Jsi tam?
- O životě
- Štofik
- 30.08.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...pokračování Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Na tu divokou líbačku vzpomínám přes opar těžké mlhy. Jak kdybych to celé sledovala přes mléčné sklo. Kdo ja ta holka? Kdo je ten kluk? Co je svedlo dohromady? Mají se rádí? Je to skutečná láska? Já na něco, jako je láska, nevěřím.
Dny, který následovaly jsem strávila na chatě. Vypla jsem mobil, vše, co se dalo, jsem zrušila, sebrala klíče od chaty a ujela.
Normálně jsem zbaběle zdrhla. Líbali jsme se dobrou hodinu, z mý strany v tom byl všechen ten vztek a hnus, kterej mě poslední půl rok naplňoval, všechny ty slzy, který vlivem antidepresiv nedostaly šanci vyplavit se a stéct mi po tvářích. Jako bych chtěla přes polibky vyřvat všechnu tu bolest. A pak, když bylo po všem, jsem se pomalu vymanila z jeho teplý náruče… s vlasy a oblečením skrz na skrz promočeným, s rozmazaným make upem… jsem na něj omluvně zírala a couvala od něj. On tam stál a nechápal, zuřivě mrkal a lapal po dechu, jako když se nadechujete k proudu slov. Jenže nic neřekl, nedala jsem mu šanci, otočila jsem se od něj a utekla. Posloužil mi jako líbací hromosvod. Nic víc v tom nebylo. Mladej kluk, kterej neví nic o životě, neví, že mu do života vpadla časovaná bomba, která může kdykoliv bouchnout a zničit ho. Zničit vše kolem.
Tohle se mi honilo hlavou, když jsem utíkala do hor, na samotu v lesích. Jsem tu už třetí den. Dny trávím na verandě v křesle, zachumlaná v dece. Na područce položenej kotel meduňkovýho čaje, dvojitou dávku. Kdyby to mělo přijít zrovna tady. Jako to mý slavný „zblaznění se“. Sedím, poslouchám ptáky a zvuky lesa, vítr mezi stromy a píšu. Zapisuju všechno, co se za půl roku stihlo stát. Třeba to jednou poslouží jako námět na knihu. Sladkobolnej úzkostně panickej román. O jedný totálně praštěný holce. O holce, která se chtěla mstít za rozchod nevinnýmu nactiletýmu klukovi. Jak ubohý. Fakt se mnou bude něco špatně. Trochu dost špatně. Mohla jsem v tom pokračovat, mohla jsem… jak jsem to říkala minule? „Hrát na něj jak na dobře naladěný piano“? Bože ty seš ale směšná. Čeho jsi dosáhla ty frajerko? Žádný velkolepý svedení se nekonalo, zastihl tě v panice, totálně zlomenou, ty ses poddala emocím, ano, už zase a nezvládla jsi to. Tečka. Světla zhasla, diváci odešli zklamaní.
Chceš z toho všeho vycouvat, myslela sis, že jsi bůhví jaká drsňačka a ono velký kulový. Proto jsi teď tady a hraješ si na úzkost a deprese. Aby ses tomu, cos začala, nemusela postavit čelem. Ostatně jako všemu ve svým životě.
Možná v tom bude ještě něco jinýho, co mi brání. Svědomí? Ex? City?
Vstávám a jdu si nalít vodu, je čas na další várku benzáků. Polykám prášek a koukám z okna nad dřezem, slunce právě zapadá za horizont. Dřív se stmívá a v noci bývá víc chladno. To by se přece něčí teplá náruč hodila, nebo ne? Jo, ale ne 16letýho kluka! Vzpamatuj se, začíná se z tebe stávat schizofrenik. Nevíš, co chceš, co by na to řekla paní terapeutová? Že nemáš uzavřenou jednu životní etapu a načínáš bezhlavě druhou. To může skončit jedině prů*erem.
Srdce mi tluče v hrudi, vnímám zrychlenej tep. Nemůžu s tím nic dělat, nemůžu ovlivnit stav, v jakým jsem a ještě pořad bývám. Do tohohle nikdo novej ani starej nezapadá. Kéž by to šlo, kéž bych byla fakt mrcha, co se nedívá nalevo ani napravo. Zase jsem si jen něco nalhávala. Ty neustálý vnitřní rozhovory mě vyčerpávaj. Možná bych měla míň myslet a víc jednat.
Periferně zahlídnu, že se mi rozsvítil tablet. Vyskočila mi zpráva z Whats Upu. 2 slova „Jsi tam?“
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 1852
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 860
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 1883
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 552
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 528
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1655
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 4711
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1314
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3503
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1701
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Umiram napětím! 
.
Jen jsem hrozně předjímavej čtenář a hodně analyzuju 
.
Někdy by člověk ani nevěřil jak jsme si vlastně všichni podobní. 
kritizovat umí každej