Dům hrůzy

Moje zážitky z jednoho „povedeného“ domu.

*

Až do Kristových let byl mým domovem panelák. Stihla jsem vystřídat celkem tři exempláře tohoto typu bydlení. V prvních dvou jsem žila se svými rodiči a bratrem, v tom třetím pak nejprve s přítelem, ze kterého se záhy stal můj manžel, a následně i s naším prvorozeným synkem.

Zatímco první dva paneláky byly oázami klidu, dá-li se to o tomto typu bydlení vůbec napsat, tak ten třetí právem může nést označení „Dům hrůzy“, tedy alespoň z mého pohledu.

Z počátku se i ubytování tam jevilo jako naprosto bezproblémové a klidné. Sice mě občas zamrzelo, že z oken vidím jen změť dalších paneláků, silnic a automobilů, namísto vzrostlého lesa, ale tuto změnu k horšímu mi bohatě vynahrazovala společnost milovaného muže a to, že mám konečně svoji, byť tedy jen pronajatou domácnost.

Vše se začalo měnit zhruba rok po našem přistěhování. V garsoniéře vedle nás, stejně jako v bytě pod námi, se během pouhého měsíce vyměnili nájemnici. Začala lekce ze sousedských vztahů.

Do bytu vedle nás se nastěhovala maminka s pubertálním synem. Ten se vyžíval v hlasitém poslechu písní, jejichž texty by byly jen těžko publikovatelné před dvaadvacátou hodinou. Skleničky v obýváku nám tančily do rytmu těchto svérázných skladeb a snažily se udržet na policích. Podobné diskotéky se naštěstí konaly jen přes den, a tak člověk, vzpomínajíc na svá telecí léta, přimhouřil obě oči.

Maminka tohoto chlapce však volila těžší kalibr. Často dostala naprosto
geniální nápad, že o půlnoci nastává ta pravá chvíle pro vyluxování celého bytu, a jako prémii se rozhodla přidat ještě kobereček před vchodovými dveřmi, kdyby si čirou náhodou někdo z nejbližších sousedů dovolil ještě spát.

Těmto projevům, které velmi podporovaly zdravé sousedské vztahy, směle konkurovalo osazenstvo bytu pod námi.

Pětičlenná rodinka také evidentně milující hluk. Ten se z jejich bytu začínal rozléhal již časně ráno. Maminka budila své potomky do školy. První probouzení se neslo v duchu důraznosti, ale děti byly oslovovány jmény, jelikož ale na tuto výzvu zpravidla nereagovaly, následovalo buzení ještě o mnoho důraznější, kdy se občas dostavila i smršť sprostých slov. Není nic krásnějšího, než být probuzen tímto stylem.

Na výběr byl ještě jeden druh budíčku, ten se také opakoval s železnou pravidelností. Mnohokrát začínal přesně s úderem šesté hodiny ranní – víkend nevíkend, svátek nesvátek. Celým domem zněla stále dokola směs několika tklivých písní, protože otec oné rodiny údajně trénoval na koncert.

Už v tu chvíli jsme začínali uvažovat o stěhování, protože takovéto bydlení, navíc v tu dobu již i s malým dítětem, bylo z dlouhodobého hlediska naprosto nevyhovující. Pomyslná poslední kapka, která nás donutila hledat štěstí jinde, byla to, když mě ze sladkého spánku dvakrát, krátce po sobě, vytrhla kriminálka zvonící u našich dveří.

Synovi zrovna rostly zuby. Nemohl kvůli tomu v noci spát, snažila jsem se ho zabavit, co mi síly stačily, jen aby nebrečel. Kolem čtvrté se většinou uklidnil a usnul. Toho dne netrval ale náš spánek moc dlouho. Kolem sedmé se ozval zvonek doprovázený naléhavým klepáním na dveře. Celá rozespalá jsem upnula svůj zrak do kukátka. Před dveřmi stáli dva cizí muži, použila jsem bezpečnostní řetízek a otevřela. Neznámí se představili jako policisté z kriminálky a zjišťovali, zda-li jsem nad ránem neslyšela z chodby nějaké podezřelé zvuky. Popsala jsem jim svou situaci, jak v noci syn nespí a já s ním, a právě nad ránem upadáme do hlubokého spánku. V domě bylo slyšet opravdu všechno, ale tu noc jsem neslyšela vůbec nic. Muži si vyžádali občanský průkaz, ten jsem jim, celá vyjukaná, podala, zapisovali si, s kým hovořili.

Vůbec mě nenapadlo zeptat se, co se vlastně stalo. Později téhož dne jsem se od sousedů dozvěděla, že z okna v našem patře vyskočila, vypadla, nebo byla vyhozena mladá dívka. Takováto situace člověku na optimismu nepřidala. Neuplynulo ani čtvrt roku a kriminálka byla v domě znovu. Tentokrát došlo k ostré výměně názorů mezi dlouholetými manželi, ta skončila bodným poraněním.

Během třiceti let života v prvních dvou domech jsem se nesetkala s tolika problémy a neštěstími, jako za pouhé tři roky v tom posledním. Byla jsem tak ráda, že tam bydlíme jen v nájemním bytě a můžeme odejít jinam.

Když se nám naskytla možnost odstěhovat se do vlastního baráčku, neváhali jsme ani vteřinu.

Dům hrůzy zůstal jen vzpomínkou a začala nová kapitola života.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Anonymní
23.11.18 05:02

Tyjo, to bych taky prchala…to mi pripomina, jak jsem jednou kolem 5.vstavala do prace a z chodby byl najednou slyset rev, rany do dveri, jako bouchani nebo kopani, koukla jsem se kukatkem a kolem nasich dveri produsalo nekolik tezkoodencu ze zasahovky o patro vys - soused zrejme v necem jel, pak jsme zjistili, ze byl velkej drogovej zatah v celem okoli…a za nejaky cas primo na patre zase kopance do dveri, rany a dopol.pak prisli policajti zeptat se, jestli jsme neco neslyseli nebo nevideli. Tehdy jsem taky mela sto chuti se odstehovat, jenze s hypotekou uz to tak jednoduche neni. My v soucasnem byte zili taky rok v najmu, nez ho bylo mozne koupit, ale to tu byl relativne klid…

  • Nahlásit
1040
23.11.18 06:50

Anonymní Taky moc pěkné. Když jsme se začali porozhlížet po vlastním bydlení, tak přesně tohohle jsem se bála, že půjdeme do hypotéky a pak se ze zakoupeného bytu vyklube podobná hrůza. Nakonec jsme to řešit nemuseli a jsme moc ráda. Hezký den :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11595
23.11.18 11:15

Znám, dobře. Naštěstí v paneláku jsem bydlela jen tři roky jako čerstvě dospělá, když nám vyhořel byt. V domě o sedmnácti poschodích se hojně proháněli švábi, což pro mě byl naprostý otřes. Podařilo se mi je v bytě zlikvidovat jen tvrdou chemií a důslednou čistotou. Zaseknutý výtah býval na denním pořádku, takže jsem radši těch 16 pater do svého bytu šlapala pěšky po schodišti lemovaném odpadky. V zimě bývalo mým každoročním cvičením, že jsem 14 dní musela odvzdušňovat celou stoupacku pod sebou, tj. za všech 15 bytů lidí pode mnou, co se na to vykašlali. Lidi se tam zásadně nezdravili a zhusta se tam kradlo. První dva roky jsem si naivně dala na dveře vánoční dekoraci. Zmizela hned ten den. Třetí rok jsem to už vzdala, tak šlohli aspoň rohožku. Ranní budíček byl už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Píšu pro obveselení:
5:00 se železnou pravidelností hlasitě souložící pár vedle v bytě
5:30 koulející se lahve asi od piva nade mnou a chrchlající chlap
6:00 různé vyzvánění na mobilech typu Bethoven a Mozart se všech stran
6:30 dusající a skákající děti zřejmě z palandy nebo snad ze skříně, jsem si říkala, jestli je mně jednou nepropadnou ????

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
23.11.18 13:26

..a proto se zije v cizine tak krasne :mrgreen: ikdyz urcita,pro nas nesmyslna pravidla tu mame a to ze lide od druhého poschodi nesmí mit doma vlastní pracku,prave kvůli ruseni sousedu. Je zde bezne,mit v prizemi pradelnu a plan kdy která rodina pere. Nekdy dost omezujici. v době od 12-14 nesmite vysavat,mit hlasite hudbu,delat randal- je poledni klid. U nekterych bytných dokonce musite hlasit vetsi navstevu a on upozorni PISEMNE sousedy ,ze mozna vznikne vetsi hluk. No prca :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
23.11.18 13:33

@MartinaIrena také skvělé zážitky, :zed: žila jsem asi v nějaké bublině, protože celé dětství a dospívání jsem strávila v paneláku a nikdy tam nebyl žádný problém, o to větší šok pro mě přestěhování bylo, ale jak vidím, výjimkou byl spíše ten klidný dům z dětství, než ten hororový :nevim: hezký den :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
23.11.18 13:35

@svycarka to jsou opravdu zajímavá pravidla, občas to musí být trochu na palici ne? :mrgreen: hezký den :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1933
23.11.18 14:46

Ahoj.

My jsme poměrně klidný panelák. Lidé jsou zde tolerantní, milí, nikdo neprudí a prakticky se navzájem zdravíme. Taková pražská idylka.

Jenom tu máme zase „prokletý“ byt. :)

Když jsem se nastěhovala, tak v něm bydlela matka (kolem 70) s dcerou (kolem 50). Ale dcera trpěla nějakou duševní poruchou. Měsíce se nic nedělo, ale pak si to vybrala. Většinou v noci začala křičet, že jí matka nechce dát boty, aby mohla utéct a že ji chce zavraždit či něco podobného. Vždy to končilo voláním záchranky a jejího ošetřujícího lékařky. Ta jí něco píchla na uklidnění a byl zase na pár měsíců klid. Tak to šlo asi dva roky, když na Štědrý den 2012 máti té postižené dcery zemřela a dceru odvezly do nějaké stálé léčebny.

Byt byl až do září 2013 prázdný. Pak se tam nastěhovali podivné individua z bývalého SSSR. No byl to děs. Pravidelně úderem šesté hodiny večerní se začali slézat na schodech před barákem, hulili do oken, řvali a chlastali první ligu. A jejich největší zábava byla zvonit na domovní zvonky. Několikrát se na ně volali policajti, ale prakticky to nepomáhalo. Na druhý či výjimečně třetí den se akce stejně opakovala. No jak píši děs běs. Nemluvě o tom, že pravidelně bylo před barákem nablito a jednou se na schodech dokonce objevil obrovský lidský výkal.

Pak tyto pařby prakticky ze dne na den přestaly. A najednou u nás zvoní dva policisté, jestli jsme u nedalekých kontejnerů nezahlédli něco divného. A večer se v TV novinách objevila tato zpráva.

https://www.blesk.cz/…na-smrt.html

No. Jasně, že to byly oni. Se tak strašně opili, až se pobodali. Od té doby klid a mír. Žití v našem paneláku se vrátilo do poklidných až nudných kolejí.

Pak v bytě dlouho nikdo nebydlel, až minulé léto se tam nastěhovala mladá rodina. Všechno si to celé pěkně zrekonstruovali. Minulý týden jsem se dozvěděla, že se rozvádí a už jim z okna visí obrovská cedule „NA PRODEJ“.

No, tak jsem zvědavá, koho sem vítr zanese. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
23.11.18 15:40

@tininas Ahoj, tak to jsou také prima zážitky, přeji, aby bylo prokletí bytu konečně prolomeno a nastěhovali se k Vám fajn sousedi. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Nature00
23.11.18 22:49

Diky za muj bytecek v cihlovy bitovce v lazensky zone :lol:

  • Nahlásit
1040
23.11.18 22:57

Anonymní Tak nějak, také děkuji za místo, kde žijeme nyní, i když má své mouchy, neměnila bych :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11797
24.11.18 01:10

No tý kráso! Jdu se omluvit naší sousedce, že jsem ji v duchu nazvala starou ježibabou, protože si pravidelně seká hektarovou zahradu křoviňáken :mrgreen: . Asi jí do něj příští rok koupím i benzín… :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
24.11.18 01:14
  • Nahlásit
  • Zmínit
24.11.18 08:16

my byli v paneláku jen tři roky, proti tomuhle idyla, ale stejně se děsim toho, že bychom se k takovému bydlení vrátili :lol: v bytě vedle nás slušná rodina, akorát zrovna v té době, kdy jsme tam bydleli pár měsíců rekonstruovali - ovšem vždy jen do osmi večer, takže pohoda, z druhé strany divná paní, která nezdravila a občas z bytu vypustila nebo vpustila dovnitř kočky - taky pohoda.. v bytě pod námi měl někdo budík na čtvrtou ráno, terý vydával zvuk, jako když couvá náklaďák, takovéto hlasité pípotútání, bohužel byl dotyčný obvyvatel nejspíš často pryč, protože většinou ten budík tútal čtvrt hodiny v kuse :zed: okolí domu bylo náramné, poměrně často byl venku v noci randál, opilci, feťáci a jednou ležela na zastávce busu mrtvola… majitelka, co nám bvyt pronajímala říkala, že tam jinak bydlí syn, ale je pracovně mimo republiku - po pár návštěvách policajtů se ukázalo, že ‚zahraničí‘ je vězení, protože v tom bytě vařil pervitin a po pár upozorněních exekutorů, že k nám přijdou kvůli jeho dluhům jsme se radši odstěhovali :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
24.11.18 09:23

@sinapis.alba tak to jsou také zážitky za všechny peníze. Hrůza. Hezký den :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
24.11.18 10:04

S bydlením v paneláku je to jako s lístkem do cirkusu, buď se vám tam bude líbit, nebo ne. Ale předem to nikdy nevíte… Já jsem bydlela v paneláku v klidu 22 let. Pak naše sousedka, se kterou byla jen jedna společná zeď, dostala Alzheimera. Protože neměla děti, rodiče, jen starší sestru, byla na celý průběh nemoci sama. Zrovna jsem končila bc na výšce a místo klidného spaní, jsem poslouchala půlnoční řvaní gramofonu, nadávky kocourovi, nebo bouchání dveří, kdy kamsi chodila prý ven…Trvalo to asi 2 roky. Během toho se ze mě stal uzlíček nervů, až mi kdosi poradil si koupit špunty do uší a bylo to 8) člověk by netušil, jak moc ho ovlivní dlouhodobá spánková deprivace. U sousedky to vygradovalo mrtvicí a následným komatem, ze kterého se už neprobudila.

Pak jsme tam taky měli pana spořivého, který si vše v bytě 1+1 dělal sám stylem „já na to mám čas a nejlepší je to večer“, kdy z malé garsonky se snažil vytvořit 3+1.

Nyní žijeme v paneláku, kde máme velmi akční paní bytovou, která se snaží co nejlépe opravit starší panelák, takže co chvíli poslouchám sbíječku, vrtání, řezání zábradlí. Nejvíc jsem se vylekala i s 13m synem, když nám sbíječkou oddělávali zvonky 8o už tady není, co moc opravovat, takže tuším, že už bude chvíli klid - snad.

Tím chci říct, že panelákové bydlení chápu, ale neměla bych - to pohodlí mi za to stojí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
24.11.18 10:20

@Astyna88 to přirovnání s lístkem do cirkusu je úplně dokonalé :palec: moji rodiče stále bydlí v tom paneláku, kde jsem žila a stále bez nejmenšího problému, takže i v paneláku se dá žít v klidu a pohodě, to jen my jsme si koupili lístek do špatného cirkusu. :lol: Přeji ať už máte v domě jen a jen klid :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
562
24.11.18 12:24

Já jsem v paneláku nikdy nebydlela. S rodiči v cihlovém domě sousedí jsou tam dodnes pohodový. Uklízí se tam dům je upravený čistý. V té oblasti jsem se několikrát stěhovala a nikdy žádný problém. Když jsem se přistěhovala do Prahy tak furt něco. Jednou na dobrý soused co nám opravoval kola tak je asi za měsíc slohnul :mrgreen: zjistil že jedno kolo je za sto tácu tak proč ne že jo. V druhém domě kde jsem bydlela za svobodna tak to byla nová zástavba. Všichni nově nastehovany a prostě se tak krásky z garáží auta jak na běžícím pásu a klíče a čipy jsme měli jen my. To že Pražáci po sobě chodby neuklízí ok ale ať nedělají i bordel ???? teď bydlíme s manželem a dětmi v bytě po rodičích v cihlovém. Být hezký ale u rušné silnice i když z druhé strany máme park. Věčně se tu něco opravuje ale tak že se to za pár let musí opravit znova viz stoupacky na vodu. Denně máme ze sprchy skotské střiky. Jako za Dara dobrý ale pro malé děti nic moc :mrgreen: věčně nejdou vchodové bezpečnostní dveře. Na protiskluzovych schodech si za deště a mrazu zlamete hnáty. No stavíme to je jasný a v létě snad už hurá pryč. Jediný co mě tu drží je že platíme za být směšné peníze na to že jsme v Praze.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
24.11.18 14:33

@podaji protiskluzovou dlažbu dávali vloni i na schodiště k našim, od té doby se tam po dešti všichni plazili přivěšení k zábradlí. Po necelém roce a pár krkolomných pádech se musela dlažba vyměnit za jinou ještě více protiskluzovou. :lol: Hezký den :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11243
24.11.18 14:42

Hehe ono jako dům hrůzy se pak jeví i to, když si byt nad vámi pronajme společnice :lol: nejednou na nás klepali sousedi, tak se to rozléhalo všude kolem a bylo jedno, zda je 9 dopoledne, 12, 15, nebo půlnoc. Kolikrát jsme měli návštěvu a paní spustila své prosící divadlo :lol: Také jsem si oddechla, když jsem otěhotněla a my se po dvou letech stěhovali do vlastního :lol: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
24.11.18 14:56

@chs.jasmin tak to muselo být opravdu zajímavé :lol: ani se Ti nedivím, že jsi s radostí prchala. Hezký den :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.11.18 15:33

Zila jsem celej zivot v baraku, do panelaku jsem se nastehovala az asi ve 22, ted bydlim tretim rokem v „pravym“ panelaku a neprijde mi to uplne hrozny. Hodne zalezi na lidech, je fakt, ze vedle me slysim hlasitou televizi, zeshora me pani pravidelne vytapi, pode mnou casto soulozej, dneska me po opici probudilo rvouci dite :lol: Ale jsem dost tolerantni a sousedi taky, nikdy si nikdo nestezoval, tak si taky nestezuju. Nekrade se tu, mame cisto, hezky vytahy. Bohuzel v panelaku to vzdycky bude bud, a nebo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
24.11.18 15:58

@Azeretereza máš úplnou pravdu, vše je vždy a všude hlavně o lidech. Také jsem tvor, který nesnáší spory, tudíž jsem si nikdy na nikoho nestěžovala, ale když jsme z toho místa mizeli, byla jsem šťastná jako blecha. Hezký den :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21488
24.11.18 20:53

V bytech jsme žili 14 roků - tři roky 8mi patrový panelák, 11let cihlová bytovka :think: Panelák - hlučné sexuchtivé sousedy nepočítám, to je klasika :think: Dvě patra nad námi obézní nahluchlý stařec, z jehož televize/počítače? se pravidelně ozývaly hlasité steny a skřeky pornoherců! Pak se ozývat přestaly a pár dní nato v domě policie, kdy že jsme dědu naposledy viděli? Že nebyl nikým viděn, z bytu nejdou žádná zvuky či světla a na zvonění nereaguje! Vtrhli do bytu, muž mrtvý a v počínajícím stadiu rozkladu :( Nechat ho ještě pár dní, protekl by stropem :,(
Následně v bytovce byl už celkem klid - nájemníci tam nebyli, všude kolem majitelé, převážně manželské páry kolem 50ti roků :think: Nejproblematičtější rodinka jsme byli asi my, protože nám přibývaly děti a ač jsme se snažili, roubík do pusy jim nedám a na řetěz je neuvážu :nevim: Takže jsem vcelku chápala sousedku pod námi, když se znepokojením zahlédla mé (opět) rostoucí bříško :P
Krátce po porodu jme se přestěhovali do DR, kde v zásadě nikoho nelimitujeme a nikdo neomezuje nás :think: Náš byt koupil osamnělý muž kolem 40ky, starý mládenec! Takže předpokládám, že pro sousedku to byl balzám na nervy 8) :lol:

Příspěvek upraven 24.11.18 v 20:55

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
24.11.18 21:11

@pe-terka to si sousedka asi oddechla, jestli tedy starý mládenec nesjíždí lechtivé stránky a sousedka ještě ráda a s nostalgií nevzpomíná na dětský řev :lol: hezký večer :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
25.11.18 01:36

@miricle Víte, když je to nutné, pořádek si sjednat dovedu a věřte, že v bytě 2+kk bych se třemi dětmi opravdu bydlet nechtěla, takže bychom museli zdrhnout, i kdyby se sousedé dali sázet do zlata. Mějte se krásně :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11595
25.11.18 19:35

Sousedy si bohužel člověk nevybírá, takže my vsadili na vlastní bydlení v rodinném domě a jakmile zavřeme za sebou dveře, máme svatý klid

  • Nahlásit
  • Zmínit