Jak jsem nechtěla růžovou holčičku
- Rodičovství
- cher
- 07.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy jsem nijak zvlášť nebyla na holčičky (teď to zní asi blbě:)) Panenek jsem jako malá měla několik, ale nejoblíbenější byl chlapeček, který mimochodem uměl narozdíl od svých sester čůrat. A vydrželo mi to do dospělosti. Berte prosím můj deníček trochu s nadsázkou.
Moje dětství bylo na jednu stranu hezké, ale na druhou stranu si uvědomuji hodně křivd, které na mě mí rodiče napáchali, i když možná nevědomky. Tak třeba to, že nikdy jsem nebyla ničí milovaná holčička. Táta se k nám choval tak nějak s odstupem, řezal nás za známky, máma na nás neměla moc času a jediná babička, kterou jsme měli, na mě s oblibou žalovala. Pak se v paměti posunu dál (tedy blíž) a tam je puberta a máma, která mě nutí nosit nenáviděné sukně, ve kterých se tolik stydím.
A z toho možná pramení či pramenily mé pocity… neumím to prostě dobře popsat. Teď jsem dávno dospělá, ale nevyřešené vztahy s rodiči přetrvaly a nijak zvlášť si s nimi nerozumím dodnes. A tak jsem měla strach, že pokud budu mít dceru, že s ní budu mít vztah, jako mám já s mámou, že jí nedokážu milovat tak, jak by si zasloužila. Osud to vyřešil za mě - narodil se mi syn. Úžasný, moc hezký a hodný, a tím se u mě můj pocit prohloubil. Dokázala jsem se rozněžnit pouze nad chlapečkem a ta mimina s náušnicema mi prostě nic neříkala.
A ještě ta příšerná růžová barva. Můj hošík rostl, byl poslušný a hodný a často na pískovišti jsme narazili na nějakou neposlušnou vyčůranou holku, která mu nejen vzala lopatku, ale klidně ho s ní ještě majzla po hlavě a on se nikdy neuměl bránit, byl takový jouda a musela jsem ho před takovýma holkama bránit já. Samozřejmě, že občas se nachomejtl i nějaký zlý kluk a hodná holka, ale většinou to bylo naopak. A tak šel čas a ve mně se usídlil názor, že z deseti holek 4 jsou vyčůrané, 3 škrábou, dvě klidně kousnou a jednu bych možná vzala na milost.
Několik let jsem po synovi poctivě schovávala oblečení, pro případného dalšího syna a byla jsem tak nějak přesvědčená, že se ho dočkám. Když jsem po sedmi letech podruhé otěhotněla bylo těhotenství naprosto jiné a partner si moc přál holku, kterou nám teda ve 2O. týdnu potvrdili, a tím mě naprosto zaskočili. Nemyslela jsem si, že je to nemožné, jen jsem si to vůbec, ale vůbec nedokázala představit a celý zbytek těhotenství jsem se s tím smiřovala.
Na jednu stranu jsem byla šťastná, že je vše v pořádku a na druhou stranu jsem byla né zklamaná, ale prostě zaskočena. Večer před usnutím mě napadaly myšlenky, jestli tu malou holku budu tak stejně milovat, jako syna. Jestli dokážu nedělat rozdíly, protože kolem sebe vidím spoustu případů, že se ty rozdíly dělají…
A pak přišel den DÉ a narodila se nám dcerka. Byla tak malinká, neměla ani 3 kila, takový drobeček to byl a bylo to jiné než u syna. Pomaličku den za dnem jsem si k ní budovala cestu a začínala jsem si uvědomovat, že je jiná než syn, že je nemůžu srovnávat.
Po pár dnech doma se začly scházet návštěvy a nám se doma začlo vršit růžové oblečení. No, když už je doma, přece ho nevyhodím, tak ho začla malá nosit a já si uvědomila, jak strašně jí sluší. No a jelikož nekupujeme vše nové, ale třeba zajdu i na burzu a tam člověk si z barev nevybírá, tak se stalo, že i já jsem začla tuhle otřesnou barvu nakupovat.
A když jsem takhle prvně donesla domů 6 věcí a z toho bylo 5 v různých odstínech růžové a začla to postupně vytahovat z tašky, tak partner mi říká: „To je ale zajímavá barva, co to je prosím tě za barvu?“ A já si se smíchem uvědomila, že konečně jsem přijala to holčičí mimino se vším všudy.
Teď, když to píšu, moje malá krásná hodná úžasná holčička s náušnicema spí a já ji tak strašně miluju, že to ani vypovědět nejde. A jsem přesvědčena, že vůbec nebude vyčůraná, ani nebude kousat kluky a brát jim kyblíky. Bude to ta nejhodnější holka na světě a já se pokusím být pro ni tou nejlepší mámou.
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 848
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 996
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1553
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2236
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 632
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2974
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 6971
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2877
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1289
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2932
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Přeji celé rodince hodně štěsí bez kousanců, škrábanců a plácání chlapečků po hlavě lopatičkou 
naráz jsem se do té představy tak zamilovala, že jsem tu holčičku začala chtít víc než kluka 
No a naší růžovoučké Nellince 
Pak sme šli na velký ultrazvuk a ptala sem se pana dr a ten se mě zeptal co si myslím a já že holčička a manžela se ptal taky a on že chlapeček .A dr řekl že se koukne v moment se začal smát a říkal že je to jasný chlapeček.No já měla tlak asi hodně vysoký 
Jsem byla červená a pak jak sme jeli v autě mi to tak bylo líto až mi ukápla slzička 
