Malá zlodějka
- Pro zábavu
- Jadala
- 15.04.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Děti nás prostě vždycky překvapí.
Je to už nějaký ten pátek, co jsme zavítali do dětské herny. Od té doby nás nejstarší syn pravidelně bombardoval otázkou, kdy že tam zase vyrazíme. Jaro se začíná vehementně hlásit o slovo, jakmile definitivně vyhraje svoji bitvu, rozhodně nebudu chtít trávit čas v uzavřených prostorech, těch jsme si v zimě užili až až.
Jelikož nás určité povinnosti donutily navštívit na konci března Zličín, kde se ono dětské zábavní centrum nachází, slovo dalo slovo, my se rozhodli spojit příjemné s užitečným a splnit synkovi jeho toužebné přání.
Jednoho čtvrtečního dopoledne nás už z dálky vítala cedule Toboga, kromě ní však také davy školou povinných dětí ve frontě před tímto zábavním rájem. Při živé představě, jak se výše zmíněná banda prohání po průlezkách společně s naším ne příliš mrštným batoletem, mi vstávaly všechny vlasy hrůzou na hlavě, tedy spíše těch pár chudinek, které mi ještě po porodech zbyly. Nesměle jsem proto navrhla, zda-li bychom se nemohli podívat někam jinam, tento nápad byl však bez milosti zavržen. Statečně jsme stáli ve frontě, zabralo nám to více než půl hodiny.
Pak se děti konečně vrhly do víru zábavy. Naštěstí toužily po úplně jiných atrakcích než prepuberťáci. Po chvíli skončily v bazénku s míčky. Již při minulé návštěvě si všimly, že kromě těch pestrobarevných plastových se v bazénku nacházejí i míčky pěnové, ty jsou však velmi dobře skryté u dna.
Vždycky když některý z nich objevily, křičely na celé kolo cosi o tom, že ulovily poklad. Do hledání se tentokrát zapojila i dcerka. Po chvíli třímala pěnový míček v každé ruce a ani jednoho se nechtěla za žádnou cenu vzdát, všechny další skluzavky, průlezky i houpačky absolvovala s plnýma rukama. Nemusím říkat, jak pohodlné to bylo.
Synové si užívali jízdu tobogánem, na který si minule netroufli. Já jsem se s dcerkou a s jejími přirostlými míčky placatila kolem, s nadšením jsem kvitovala každý úspěšný pokus synů. Pak ke mně přiběhl nejstarší Brouček, za ruku vláčel ubrečeného chlapečka: „Mámo, ten kluk se ztratil,“ líčil mi s očima navrch hlavy. Nešťastníka jsme co nejrychleji odvedli do restaurace, při představě, že jsem na místě jeho maminky já, mi běhal mráz po zádech, naše tempo bylo proto opravdu svižné. V restauraci vytáhli z chlapečka jméno a vyhlásili, kde že si ho může maminka vyzvednout. Po chvíli už ho pevně objímaly její paže a my mohli v klidu pokračovat v zábavě. Ještě před tím ale naše potomky neminula přednáška o tom, jak si nás musí hlídat a jak důležité je, aby znali svoje jméno a adresu.
Znovu jsme šli do míčkového bazénu. Dcerka stále třímala v ruce její poklady. Do bazénku se vrhla po skluzavce, než se stačila z jízdy vzpamatovat, přihnal se k ní jakýsi chlapeček a vytrhl jí jeden z míčků z ruky. Zahodil ho mezi ostatní. Nastal konec světa. Dcerka začala řvát na celé kolo a nic ji nedokázalo uklidnit. Snažila jsem se najít ten zpropadený kus pěny, leč všechny mé pokusy byly marné. Beruška řvala vytrvale, začínala jsem si pohrávat s myšlenkou, že se raději vytratíme. Kluci však nechtěli o podobném řešení ani slyšet. Pak se na dcerku, a tím i na nás, usmálo štěstí, z útrob bazénku vytáhla hned několik kýžených míčků. Opět je nedala z ruky a já se začínala lehce třást, jak ji donutím, aby se jich při odchodu dobrovolně a bez kraválu vzdala. Ne, nechtělo se mi znovu poslouchat nářek, za který by se nemusela stydět ani ta nejvyhlášenější plačka. Vymýšlela jsem a spekulovala.
Když nadešel čas rozloučení, velmi mě překvapilo, s jakým klidem dcerka míčky vrátila. „No asi se prostě stal zázrak,“ napadlo mě. Vyšli jsme ven, dcerka chvíli ťapala po svých, ale pak se začala dožadovat toho, abych ji kousek poponesla.
Vzala jsem její drobné tělíčko na ruce, ale co to. V kapsičce kalhot cítím něco, co tam rozhodně nepatří. Opatrně do ní sáhnu, na světlo světa vykoukne pěkně okousaný náležitě opotřebovaný růžový pěnový míček.
Ani dnes netuším, jestli si ho tam dceruška dala úmyslně, a proto ten klidný odchod, nebo to byla jen náhoda. Hlava mi prostě nebere, kdy se k ní do kapsy míček dostal. Vždyť jsem ji nespustila z očí. Zkrátka, je to pro mě tak trochu záhada hlavolamu. Každopádně děti absolvovaly další přednášku, tentokrát o tom, že co nám nepatří, to si nesmíme přivlastňovat.
Tímto slavnostně prohlašuji, že při příští návštěvě Tobogy míček vrátíme, abych já, osoba, co nikdy nezcizila ani lízátko, mohla zase v klidu spát.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 19
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 45
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 133
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 72
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 86
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17347
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2324
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2511
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2246
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1488
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
…a to mi připomíná, že potřebuju dojít do lidla, před čtrnácti dny jsem nahlásila u kasy pět kaiserek a doma zjistila, že jich je šest a ještě teď jsem z toho špatná 
u nás momentálně vedou kamínky, hlína, peříčka a jiné podobné přírodniny, kam se hrabou drahé hračky 
hezký den 