Člověk míní, děti mění!
- Rodičovství
- Jadala
- 06.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb tohle bych já nikdy neudělala.
Věcí, o nichž jsem si říkala „To já nikdy dělat nebudu.“ by se našla celá řada.
Nechápala jsem kupříkladu mateřský plurál, ale hned v porodnici mi došlo, že vyhnout se mu nebude tak úplně snadné. Vždyť ten právě narozený tvoreček byl přece celých devět měsíců součástí mého těla. Takže na MY mám tak nějak nárok.
Když mohl syn konečně opustit inkubátor a já ho celá natěšená dostala do své péče, hrdě jsem sestřičce oznamovala: „Dneska už jsme třikrát kakali,“ i přesto, že jsem trpěla urputnou zácpou. Sestřička nehnula ani brvou, takže jsem pochopila, že je na podobné výlevy zvyklá, a mně po chvíli došlo, že ubránit se mykání nebude vůbec legrace.
Další věcí, kterou jsem jako malá bytostně nesnášela, bylo leštění mého obličeje umolousaným kapesníkem, jehož čisticí schopnosti měly být vylepšeny pořádnou dávkou maminčiných slin. Zařekla jsem se, že tohle prostě za žádnou cenu nikdy neudělám a vynálezce vlhčených ubrousků bych bez mrknutí oka nominovala na Nobelovu cenu.
No co myslíte, jak to dopadlo? V létě jsem jela s prostředním synem do obchodu, aby si vybral nové boty. Autobus nám ujel přímo před nosem. Další jel za půl hodiny, tak si říkám: „Poruším svoje pravidlo a dopřeji mu zmrzlinu, tu zbytečnou věc plnou prázdných kalorií.“ Chlapeček se během pěti minut zřídil tak dokonale, že jsem měla problém ho poznat. Z obalu jsem dolovala další a další vlhčené ubrousky, až najednou došly. Pusa stále nebyla podle mých představ, tak jsem se dopustila té odporné věci. Syn z toho dostal hysterický záchvat a já si řekla, že nikdy více.
Ještě jedna věc mě vytáčela. Jakožto bezdětná učitelka jsem nechápala každodenní ranní a odpolední scénky v šatně. „Tak dělej, sundej už konečně tu bundu. Jak dlouho tu mám ještě čekat…“ Myslela jsem si, že přece nemůže být nepřekonatelný problém vyrazit o pár minut dříve a mít dostatek času na převlékání. Raději vstát časněji a být v klidu než si přispat o pár minutek a pak stát nad dítětem jako dráb a nervózně koukat každou vteřinu na hodinky s výrazem: „Pane profesore, je čas, musíme jít.“
Teď se všem rodičům hluboce omlouvám a pořád musím myslet na to, co se mi stalo letos v březnu. Za celou zimu jsem v naší krajině zaznamenala jen pár vloček sněhu. Náledí se utvořilo zcela výjimečně. Toho dne jsem pospíchala k lékaři. Manžel hlídal zbylé dvě děti, já popadla to nejstarší a uháněla s ním směr školka. Venku to klouzalo, jako dobře namydlené schody. Po trávnících jsme se doplazili do školky ve značném časovém skluzu. V šatně mě z úst vycházely věty: „Dělej, proč máš ještě na sobě tu bundu, ujede mi autobus. Honem, honem.“ Moje dítko, nezvyklé na takovéto jednání, se v šoku svlékalo snad ještě pomaleji.
Konečně bylo ustrojené. Vyběhla jsme ven, abych překonala těch několik zbývajících metrů k autobusové zastávce a světě div se, najednou to skoro neklouzalo. Dokonce jsem si pár metrů popoběhla a na zadku nepřistála. Bylo mi divné, že mě někteří spolucestující v autobuse pozorují, ale nijak zvlášť jsem to neřešila, spokojena se svým běžeckým výkonem.
Vstoupila jsem do liduprázdné čekárny lékaře. Přivítala mě příjemným teplem. Po chvíli jsem přišla na řadu. Slušně pozdravím a nestačím se divit, proč se pan doktor tak směje.
Povídá mi: „Jé vy máte dobrou vychytávku na to dnešní náledí.“ Kouknu se na nohy a co mé oči nevidí. Tkví mi na nich nádherné, svítivě zelené návleky s Beruškami.
Hanbou bych se propadla, když si vzpomenu, jak se zrovna minulý týden paní uklízečka rozčilovala, že jim pořád někdo odnáší jejich nové krásné návleky. Vyprala jsem je a s omluvou je hned druhý den vrátila.
Od té doby si vždycky, když nestíhám, vzpomenu na tuhle příhodu a řeknu si: „Pospíchej pomalu.“ A taky jsem se začala do šatny raději zouvat. Návleky přenechávám rodičům, kteří chvátají…
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 2787
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1283
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 446
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1170
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 854
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 3215
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 3055
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1518
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 3089
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 2145
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
U nas ve skolce ani navleky k dispozici nejsou, ale ty vase zrejme budou s ABS 
Prosim fotooo! 
V autobuse jsem seděla čtvrt hodiny, v čekárně jsem seděla minimálně pět minut, než vylezla předcházející pacientka a prostě mě to netrklo. 
hezký den 
lidi nekoukali divně, protože jsi vypadala divně, ale protože jim přišlo blbý, že na takový zlepšovák nepřišli sami 
Přeji hezké úterý 