Jsi tam?
- O životě
- Štofik
- 30.08.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...pokračování Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Na tu divokou líbačku vzpomínám přes opar těžké mlhy. Jak kdybych to celé sledovala přes mléčné sklo. Kdo ja ta holka? Kdo je ten kluk? Co je svedlo dohromady? Mají se rádí? Je to skutečná láska? Já na něco, jako je láska, nevěřím.
Dny, který následovaly jsem strávila na chatě. Vypla jsem mobil, vše, co se dalo, jsem zrušila, sebrala klíče od chaty a ujela.
Normálně jsem zbaběle zdrhla. Líbali jsme se dobrou hodinu, z mý strany v tom byl všechen ten vztek a hnus, kterej mě poslední půl rok naplňoval, všechny ty slzy, který vlivem antidepresiv nedostaly šanci vyplavit se a stéct mi po tvářích. Jako bych chtěla přes polibky vyřvat všechnu tu bolest. A pak, když bylo po všem, jsem se pomalu vymanila z jeho teplý náruče… s vlasy a oblečením skrz na skrz promočeným, s rozmazaným make upem… jsem na něj omluvně zírala a couvala od něj. On tam stál a nechápal, zuřivě mrkal a lapal po dechu, jako když se nadechujete k proudu slov. Jenže nic neřekl, nedala jsem mu šanci, otočila jsem se od něj a utekla. Posloužil mi jako líbací hromosvod. Nic víc v tom nebylo. Mladej kluk, kterej neví nic o životě, neví, že mu do života vpadla časovaná bomba, která může kdykoliv bouchnout a zničit ho. Zničit vše kolem.
Tohle se mi honilo hlavou, když jsem utíkala do hor, na samotu v lesích. Jsem tu už třetí den. Dny trávím na verandě v křesle, zachumlaná v dece. Na područce položenej kotel meduňkovýho čaje, dvojitou dávku. Kdyby to mělo přijít zrovna tady. Jako to mý slavný „zblaznění se“. Sedím, poslouchám ptáky a zvuky lesa, vítr mezi stromy a píšu. Zapisuju všechno, co se za půl roku stihlo stát. Třeba to jednou poslouží jako námět na knihu. Sladkobolnej úzkostně panickej román. O jedný totálně praštěný holce. O holce, která se chtěla mstít za rozchod nevinnýmu nactiletýmu klukovi. Jak ubohý. Fakt se mnou bude něco špatně. Trochu dost špatně. Mohla jsem v tom pokračovat, mohla jsem… jak jsem to říkala minule? „Hrát na něj jak na dobře naladěný piano“? Bože ty seš ale směšná. Čeho jsi dosáhla ty frajerko? Žádný velkolepý svedení se nekonalo, zastihl tě v panice, totálně zlomenou, ty ses poddala emocím, ano, už zase a nezvládla jsi to. Tečka. Světla zhasla, diváci odešli zklamaní.
Chceš z toho všeho vycouvat, myslela sis, že jsi bůhví jaká drsňačka a ono velký kulový. Proto jsi teď tady a hraješ si na úzkost a deprese. Aby ses tomu, cos začala, nemusela postavit čelem. Ostatně jako všemu ve svým životě.
Možná v tom bude ještě něco jinýho, co mi brání. Svědomí? Ex? City?
Vstávám a jdu si nalít vodu, je čas na další várku benzáků. Polykám prášek a koukám z okna nad dřezem, slunce právě zapadá za horizont. Dřív se stmívá a v noci bývá víc chladno. To by se přece něčí teplá náruč hodila, nebo ne? Jo, ale ne 16letýho kluka! Vzpamatuj se, začíná se z tebe stávat schizofrenik. Nevíš, co chceš, co by na to řekla paní terapeutová? Že nemáš uzavřenou jednu životní etapu a načínáš bezhlavě druhou. To může skončit jedině prů*erem.
Srdce mi tluče v hrudi, vnímám zrychlenej tep. Nemůžu s tím nic dělat, nemůžu ovlivnit stav, v jakým jsem a ještě pořad bývám. Do tohohle nikdo novej ani starej nezapadá. Kéž by to šlo, kéž bych byla fakt mrcha, co se nedívá nalevo ani napravo. Zase jsem si jen něco nalhávala. Ty neustálý vnitřní rozhovory mě vyčerpávaj. Možná bych měla míň myslet a víc jednat.
Periferně zahlídnu, že se mi rozsvítil tablet. Vyskočila mi zpráva z Whats Upu. 2 slova „Jsi tam?“
Přečtěte si také
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 14
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3544
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2457
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1743
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1905
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1638
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3504
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2954
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4788
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 17122
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Umiram napětím! 
.
Jen jsem hrozně předjímavej čtenář a hodně analyzuju 
.
Někdy by člověk ani nevěřil jak jsme si vlastně všichni podobní. 
kritizovat umí každej