Malá zlodějka
- Pro zábavu
- Jadala
- 15.04.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Děti nás prostě vždycky překvapí.
Je to už nějaký ten pátek, co jsme zavítali do dětské herny. Od té doby nás nejstarší syn pravidelně bombardoval otázkou, kdy že tam zase vyrazíme. Jaro se začíná vehementně hlásit o slovo, jakmile definitivně vyhraje svoji bitvu, rozhodně nebudu chtít trávit čas v uzavřených prostorech, těch jsme si v zimě užili až až.
Jelikož nás určité povinnosti donutily navštívit na konci března Zličín, kde se ono dětské zábavní centrum nachází, slovo dalo slovo, my se rozhodli spojit příjemné s užitečným a splnit synkovi jeho toužebné přání.
Jednoho čtvrtečního dopoledne nás už z dálky vítala cedule Toboga, kromě ní však také davy školou povinných dětí ve frontě před tímto zábavním rájem. Při živé představě, jak se výše zmíněná banda prohání po průlezkách společně s naším ne příliš mrštným batoletem, mi vstávaly všechny vlasy hrůzou na hlavě, tedy spíše těch pár chudinek, které mi ještě po porodech zbyly. Nesměle jsem proto navrhla, zda-li bychom se nemohli podívat někam jinam, tento nápad byl však bez milosti zavržen. Statečně jsme stáli ve frontě, zabralo nám to více než půl hodiny.
Pak se děti konečně vrhly do víru zábavy. Naštěstí toužily po úplně jiných atrakcích než prepuberťáci. Po chvíli skončily v bazénku s míčky. Již při minulé návštěvě si všimly, že kromě těch pestrobarevných plastových se v bazénku nacházejí i míčky pěnové, ty jsou však velmi dobře skryté u dna.
Vždycky když některý z nich objevily, křičely na celé kolo cosi o tom, že ulovily poklad. Do hledání se tentokrát zapojila i dcerka. Po chvíli třímala pěnový míček v každé ruce a ani jednoho se nechtěla za žádnou cenu vzdát, všechny další skluzavky, průlezky i houpačky absolvovala s plnýma rukama. Nemusím říkat, jak pohodlné to bylo.
Synové si užívali jízdu tobogánem, na který si minule netroufli. Já jsem se s dcerkou a s jejími přirostlými míčky placatila kolem, s nadšením jsem kvitovala každý úspěšný pokus synů. Pak ke mně přiběhl nejstarší Brouček, za ruku vláčel ubrečeného chlapečka: „Mámo, ten kluk se ztratil,“ líčil mi s očima navrch hlavy. Nešťastníka jsme co nejrychleji odvedli do restaurace, při představě, že jsem na místě jeho maminky já, mi běhal mráz po zádech, naše tempo bylo proto opravdu svižné. V restauraci vytáhli z chlapečka jméno a vyhlásili, kde že si ho může maminka vyzvednout. Po chvíli už ho pevně objímaly její paže a my mohli v klidu pokračovat v zábavě. Ještě před tím ale naše potomky neminula přednáška o tom, jak si nás musí hlídat a jak důležité je, aby znali svoje jméno a adresu.
Znovu jsme šli do míčkového bazénu. Dcerka stále třímala v ruce její poklady. Do bazénku se vrhla po skluzavce, než se stačila z jízdy vzpamatovat, přihnal se k ní jakýsi chlapeček a vytrhl jí jeden z míčků z ruky. Zahodil ho mezi ostatní. Nastal konec světa. Dcerka začala řvát na celé kolo a nic ji nedokázalo uklidnit. Snažila jsem se najít ten zpropadený kus pěny, leč všechny mé pokusy byly marné. Beruška řvala vytrvale, začínala jsem si pohrávat s myšlenkou, že se raději vytratíme. Kluci však nechtěli o podobném řešení ani slyšet. Pak se na dcerku, a tím i na nás, usmálo štěstí, z útrob bazénku vytáhla hned několik kýžených míčků. Opět je nedala z ruky a já se začínala lehce třást, jak ji donutím, aby se jich při odchodu dobrovolně a bez kraválu vzdala. Ne, nechtělo se mi znovu poslouchat nářek, za který by se nemusela stydět ani ta nejvyhlášenější plačka. Vymýšlela jsem a spekulovala.
Když nadešel čas rozloučení, velmi mě překvapilo, s jakým klidem dcerka míčky vrátila. „No asi se prostě stal zázrak,“ napadlo mě. Vyšli jsme ven, dcerka chvíli ťapala po svých, ale pak se začala dožadovat toho, abych ji kousek poponesla.
Vzala jsem její drobné tělíčko na ruce, ale co to. V kapsičce kalhot cítím něco, co tam rozhodně nepatří. Opatrně do ní sáhnu, na světlo světa vykoukne pěkně okousaný náležitě opotřebovaný růžový pěnový míček.
Ani dnes netuším, jestli si ho tam dceruška dala úmyslně, a proto ten klidný odchod, nebo to byla jen náhoda. Hlava mi prostě nebere, kdy se k ní do kapsy míček dostal. Vždyť jsem ji nespustila z očí. Zkrátka, je to pro mě tak trochu záhada hlavolamu. Každopádně děti absolvovaly další přednášku, tentokrát o tom, že co nám nepatří, to si nesmíme přivlastňovat.
Tímto slavnostně prohlašuji, že při příští návštěvě Tobogy míček vrátíme, abych já, osoba, co nikdy nezcizila ani lízátko, mohla zase v klidu spát.
Přečtěte si také
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 329
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 421
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 279
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 235
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 227
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1559
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1908
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 582
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 653
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 527
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
…a to mi připomíná, že potřebuju dojít do lidla, před čtrnácti dny jsem nahlásila u kasy pět kaiserek a doma zjistila, že jich je šest a ještě teď jsem z toho špatná 
u nás momentálně vedou kamínky, hlína, peříčka a jiné podobné přírodniny, kam se hrabou drahé hračky 
hezký den 