Císařský řez potřetí
- Porod
- Jadala
- 05.10.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Průběh třetího těhotenství po dvou sekcích.
Zotavování se po druhé sekci proběhlo opět bez sebemenších problémů. Již na první poporodní kontrole u gynekoložky mi to nedalo a musela jsem vyrukovat s otázkou: „Jak dlouhou pauzu mám dopřát svému tělu nyní?“ Odpověď paní doktorky mě nepotěšila, zněla totiž: „Nejsem přívržencem třetích císařských řezů.“
Naše rodina se v té době zrovna stěhovala do mého rodného města. V něm sídlí i porodnice, kde přišli na svět oba synové. Na třetí sekci se tam nijak tragicky netvářili. Když jsem po přestěhování zjistila, že lékař, který mě z výše zmíněné porodnice propouštěl, si zrovna otevírá gynekologickou ambulanci, nebylo nad čím váhat. Proběhla přeregistrace a já se plna nadějí vydala vstříc názoru dalšího odborníka.
Lékař mi udělal velmi podrobný ultrazvuk, nezjistil žádné odchylky ani patologie, a tak jsem dostala zelenou ke splnění svého snu.
V září oslavil náš druhý synek první narozeniny. Když jsme všichni společně sfoukávali narozeninovou svíčku, rezonovalo mou hlavou přání: „Kéž je nás za rok u dortu zase o jednoho víc.“
V prosinci se mi na těhotenském testu objevily dvě krásné čárky, na konci ledna mi těhotenství potvrdil lékař. Byla jsem ten nejšťastnější tvor pod sluncem.
Ne tak někteří členové našich rodin. Ti nás pasovali na blázny. „Tři děti v dnešní době a navíc tak blízko po sobě, vždyť až se to miminko narodí, nebudou nejstaršímu ani čtyři roky. Skončíš v Bohnicích,“ zněly jejich prorocké vize. „A stejně to bude zase kluk.“ Po několika marných pokusech jim vysvětlit, že živit, šatit, ani vychovávat nám ho nebudou, a že prostě jen chceme třetí dítě a je nám ukradené, zda mu bude mezi nožičkami něco přebývat, či nikoliv, jsme jakékoliv vysvětlování vzdali.
Měsíce ubíhaly a těhotenství probíhalo bezproblémově. Občas jsem sice zacítila divné bodavé bolesti v podbřišku, ale nic, co by se nedalo vydržet. S dvěma malými Rarášky na krku nemohla být řeč o odpočinku. Na kontroly jsem docházela jednou za měsíc a těhotenství bylo bráno jako naprosto fyziologické.
Jeden problém se však opět objevil, můj syndrom bílého pláště, a tentokrát v plné parádě. Stačilo mi jen se přiblížit k ordinaci a srdce začalo tlouci jako splašené. Nedokázala jsme tyto stavy vůbec nijak ovlivnit. Musela jsem se proto podrobit Holterovskému monitorování krevního tlaku.
Hodnoty naměřené v ordinaci byly totiž tak vysoké, že pan doktor odmítl akceptovat moje hodnoty naměřené na domácím tlakoměru.
Za pár dnů jsem časně ráno vyfasovala onen zázračný přístroj, který měl rozhodnout o mém dalším osudu. Když jsem se vracela domů autobusem, zdálo se mi, že všichni cestující upírají své zraky k mé maličkosti, a v jejich očích jsem četla obavy, zda se nechystám vyhodit autobus do povětří.
Neboť bylo teplo, nedaly se všechny součástky monitoru zamaskovat pod oblečení. Navíc se přístroj v poměrně krátkých intervalech spouštěl, což doprovázelo ne právě důvěryhodné bzučení. Po téměř probdělé noci jsem druhý den ráno mučící nástroj s neskonalou radostí odevzdala a čekala na výsledky.
Ty potvrdily, že mám hodnoty tlaku zcela v normě, někdy dokonce nižší. Do průkazky jsem si vložila lékařskou zprávu s diagnózou „syndrom bílého pláště“ a už mě měřením tlaku nikdo nestresoval. Měřila jsem si ho opět v pohodlí domova.
Na konci těhotenství jsem začala docházet do poradny v porodnici, i tam jim stačily hodnoty tlaku naměřené doma, za což jsem jim byla neskonale vděčná.
Císařský řez naplánovala lékařka na 39. týden těhotenství. Nástup do nemocnice jsem měla v neděli ráno a v pondělí se šlo na věc.
Volila jsem opět spinální anestezii. Tentokrát mi byla jako anestezioložka přidělena velmi mladá paní doktorka. Vše mi vysvětlovala, bavila se se mnou o každé maličkosti, kterou se chystala udělat. Její úsměv na tváři mě neskutečně uklidňoval a rozptýlil i ty nejmenší obavy.
Manžel byl znovu se mnou. Trvalo o něco déle, než se lékařky k miminku dostaly, předchozí císařské řezy zanechaly v mém břiše několik srůstů, vše ale dopadlo na výbornou a my mohli na světě přivítat naši krásnou dcerušku.
To nejlepší mělo ale teprve přijít. Byl mi umožněn bonding. Operační pole se snížilo pod můj hrudník a Berušku mi položili pod prsa. Prožila jsem ten zázrak, kdy se právě narozený červík snaží sát mateřské mléko. Zážitek to byl opravdu silný.
Hojení znovu nedoprovázely žádné komplikace. Jediné, co jsem vnímala bolestivěji, bylo zavinování dělohy.
Před pár dny oslavil můj nejmladší poklad dva roky. Občas přijdou náročnější chvilky, ale přesto mohu napsat, že jsem ani na okamžik nezapochybovala o správnosti volby mít tři děti.
Jo a abych nezapomněla, naše bydliště je zatím od Bohnic dostatečně vzdálené.
Přečtěte si také
Přítel kamarádku přesvědčil, aby darovala vajíčka. O dobrý skutek mu ale nešlo
- Anonymní
- 10.09.26
- 543
Když mi to Dominika vyprávěla, nezmohla jsem se na slovo. S Patrikem žije asi dva roky, mají problém vyjít s penězi, což v dnešní době není nic divného. Jenže problém je v tom, že Patrikovi se moc...
Dcera si odmítá vyměnit triko: „Vždyť není vidět, že je špinavé“
- Anonymní
- 10.09.26
- 222
Moje dcera (8 let) je ve věku, kdy oblíbené triko je před veškerou hygienou a nade všemi mými argumenty, proč by ho měla po týdnu už dát do prádla. To, že vizuálně není špinavé bere za nezvratný...
Můj muž začal brát vitamíny na imunitu. Začal mi hrozně smrdět
- Anonymní
- 10.09.26
- 386
Jsme s manželem ve středním věku a je to už znát na našem zdraví. Ne že bychom byli o holi nebo tak, ale věk už je znát hlavně na energii a imunitě. Jsem z nás dvou ta aktivnější a stejně jako jsem...
Na dovolené jsem pochopila, že některá pravidla platí jen pro turisty
- Anonymní
- 10.09.26
- 887
Na dovolené si člověk chce hlavně odpočinout. Já tedy rozhodně. Jenže letos jsem si z jedné návštěvy restaurace odnesla kromě ne moc plného žaludku i nepříjemný pocit. Na to budu vzpomínat ještě...
Za doučování syna jsem platila tisíce. Pak mi zavolali, že tam vůbec nechodí
- Anonymní
- 10.09.26
- 359
Když měl Honza vloni problémy s angličtinou, rozhodla jsem se, že mu zaplatím doučování. Nechtěla jsem čekat, až začne nosit jednu pětku za druhou. Sama jsem na jazyky nikdy nebyla a věděla jsem,...
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 23172
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 10845
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 14497
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 25875
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 3004
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
kazdopadne preji zdravicko a pevne nervy 
Počtu tří dětí se vůbec neboj! Ano, zpočátku je to záhul, dokud jsou malé 
Ale jak povyrostou a budou na vás méně závislé, navíc začnou školky a školy, bude to paráda 
u nás je spíš problém to, že muž by klidně pokračoval dál.. tři jsou prý málo 
