Dům hrůzy
- O životě
- Jadala
- 23.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje zážitky z jednoho „povedeného“ domu.
Až do Kristových let byl mým domovem panelák. Stihla jsem vystřídat celkem tři exempláře tohoto typu bydlení. V prvních dvou jsem žila se svými rodiči a bratrem, v tom třetím pak nejprve s přítelem, ze kterého se záhy stal můj manžel, a následně i s naším prvorozeným synkem.
Zatímco první dva paneláky byly oázami klidu, dá-li se to o tomto typu bydlení vůbec napsat, tak ten třetí právem může nést označení „Dům hrůzy“, tedy alespoň z mého pohledu.
Z počátku se i ubytování tam jevilo jako naprosto bezproblémové a klidné. Sice mě občas zamrzelo, že z oken vidím jen změť dalších paneláků, silnic a automobilů, namísto vzrostlého lesa, ale tuto změnu k horšímu mi bohatě vynahrazovala společnost milovaného muže a to, že mám konečně svoji, byť tedy jen pronajatou domácnost.
Vše se začalo měnit zhruba rok po našem přistěhování. V garsoniéře vedle nás, stejně jako v bytě pod námi, se během pouhého měsíce vyměnili nájemnici. Začala lekce ze sousedských vztahů.
Do bytu vedle nás se nastěhovala maminka s pubertálním synem. Ten se vyžíval v hlasitém poslechu písní, jejichž texty by byly jen těžko publikovatelné před dvaadvacátou hodinou. Skleničky v obýváku nám tančily do rytmu těchto svérázných skladeb a snažily se udržet na policích. Podobné diskotéky se naštěstí konaly jen přes den, a tak člověk, vzpomínajíc na svá telecí léta, přimhouřil obě oči.
Maminka tohoto chlapce však volila těžší kalibr. Často dostala naprosto
geniální nápad, že o půlnoci nastává ta pravá chvíle pro vyluxování celého bytu, a jako prémii se rozhodla přidat ještě kobereček před vchodovými dveřmi, kdyby si čirou náhodou někdo z nejbližších sousedů dovolil ještě spát.
Těmto projevům, které velmi podporovaly zdravé sousedské vztahy, směle konkurovalo osazenstvo bytu pod námi.
Pětičlenná rodinka také evidentně milující hluk. Ten se z jejich bytu začínal rozléhal již časně ráno. Maminka budila své potomky do školy. První probouzení se neslo v duchu důraznosti, ale děti byly oslovovány jmény, jelikož ale na tuto výzvu zpravidla nereagovaly, následovalo buzení ještě o mnoho důraznější, kdy se občas dostavila i smršť sprostých slov. Není nic krásnějšího, než být probuzen tímto stylem.
Na výběr byl ještě jeden druh budíčku, ten se také opakoval s železnou pravidelností. Mnohokrát začínal přesně s úderem šesté hodiny ranní – víkend nevíkend, svátek nesvátek. Celým domem zněla stále dokola směs několika tklivých písní, protože otec oné rodiny údajně trénoval na koncert.
Už v tu chvíli jsme začínali uvažovat o stěhování, protože takovéto bydlení, navíc v tu dobu již i s malým dítětem, bylo z dlouhodobého hlediska naprosto nevyhovující. Pomyslná poslední kapka, která nás donutila hledat štěstí jinde, byla to, když mě ze sladkého spánku dvakrát, krátce po sobě, vytrhla kriminálka zvonící u našich dveří.
Synovi zrovna rostly zuby. Nemohl kvůli tomu v noci spát, snažila jsem se ho zabavit, co mi síly stačily, jen aby nebrečel. Kolem čtvrté se většinou uklidnil a usnul. Toho dne netrval ale náš spánek moc dlouho. Kolem sedmé se ozval zvonek doprovázený naléhavým klepáním na dveře. Celá rozespalá jsem upnula svůj zrak do kukátka. Před dveřmi stáli dva cizí muži, použila jsem bezpečnostní řetízek a otevřela. Neznámí se představili jako policisté z kriminálky a zjišťovali, zda-li jsem nad ránem neslyšela z chodby nějaké podezřelé zvuky. Popsala jsem jim svou situaci, jak v noci syn nespí a já s ním, a právě nad ránem upadáme do hlubokého spánku. V domě bylo slyšet opravdu všechno, ale tu noc jsem neslyšela vůbec nic. Muži si vyžádali občanský průkaz, ten jsem jim, celá vyjukaná, podala, zapisovali si, s kým hovořili.
Vůbec mě nenapadlo zeptat se, co se vlastně stalo. Později téhož dne jsem se od sousedů dozvěděla, že z okna v našem patře vyskočila, vypadla, nebo byla vyhozena mladá dívka. Takováto situace člověku na optimismu nepřidala. Neuplynulo ani čtvrt roku a kriminálka byla v domě znovu. Tentokrát došlo k ostré výměně názorů mezi dlouholetými manželi, ta skončila bodným poraněním.
Během třiceti let života v prvních dvou domech jsem se nesetkala s tolika problémy a neštěstími, jako za pouhé tři roky v tom posledním. Byla jsem tak ráda, že tam bydlíme jen v nájemním bytě a můžeme odejít jinam.
Když se nám naskytla možnost odstěhovat se do vlastního baráčku, neváhali jsme ani vteřinu.
Dům hrůzy zůstal jen vzpomínkou a začala nová kapitola života.
Přečtěte si také
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 35
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 104
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 97
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 160
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 898
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 586
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 9157
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5074
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 7206
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2524
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
ikdyz urcita,pro nas nesmyslna pravidla tu mame a to ze lide od druhého poschodi nesmí mit doma vlastní pracku,prave kvůli ruseni sousedu. Je zde bezne,mit v prizemi pradelnu a plan kdy která rodina pere. Nekdy dost omezujici. v době od 12-14 nesmite vysavat,mit hlasite hudbu,delat randal- je poledni klid. U nekterych bytných dokonce musite hlasit vetsi navstevu a on upozorni PISEMNE sousedy ,ze mozna vznikne vetsi hluk. No prca 
žila jsem asi v nějaké bublině, protože celé dětství a dospívání jsem strávila v paneláku a nikdy tam nebyl žádný problém, o to větší šok pro mě přestěhování bylo, ale jak vidím, výjimkou byl spíše ten klidný dům z dětství, než ten hororový 
hezký den 
člověk by netušil, jak moc ho ovlivní dlouhodobá spánková deprivace. U sousedky to vygradovalo mrtvicí a následným komatem, ze kterého se už neprobudila.
už tady není, co moc opravovat, takže tuším, že už bude chvíli klid - snad.
moji rodiče stále bydlí v tom paneláku, kde jsem žila a stále bez nejmenšího problému, takže i v paneláku se dá žít v klidu a pohodě, to jen my jsme si koupili lístek do špatného cirkusu. 
Panelák - hlučné sexuchtivé sousedy nepočítám, to je klasika 
Nechat ho ještě pár dní, protekl by stropem 
Tyjo, to bych taky prchala…to mi pripomina, jak jsem jednou kolem 5.vstavala do prace a z chodby byl najednou slyset rev, rany do dveri, jako bouchani nebo kopani, koukla jsem se kukatkem a kolem nasich dveri produsalo nekolik tezkoodencu ze zasahovky o patro vys - soused zrejme v necem jel, pak jsme zjistili, ze byl velkej drogovej zatah v celem okoli…a za nejaky cas primo na patre zase kopance do dveri, rany a dopol.pak prisli policajti zeptat se, jestli jsme neco neslyseli nebo nevideli. Tehdy jsem taky mela sto chuti se odstehovat, jenze s hypotekou uz to tak jednoduche neni. My v soucasnem byte zili taky rok v najmu, nez ho bylo mozne koupit, ale to tu byl relativne klid…