mi umožněn bonding. Operační pole se snížilo pod můj hrudník a Berušku mi položili pod prsa. Prožila jsem ten zázrak, kdy se právě narozený červík snaží sát mateřské mléko. Zážitek to byl opravdu silný.
Hojení znovu nedoprovázely žádné komplikace. Jediné, co jsem vnímala bolestivěji, bylo zavinování dělohy.
Před pár dny oslavil můj nejmladší poklad dva roky. Občas přijdou náročnější chvilky, ale přesto mohu napsat, že jsem ani na okamžik nezapochybovala o správnosti volby mít tři děti.
Jo a abych nezapomněla, naše bydliště je zatím od Bohnic dostatečně vzdálené.
Přečtěte si také
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 10
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 46
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2020
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1650
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3344
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1766
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1754
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 9340
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1799
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3925
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
kazdopadne preji zdravicko a pevne nervy 
Počtu tří dětí se vůbec neboj! Ano, zpočátku je to záhul, dokud jsou malé 
Ale jak povyrostou a budou na vás méně závislé, navíc začnou školky a školy, bude to paráda 
u nás je spíš problém to, že muž by klidně pokračoval dál.. tři jsou prý málo 
