Dovolená za odměnu (nebo za trest?)
- Cestování
- Jadala
- 05.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme si užívali několikadenní výlet za hranice všedních dnů.
V posledních pěti letech jsem byla buď těhotná, nebo krátce po porodu. Proto jsme s naší rozrůstající se rodinkou vyráželi převážně na jednodenní výlety.
Z několikaletého stereotypního pobytu doma mi občas začíná solidně hrabat, rozhodli jsme se proto, že letos vyrazíme na výlet několikadenní.
Proč být troškař, když výlet, tak pořádný. Už ani nevím, koho napadlo, že by cílem naší výpravy mohly být Beskydy. Je to od nás, co by kamenem dohodil – pouho-pouhých čtyři sta kilometrů. Na tři dny? Neber to! Po zkušenostech s cestováním s našimi ratolestmi jsme se zásobili spoustou nezbytností. Taškou plnou jídla, pastelkami, dobrou náladou, pevnými nervy, ale především novým přenosným dvd přehrávačem. Poslouchat po padesáté: „Já jsem prasátko Peppa,“ může sice na člověku zanechat určitou újmu, ale pořád menší, než neartikulované skřeky střídající se s dotěrnou otázkou: „Kdy už tam budeme?“
Vyjeli jsme brzy ráno. Zlatíčka střídavě poklimbávala, pozorovala okolní krajinu, cpala se jídlem nebo využívala výše zmíněný přístroj. Cesta byla až nad očekávání klidná.
Krátce po poledni jsme vystoupili před Valašským muzeem v přírodě. Kluci všechno důkladně zkoumali a i tu naši nejmladší, Berušku, občas něco zaujalo. Dali jsme si valašskou kyselicu, a zatímco já i manžel jsme si na ní pochutnávali, děti se tvářily, jako bychom je snad chtěli otrávit. V muzeu jsme strávili několik hodin. Pak jsme přemýšleli, jestli už se jet ubytovat, nebo ještě zvládnout výšlap na Pustevny a k soše Radegasta. Kluci rozhodli, že chtějí na další výlet, a světe div se, opravdu si ho užili. Pobíhali po kopcích, jako by právě vstali z postele.
Přiblížil se večer. S paní, u které jsme měli být ubytováni, jsem se dohodla, že jakmile budeme cca třicet minut od nich, mám jí zavolat kvůli předání klíčů. Volala jsem tedy. Leč telefon nikdo nezvedal. Po nejméně pátém bezúspěšném pokusu jsem začala být nervózní. S tikem v oku a lehkou hysterií jsme si představovala, jak jedeme zase zpátky. Manžel mě začal uklidňovat, že to v pohodě odřídí. Nevím proč, ale klidnější jsem nebyla. Po příjezdu na místo mi spadl obrovský kámen ze srdce. Tu ránu musel slyšet i sám Radegast. Paní si jen zapomněla mobil doma.
Ubytovali jsme se a já se vrhla na přípravu večeře. Najednou se ozvala divná tupá rána, jejíž původ jsem nebyla schopna identifikovat až do chvíle, kdy nastal čas sprchování. Od svého nejstaršího dítka jsem se totiž dozvěděla, že to nepůjde, protože: „Mámo, sprcha je zavřená za sklem.“ Sprchový kout byl tak naleštěný, že ti naši draci sklo úplně přehlédli a jak bludní holubi do něj narazili. S hrůzou jsem se vydala zjistit rozsah škod. Naštěstí žádné nebyly.
Druhý den jsme měli naplánován výlet do ZOO Ostrava, tam jsem se moc těšila. Všichni tři naši potomci se s nadšením vrhli do výběhu koziček. Nadšení však vydrželo pouze nejstaršímu. Jakmile se koza přiblížila k prostřednímu roběti, spustilo takový řev, že i statný lev by mu mohl závidět. Dcerka byla nadšená přesně do chvíle, než jí koza ožužlala ruku. Pak začala v řevu směle konkurovat staršímu sourozenci, takže jsme se raději vydali k dalším výběhům. Mohu říci, že u našich dětí nejvíce zabodovala morčata a prolézací hrad.
Nastal poslední den a výlet do Velkých Karlovic na Kulíškovu naučnou stezku. Tu si děti opravdu užily. Chůze lesem v mírně kopcovitém terénu a hledání dalších a dalších dřevěných tabulí s příběhem o nejmenší sově, to je dokonale pohltilo. Do kopců letěli jak splašení. Ani jednou jsem neslyšela: „Mámo, mě bolej nohy!“ Prostě zázrak!
Když celou stezku projdete, můžete se zastavit v hotelu a tam dětem objednat Kulíškovu specialitu. Kromě jídla obdrží dítě také plyšovou sovičku. Jediné, čemu nerozumím je, jak někdo mohl mít tak geniální nápad a vymyslet, že Kulíškova specialita jsou zrovna boloňské špagety. Při pohledu na sněhobílé polstrování židlí a červené ruce a ústa našich dětí jsem měla v očích lehký děs…
Po obědě na nás čekala už pouze cesta k autu a poté nekonečně dlouhé hodiny strávené v kolonách. Cestu tam jsme si pochvalovali, ta zpáteční byla o mnoho horší. Děti byly naštěstí plné zážitků a hlavně dostatečně unavené, takže jsme návrat nakonec všichni zvládli bez výraznější újmy na duševním zdraví.
Tak zase někdy naviděnou, Radegaste!
Přečtěte si také
„Je můj syn autista?“ zeptala se kamarádka. Ze strachu jsem jí zalhala do očí
- Anonymní
- 22.06.26
- 1741
Říká se, že upřímnost je základem každého pevného přátelství. Jenže co dělat v situaci, kdy vás nejlepší kamarádka postaví před otázku, jejíž pravdivá odpověď by jí mohla zlomit srdce? Minulý týden...
Dcera s ADHD potřebuje asistenta. Muž zuří: „Nedělej z ní blbečka s nálepkou!“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1171
Každý rodič si přeje, aby jeho dítě mělo hladkou a bezstarostnou cestu životem. Když se ale objeví první překážky, ukáže se, jak pevný je nejen vztah rodiče k dítěti, ale i partnerů mezi sebou. My...
Manžel mě nutí jezdit každý víkend k tchyni. Ta mě jen kritizuje, jsem zoufalá
- Anonymní
- 22.06.26
- 2367
Víkend by měl být pro pracující rodiče časem odpočinku, kdy konečně vypnou, užijí si klid s rodinou a naberou síly na další pracovní týden. Pro mě je ale páteční odpoledne začátkem pravidelné noční...
Dřu ve dvou pracích do půlnoci. Podle muže ale jen „courám po kroužcích“
- Anonymní
- 22.06.26
- 1148
Sedím u kuchyňského stolu, na monitoru notebooku svítí čas 0:24 a mně únavou pálí oči. Tohle je moje každodenní realita. Kolotoč, ze kterého nemůžu vystoupit, protože se ode mě očekává, že budu...
Máma mi vyčítá práci a děti ve školce. Sama mě tam jako malou zapomínala!
- Anonymní
- 22.06.26
- 767
Být dnes mámou je nesmírně vyčerpávající. Společnost na nás klade protichůdné nároky – máme budovat kariéru, vypadat skvěle, mít naklizenou domácnost, a přitom se dětem věnovat čtyřiadvacet hodin...
Soused chová koně na miniaturním pozemku. Utíkají mu a ničí mi zahrádku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1380
Mít vlastní dům se zahradou byl vždycky můj sen. Představa, jak si ráno vypiju kávu na terase a odpoledne si nasbírám vlastní rajčata a jahody ze záhonu, mě držela nad vodou během dlouhých let...
Kryla jsem kamarádčinu nevěru. Když to prasklo, otočilo se to proti mně
- Anonymní
- 21.06.26
- 2753
Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu do situace, kdy budu litovat, že jsem chtěla někomu pomoct. S kamarádkou jsme se znaly skoro patnáct let. Prošly jsme spolu školou, prvními láskami, svatbami i...
Na dětské oslavě u kamarádky se málem utopilo dítě. A nikdo si toho ani nevšiml
- Anonymní
- 21.06.26
- 1993
Ještě teď je mi z toho špatně. Měla to být oslava narozenin kamarádky mé dcery ze školky. Johanka slavila své krásné páté narozeniny a její rodiče to pojali opravdu ve velkém. Mají krásnou zahradu...
Rodinná oslava u tchýně se změnila v drama. Museli jsme volat záchranku
- Anonymní
- 21.06.26
- 1855
Tchyně se rozhodla uspořádat rodinnou oslavu bez ohledu na to, že venku panovala opravdu úmorná vedra. Na jejich zahradě není jediný strom a ani pod slunečníkem se člověk moc neochladí. Říkala jsem...
Romantický víkend ve dvou? Přítel na něj pozval své kamarády a já jim měla vařit
- Anonymní
- 21.06.26
- 1700
Jsem na Mirka neskutečně naštvaná a upřímně přemýšlím, jestli má tenhle vztah vůbec smysl. Tohle jsem fakt nečekala. Nejsme spolu dlouho, ale moc dobře ví, že jsem romantický typ. Zatímco já...
.
hezký den
Máte pravdu, i když nemohla být řec o nějaké relaxační dovolené, užili jsme si to všichni 
. Nejvic me pobavil ten zacatek ze radsi 50× slyset ja jsem prasatko pepa nez mrceni a kdy uz tam budem. Verne zname 
hezký den
