Dům hrůzy
- O životě
- Jadala
- 23.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje zážitky z jednoho „povedeného“ domu.
Až do Kristových let byl mým domovem panelák. Stihla jsem vystřídat celkem tři exempláře tohoto typu bydlení. V prvních dvou jsem žila se svými rodiči a bratrem, v tom třetím pak nejprve s přítelem, ze kterého se záhy stal můj manžel, a následně i s naším prvorozeným synkem.
Zatímco první dva paneláky byly oázami klidu, dá-li se to o tomto typu bydlení vůbec napsat, tak ten třetí právem může nést označení „Dům hrůzy“, tedy alespoň z mého pohledu.
Z počátku se i ubytování tam jevilo jako naprosto bezproblémové a klidné. Sice mě občas zamrzelo, že z oken vidím jen změť dalších paneláků, silnic a automobilů, namísto vzrostlého lesa, ale tuto změnu k horšímu mi bohatě vynahrazovala společnost milovaného muže a to, že mám konečně svoji, byť tedy jen pronajatou domácnost.
Vše se začalo měnit zhruba rok po našem přistěhování. V garsoniéře vedle nás, stejně jako v bytě pod námi, se během pouhého měsíce vyměnili nájemnici. Začala lekce ze sousedských vztahů.
Do bytu vedle nás se nastěhovala maminka s pubertálním synem. Ten se vyžíval v hlasitém poslechu písní, jejichž texty by byly jen těžko publikovatelné před dvaadvacátou hodinou. Skleničky v obýváku nám tančily do rytmu těchto svérázných skladeb a snažily se udržet na policích. Podobné diskotéky se naštěstí konaly jen přes den, a tak člověk, vzpomínajíc na svá telecí léta, přimhouřil obě oči.
Maminka tohoto chlapce však volila těžší kalibr. Často dostala naprosto
geniální nápad, že o půlnoci nastává ta pravá chvíle pro vyluxování celého bytu, a jako prémii se rozhodla přidat ještě kobereček před vchodovými dveřmi, kdyby si čirou náhodou někdo z nejbližších sousedů dovolil ještě spát.
Těmto projevům, které velmi podporovaly zdravé sousedské vztahy, směle konkurovalo osazenstvo bytu pod námi.
Pětičlenná rodinka také evidentně milující hluk. Ten se z jejich bytu začínal rozléhal již časně ráno. Maminka budila své potomky do školy. První probouzení se neslo v duchu důraznosti, ale děti byly oslovovány jmény, jelikož ale na tuto výzvu zpravidla nereagovaly, následovalo buzení ještě o mnoho důraznější, kdy se občas dostavila i smršť sprostých slov. Není nic krásnějšího, než být probuzen tímto stylem.
Na výběr byl ještě jeden druh budíčku, ten se také opakoval s železnou pravidelností. Mnohokrát začínal přesně s úderem šesté hodiny ranní – víkend nevíkend, svátek nesvátek. Celým domem zněla stále dokola směs několika tklivých písní, protože otec oné rodiny údajně trénoval na koncert.
Už v tu chvíli jsme začínali uvažovat o stěhování, protože takovéto bydlení, navíc v tu dobu již i s malým dítětem, bylo z dlouhodobého hlediska naprosto nevyhovující. Pomyslná poslední kapka, která nás donutila hledat štěstí jinde, byla to, když mě ze sladkého spánku dvakrát, krátce po sobě, vytrhla kriminálka zvonící u našich dveří.
Synovi zrovna rostly zuby. Nemohl kvůli tomu v noci spát, snažila jsem se ho zabavit, co mi síly stačily, jen aby nebrečel. Kolem čtvrté se většinou uklidnil a usnul. Toho dne netrval ale náš spánek moc dlouho. Kolem sedmé se ozval zvonek doprovázený naléhavým klepáním na dveře. Celá rozespalá jsem upnula svůj zrak do kukátka. Před dveřmi stáli dva cizí muži, použila jsem bezpečnostní řetízek a otevřela. Neznámí se představili jako policisté z kriminálky a zjišťovali, zda-li jsem nad ránem neslyšela z chodby nějaké podezřelé zvuky. Popsala jsem jim svou situaci, jak v noci syn nespí a já s ním, a právě nad ránem upadáme do hlubokého spánku. V domě bylo slyšet opravdu všechno, ale tu noc jsem neslyšela vůbec nic. Muži si vyžádali občanský průkaz, ten jsem jim, celá vyjukaná, podala, zapisovali si, s kým hovořili.
Vůbec mě nenapadlo zeptat se, co se vlastně stalo. Později téhož dne jsem se od sousedů dozvěděla, že z okna v našem patře vyskočila, vypadla, nebo byla vyhozena mladá dívka. Takováto situace člověku na optimismu nepřidala. Neuplynulo ani čtvrt roku a kriminálka byla v domě znovu. Tentokrát došlo k ostré výměně názorů mezi dlouholetými manželi, ta skončila bodným poraněním.
Během třiceti let života v prvních dvou domech jsem se nesetkala s tolika problémy a neštěstími, jako za pouhé tři roky v tom posledním. Byla jsem tak ráda, že tam bydlíme jen v nájemním bytě a můžeme odejít jinam.
Když se nám naskytla možnost odstěhovat se do vlastního baráčku, neváhali jsme ani vteřinu.
Dům hrůzy zůstal jen vzpomínkou a začala nová kapitola života.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 97
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 113
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 233
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1132
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2035
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 833
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 504
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
ikdyz urcita,pro nas nesmyslna pravidla tu mame a to ze lide od druhého poschodi nesmí mit doma vlastní pracku,prave kvůli ruseni sousedu. Je zde bezne,mit v prizemi pradelnu a plan kdy která rodina pere. Nekdy dost omezujici. v době od 12-14 nesmite vysavat,mit hlasite hudbu,delat randal- je poledni klid. U nekterych bytných dokonce musite hlasit vetsi navstevu a on upozorni PISEMNE sousedy ,ze mozna vznikne vetsi hluk. No prca 
žila jsem asi v nějaké bublině, protože celé dětství a dospívání jsem strávila v paneláku a nikdy tam nebyl žádný problém, o to větší šok pro mě přestěhování bylo, ale jak vidím, výjimkou byl spíše ten klidný dům z dětství, než ten hororový 
hezký den 
člověk by netušil, jak moc ho ovlivní dlouhodobá spánková deprivace. U sousedky to vygradovalo mrtvicí a následným komatem, ze kterého se už neprobudila.
už tady není, co moc opravovat, takže tuším, že už bude chvíli klid - snad.
moji rodiče stále bydlí v tom paneláku, kde jsem žila a stále bez nejmenšího problému, takže i v paneláku se dá žít v klidu a pohodě, to jen my jsme si koupili lístek do špatného cirkusu. 
Panelák - hlučné sexuchtivé sousedy nepočítám, to je klasika 
Nechat ho ještě pár dní, protekl by stropem 
Tyjo, to bych taky prchala…to mi pripomina, jak jsem jednou kolem 5.vstavala do prace a z chodby byl najednou slyset rev, rany do dveri, jako bouchani nebo kopani, koukla jsem se kukatkem a kolem nasich dveri produsalo nekolik tezkoodencu ze zasahovky o patro vys - soused zrejme v necem jel, pak jsme zjistili, ze byl velkej drogovej zatah v celem okoli…a za nejaky cas primo na patre zase kopance do dveri, rany a dopol.pak prisli policajti zeptat se, jestli jsme neco neslyseli nebo nevideli. Tehdy jsem taky mela sto chuti se odstehovat, jenze s hypotekou uz to tak jednoduche neni. My v soucasnem byte zili taky rok v najmu, nez ho bylo mozne koupit, ale to tu byl relativne klid…