Císařský řez potřetí
- Porod
- Jadala
- 05.10.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Průběh třetího těhotenství po dvou sekcích.
Zotavování se po druhé sekci proběhlo opět bez sebemenších problémů. Již na první poporodní kontrole u gynekoložky mi to nedalo a musela jsem vyrukovat s otázkou: „Jak dlouhou pauzu mám dopřát svému tělu nyní?“ Odpověď paní doktorky mě nepotěšila, zněla totiž: „Nejsem přívržencem třetích císařských řezů.“
Naše rodina se v té době zrovna stěhovala do mého rodného města. V něm sídlí i porodnice, kde přišli na svět oba synové. Na třetí sekci se tam nijak tragicky netvářili. Když jsem po přestěhování zjistila, že lékař, který mě z výše zmíněné porodnice propouštěl, si zrovna otevírá gynekologickou ambulanci, nebylo nad čím váhat. Proběhla přeregistrace a já se plna nadějí vydala vstříc názoru dalšího odborníka.
Lékař mi udělal velmi podrobný ultrazvuk, nezjistil žádné odchylky ani patologie, a tak jsem dostala zelenou ke splnění svého snu.
V září oslavil náš druhý synek první narozeniny. Když jsme všichni společně sfoukávali narozeninovou svíčku, rezonovalo mou hlavou přání: „Kéž je nás za rok u dortu zase o jednoho víc.“
V prosinci se mi na těhotenském testu objevily dvě krásné čárky, na konci ledna mi těhotenství potvrdil lékař. Byla jsem ten nejšťastnější tvor pod sluncem.
Ne tak někteří členové našich rodin. Ti nás pasovali na blázny. „Tři děti v dnešní době a navíc tak blízko po sobě, vždyť až se to miminko narodí, nebudou nejstaršímu ani čtyři roky. Skončíš v Bohnicích,“ zněly jejich prorocké vize. „A stejně to bude zase kluk.“ Po několika marných pokusech jim vysvětlit, že živit, šatit, ani vychovávat nám ho nebudou, a že prostě jen chceme třetí dítě a je nám ukradené, zda mu bude mezi nožičkami něco přebývat, či nikoliv, jsme jakékoliv vysvětlování vzdali.
Měsíce ubíhaly a těhotenství probíhalo bezproblémově. Občas jsem sice zacítila divné bodavé bolesti v podbřišku, ale nic, co by se nedalo vydržet. S dvěma malými Rarášky na krku nemohla být řeč o odpočinku. Na kontroly jsem docházela jednou za měsíc a těhotenství bylo bráno jako naprosto fyziologické.
Jeden problém se však opět objevil, můj syndrom bílého pláště, a tentokrát v plné parádě. Stačilo mi jen se přiblížit k ordinaci a srdce začalo tlouci jako splašené. Nedokázala jsme tyto stavy vůbec nijak ovlivnit. Musela jsem se proto podrobit Holterovskému monitorování krevního tlaku.
Hodnoty naměřené v ordinaci byly totiž tak vysoké, že pan doktor odmítl akceptovat moje hodnoty naměřené na domácím tlakoměru.
Za pár dnů jsem časně ráno vyfasovala onen zázračný přístroj, který měl rozhodnout o mém dalším osudu. Když jsem se vracela domů autobusem, zdálo se mi, že všichni cestující upírají své zraky k mé maličkosti, a v jejich očích jsem četla obavy, zda se nechystám vyhodit autobus do povětří.
Neboť bylo teplo, nedaly se všechny součástky monitoru zamaskovat pod oblečení. Navíc se přístroj v poměrně krátkých intervalech spouštěl, což doprovázelo ne právě důvěryhodné bzučení. Po téměř probdělé noci jsem druhý den ráno mučící nástroj s neskonalou radostí odevzdala a čekala na výsledky.
Ty potvrdily, že mám hodnoty tlaku zcela v normě, někdy dokonce nižší. Do průkazky jsem si vložila lékařskou zprávu s diagnózou „syndrom bílého pláště“ a už mě měřením tlaku nikdo nestresoval. Měřila jsem si ho opět v pohodlí domova.
Na konci těhotenství jsem začala docházet do poradny v porodnici, i tam jim stačily hodnoty tlaku naměřené doma, za což jsem jim byla neskonale vděčná.
Císařský řez naplánovala lékařka na 39. týden těhotenství. Nástup do nemocnice jsem měla v neděli ráno a v pondělí se šlo na věc.
Volila jsem opět spinální anestezii. Tentokrát mi byla jako anestezioložka přidělena velmi mladá paní doktorka. Vše mi vysvětlovala, bavila se se mnou o každé maličkosti, kterou se chystala udělat. Její úsměv na tváři mě neskutečně uklidňoval a rozptýlil i ty nejmenší obavy.
Manžel byl znovu se mnou. Trvalo o něco déle, než se lékařky k miminku dostaly, předchozí císařské řezy zanechaly v mém břiše několik srůstů, vše ale dopadlo na výbornou a my mohli na světě přivítat naši krásnou dcerušku.
To nejlepší mělo ale teprve přijít. Byl mi umožněn bonding. Operační pole se snížilo pod můj hrudník a Berušku mi položili pod prsa. Prožila jsem ten zázrak, kdy se právě narozený červík snaží sát mateřské mléko. Zážitek to byl opravdu silný.
Hojení znovu nedoprovázely žádné komplikace. Jediné, co jsem vnímala bolestivěji, bylo zavinování dělohy.
Před pár dny oslavil můj nejmladší poklad dva roky. Občas přijdou náročnější chvilky, ale přesto mohu napsat, že jsem ani na okamžik nezapochybovala o správnosti volby mít tři děti.
Jo a abych nezapomněla, naše bydliště je zatím od Bohnic dostatečně vzdálené.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1185
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 702
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1229
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 510
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 312
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19135
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2476
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1657
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
kazdopadne preji zdravicko a pevne nervy 
Počtu tří dětí se vůbec neboj! Ano, zpočátku je to záhul, dokud jsou malé 
Ale jak povyrostou a budou na vás méně závislé, navíc začnou školky a školy, bude to paráda 
u nás je spíš problém to, že muž by klidně pokračoval dál.. tři jsou prý málo 
