Jarňulky 2005 - "1096"
Tak od nás právě padá do placu jedna vzpomínka.... před třemi lety se událo:): Právě v tuto dobu jsem se obezřetně celá důkladně umyla, našampónovala, velmi náročně oholila, navoněla divné, ale bylo to ještě před večerním programem v telce, nikdy před tím jsem to takhle neudělala... Vždy jsem hygienu prováděla po večerním tv (nebo jinémkarty, skrebl) programu:) Poté jsem si dala celé pívo Kozel 10, abych tedy ten porod popohnala trochou alkoholu, jak zní babské rady:) Pro červené víno nám bylo trapné jít do místní putyky s tím velkým pupkem:)
Slavnostně nalitý půllitr jsem si postavila na pupek:-) A ještě jsme natočili humorné video s průpovídkami, že zítra už se sejdeme jinde a jak těhotná popíjí pivo:-) Poté film se Sandrou Bullock, dnes si zaboha nemůžeme vzpomenout kterej to byl, ale Síť ani Nebezpečná rychlost to fakt nebyla:-)))) Ta proklatá vyrážka na nohou fakt svědila… drbala jsem se jak magor…
Ve 22,30 lupnutní jako z děla a něco vody na sedačce, ale já coby varovně upozorňovaná prvorodička na znečištění podkladu pod sebou, jsem vylítla jako na péru a zbytek šel na lino… Miláčku je to tady, rupla mi voda… Jsi si jistá?… Jo… S ručníkem vraženým mezi nohama dobaluju tašku - čočky, roztok, župan… Voláme nějaké číslo do garáže sanitek, přepojím vás, aha tak to volejte 155. Voláme 155, přepojím vás, jasně, jedeme. Čekáme před domem, kontrakce pomalu přicházejí, ale je to sranda. 23,30 sestra ze sanitky přibíhá s injekcí v ruce:-) Není třeba. Překecáváme řidiče a sestru, ať vezmou i manžela. Naštěstí se nechali ukecat, jedeme s houkačkou a blikačkou do Prahy a následně přes Prahu, to se nám už v bdělém stavu asi nikdy nepovede. Já zaražená mezi nějakejma skříňkama vzadu, manžel vepředu vedle řidiče (to se mu opravdu již nikdy nepoštěstí).
Sestra super, kecáme. V 0,30 v porodnici, při výstupu ze sanitky už voda teče tak, že se ani nesnažím zachránit kalhoty. Příjem, papíry, blbý dotazy - při kontrakcích co 5 min. Pane doktore, ať vám to tu neušpiním… To nevadí maminko, to utřeme… Dám vám injekci na uklidnění a na spaní, pocítíte horko a budete spát před porodem… Tatínek si pojede zatím domů zdřímnout, včas ho zavoláme, může to trvat i 12 hodin… Dědo, dojeď pro tátu… Injekce bych potřebovala minimálně 4, čekám na horko a ani omylem 12 hodin teda čekat nebudu, fuuuuuj… Spát nemíním, 2 spící rodičky se rozhodnu nebudit a popíjím vodu, chodím kolem kovové postele a počítám kolik kontrakcí musím přežít do vyšetření PA, hledám polohu, která uleví… Dobrá tedy, příště budu plakat bolestí a tvrdit, že mě bolí fakt úplně všechno… Tma, nuda, hnůj bolest, jdu na prochajdu, třeba narazím na PA a donutím jí násilím k vyšetření…
Kousek po chodbě, opírám se o zábradlí, někdo tam úpí (Sandra - promiň, ale byť o tom možná nevíš, bylas velkou součástí)… Tam nemůžu, nebudu rušit ne?! Tak tedy zpět… Tak pojďte na přípravu… Jasně ráda… uáááááá moment…do prdele..... Vlezu do odporný umělohmotný sprchy a hodinu už nevylezu, páč to nejde… Nadávám… Míče, rybstole, ještě že nejsou blízko, bylo by do čeho mlátit… Pane Bože do hajzlu co to je?… Maminko, zavolejte tatínka… Hmmm… Táto, vzbuď dědu a přijeď, rychle… Klystýr, holení… Maminko, vydržte 5 minut a běžte se vykakat… Cože? Tý vole a letím hned… Nechci rodit do mísy, tak se plazím do sprchy a zase nevylezu…
Vydejchávat - tak zní rady… co? Zapírám se při každý kontrakci a opět Pane Bože do prdele, co to je? Táta doráží… Maminko, jdeme na sál… Plazím se po třech… Maminko tady na chodbě néééé, tatínku pořádně jí podepřete… Vylezte sem… Jéžiš mě to roztrhne zadek!!!! Prdel jsem se rozhodla v rámci zachování slušné morálky nepoužít… PA a dr. neposlouchám, ještě že alespoň toho tátu jo… Tlačte jako na chodbě… Když ta koza je na mých 155 cm prostě velká… Uáááááá a další uááááá… Máte kluka… Uáááááááá… Uáááááá… No tatínku, běžte si fotit… Brečet mi nejde… Zkusíme přiložit, ale kozu prostě z podpaždí nevylovíme, ale to neva, hlavně, že je v pořádku (kluk)…
S tátou si mačkáme ruku jako zamlada, kluk se mele v inkubátoru vedle nás a pořád strká ty nožky a ruce do díry na straně tý průhledný krabice… Vedle se ozývá Bože ne…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1820
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1070
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1925
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 460
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21832
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2959
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....