Malá zlodějka
- Pro zábavu
- Jadala
- 15.04.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Děti nás prostě vždycky překvapí.
Je to už nějaký ten pátek, co jsme zavítali do dětské herny. Od té doby nás nejstarší syn pravidelně bombardoval otázkou, kdy že tam zase vyrazíme. Jaro se začíná vehementně hlásit o slovo, jakmile definitivně vyhraje svoji bitvu, rozhodně nebudu chtít trávit čas v uzavřených prostorech, těch jsme si v zimě užili až až.
Jelikož nás určité povinnosti donutily navštívit na konci března Zličín, kde se ono dětské zábavní centrum nachází, slovo dalo slovo, my se rozhodli spojit příjemné s užitečným a splnit synkovi jeho toužebné přání.
Jednoho čtvrtečního dopoledne nás už z dálky vítala cedule Toboga, kromě ní však také davy školou povinných dětí ve frontě před tímto zábavním rájem. Při živé představě, jak se výše zmíněná banda prohání po průlezkách společně s naším ne příliš mrštným batoletem, mi vstávaly všechny vlasy hrůzou na hlavě, tedy spíše těch pár chudinek, které mi ještě po porodech zbyly. Nesměle jsem proto navrhla, zda-li bychom se nemohli podívat někam jinam, tento nápad byl však bez milosti zavržen. Statečně jsme stáli ve frontě, zabralo nám to více než půl hodiny.
Pak se děti konečně vrhly do víru zábavy. Naštěstí toužily po úplně jiných atrakcích než prepuberťáci. Po chvíli skončily v bazénku s míčky. Již při minulé návštěvě si všimly, že kromě těch pestrobarevných plastových se v bazénku nacházejí i míčky pěnové, ty jsou však velmi dobře skryté u dna.
Vždycky když některý z nich objevily, křičely na celé kolo cosi o tom, že ulovily poklad. Do hledání se tentokrát zapojila i dcerka. Po chvíli třímala pěnový míček v každé ruce a ani jednoho se nechtěla za žádnou cenu vzdát, všechny další skluzavky, průlezky i houpačky absolvovala s plnýma rukama. Nemusím říkat, jak pohodlné to bylo.
Synové si užívali jízdu tobogánem, na který si minule netroufli. Já jsem se s dcerkou a s jejími přirostlými míčky placatila kolem, s nadšením jsem kvitovala každý úspěšný pokus synů. Pak ke mně přiběhl nejstarší Brouček, za ruku vláčel ubrečeného chlapečka: „Mámo, ten kluk se ztratil,“ líčil mi s očima navrch hlavy. Nešťastníka jsme co nejrychleji odvedli do restaurace, při představě, že jsem na místě jeho maminky já, mi běhal mráz po zádech, naše tempo bylo proto opravdu svižné. V restauraci vytáhli z chlapečka jméno a vyhlásili, kde že si ho může maminka vyzvednout. Po chvíli už ho pevně objímaly její paže a my mohli v klidu pokračovat v zábavě. Ještě před tím ale naše potomky neminula přednáška o tom, jak si nás musí hlídat a jak důležité je, aby znali svoje jméno a adresu.
Znovu jsme šli do míčkového bazénu. Dcerka stále třímala v ruce její poklady. Do bazénku se vrhla po skluzavce, než se stačila z jízdy vzpamatovat, přihnal se k ní jakýsi chlapeček a vytrhl jí jeden z míčků z ruky. Zahodil ho mezi ostatní. Nastal konec světa. Dcerka začala řvát na celé kolo a nic ji nedokázalo uklidnit. Snažila jsem se najít ten zpropadený kus pěny, leč všechny mé pokusy byly marné. Beruška řvala vytrvale, začínala jsem si pohrávat s myšlenkou, že se raději vytratíme. Kluci však nechtěli o podobném řešení ani slyšet. Pak se na dcerku, a tím i na nás, usmálo štěstí, z útrob bazénku vytáhla hned několik kýžených míčků. Opět je nedala z ruky a já se začínala lehce třást, jak ji donutím, aby se jich při odchodu dobrovolně a bez kraválu vzdala. Ne, nechtělo se mi znovu poslouchat nářek, za který by se nemusela stydět ani ta nejvyhlášenější plačka. Vymýšlela jsem a spekulovala.
Když nadešel čas rozloučení, velmi mě překvapilo, s jakým klidem dcerka míčky vrátila. „No asi se prostě stal zázrak,“ napadlo mě. Vyšli jsme ven, dcerka chvíli ťapala po svých, ale pak se začala dožadovat toho, abych ji kousek poponesla.
Vzala jsem její drobné tělíčko na ruce, ale co to. V kapsičce kalhot cítím něco, co tam rozhodně nepatří. Opatrně do ní sáhnu, na světlo světa vykoukne pěkně okousaný náležitě opotřebovaný růžový pěnový míček.
Ani dnes netuším, jestli si ho tam dceruška dala úmyslně, a proto ten klidný odchod, nebo to byla jen náhoda. Hlava mi prostě nebere, kdy se k ní do kapsy míček dostal. Vždyť jsem ji nespustila z očí. Zkrátka, je to pro mě tak trochu záhada hlavolamu. Každopádně děti absolvovaly další přednášku, tentokrát o tom, že co nám nepatří, to si nesmíme přivlastňovat.
Tímto slavnostně prohlašuji, že při příští návštěvě Tobogy míček vrátíme, abych já, osoba, co nikdy nezcizila ani lízátko, mohla zase v klidu spát.
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1289
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2118
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 859
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1038
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1694
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2826
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1996
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 2927
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 4162
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2527
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
…a to mi připomíná, že potřebuju dojít do lidla, před čtrnácti dny jsem nahlásila u kasy pět kaiserek a doma zjistila, že jich je šest a ještě teď jsem z toho špatná 
u nás momentálně vedou kamínky, hlína, peříčka a jiné podobné přírodniny, kam se hrabou drahé hračky 
hezký den 