Jsi tam?
- O životě
- Štofik
- 30.08.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...pokračování Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Na tu divokou líbačku vzpomínám přes opar těžké mlhy. Jak kdybych to celé sledovala přes mléčné sklo. Kdo ja ta holka? Kdo je ten kluk? Co je svedlo dohromady? Mají se rádí? Je to skutečná láska? Já na něco, jako je láska, nevěřím.
Dny, který následovaly jsem strávila na chatě. Vypla jsem mobil, vše, co se dalo, jsem zrušila, sebrala klíče od chaty a ujela.
Normálně jsem zbaběle zdrhla. Líbali jsme se dobrou hodinu, z mý strany v tom byl všechen ten vztek a hnus, kterej mě poslední půl rok naplňoval, všechny ty slzy, který vlivem antidepresiv nedostaly šanci vyplavit se a stéct mi po tvářích. Jako bych chtěla přes polibky vyřvat všechnu tu bolest. A pak, když bylo po všem, jsem se pomalu vymanila z jeho teplý náruče… s vlasy a oblečením skrz na skrz promočeným, s rozmazaným make upem… jsem na něj omluvně zírala a couvala od něj. On tam stál a nechápal, zuřivě mrkal a lapal po dechu, jako když se nadechujete k proudu slov. Jenže nic neřekl, nedala jsem mu šanci, otočila jsem se od něj a utekla. Posloužil mi jako líbací hromosvod. Nic víc v tom nebylo. Mladej kluk, kterej neví nic o životě, neví, že mu do života vpadla časovaná bomba, která může kdykoliv bouchnout a zničit ho. Zničit vše kolem.
Tohle se mi honilo hlavou, když jsem utíkala do hor, na samotu v lesích. Jsem tu už třetí den. Dny trávím na verandě v křesle, zachumlaná v dece. Na područce položenej kotel meduňkovýho čaje, dvojitou dávku. Kdyby to mělo přijít zrovna tady. Jako to mý slavný „zblaznění se“. Sedím, poslouchám ptáky a zvuky lesa, vítr mezi stromy a píšu. Zapisuju všechno, co se za půl roku stihlo stát. Třeba to jednou poslouží jako námět na knihu. Sladkobolnej úzkostně panickej román. O jedný totálně praštěný holce. O holce, která se chtěla mstít za rozchod nevinnýmu nactiletýmu klukovi. Jak ubohý. Fakt se mnou bude něco špatně. Trochu dost špatně. Mohla jsem v tom pokračovat, mohla jsem… jak jsem to říkala minule? „Hrát na něj jak na dobře naladěný piano“? Bože ty seš ale směšná. Čeho jsi dosáhla ty frajerko? Žádný velkolepý svedení se nekonalo, zastihl tě v panice, totálně zlomenou, ty ses poddala emocím, ano, už zase a nezvládla jsi to. Tečka. Světla zhasla, diváci odešli zklamaní.
Chceš z toho všeho vycouvat, myslela sis, že jsi bůhví jaká drsňačka a ono velký kulový. Proto jsi teď tady a hraješ si na úzkost a deprese. Aby ses tomu, cos začala, nemusela postavit čelem. Ostatně jako všemu ve svým životě.
Možná v tom bude ještě něco jinýho, co mi brání. Svědomí? Ex? City?
Vstávám a jdu si nalít vodu, je čas na další várku benzáků. Polykám prášek a koukám z okna nad dřezem, slunce právě zapadá za horizont. Dřív se stmívá a v noci bývá víc chladno. To by se přece něčí teplá náruč hodila, nebo ne? Jo, ale ne 16letýho kluka! Vzpamatuj se, začíná se z tebe stávat schizofrenik. Nevíš, co chceš, co by na to řekla paní terapeutová? Že nemáš uzavřenou jednu životní etapu a načínáš bezhlavě druhou. To může skončit jedině prů*erem.
Srdce mi tluče v hrudi, vnímám zrychlenej tep. Nemůžu s tím nic dělat, nemůžu ovlivnit stav, v jakým jsem a ještě pořad bývám. Do tohohle nikdo novej ani starej nezapadá. Kéž by to šlo, kéž bych byla fakt mrcha, co se nedívá nalevo ani napravo. Zase jsem si jen něco nalhávala. Ty neustálý vnitřní rozhovory mě vyčerpávaj. Možná bych měla míň myslet a víc jednat.
Periferně zahlídnu, že se mi rozsvítil tablet. Vyskočila mi zpráva z Whats Upu. 2 slova „Jsi tam?“
Přečtěte si také
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 956
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 2065
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 2091
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 7294
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 1866
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 3376
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 5864
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 6979
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 607
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 7969
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Umiram napětím! 
.
Jen jsem hrozně předjímavej čtenář a hodně analyzuju 
.
Někdy by člověk ani nevěřil jak jsme si vlastně všichni podobní. 
kritizovat umí každej