Císařský řez potřetí
- Porod
- Jadala
- 05.10.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Průběh třetího těhotenství po dvou sekcích.
Zotavování se po druhé sekci proběhlo opět bez sebemenších problémů. Již na první poporodní kontrole u gynekoložky mi to nedalo a musela jsem vyrukovat s otázkou: „Jak dlouhou pauzu mám dopřát svému tělu nyní?“ Odpověď paní doktorky mě nepotěšila, zněla totiž: „Nejsem přívržencem třetích císařských řezů.“
Naše rodina se v té době zrovna stěhovala do mého rodného města. V něm sídlí i porodnice, kde přišli na svět oba synové. Na třetí sekci se tam nijak tragicky netvářili. Když jsem po přestěhování zjistila, že lékař, který mě z výše zmíněné porodnice propouštěl, si zrovna otevírá gynekologickou ambulanci, nebylo nad čím váhat. Proběhla přeregistrace a já se plna nadějí vydala vstříc názoru dalšího odborníka.
Lékař mi udělal velmi podrobný ultrazvuk, nezjistil žádné odchylky ani patologie, a tak jsem dostala zelenou ke splnění svého snu.
V září oslavil náš druhý synek první narozeniny. Když jsme všichni společně sfoukávali narozeninovou svíčku, rezonovalo mou hlavou přání: „Kéž je nás za rok u dortu zase o jednoho víc.“
V prosinci se mi na těhotenském testu objevily dvě krásné čárky, na konci ledna mi těhotenství potvrdil lékař. Byla jsem ten nejšťastnější tvor pod sluncem.
Ne tak někteří členové našich rodin. Ti nás pasovali na blázny. „Tři děti v dnešní době a navíc tak blízko po sobě, vždyť až se to miminko narodí, nebudou nejstaršímu ani čtyři roky. Skončíš v Bohnicích,“ zněly jejich prorocké vize. „A stejně to bude zase kluk.“ Po několika marných pokusech jim vysvětlit, že živit, šatit, ani vychovávat nám ho nebudou, a že prostě jen chceme třetí dítě a je nám ukradené, zda mu bude mezi nožičkami něco přebývat, či nikoliv, jsme jakékoliv vysvětlování vzdali.
Měsíce ubíhaly a těhotenství probíhalo bezproblémově. Občas jsem sice zacítila divné bodavé bolesti v podbřišku, ale nic, co by se nedalo vydržet. S dvěma malými Rarášky na krku nemohla být řeč o odpočinku. Na kontroly jsem docházela jednou za měsíc a těhotenství bylo bráno jako naprosto fyziologické.
Jeden problém se však opět objevil, můj syndrom bílého pláště, a tentokrát v plné parádě. Stačilo mi jen se přiblížit k ordinaci a srdce začalo tlouci jako splašené. Nedokázala jsme tyto stavy vůbec nijak ovlivnit. Musela jsem se proto podrobit Holterovskému monitorování krevního tlaku.
Hodnoty naměřené v ordinaci byly totiž tak vysoké, že pan doktor odmítl akceptovat moje hodnoty naměřené na domácím tlakoměru.
Za pár dnů jsem časně ráno vyfasovala onen zázračný přístroj, který měl rozhodnout o mém dalším osudu. Když jsem se vracela domů autobusem, zdálo se mi, že všichni cestující upírají své zraky k mé maličkosti, a v jejich očích jsem četla obavy, zda se nechystám vyhodit autobus do povětří.
Neboť bylo teplo, nedaly se všechny součástky monitoru zamaskovat pod oblečení. Navíc se přístroj v poměrně krátkých intervalech spouštěl, což doprovázelo ne právě důvěryhodné bzučení. Po téměř probdělé noci jsem druhý den ráno mučící nástroj s neskonalou radostí odevzdala a čekala na výsledky.
Ty potvrdily, že mám hodnoty tlaku zcela v normě, někdy dokonce nižší. Do průkazky jsem si vložila lékařskou zprávu s diagnózou „syndrom bílého pláště“ a už mě měřením tlaku nikdo nestresoval. Měřila jsem si ho opět v pohodlí domova.
Na konci těhotenství jsem začala docházet do poradny v porodnici, i tam jim stačily hodnoty tlaku naměřené doma, za což jsem jim byla neskonale vděčná.
Císařský řez naplánovala lékařka na 39. týden těhotenství. Nástup do nemocnice jsem měla v neděli ráno a v pondělí se šlo na věc.
Volila jsem opět spinální anestezii. Tentokrát mi byla jako anestezioložka přidělena velmi mladá paní doktorka. Vše mi vysvětlovala, bavila se se mnou o každé maličkosti, kterou se chystala udělat. Její úsměv na tváři mě neskutečně uklidňoval a rozptýlil i ty nejmenší obavy.
Manžel byl znovu se mnou. Trvalo o něco déle, než se lékařky k miminku dostaly, předchozí císařské řezy zanechaly v mém břiše několik srůstů, vše ale dopadlo na výbornou a my mohli na světě přivítat naši krásnou dcerušku.
To nejlepší mělo ale teprve přijít. Byl mi umožněn bonding. Operační pole se snížilo pod můj hrudník a Berušku mi položili pod prsa. Prožila jsem ten zázrak, kdy se právě narozený červík snaží sát mateřské mléko. Zážitek to byl opravdu silný.
Hojení znovu nedoprovázely žádné komplikace. Jediné, co jsem vnímala bolestivěji, bylo zavinování dělohy.
Před pár dny oslavil můj nejmladší poklad dva roky. Občas přijdou náročnější chvilky, ale přesto mohu napsat, že jsem ani na okamžik nezapochybovala o správnosti volby mít tři děti.
Jo a abych nezapomněla, naše bydliště je zatím od Bohnic dostatečně vzdálené.
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 4069
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1148
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 935
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1136
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4588
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3629
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2410
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1252
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4837
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3174
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
kazdopadne preji zdravicko a pevne nervy 
Počtu tří dětí se vůbec neboj! Ano, zpočátku je to záhul, dokud jsou malé 
Ale jak povyrostou a budou na vás méně závislé, navíc začnou školky a školy, bude to paráda 
u nás je spíš problém to, že muž by klidně pokračoval dál.. tři jsou prý málo 
