Mareček ? deníček 32+33 týdnů

Na dovolené začátkem prosince v Krkonoších se naučil sám sedět, ?jezdit? na sáňkách, už se tam i začínal plazit, i když plazení vlastně skoro vynechal a asi v 31. týdnu se začínal posunovat po koberci spíš zvedáním se na nožičkách. Zvedá zadeček a skoro leze po čtyřech, jako teď, když ke mně leze k židli. No a právě dolezl ke mně, opřel se ručičkami o židli a postavil se. Nohy se pod ním kymácí, ale stojí!!! S oporou ručiček samozřejmě, vydrží takhle pár minut. Poprvé se mu to podařilo na dovolené u Tábora s babičkou Jarmilou a dědou Zdeňkem, začal se opírat o postele v zotavovně, když k nim dolezl. Doma se pak takhle postavil v postýlce, ručičkami se držel tyček. Smál se, jak se mu to podařilo. Když pak už nemůže stát, tak si kecne (sedne) na zadek a nebo i padá s hlavičkou dozadu, ale už to umí tak, že se ani moc neuhodí. Jen tam za ním nesmí nic být, jako třeba polička pod stolkem v obývacím pokoji včera, to se trochu uhodil a brečel.
No prostě je tu další zázrak, Mareček nám stojí, opře se třeba o taburet, který máme ke křeslům pod nohy a kouká, co děláme, raduje se z nového pohledu na svět. Babička Jarmilka skoro brečela, když ho viděla stát v postýlce. Mám takový dojem, že díky týdenním dovoleným začátkem a koncem prosince se Marečkův vývoj urychlil, ale možná je to jenom náhoda. Snad pomohla změna prostředí, nové podněty (sníh, čerstvý vzduch, ??)
Negativní stránkou změny prostředí bylo na dovolených špatné usínání a spaní, způsobené v Krkonoších asi přílišným horkem v noci z topení, u Tábora asi tím, že přes den na vycházkách hodně spal (dopoledne třeba 1,5 hodiny, odpoledne 2,5 hodiny) a pak nemohl tolik spát v noci. Ke konci dovolené se spaní vždycky zlepšovalo, ale to jsme museli jet domů. Společným znakem obou dovolených bylo i to, že jsme litovali nechání běžek doma. Nakonec vždycky napadl sníh, na kterém už se běžkovat dalo. U Tábora byla i zamrzlá Lužnice a tak by se dalo i bruslit. My jsme se ale procházeli zasněženým krajem husitů, například ke Kozímu Hrádku, vlakem jsme byli v Bechyni, autem u Stádleckého mostu na Lužnici. Mareček spal v kočáru nebo byl hlídán babičkou na dece.
Hraní a lezení doma na dece se mu líbí, vydrží si docela hrát, a rád už taky poslouchá čtení z leporel o zvířátkách (slepička Manka, pašík Vašík, kocour Fous, ?), doma si hraje s kostkami a spoustou hraček od Ježíška. Vykřikuje stále nové slabiky, každý den zkouší něco jiného: ?tata?, ?mama?, ?nene? ? snažíme se slyšet. Už rozumí hrám na schovávanou a ?kuk? a směje se při tom.
Zajímavou kapitolou je jídlo. Postupně ke kojení přidáváme dvě svačinky denně, jednu zeleninovou, jednu kašovou nebo ovocnou. Ze lžičky se naučil jíst poslední dny roku 2003, ale od rekreantů asi dostal rýmu a tak se jedení lžičkou na pár dní zhoršilo. Asi mu vadilo, že ho to při polykání trochu bolí v krčku. Krom vařené zeleniny (červená řepa, brambory, mrkev v různých směsích) a vařených jablek mu dáváme komerční jídla od Nutricie, Hippu, Nestlé a spol. Máme skoro snědenu jakousi směs brambor, kuřecího masa a zeleniny v prášku (Sunar), k Bebě HA2 dáváme na noc řídkou rýžovou kaši od 4. měsíce, tu pijeme z dudlíku s větší dírkou. Nepříliš Marečkovi chutnala přesnídávka s tvarohem a meruňkami, tu asi zítra dojíme my, rodiče. Naopak snědl zeleninovou, borůvkovou, jablečnou přesnídávku ? na dvakrát nebo na třikrát. Ty začátky ale byly zoufalé, já i maminka Peťulka jsme si mysleli, že už se ze lžičky jíst nenaučí. Pomohl hodně děda Zdeněk, když při štědrodenním obědě držel Marečka včetně ručiček a trochu přidržoval i hlavičku a Peťulka do pusinky dávala Marečkovi ten zeleninový Sunar s kuřetem. To bylo jeho první větší jídlo, snědl celou misku. Na zapití mu dáváme z hrníčku s náhubkem a dvěma oušky čaj z granulí. Skoro si ho sám udrží u pusy. Štědrý večer se vydařil, bylo to super, koukali jsme všichni na Marečka, on na stromeček a pak na dárky, z nichž se mu nejvíce líbila malinká plyšové gueréza habešská (aspoň jsme to tak v encyklopedii zvířat našli), je to černobílá poloopice s pruhovaným ocasem. Maminka s tatínkem si navzájem nadělili zimní bundy, maminka dostala nové běžky, které jsme nakonec vyzkoušeli až včera na zamrzlém a zasněženém slepém rameni Labe, kde jsme si po lyžování i zabruslili. Všichni jsem dostali nějaký ten špiritus, oblečení a kosmetiku + dárky nejmilejší, knihy. Byl s námi na Vánoce kamarád mojí sestry, U.S. teacher Dennis, který umí už skoro perfektně česky a snad si s námi užil pěkné české Vánoce. Na TV jsme nekoukali, neboť se rychle uklízel Marečkův pokoj, kde byl stromeček, aby po koupání tam mohl spát. Vlastně jsme viděli kousek z Prince a Večernice + Slunečníka, víte kdo ho hrál? V únoru 2004 Vám to prozradím.
Silvestr byl až na občasné buzení Marečka hlídaného babičkou pohodový, dokonce jsme si Peťulkou zatancovali asi 5 písniček (medvídka z Bogoty a sladké mámení) a před půlnocí vyrazili za babičkou a Marečkem o dvě patra podnikové zotavovny výše. Mareček spal, ale dvě minuty před půlnocí se vzbudil a zatímco si v pololeže Peťulka připíjela s námi vínkem, on upíjel mateřské mléko z pravého prsu. Prostě si taky připil a přivítal nový rok 2004 jak se patří.
Ať je krásný rok 2004 u všech miminek a maminek a tatínků přeje taťka Zdenda s Peťulkou a 33 týdenním Marečkem.
Pardubice, 5.1.2004